Nejen kapela LORD čeká na jaro

  • Číst 1911 krát

Za okny panuje skoro arktická zima a cédéčko, která mám hodnotit, má na obálce lehce mrazivou mlhu, z níž vykukují špičky stromů. Titul dále doplňuje zelený nápis „Čekání na jaro“ a bílé logo kapely LORD. To se grafikovi moc nepovedlo, říkám si. Jenže pak si prohlížím další části obalu a v tu chvíli mi docvaklo, že jde o promyšlený koncept. Takže hochu, nedej na první zdání.

Hudebních skupin stejného názvu je u nás bohužel víc. Tohle je rocková parta LORD z Klatov, pro mě téměř neznámá. Znám ji jen z nějaké kompilace, ale nejde o žádné nováčky. Kořeny jeho lordstva sahají až do roku 1988. Jenže zhruba od půlky 90. let 20. století následovala pauza, která skončila až v roce 2011, potom co se LORD rozhodl pro další pokračování činnosti.

Pojďme k aktuálnímu počinu, který se zrodil v loňských letních měsících pod taktovkou producenta Miloše Bešty. Tento nestor českého technického thrash metalu, tahoun kapely ASMODEUS si „Čekání na jaro“ užil též jako autor hudby a částečně i jako host obsluhující elektrické i akustické kytary. LORD desku nahrál v sestavě: Petr Říha – kytara, Alfons Twordy – zpěv, Tibor Ďurica – kytara, semielektrická kytara, Antonín Kaše – bicí, More – basa. Vrozená zvědavost mi velí zjistit, co je semielektrická kytara. Ejhle, ani strýček Gůgl na tohle nestačí, ale ledacos mi naznačuje. Zřejmě by mělo jít o polo elektrickou kytaru. Nebudu se zlobit, když mě někdo v komentářích opraví nebo doplní. Na recenzované desce se podílela celá řada zajímavých hostů. Vznikla tak kolekce 37 minut pohodové muziky na pomezí rocku a popu rozdělené do 10 písní.

Úvod se nese v poklidnějším tempu. Muzika má melodii a také slova nejsou hloupá. Autora hudby už jsem zmínil, zbývá doplnit tvůrce textů. Tím je Honza Petričko, tedy dvorní textař Beštova Asmodea.

Deska se báječně rozeběhne s příchodem „Čekání na jaro“. Najednou se vše zrychlí a titulní song má opravdu pozitivní text. Jaro se blíží, už slábne mráz. Kapele sluší vícehlasé zpěvy. Využívá i vrstvené hlasy, které zní jako echo. To přesně zapadá do písničky „Cikánské léto“, ve které se objevuje i ženský zpěv a cikánské housličky. Zajímavá kombinace!

Změna rytmu přichází se stejnojmennou skladbou, po které následuje víceméně baladická „Padaly hvězdy“. Dost profláklé téma, ale přesto je zde zpracované šarmantně. Svižnější „Elegie z hadrů“ začíná basovým sólem. Nejen LORD sice čeká na jaro, ale ani to mu nezabrání, aby opěval „Zimu na Zadních Hamrech“. To jsou paradoxy, pane Vaněk! Závěrečná „Noc v Paříži“ se nese na vodách něžného folk rocku.

LORD hraje příjemnou muziku, bylo by fajn, kdyby tohle hrálo z mainstreamových rádií, ale toho se těžko dočkáme.

Jan Holý