Precedens - Odstíny černé

Precedens jsem dlouho vnímal jako jednu z kapel, která krouží kolem, ale nasměrovaný jsem byl trochu jinam. Jenže pro hudbu Martina Němce to tak úplně neplatí a několik alb, na kterých se podílel, doma mám. Teď došlo díky pořadu Ikony Kamila Střihavky i na nové album Precedens.
Právě v tomto pořadu jsem viděl rozhovor s kapelníkem Martinem Němcem a klip na titulní písničku nového alba.
No, a abych to moc neokecával, tak mě to trefilo, že jsem si hned koupil celé album.
Kauf roku. Ta deska je totiž super. Asi ne pro každého, ale myslím, že o to kapele ani nikdy nešlo. Přesto si vybudovala jméno, jaké má. Bez podbízení a spotřebního estrádního showbyznysu. V tom jsme nastaveni stejně.
Precedens má částečně omlazenou sestavu a už pět let skvělou zpěvačku Danielu Langrovou. Když to vezmu trošku detailněji, tak Danielu můžete znát i z Rockopery a mimo to ovládá i hru na klasickou kytaru, což jí závidím. Klávesista Pavel Nedoma je v Precedens od roku 1988 a věrný souputník kapelníka a zakládajícího člena Martina Němce, který v roce 1982 kapelu založil společně s Janem Saharou Hedlem. Multižánrovým kytaristou je zde Karel Vošta a stejně tak baskytarista Zdeněk Imramovský má zkušenosti od jazzu po metal, čili nic není problém a na albu je to ale sakra slyšet.
Mám z jeho hry stejný pocit, jako z Billyho Sheehana. Radost poslouchat. To ovšem platí pro celou kapelu, nevyjímaje bubeníka Tomáše Kobdzey Kašpara, jehož záběr i zkušenosti mají též velmi široké mantinely. Tato parta spolu nahrála toto černé album, které je temné, ale barevné.
Titulkou je song Odstíny černé. Téměř metalový riff v parádní písničce, která sama o sobě má více nálad, které na sebe krásně navazují. Skvělá basa a jakoby kapela místy decentně sloužila jako doprovod zpěvu a podbarvovala text, což působí moc hezky. To vše zase rozčísne kytara ústředním riffem. Daniela stejně tak skvěle pracuje s hlasem dle potřeby konkrétní pasáže. Skvělý song.
Máte rádi basu? Následující Piruety jsou ve slokách postaveny na rytmice a podbarveny klávesami. Pak si kapela jakoby začne hrát sama pro vlastní zábavu a střídají se pasáže, kde je tu sólo, tu spíše hrátky s hlasem a opět klidnější, bublavá sloka. Myslím, že vše ve stopách tradice Precedens.
Třetí Válka s mloky je trochu éteričtější písnička. Tématem jsou sny. Jako by vám vánek hýbal záclonou v ložnici. Za úplňku. O půlnoci. Stejně vzdušná je pomalejší Hladina. Další skladba, kde se hraje decentně, což dává skvělý prostor pro přehlednost a vyznění všeho, co tu zaznít má. Zpěv a projev je opět přizpůsoben potřebám písničky, ve prospěch celku, což je v dnešní době záviděníhodná schopnost, které je třeba si vážit. Jako jedinou ji napsal Raven, jinak vše složil a otextoval Martin Němec.
Divoký koně, žádný koně tažný. To je další a opět trošku rockovější píseň Marie Bladová, což je moc hezké jméno pro Bloody Mary.
Oproti tomu je opět v kontrastu píseň Tsunami s dalším skvělým textem. Ona to vlastně snad ani není písnička. Můj pocit je, že je to spíše hudbou podbarvená báseň, podaná smíšeným dvojhlasem. Krátké, ale skvělé. Sdělilo to vše, co mělo a není nutné to uměle natahovat.
Údolí bez králů je jednou ze skladeb, které ukazují možnosti zpěvačky Daniely, a mám pocit, že to je jen začátek, protože se podřizuje skladbám, aby dodala to, co je potřeba a písně zde neslouží nějaké její exhibici. Umí si ale se zpěvem pohrát a umí v písni překvapit. Moc příjemně se to vše poslouchá právě jako celek.
Větrný mlýny. Ta mě taky dostala. Pro mě další vrchol alba. Ne na první poslech, ale když si tuhle desku pustíte, tahle písnička si vás najde. Mezi zpěvem má prostor opět kapela, aby se mohla trošku rozbejkovat, ale hned se zase uklidnit, protože bude další sloka. Přitom je to vše v téměř komorní atmosféře, ale stejně tak to může na fesťák. To je vlastně obdivuhodná schopnost nejen téhle písničky.
Hoří Notre-Dame. Další uhrančivý song. Pomalá práce s náladou a zamyšlením. Paráda.
V minulým životě je lehká rocková skladba ve slokách a hardrocková v refrénech. Opět moc příjemné.
Deska končí písničkou Chtěla bych bejt pes. Tu pouštím naší fence Báře, když se na gauči schválně roztahuje tak, aby mi ukázala, že já už se tam fakt nevejdu. Ale vážně. Daniela je i milovnice psů a tahle písnička osloví každého pejskaře. Ať už máte vořecha na dvorku nebo Gregora s rodokmenem na výstavu. Další vrchol desky.
Ostatně, celá tato deska je i řekněme dramaturgicky poskládána tak, že melancholičtější nálady a skladby prokládají ty rockovější a tvrdší a vše tvoří jeden parádní celek, který se moc dobře poslouchá. Tuhle kapelu to určitě v této sestavě baví, nikdo si tu nebuduje vlastní ego nebo slávu a všichni slouží skupině Precedens. Tak to má být a na výsledku je to slyšet. Všichni tu mají nepřeslechnutelný prostor, ale zároveň tu nenajdete nějaké hry na vlastní důležitost. Je to i znakem velmi dobře složených a doaranžovaných písniček a samozřejmě i studiové práce, kdy vás do ucha praští v daný moment přesně to, co má.
Martin Němec mi řekl, že si za deskou stojí. Já mu to věřím, a kdybych takové album složil a nahrál já, tak mi můžou recenzenti v dobrém „vlézt na hrb“. Ta deska není mainstream. Není pro dav. Je pro lidi, kteří jsou ještě ochotni naslouchat. I v tomto jsme na stejné vlně.
Díky za tuto desku a za možnost se o ní touto cestou s vámi podělit.
Mějte se.
Petr Kohoutek
Video: Odstíny černé: https://www.youtube.com/watch?v=oDfIL0zNfOY