Ruda Rožďalovský nemusí používat sprostá slova

  • Číst 7027 krát

Poznal jsem ho na prvních koncertech Arakain, následně když pak odešel k Orientu. Chlap, kterého nepřehlédnete. Mezi muzikanty je známý nejen muzikou, ale nejen že dokáže „vdechnout“ život nehrajícím zesilovačům, ale staví i nové pod vlastní značkou. Mimo muziky nás spojuje vášeň pro Foglara, Rychlé šípy a Cimrmani, které bývají často tématem našich debat. V Důchodu se přestěhoval z Modřan do Mníšku a jak se mu vede jsem musel hned zjistit.

Rudo, pamatuješ se, jak si se vůbec k muzice dostal?? Vezmeme to od začátku-))
Už odmala mne přitahovala muzika, jako 8 letý jsem dostal plechové ukulule a já do něj mlátil a zpíval k tomu písničky z radia. U babičky na prázdninách na Horce nad Sázavou se lidi chodili ptát, jak to, že u nás jde rádio, když je vypnutá elektrika. (tranzistoráky tam ještě nekolovaly)

Měl jsi nějakou průpravu v podobě tehdejší „Lidušky“?
V 10 letech jsem si prosadil, že budu chodit v Modřanech do LŠU za 40 Kč měsíčně, ale po půl roce jsem toho musel nechat, naši se rozváděli a nebyly na to peníze. Pan učitel mi říkal, že mne bude učit zadarmo, stejně tam tu hodinu bude sedět, prý má radost, jak mne to baví a že mi to jde. Matka byla hrdá a nedovolila to.

Jaký nástroj tě jako dítko fascinoval a učaroval??
Asi stále ta kytara a vzpomínám si, že ve 12 letech na skautském táboře mne fascinoval skaut bratr Ivan Cifrinec (později Garáž), jak ovládal akordy a praktickou hru, tak jsem ho hned tam požádal a on mne je naučil, jen rytmus mi stále pravou rukou nešel. První byla Loď - John.B a Vrátím se do Massachusets . U toho stromu V údolí žab, blízko Pacova, jsem se byl nedávno s bratrem Kůže a Pájou podívat a ten strom je obrovský a shovívavě si mě prohlížel.

Tvoje jméno je spojené s bigbítem, takže se automaticky podsouvá otázka – ty a bigbít, jak jste se potkali??? Jaké to byly kapely? Na čem jsi bigbít poslouchal a zavzpomínáš, kde jste brali nahrávky?:??
My poslouchali Deep Purple, Zeppelin, Black Sabbath, Uriah heep, The Gun atd. z kotoučáku B4. Nahrávky kolovaly v Modřanech od starších kluků a ti nám je dali zkopírovat. Z českých to byl Olympic a jeho Pták Rosomák, Blue Effect, Petr Novák, Pavol Hammel a Prúdy

Kdy ses rozhodl být muzikantem a jak to vypadlo s prvními kapelami?
V roce 1968 jsem měl za učitelku paní Jitku Kočaříkovou, nyní Vrbovou, která už tenkrát byla zpěvačkou poměrně známou se skupinou Fortuma. Učila hudební výchovu a to byla paráda. Žádné osnovy se nekonaly. Pouštěla nám muzikál Hair, gospely a taky vedla pěvecký kroužek, kde trojhlasy byly samozřejmostí. S tímto tělesem jsme chodili v Modřanech do klubů ROH zpívat našim pracujícím. Na besedy zvala mladé kolegy zpěváky jako např. Aleše Ulma.
Ta mě ovlivnila na celý život a pokaždé, když navštívím po čase její koncert, tak jí pěkně poděkuji za vše, co mi do vínku dala. Bohužel koncem osmé třídy odešla na mateřskou.
Také mě ovlivnilo, že tam, kde jsem v Modřanech bydlel, byl přes ulici taneční sál U Nováků neboli Na staré poště, kde hrály pátek, sobota bigbeatové kapely. Mne tam ještě nepustili, nebylo mi 15 let, ale aspoň jsem poslouchal venku Orient, Katapult, The Presidents a snil o tom, že si tam taky jednou zahraju.

Ve 14 ti jsem se spolužákem Jirkou Čejkou (později Monzun, Autogen) založili skupinu Electric systém, také tam hrál Zdeněk Kučera (později špičkový grafik na Nově) a na kufry bubnoval Petr Louda nebo Mirek Medvěd (později Arakain, Morrior, Gaz 69). Začal jsem skládat vlastní písně, zrovna tuhle jsem texty objevil při stěhování.
Příchodem na střední školu v roce 1972 jsem založil skupinu The Křemiels (protože Křemencárna v Praze), mezitím hrál ve skupině PSP (což byl základ v roce 1995 založenému Pražskému Výtěru). V těchto dvou kapelách hráli spolužáci Jan Velek, Jiří Benda, Miroslav Cmíral, Jan Cinert, Milena Mašková, Jan Lada, Jan Petráň, Pepa Vodička a Ivan Cifrinec.

