Petroleum – Tělobraní

Jsou alba, která člověk poslouchá po jednotlivých skladbách. A pak jsou taková, u nichž by bylo téměř hříchem vytrhnout jedinou část z celku. "Tělobraní" patří jednoznačně do druhé skupiny. Třináct skladeb tu netvoří obyčejný seznam písní, ale jednolitý příběh, který začíná okamžikem smrti a končí přijetím její nevyhnutelnosti. Je to hudební obřad, jehož jednotlivé části na sebe navazují s logikou divadelního dějství.

Petroleum si zvolili téma, které svádí k patosu nebo prvoplánové temnotě. Místo toho přichází s překvapivě citlivým pohledem na konečnost lidského života. Smrt zde není démonem ani trestem. Je průvodkyní. Je přechodem. Je okamžikem, kdy se člověk naposledy ohlédne za tím, co prožil, a vydává se dál. Právě tato myšlenka prostupuje celým albem a dává mu sílu, která dalece přesahuje běžnou rockovou produkci.

Silnou zbraní alba jsou texty. Tom F. Hanzl (Chymus) vytvořil dílo, které nepůsobí jako sbírka veršů určených k doprovodu hudby. Jsou to básně zasazené do přesně promyšleného konceptu. Objevují se odkazy na antickou mytologii, pohřební obřady, očistu vodou i ohněm, motivy živlů nebo psychopompa provázejícího duši na poslední cestě. Přesto nepůsobí přeplácaně ani samoúčelně. Každé slovo má své místo a mnoho obrazů v posluchači doznívá ještě dlouho po skončení alba. Málokdy se stává, aby rocková deska vybízela k tomu otevřít booklet a číst texty samostatně jako literární dílo. Tělobraní tohle dokáže. (Aspoň v mém případě)

Hudba je postavena tak, aby textům nikdy nepřekážela. Naopak je nese. Klávesy, varhany, kytary i rytmika vytvářejí prostředí, ve kterém se jednotlivé obrazy přirozeně rozvíjejí. Když přijde okamžik ticha, není prázdný. Když skladby zesílí, neděje se to kvůli efektu, ale proto, že si to příběh žádá. Díky tomu nepůsobí album roztříštěně. Má vlastní tempo, vlastní dech a posluchače vede od první skladby až k závěrečnému Amen.

Velkou devizou jsou ženské vokály Andrey Dáňové. Nepůsobí jako ozdobný doplněk ani jako snaha změkčit tvrdší pasáže. Její hlas má v příběhu vlastní roli. Přináší klid, smíření i zvláštní pocit bezpečí, který ostře kontrastuje s tématem smrti. V okamžicích, kdy se mužský hlas (Chymus) obrací dovnitř a přemítá nad koncem života, ženský vokál jako by otevíral další dveře. Vzniká dialog, který dává celému albu mimořádnou hloubku.

Dalším silným prvkem jsou také varhany. Jejich zvuk není použit samoúčelně a skutečnost, že byly nahrány ve Velké obřadní síni Strašnického krematoria, dodává celé nahrávce další rozměr. Je to detail, který dokonale zapadá do konceptu alba a podtrhuje jeho autenticitu a atmosféru.

Při poslechu překvapí, jak přirozeně se na desce střídá tíseň s krásou. Některé pasáže doslova mrazí, jiné přinášejí zvláštní pokoj. Petroleum nehledají lacinou dramatičnost. Smrt zobrazují s úctou, elegancí a noblesou. Je to pohled, který není cynický ani beznadějný. Spíše připomíná tichou úvahu nad tím, že všechno jednou končí a právě proto má každý okamžik života svou cenu. 

Tělobraní není deskou, kterou si člověk pustí jako kulisu při jiné činnosti. Vyžaduje soustředění. Vyžaduje čas. A také ochotu nechat se vést příběhem od prvního tónu až po poslední slovo. Odměnou je mimořádně silný zážitek, který s každým dalším poslechem odhaluje nové souvislosti ukryté v hudbě i textech.

 Na domácí scéně nevznikají podobně promyšlené koncepční nahrávky často. Petroleum vytvořili album, které stojí na pevných základech – kvalitních skladbách, výborných textech, promyšlené dramaturgii i výkonech všech zúčastněných muzikantů. Především ale vzniklo dílo, které má vlastní tvář a vlastní identitu. Tělobraní nepůsobí jako pokus někoho napodobit. Zní přesně tak, jak zřejmě znít mělo. 

Po jeho poslechu nezůstává v hlavě jediný refrén. Zůstává pocit. Pocit zvláštního klidu, pokory a zamyšlení nad tím, co čeká každého z nás. A právě to je možná největší síla této desky. Nechce šokovat. Nechce strašit. Jen připomíná, že konec života nemusí být jen symbolem ztráty, ale také přirozenou součástí lidského příběhu. Takových alb se nerodí mnoho.

PS: Vydání na vinylu není u Tělobraní jen další edicí pro sběratele. Je přirozeným pokračováním celé myšlenky alba. Chvíle, kdy posluchač vezme do ruky velký obal, otevře booklet a položí desku na gramofon, se stává součástí onoho pomyslného obřadu, který Petroleum do své hudby otiskli. Právě proto tomuto albu vinyl sluší možná víc než jakýkoliv jiný nosič.