Dogma Art a o jejím vzkříšení s Láďou „Obludáriem“ Škaroupkou.

  • Číst 6562 krát

V regionu a nejen tam, zanechala nesmazatelné stopy. Čas od čas zazněla v radiovém Rockpaláci a nyní, v roce 2024 vychází její nové album Vzkříšení. Na jak, co a proč jsem se zeptal toho nejpovolanějšího.

Láďo, vznik Dogma Art se datuje někde do prvopočátku „osmdesátek“. Co tě „nakoplo“ založit kapelu?
DA jsem nezaložil. Ta vznikla 1979 a do roku 1981 než jsem přišel tam proběhly změny na postu bicích, kytary a pak přišla taky flétna. Tak se zformovala konečná sestava, kterou s výjimkami můžeš vidět i dnes při vzpomínkových koncertech jako Dogma Art ´85.

Předpokládám, že jsi prošel nějakou průpravou školních a garážových kapel, jak na tu dobu vzpomínáš a které to byly?
Muzika byla to jediný, co se dalo dělat a přežít v tom posraným komunismu. Sice nám sem tam zakazovali hrát, ale přetahovaná to byla docela dobrá. Úplně první to byla tzv. poškolní kapela v     roce 1973 s dobrým názvem The Four Boys a to i přesto, že jsme tam měli holky na vokály. První koncert byl na pionýrském táboře, kde jsme do dětí nahrnuli songy třeba od T.Rex a jiné pekelnosti. Dodnes nechápu, jak to bylo možný! Potom se to už rozjelo víc. V Talex jsem ještě brnkal na basu, ale potom už Antiatom, Syntetik, Gradace, Titanik a skončil jsem v Dogma Art.

A vůbec, kdy jsi ses rozhodl, že se staneš muzikantem? Co byl ten spouštěč?                                                       
Jezdil jsem s rodiči na čundry, kde jsem začal hrát na kytaru. Posléze jsem, asi ve 13ti letech, dostal svoji první kytaru a potom už to hrnulo. Cvičil jsem tak často jak to jenom šlo a muzice jsem úplně propadl.

Byl jsi jako dítko ten, který se rád předvádí a byl si k nepřehlédnutí, nebo to přišlo až časem?
To ne, to přišlo později.

Jaké vzory jsi tehdy měl a jaké kapely poslouchal. Víš ještě, které první album tě opravdu oslovilo?
Když jsem byl dítě, tak jsme gramofon vůbec neměli. Táta koupil až tzv. magneťák B42 a ten se sjížděl na kotouče. První co mě asi naprosto dostalo, byli Slade. S touto muzikou jsem rodiče naprosto ničil! To bylo ještě na konci základky, ale potom už to vzalo jinou cestu. Klasický hard rock 70-tých let, ale nej pro mě byli vřdycky Black Sabbath a Ozzy. To je tak trochu ten můj vzor, ale že bych si lepil plakáty nad betlu, to ne.

Máme zhruba rok 1980, vzniká Dogma Art, která musela projít tehdejšími přehrávkami, aby mohla veřejně vystupovat. Dali jste to „na první dobrou“?
Dogma Art byla v té době už výborná kapela, plná špičkových muzikantů. Přehrávky už problém nebyly, ale vizáž a dlouhé vlasy ještě jo. Vzpomínám na natáčení TV Brno a pořad Beat Club, kde jsem musel mít vlasy pod čepicí, jinak byl „smolík“.

Ještě jací muzikanti s tebou začínali a jaké byly vztahy v kapele?                                                                 
Člověče, to by bylo na velkej kus papíru. Ale když se začínala dávat dohromady vlastní muzika, tak už v Titaniku (později Titanic) byla neuvěřitelná spolupráce s Mirkem Horňákem a Zdeňkem Černým. To byla doba, kdy se Titanik teprve rozjížděl. Ale já jsem později přestoupil do Dogmy a kluci pak zahájili to svoje skvělý heavy metalový období. Jinak pokud se ptáš přímo na Dogmu, tak sestava Zdeněk Němeček, Standa Hrdlička, Roman Zavadil, Mirek Kern a Olin Dvořák měla v té době úžasnou sílu. Potom přišla sestava Zdeněk Němeček, Pavel Fuxa, Jarek Rakušan, Borek Nedorost a Mirek Kern. To byla neuvěřitelná rocková jízda!!! Dál přerod 80. a 90. let, kdy to byly hlavně zábavy a pěkná divočina, na které se podílel např. Michal Kugler (nynější kytarista DA), Ivan Jaroš, Laďa Trojek, Robi Křupka, Petr Klim, Vilda Majtner, Pavel Sklenář atd. V každé sestavě to funguje tak, že pokud tvoříš a hraješ tak je to supr, ale když to už nejde, tak potom většina muzikantů odchází jinam. Tak to prostě je, protože lidi se věkem a životníma nebo právě i hudebníma zkušenostma mění a posouvají dál. Ale já jsem nikdy na kluky, kteří se mnou hráli, nezanevřel. Vlastně mě spoustu věcí naučili.                                                                              

