Titanic - Double Time 10th Anniversary

  • Číst 6932 krát

Titanic mám rád.
Přestože jsem je sledoval tak trochu ve vlnách většího a menšího zájmu, či pozornosti v různých obdobích, má pro mě tahle kapela jisté kouzlo, které se možná ani nedá moc vysvětlit. Vlastně to asi ani není třeba.
Titanic vydal k desátému výročí reedici alba Double Time a pokud jde o můj osobní názor, udělal moc dobře a jsem rád, že mám album ve sbírce.
Nemám to původní vydání, takže nebudu posuzovat nebo porovnávat rozdíly, ale v každém případě je myslím dobře, že toto album je teď znovu k dispozici.
Máme tu devět skladeb a k tomu čtyři bonusy, z toho jednu letošní novou skladbu: Vetřelec.
Placku otevírá song Hráč. Baví mě, že nejednou, už od prvního alba, jsou texty sice zabaleny do řekněme metalových nebo prvoplánových klišé, ale je v nich nebo za nimi možné najít další pojetí nebo sdělení. To mě na Titanicu bavilo vždy. Otázka je, jestli to v jejich tvorbě hledám a slyším jen já nebo je to skutečný záměr. Zdeněk Černý je navíc umí podat. Myslím, že se tomu říká charisma. Bez něj by některé skladby prostě neměly to, co mají s ním. To platí i pro Zrcadlo nebo Otčenáš, ale i další. Jen je někdy vibráta ve zpěvu dost, ale na to se dá zvyknout.
Chlapi sobě je sice speedovka, která šlape, ale téma mě až tak nebere. Na druhou stranu se to s nadhledem dá vnímat mnohem snáz z pohledu někoho, kdo už je pár let na světě a udržuje mnohaleté kamarádství, atd.. To je pak pro mě mnohem lepší.
Máme tu i Vizáž. Pro pamětníky jako jsem já, to byla snad první skladba, díky které se s Titanicem seznámili na tehdejším výběru s názvem Rockmapa. I tuto písničku mám rád, byť linka zpěvu v té původní verzi se mi líbí víc.
Další písnička, kterou chci vyzvednout je Double Time. Baví mě ten text, který se opět dá vyložit minimálně dvěma způsoby a moc se mi líbí jak to, tuším od druhé sloky, prostě zasekává a zapadá do sebe. To mě baví moc.
Nejlepší na konec. Guy Babylon je naprosto parádní skladba, ze které jde někdy mráz po zádech a má i skvělé orchestrace. Opakovaně se k ní vracím a nemůžu k ní napsat nic lepšího, než že jí doporučuji k poslechu.
Kapela je tu samozřejmě v sestavě s Milanem Hanákem, ten by myslím měl radost z této reedice, Joro Enchevem, Zdeňkem u kytary a mikrofonu a Martin Škaroupka to vše hrne kupředu s velikou energií. To samozřejmě platí i když se hraje pomaleji. V bonusových skladbách z letošního roku už jsou samozřejmě s kytarou Ashok a na basu Milan Vajgrt.
Nechci vykecat všechno, tak si to pusťte. Za mě moc fajn.
Mějte se.
Petr Kohoutek