Václav Neckář & Bacily - PLANETÁRIUM

  • Číst 6664 krát

I za hlubokého komunismu jsme se u nás mohli pyšnit výtečným hard rockem a plejádou úžasných muzikantů. Některým elán pokračovat v tvrdší hudbě vydržel, některým nikoliv. U Václava Neckáře a jeho doprovodné skupiny Bacily je to sporné a zdaleka ne jednoznačné, i když... Počátky tohoto, na první poslech rozpoznatelného zpěváka, jsou lemovány tu infantilními popěvky poplatnými daným dobám, tak opusy, které předběhly dobu a navždy zůstanou zapsány ve zlatém fondu toho nejlepšího, co v bývalém Československu vzniklo, ale od začátku je jasně slyšitelné, že pop music byla Václavovi vždy těsná a srdce ho táhlo do tvrdších a především světových, hudebních vod, o čemž svědčí dodnes nepřekonatelné album Planetárium, které si dnes trošičku rozebereme. Toto album ze srdce miluju a nedám na něj dopustit a to hned z mnoha důvodů, kterými jsou do té doby nevídaný a odvážný přístup, srovnatelný se světovou hard rockovou špičkou, výborným a čitelným zvukem a světe div se, v té době dvěma verzemi tohoto úžasného alba. Českou a anglickou! Mě osobně se víc líbí verze česká, neboť kromě výtečné hudby, se nechávám unášet nádhernými texty a nemá cenu vyjmenovávat všechny, kdo se na albu textově podíleli, neboť mnohá jména většině posluchačů stejně nic neřeknou, nehledě na fakt, že jich je na albu celá plejáda. Vypíchnul bych zde alespoň toho nej a to mého milovaného Otu Petřinu, který zde ukázal svůj talent na překrásné texty, pestré, kytarové kompozice a jeho univerzální, multiinstrumentální um, měrou vrchovatou a já nestačím nad tímto géniem stále žasnout. Na Planetáriu potom Ota Petřina složil i valnou většinu hudby a já se divím, že tento génius tenkrát zůstal v komunistickém Československu a neemigroval do zahraničí, kde by po něm okamžitě sáhla kdekterá hudební špička, světového, nejen hard rocku a jeho nepřeberné, muzikantské schopnosti, by slušely i světu filmové hudby. Pokud rozebereme album samotné, jedná se o celistvé album a i když by se mohlo zdát, že některé skladby by na albu být nemuseli opak je pravdou a výsledek oceníme až na konci druhého alba. Planetárium začíná dnes hojně používaným intrem "Vchod" a uvede posluchače na procházku Planetária, kde člověka vypustí až na úplném konci, v outru "Východ". Celé album je mezi skladbami doprovázeno zvukem kroků, šuměním větru, různými kosmickými zvuky, které dokreslují magickou atmosféru celého díla. Deska samotná skvěle graduje a pyšní se skvosty, jakými jsou songy, Diamantová žena, Meteor, Pět světelných let, úvodní Planetárium, Lásko, tři, dva, jedna a start, poněkud estrádní, Zimní královna nejdelších nocí, se skvělou, vyčnívající basou, Klaun a tanečnice, Hvězdné nebe nad Atlantidou, Známe ho, žádný vzor a překrásná, baladická, Co je to svět. Na albu je dohromady 22 písní a mimo výše uvedených jsou zde klasické Neckářoviny, které ovšem na tomto díle nepůsobí vůbec rušivě, naopak jsou na jinak opravdu ryze hard rockovém albu velice osvěžující a ukazují Neckáře v tom nejlepším, možném světle, jako naprosto univerzálního zpěváka, schopného zazpívat jak balady, tvrdý rock, kabaretní popěvky, tak inteligentní pop a to je to, čeho si na Neckářovi a Bacilech velice cením. České verzi Planetária lze vytknout pouze jedno a to obal, který je vyveden, na tu krásu, která se uvnitř schovává a na to, že jde o dvojalbum, naprosto nezajímavě a troufám si tvrdit až amatérsky. To anglická verze dopadla o poznání lépe, ale to je opravdu to jediné, co lze na tomto jinak dokonalém klenotu české hard rockové scény kritizovat. Toto album doporučuji poslouchat z klasického vinylu, protože jen tak si vychutnáte kouzlo, které toto dílo skrývá ve svých drážkách. S touto deskou je totiž třeba se pomazlit jako s milenkou, protože v sobě ukrývá tolik krásy a dokonalosti, že pouze tupě vložit disk, nebo mp3 formát do přehrávače by byl hřích...

PLANETÁRIUM
Václav Neckář & Bacily

1. STRANA
(1) Planetárium - vchod.
(2) Světová výstava.
(3) Diamantová žena.
(4) Stále šťastné údolí.
(5) Potulný hráč.

2. STRANA
(6) To se stává.
(7) Meteor.
(8) Pět světelných let.
(9) Jako kouzlem.
(10) Planetárium.

3. STRANA
(11) Lásko, tři, dva, jedna a start.
(12) Sluneční vítr.
(13) Zimní královna nejdelších nocí.
(14) Klaun a tanečnice.

4. STRANA
(15) Hvězdné nebe nad Atlantidou.
(16) Známe ho, žádný vzor.
(17) Co je to svět.
(18) Nejsem hvězda.
(19) První i poslední
(20) Swingující Jupiter.
(21) Stroj času.
(22) Planetárium - východ.

BACILY
Jan Neckář - akust. piano, syntezátor, smyčce, violoncello, tympány, sopránsax., zpěv. Josef Kůstka - akust. a el. kytary, baskytara, zpěv. Milan Vitoch - bicí, perkusse. Otakar Petřina - akust. a el. kytary, foukací harmonika, slide kytara, mandola, altová, zobcová flétna, baskytara, harfová citera, zpěv.
Hudba: Ota Petřina, Jan Neckář, Jiří Burian, Petr Janda, Josef Kůstka, Jaromír Klempíř, Jan Obermayer, Zdeněk Marat.
Texty: Jiří Burian, Ivo Marek, Ota Petřina, Zdeněk Rytíř, Eduard Krečmar, Ladislav Kantor, Vladimír Čort, Jiřina Fikejzová, Michael Prostějovský.

Pro Rockpalace napsal: Ivo Plaček.