Alžběta opěvuje Duše ztracených

  • Číst 6410 krát

Novobydžovská Alžběta vydává čtvrté album „Duše ztracených“. Neskrývám, že Alžběta patří mezi mé oblíbené kapely. Hraje silně melodickou muziku stylově na pomezí heavy a speed metalu.

Alžběta působí ve složení Radek Řezníček – zpěv, Jan Dlouhý – kytara, zpěv, Richard Kaloč – kytara, zpěv, Pavel „Čmelák“ Bělik – basa a Radim Zvoníček – bicí. S Richardem alternuje na postu kytaristy Miroslav Vejvoda, který taky zpívá. Ten spolu s Řezňou a Čmelákem kapelu zakládal již v roce 1997. Ale to by byla dlouhá historie.

Pojďme si pustit nové cédo. To jede přesně v invencích Běty. Zpěv Radka Řezníčka se prostě musí slyšet a ještě lépe k tomu tohoto borce vidět. Radek má svůj typický projev, navíc umí zazpívat kdeco. Nejen heavymetalem živ je zpěvák Alžběty.

Kapitolou samou pro sebe jsou vyloženě příběhové texty. Žádné bezduché říkanky, ale příběhy z historie i ze současného života. Na aktuální desce se tak můžete setkat s životem Jana Amose Komenského, Janem Žižkou i Egypťanem Sinuhetem. Komenskému je věnována hned úvodní píseň „Ve vyhnanství“. Sinuhet je pěkný kvapík. Typická Alžběta s typickými prvky speed metalu. To zrychlení je doslova pekelné. Sinuhet forever, velká paráda. Tohle se mi vážně líbí. A moc.

Vyloženě hitová „Štvanice“ už se dočkala profesionálně zmáknutého videoklipu. Zkuste pohledat na jůtůbku. Samozřejmě nechybí ani nějaká ta balada. Zde v podobě „oplodňováku“ s poetickým jménem „Bílý kůň“. A věřte, že to není žádný nastrčený tunelář. Jan Žižka trošku šilhá, tenhle text je krapet přeumělkovanej. Naopak se mi líbí rychlá jízda „Země umírá“. To je opět typická Alžběta. A pro kapelu typickou písní je i vyznání „Životní směr“ aneb zpíváme pro radost.

Kapela umí napsat úžasně melodický song s precizně vypointovaným textem, zapamatovatelným refrénem, který s ní haleká celý sál. A fakt to nejsou žádný tuctovky.

Pro Rockpalace Honza Holý