Co repertoár, měli jste jasno, jakou cestou se dáte a jak jste se kdo podílel na tvorbě?
Když jsem nastoupil já, byla už část repertoáru hotová. Ale samozřejmě jsem prostor dostal. Napsal jsem pár věcí, které se v té době taky hrály, ale tenkrát byli v kapele jiní, kteří hrnuli její „hudební ksicht“.

Shodou okolností jedna Dogma Art byla onehdy hostem mého pořadu v regionální TV Prima, který se mi vedlo pomalu 2 roky táhnout a následně ještě okolo 10ti let na Rockradiu Šumava, kde jsme Dogmu čas od času také hrávali. Vzpomínáš na tu dobu, nebo to byla jiná Dogma? Pro mne už je to strašně dávno.
To už je následující, pozdější sestava Dogmy. Tam jsme měli tři videoklipy a pokec k desce „Bez komentáře“, která vyšla v roce 1996. Videoklipy se natáčely hlavně u Maloměřické cementárny v odstaveném vagóně, na parkingu a potom někde u hospody, ale to už nevzpomenu u které. Ale bylo to maso, moc jsme si to natáčení užili!

Nelze se nezeptat na název, Dogma mi je jasné, a Art mělo snad souviset s vaší přízní k art muzice?
Na to by Ti museli odpovědět muzikanti, kteří s tím názvem tenkrát přišli. Ale vidíš, já jsem to třeba měl vždycky tak, že je to takové pevné a spoutané umění.

Obludárium, zajímavé jméno, kterak jsi k němu přišel? Zajímavější už je snad jen Prasopes (Trautenberk).
Vždy jsem na tuto otázku měl jasnou odpověď: mrkni jak vypadám, žádný holky mě nechtěly, byl jsem strašně osamělej, to víš Obludárium!

Jednu dobu jsi Dogmu rozpustil, měl jsi všeho dost? Bylo po „takzvané“ revoluci, kdy se mohlo už hrát bez dohledu „Komančů“ než jako v době našeho kulturního „Temna“. Byli jste tehdy problémová kapela?
Kapelu jsem nerozpustil, ale prostě jsem odešel. Kluci to pak po mém odchodu zabalili taky. To víš, problémová kapela jsme za komančů sice byli, ale spoustu věcí vyžehlilo kulturní středisko Brno IV jako náš zřizovatel. Chvilku zákaz tam, chvilku támhle, ale nebyli jsme zase takoví extrémně problémoví, takže se hrát dalo.

Pak přišlo nové zrození, chyběla ti hudba? Co jsi dělal v mezičase?
Dal jsem s mladšíma muzikantama dohromady kapelu Dantes a jezdili jsme koncerty po Moravě a Čechách, hlavně s karlovarskou kapelou Pestalozzi Petra Gardnera. To byly taky pěkný a divoký večírky!. Ale zároveň jsem přemýšlel co dál. Dogma už nehrála, protože to kluci vzdali, tak jsem si v roce 1996 řekl, že ten název zase oživím.

rockpalace foto da

Nelze nezaregistrovat, že jste se v kapele také setkali se synem, který nastoupil na uvolněný post bubeníka. Jaké je to syn a otec – dvě generace v jedné kapele?
Na to Ti asi odpoví každý rodič, kterému se tohle podaří, stejně. Aby jeho dítě pokračovalo v tom, co on sám dělá, tak v tom člověk cítí určitě velkou hrdost a hlavně radost. No a největší radost je pak samozřejmě z toho, že spolu dokonce můžete spolupracovat na společném projektu.

U Marthuse se zastavíme, seznámil nás náš společný kamarád Jura Šperl (Ingot, Ingott, Lament, Citron, Limetal…), jak se Marthus hudebně vyvíjel, vedl jsi ho nějakým hudebním směrem, nebo vše byl přirozený vývoj a našel si cestu sám?
V 80. a 90. Letech jsem byl správcem v Dělnickém domě v Tuřanech u Brna, které bylo tenkrát kulturní centrum Brna a kde vystupovaly kapely od tvrdě metalových až po pop (mimochodem tam bylo i kino). No a Martin tam vlastně trávil celé jeho dětství. Bydleli jsme totiž na stejné ulici, na které byl i ten zmíněný Dělňák. Jo a taky tam zkoušely kromě Dogmy i další kapely (Titanic, TAXI atd.), takže Martin byl pořád mezi muzikantama.

