Trautenberk – Sojčí terror: Když "horalové" servírují zimní nářez

Počátek zimy je na kvalitní desky až překvapivě štědrý. Po výborné a dokonalé novince Panoptika přichází další úder – Trautenberk a jejich nové album Sojčí terror. A aby toho nebylo málo, za pár dní vychází také monumentální Sto černých let od Ingotu, věnované Karlu Krylovi, které jsem měl možnost již slyšet. Zdá se, že letošní závěr roku bude opravdu hudebně nabitý. Teď ale hurá do hor – pojďme se ponořit do Sojčího terroru.

„Sojčí terror“ navazuje na to nejlepší, co dělá Trautenberk Trautenberkem. Tanz-metalová dravost, groove-metalová hutnost a fanouškovsky oblíbená teatrálnost tu fungují od první do poslední vteřiny. Kapela šlápne na plyn už v intru a hned úvodní „Když už tak už“ servíruje energii, která člověka postaví na nohy dřív než ranní kafe. Album je doslova napěchované říznými riffy, poctivě utaženou rytmikou a výraznými vokály, které střídají nadsázku, sebeironii i dramatické polohy. Za celou stopáž nenajdete jediné hluché místo – všechno jede jako po másle.

Tracklist je složený tak, aby bavil, překvapoval a ani na chvíli neupadl do monotónnosti. „Umaštěné tváře“ jsou dravá pecka s humorem typickým pro kapelu, včetně lidové vsuvky, která funguje lépe, než by se dalo čekat. Následuje melodický „Elegán“ s chytlavým refrénem, „Šelma sedlák“, jako kdyby kapela znovu oživila ducha filmu Krakonoš a lyžníci, a pomalejší, atmosférická „Hory volají“ s výborným klipem, která ukazuje, že Trautenberk umí i zvolnit a nejen tvrdé riffy. A jízda pokračuje – Prach a broky, Koníček, Nelži, výchovnou Dělej si co chceš. Vrcholem lidové nadsázky je pak „Chytil táta sojku“, samozřejmě v typickém, lehce zdivočelém trauntenberkovském podání. Sojka ostatně proletuje více skladbami a stává se jakýmsi nepsaným maskotem celé desky.

Když jsem se bavil s Prasopsem, zdůrazňoval, že kapela na desce opravdu „mákla“. A nebyla to prázdná slova. Album vznikalo ve studiích SONO Records pod dohledem zvukového mistra - Milan Cimfe, a je to znát. Zvuk je nejvyváženější a nejpropracovanější v historii kapely – kytary řežou s perfektní ostrostí, bicí mají příjemně utažený drive a vokály jsou čisté, dynamické a mají prostor. Jednotlivé nástroje se neslévají do jednoho chumlu, vše je přehledné, pevné a zároveň si zachovává živelnou atmosféru, která je pro Trautenberk tak typická.

Další velké plus přináší hosté, kteří dodávají albu šíři i barvu. Objeví se tu Tomáš Hajíček Jr. z Krucipüsku, Michal „Márdi“ Mareda z Vypsané fiXy, Michal Skořepa z projektu Pan Lynx a sbor Nozizwe & Ubuntu Choir. Každý z nich do skladeb vnáší vlastní energii a odlišný výraz. Hosté tu nejsou jen na ozdobu – jejich party skutečně obohacují náladu a dynamiku desky.

Trautenberk přitom zůstávají pevně zakořenění ve své identitě. Humor, nadsázka, pohádkové motivy, folklórní vsuvky i lehká satira tvoří svět, který si kapela dlouhodobě pěstuje. A právě „Sojčí terror“ je jeho nejvyzrálejší formou. Je tu šibalství, je tu pohádka, je tu metal – všechno krásně pomíchané, ale tentokrát s ještě větším citem a řemeslnou pečlivostí.

Výsledkem je album, které drží od začátku do konce, působí zralým dojmem, ale neztrácí hravost a energii, jež Trautenberk odlišuje od ostatních. „Sojčí terror“ je bez debat nejkompaktnější, nejzvukovější a zároveň nejzábavnější nahrávkou, jakou kdy kapela vypustila do světa. Každopádně přes velký nářez tady přesto vítězí písnička a neztrácí se melodie, což si mnohé kapely neuvědomují. A texty… jsou skvělé, humorné přímé, bez vedlejších myšlenek a podtextů. Pochvala! Album, které zahřeje v zimě víc než svařák, a která si říká o opakovaný poslech. Jooo tahle deska mě hodně baví! Další adept do mého rockového adventu 4Top alb roku 2025 a těším se na jaro do Šeříkovky na živé provedení-)