Panoptiko - Nirvana

Panoptiko na svém třetím albu Nirvana dokazuje, že odvaha nemusí znamenat chaos a autentičnost nemusí být svěrací kazajkou. Každá z deseti skladeb má vlastní tvář, vlastní náladu i vlastní svět, přesto všechny drží pohromadě jako pevně spletené vlákno. Kapela zůstává věrná svému rukopisu, ale nebojí se sahat po zvucích a barvách, které v české rockové krajině jen tak neslyšíš. Experimenty, folklorní motivy, industriální vrstvy i čistokrevná rocková energie – Panoptiko je míchá s lehkostí kapely, která přesně ví, co chce říct.
Od dramatické Noci v opeře, přes dravou Štvanici a jedovatě pulsující Černou mambu, přes kabaretní teatrálnost Mouline Rouge s lehce lechtivých textem. V Ayahuasce bicí evokují rituální tamtamy jihoamerických indiánů, až k pochodově neústupným Gulliverovým trestům album nepoleví ani na vteřinu. Zvolnění přichází v jednoduché melancholické Nech mi tu číslo se silným refrénem a textem.
Kamikaze otevírá japonský motiv v pětistupňové stupnici, než se roztrhne jako bouře v nářez – a kytarové trylky, které v refrénu problesknou, jsou malým, ale slyšitelným pozdravem Aceu Frehleymu (skladba Firehouse). A pak přichází poslední kapitola a vrchol alba: Noc v Abbey Road. Naprosto dokonalá zvuková koláž (jinak tuto skladbu ani jinak vystihnout nejde), která je spíš neuvěřitelným zážitkem než skladbou. Neustálé změny rytmu a nálad, nenápadné pokývnutí velikánům jako Beatles, Led Zeppelin či Ozzymu, Queen,....., opět dokonalý text a refrén.
Měl jsem štěstí, že jsem mohl nahlídnout do Bomb Jack studia v době finálního masteringu, Na celém albu kapela sice pracovala v mnoha vrstvové zvukové stopáži, ale vrchol byl v „Abby Road“. Skladba měla neuvěřitelných 648 stop!
Vedle odvahy a nápadů je však jednou z nejsilnějších zbraní Panoptika jejich práce s texty a slovíčky (sečtělost textaře?). Stejně je to s jejich silnými refrény. Nejsou jednoduché ani prvoplánové, ale mají tah, melodickou sílu a schopnost zasadit každou skladbu do paměti jako hřebík do dřeva. Společně s osobitými texty, které jsou místy hravé, místy temné, ale vždy živé a obrazotvorné, tvoří základ alba, které dokáže pohltit i vracet se v hlavě ještě dlouho po doznění.
Nirvana je důkazem, že Panoptiko roste, zraje a přitom neztrácí ani špetku vlastní identity. Je to pestrá a ambiciózní deska, která šlape od prvního tónu do posledního a v refrénech doslova září. Album, které si nejde jen poslechnout – to se musí prožít.