Jaký je to pocit pro tátu muzikanta, kdy syn nejen že jde v jeho hudebních stopách, ale dokáže si najít místo v takové světové kapele, jako je Cradle Of Filth a šířit světem rodinné jméno?
Ze začátku to pro mě bylo neuvěřitelné. První koncert jsem viděl ve Zlíně v roce 2006 a abych řekl pravdu, moc si ho nepamatuju. Pořád jsem poslouchal bicí a modlil se, aby hlavně hrál a hrál a nepřestal. Teď už to sleduji jako jeho práci, jenom mě mrzí, že neumím anglicky. Jinak jsem si už popovídat se spoustou světových muzikantů a sem tam zajet za Martinem do světa… No co už …

Necháme Marthuse už na pokoji, uvidím se s ním v Plzni právě na CoF, ale – je rok 2024 a Dogma Art vydává album Vzkříšení. Název pravděpodobně inklinuje ke vzkříšení kapely a vydání alba, nebo má jiný význam?
No, to je právě zajímavé. Když jsem začal psát texty, chtěl jsem, aby to bylo science-fiction, zrození světa, zlo a dobro při jeho stvoření. Až když jsme hledali název, tak mě to přišlo jako perfektní ke vzkříšení Dogma Art po zhruba 10 letech spánku.

Pojď nám představit Tvými slovy nové album. Mám ho na redakčním stole (tvůj synek byl rychlý) nachystané k recenzi. Každopádně už přebal na samotné CD je super. Takže jak dlouho vznikalo, kdy padlo rozhodnutí, že vůbec bude album, jak se pracovalo ve studiu, v jaké sestavě….
Když jsme si dali před pár lety pauzu, tak jsme měli tři skladby rozepsané a skoro hotové. Během té doby jsem měl pár koncertů s původní sestavou Dogmy a zároveň jsem si hrál s kámošema z mládí starou muziku 70-tých let, The Seniors. K tomu jsme s Martinem vedli řeči o tom, že by bylo fajn udělat konečně společnou desku. Zavřeli jsme se tedy společně s Michalem a Milanem do zkušebny a každej týden na zkoušce složili jeden song. Album tedy z velké části vzniklo ve zkušebně, hlavně díky Michalovým kytarovým nápadům. Michal byl vlastně ten, kterej vždycky přinesl ty hlavní riffy a nápady a pak jsme na tom pracovali ve zkušebně společně jako kapela.

Pojede Dogma Art k propagaci nějaké koncerty, popř. akce?
Určitě! Album „Vzkříšení“ jsme pokřtili koncem prosince 2023 v brněnském Semilasse na již klasické akci „Metalové vánoce“ a už teď známe další termíny koncertů pro tento rok. Jsme rádi, že je o naši kapelu zájem, tak doufám, že si (nejen) letos konečně zahrajeme víc koncertů! Nejbližší akce nás čeká ve čtvrtek 4.4. v brněnském klubu Metro, kde s námi společně zahrají kámoši Ingott.

Kde se lidé vůbec zjistí informace o kapele? My máme na Rockpálaci banner s emailem k objednání, ale kdyby fanoušci chtěli vědět o koncertech, popř. bude li nějaký merch, kde je kontakt pro promotéry, kteří by o vystoupení Dogma Art měli zájem.
Naši novou desku „Vzkříšení“ si můžou fanoušci objednat na emailu Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. nebo v shopu na stránkách kapely Titanic – www.titanicband.cz Momentálně máme ve výrobě i trička a veškeré dění kapely můžou fanoušci sledovat na našem Facebookovém profilu: https://www.facebook.com/dogmaartbrno

Láďo, děkuju za čas, a jedna z posledních otázek je opět přímo na tebe. Změnil se nějak tvůj náhled na muziku, našel jsi nové vzory, nebo zůstáváš jako já u těch původních, a jaké mátě s kapelou plány v roce 2024?
Díky Martinovi jsem začal poslouchat i mnohem tvrdší muziku (Fear Factory, Dimmu Borgir, Cradle of Filth, Ministry atd.) a jeden čas jsem si zamiloval symphonic metal (zbožňuju hlavně album Once od finské kapely Nightwish). Taky mám moc rád progressive metal, například Dream Theater. No a i když to není úplně můj vzor, tak nedám dopustit na Devina Townsenda… Jeho muzika je prostě masakr!


Co vzkážeš našim čtenářům, kteří si přečtou rozhovor s tebou a jaký je tvůj úplně nejoblíbenější klip na YT, který si nejčastěji přehráváš (od jakékoliv kapely), abychom ho tady pod článkem pustili našim čtenářům.
Vzkaz je jedinej: Sex, prachy a rock & roll… nikdo nebude litovat života!