V roce 1978 říjen jsem šel na vojnu do Přerova, kde jsem se „zašil“ ve skupině Letka, se kterou jsem vyhrával armádní festivaly a dostával opušťáky. Po návratu jsem s kamarády Petrem Maškem, Pepou Blažkem (oba později, Michal David, Helen Vondráčková), Richardem Trtkem a Tomášem Binderem založili skupinu O,5 l, která hrála v tu dobu frčící jazzrockovou muziku. Zúčastnili se legendárních jazzových dnů na Folimance. Pak jsem nastoupil do skupiny Erastus, kde se hrál takový hodně vokální dixilend a zpívala tam také má milovaná paní učitelka Jitka Vrbová. Taky jsem si zahrál v Redutě a Malostranské besedě, ale moc mě to nebavilo, tak jsem rád přešel ke skupině bratří Kubecových, zvaných Čubíci, Monzum do Vraného, vzal sebou basáka Jirku Čejku a to byla ta pravá muzika, Deep Purple na zábavách do 100 km kolem Prahy. Při prvním vystoupení v Křepenicích po týdnu zkoušení, při každé chybě mě bubeník Karel Hošek (dnes Kiks) lupnul paličkou, inu starší borci mne vychovávali všelijak.
Mezitím mne kamarád Vašek Svojtka pozval k vytvoření další kapely, kde se hráli Rolling Stones, rockenroly a Santana u něj na chatě v Černošicích, přidal se Zdeněk Vřeštál (Nerez), Honza Preininger, Ota Hlinka a vznikl Pedopat, který dnes už zase hraje se čtyřmi původními členy včetně mne, akorát bubeník je Vojta Tomášek z Děčína.

Já jsem tě zaregistroval už jako kytaristu Arakainu na Barče (tehdy jsme ještě museli při produkci sedět). Jak jsi se k Arakain dostal?
Viděl jsem se po letech s Mirkem Nedvědem a říkal mi, že ve Strašnicích ve sklepě vzniká nová tvrdá kapela, že bych se měl přijít podívat a poradit jim s aranží dvou kytar. Já dorazil, ale netušil, že ti další, nějaký Aleš Brichta, Jirka Urban, Olda Maršík vůbec nevědí, kdo jsem a co tam dělám. Hned jsem se tam začal roztahovat a do jejich skladeb cpát své okamžité nápady, že nás to nějak rychle skamarádilo a my začali společně zkoušet a tvořit. Hráli se ale také převzaté věci od Iron Maiden, Fist, Venom, Judas Priest atd.

Dostal jsi v Arakain prostor ke skládání muziky? Vím, že texty byly Brichtova doména.
Bohužel mé vlastní skladby nebyly akceptovány, Aleš si v tomto usurpoval svou doménu a tak jsem se cítil nedoceněn, navíc po dvou letech přišel zákaz hraní od bolševika a Olda Maršík ohlásil odchod.

Odcházíš poměrně brzo zpět k Orientu, vyhovovala ti více muzika?
Jelikož jsem mezitím dostal poprvé lano od Orientu (1984), který zkoušel v Modřanech, měl spoustu kšeftů, vlastní autobus a hlavně pro mne prostor k vlastním věcem, tak jsem se k Oldovi přidal. Zde vždy říkám, že jen tím, že jsem odešel, jsem Arakainu umožnil jejich slavnou karieru.

U Orientu jsi taky nebyl věčně, co jsi dělal pak po odchodu z Orientu???
V Orientu jsem si opravdu zahrál až do roku 1987, kdy už bylo neúnosné, jak se tam chlastalo a odmítal jsem hrát, když dokonce tři muzikanti se najednou potáceli po jevišti a jen dělali ostudu. Ono ani za „střízliva“ to nebylo nikdy přesně zahrané, jen tak ledabyle. Zejména kvůli basskytaristovi, který sice byl kapelníkem, ale jeho instrumentální výkony byly hluboko pod potřebou skupiny. Jelikož jsem měl dvě malé děti, tak jsem se rozhodl, že nebudu už hrát a budu se věnovat rodině. Jen jsem byl tichý společník u hudební aparatury a tak jsem s Jardou Stejskalem jezdil zvučit Lucerny, kulturáky a později i Vitacit s Dodem a Křížkem. Nechával mě sedávat za pultem, protože se kytaristům líbilo, jak jim jdu s efekty a včasným postřehem na jejich sóla na ruku. Od pultu jsem i zpíval a po odchodu Křížka i dozpívával vysoké tony, které tam patřily.

K muzice se ještě vrátíme, ale…. Ty jsi znám i jako průkopník a stavitel vlastní řady zesilovačů zvučného jména. Jak ses dostal k muzice, takže jak jsi zjistil, že máš „buňky“ na „elektroniku“?
Od mala jsem se rád vrtal v nějakých přístrojích, rád je rozebíral a později i stavěl jednoduché boostery. Opět kamarád Ivan Cifrinec mi postavil ve 14 ti první lampáč, ve kterém jsem se stále vrtal a dostával od něj rány. Právě ve skupině Monzun byli lidé, kteří dodávali šasí a jiné součástky věhlasnému Vojtovi Kopálkovi, tak jsem se o to zajímal. Ve chvíli, kdy Vojta emigroval 1980 a mne shořel den po záruce kopie Marshall od Vlasty Povolného (který mi ji odmítl opravit), tak jsem si řekl, nebudu se nikoho prosit, dám se do toho sám. Rozebral jsem jeden, co byl ve zkušebně a postupně ho zase složil. Kolegové byli rádi, že někdo pokračuje, tak mi zajistili součástky a já stavěl pro známé a kamarády. Bylo to vše na koleně a z toho, co se kde sehnalo, taky to tak vypadalo, ale po 40 letech ještě mnohé hrají a po menší renovaci mnohé překvapí, jak to krásně hraje. Inu materiál na trafa v Číně nemají ani nevědí jak to zopakovat, aby to dosahovalo původní kvality.

