Melodica – Rocková duše

Po albech Rockový srdce a Rockový vesmír přichází Melodica s novinkou Rocková duše. Už samotný název napovídá, že kapela zůstává věrná tomu, co ji provází od začátku – melodickému rocku s výrazným ženským vokálem.

Právě hlas Hanky Ježkové je podle mě největší předností celé desky. Dokáže být razantní i citlivý a dodává jednotlivým skladbám potřebnou energii i emoce. Je to právě ona, kdo albu vtiskuje charakter a je jedním z hlavních důvodů, proč se dobře poslouchá.

Protože znám obě předchozí alba, měl jsem při poslechu Rockové duše chvílemi pocit určitého stereotypu. Nemyslím to ale jako výtku ke kvalitě skladeb, spíš jsem místy čekal něco, co mě překvapí nebo vybočí ze zaběhnutého rukopisu kapely. Je ale dost možné, že je to jen můj subjektivní pohled a posluchači, kteří předchozí tvorbu nemají tak naposlouchanou, budou album vnímat úplně jinak.

To, co jsem hledal, jsem našel ve skladbě Krůček od pekla. Už její úvod okamžitě upoutá pozornost a následně nabídne výborně vystavěnou skladbu s přirozenou gradací. Právě tady jsem dostal něco navíc a pro mě osobně jde o nejsilnější moment celé desky.

Za zmínku stojí také skladba Poklad, která vychází z Erbenovy balady ze sbírky Kytice. Po skladbě Máj kapely Ingott je to další domácí kapela, která sáhla po české literární klasice a přenesla ji do rockového prostředí. Takových skladeb u nás nevzniká mnoho, o to víc potěší, když se povedou.

Rocková duše nepřepisuje to, co Melodica dělala na předchozích albech, ale přirozeně na ně navazuje. I přes můj subjektivní pocit částečného stereotypu jde o povedenou desku, která nabídne řadu silných momentů. A pokud bych měl vybrat skladbu, ke které se budu vracet nejčastěji, bude to jednoznačně Krůček od pekla.