Turbo Noční dravci 2020

  • Číst 6414 krát

Turbo není třeba představovat. Čeká je výročí čtyřiceti let a jako předkrm je tu nové album.
Čekal jsem na kterou stranu se Turbo přikloní, jestli třeba nevyzní deska nějak retro, ale jsem mile překvapen. Jsem rád, že tomu tak není a celé album dýchá a zní velmi moderně. Samozřejmě to není jiná kapela, než jak Turbo znáte. Najdete tu známky vlastních kořenů, které mi evokují vzpomínky na společné akce Turba a Nazareth, ale na druhé straně například velmi moderní Mírovu kytaru. Míra Chrástka se vždy zvuku své kytary věnoval velmi poctivě a Kemper mu nedá spát. Jsem moc rád, že není zvuk nepříjemně chemický, jak můžete občas slyšet jinde. Navíc je deska myslím celkově tvrdší, než dřív.
Tedy něco konkrétního:
Obsahuje celkem třináct velmi vyrovnaných skladeb, kde možná není píseň, která nějak vysloveně vyčnívá jako jasný hit na příští léta, ale není tu také žádná vycpávka jen proto, aby se naplnila stopáž. Výraz vyrovnanost myslím vystihuje toto album dobře a další důležitá věc: nenudí.
První skladbou je Miss Nebe a je to celkem dobrý otvírák desky. Ty tělem svým i povahou jsi anděl je čtvrtá v pořadí a je to další dobrý tip na zařazení do playlistu koncertů. Ta zmíněná vyrovnanost ale umožňuje zařadit na koncerty téměř cokoliv z tohoto alba a bude to v kombinaci s předchozí tvorbou fungovat. To samé platí pro následující, pomalejší Goodbye forever.
Následuje můj osobní vrchol alba a to písně Vznešenost v tváři zemřelých a Království ledový.
Dvě vážné skladby. U té první by se mi ještě moc líbila klavírní linka jako dohra do ticha s motivem z refrénu do ztišující se písničky. Mimochodem Karel Mecner odvedl myslím výbornou práci a Jirka s Bobem, jako dva stálé pilíře poskytli spoustu prostoru právě Karlovi s Mírou a jeho kytaře. Tu druhou, kdyby nahrála leckterá metalová skupina, nikdo by se nedivil. Leccos vyčtete z obalu alba, ale když jsem se dověděl konkrétní pozadí právě této skladby, je Království ledový ještě mrazivější. Dívce v přítmí je další adept na chytlavý song na koncertech.
Mám rád jiný zvuk bicích, ale Jirka Lang si to prý takto přál, tak to respektujme.
Druhá věc, kterou si neodpustím nezmínit, jsou chybějící druhé hlasy v hlavním Mírově zpěvu. Je to škoda. Mám na mysli ten hlas, který je trochu v pozadí, někdy se musíte trochu soustředit, aby jste ho slyšeli, ale poskytuje zpěvu větší prostor a sílu v konkrétních větách. Na druhou stranu je třeba říct, že Míra si na albu vzal na bedra opravdu nelehký úkol. Být tahounem, zpěvákem a zároveň jediným, tudíž i sólovým kytaristou a zvládat vše na úrovni, zasluhuje respekt.
Třetí a poslední věc, která mi na albu vadí je font písma na obalu. Nepoužívat velká písmena je možná moderní, ale je to blbě česky.
Když se ale vrátím k samotným písničkám a pokud se vám Turbo líbilo a líbí, vsadím se, že se vám bude líbit i dál a možná i víc než dřív. Sám jsem na některé písničky postupně lehce upravil názor a to, co od Turba čekáte, tu myslím dostanete v míře tentokrát větší, než malé.

Pro Rockpalace
Petr Kohoutek