Pro koho zesilovače stavíš, kdo se na tebe může obrátit, popř. jak se s tebou spojit?
Letos už jsem v důchodu a po 40 ti letech se tomu už odmítám věnovat 16 hodin denně. Takže zvolňuji, samozřejmě už dávné desítky let stavím i vlastní konstrukce, či „vytuňuju“ konkureční značky. Měl a mám spoustu známých muzikantů, pro které jsem něco dělal na zakázku, ale taky spoustu nepřátel, závistivců, pomlouvačů. Rád pomohu každému slušně se chovajícímu muzikantovi, když zavolá, jsem znám pro vyhledávání závad tam, kde to jiní již vzdali. Většinou to najdu a opravím. U lampy člověk nikdy neví a stále se učí. Mám stránky www a mobil 602 775 773
Kdyby ses mne zeptal, na jaký hraji zesilovač. Tak se musím přiznat, že jsem za čtyřicet let neměl čas si postavit něco pro sebe. Hraji na to, co zrovna opravuji nebo vyvíjím (smích). Teď mě velmi uspokojuje zvuk typu Friedman, který jak je mým zvykem upravuji a vytvářím na jeho základě další modely. Myslel jsem, že mne už nic u zesilovačů nepřekvapí, ale zde jsem zůstal jak opařen.

Před pár lety vyšla kniha. Která má na tebe vazbu – Generace decibelů, kde jsi autor muziky?? Četl jsi knihu, a co na ní říkáš?
Tu knihu napsal nějaký Doležal, nelíbilo se mi, že se nezeptal ani na možnost použití mých textů v té knize, ani že název mé skladby Generace decibelů dal do vínku své knihy. Zavolal jsem mu a ptal se ho, jak si to představuje. Něco koktal a připadal mi jako nějaký chudinka, tak jsem mu řekl, ať se neopakuje a přijal jeho chabou omluvu, že mi knihu pošle, ale já na tím mávnul rukou.
O to větší překvapení bylo, když v dalším roce začal jezdit s programem stejného názvu a opět se ani nezeptal atd. A co jsem já udělal? Nic, nejsem tak důležitý, abych se kvůli tomu soudil, i když mám za sebou věhlasného právníka, který by si ho namazal na chleba.

Než se vrátíme k muzice, říkal jsi mi, že ses odstěhoval mimo Prahu. Jaké jsou tvoje dojmy z nového „působiště“, jsi tam spokojený a co tě k tomu vedlo?
Ano, prodal jsem své chalupy a dům v Písnici, vše se rozpadalo a volalo po údržbě a pořídil si hezký čistý zachovalý dům na Řitce, blízko Brd a všude čistý vzduch a klid. Vyšlo mi to akorát při odchodu do důchodu. Jsem zde velmi spokojen, a dokud mám řidičák, tak je vše dostupné a při ruce.

Vím, že mimo spoustu aktivit máš rád i Rychlé šípy, Jaroslava Foglara (občas je to naše společné večerní téma) co ti dal Jaroslav Foglar a ikony Rychlé šípy?
Ano skauti a Jaroslav Foglar mi dali hodně do života, zejména morálně volných vlastností. Bohužel často vyžadují některé pro mne samozřejmosti jako pravdomluvnost, dochvilnost, neskákání do řeči a asi 50 jiných, po svém okolí a dost narážím na tupost, hloupost, závist a nepochopení. Tím ze sebe nedělám proboha nějakého Mirka Dušína, taky jsem někdy vzteklý, prchlivý, mstivý a pro blby mám i arogantní odpověď.
Jelikož jsem jako malý býval dost nemocný, tak jsem ležel v knížkách po mém dědečkovi, který pracoval v Melantrichu a znal se Foglarem pracovně. Tím jsem získal obrovskou slovní zásobu a vybrousil si retoriku a dost toho využívám ve svých textech k písním (cca 300 různé kvality) a také k urážení, pokud jsem napaden, tak nemusím používat sprostá slova, pouze soupeře zesměšním, pokud si to zaslouží.

Rudo, a zpátky k muzice, vím, že jsi hrával v kapele Monzum, znám tě z metalových Arakain a Orientu, považuješ se dnes za hardrockového nebo metalového kytaristu?
Já ty škatulky, které se za mého mládí nekonaly, moc neuznávám, my tomu vždy říkali bigbeat a tak jsem z mého pohledu bigbeaťák. Ať si jdu zahrát jakoukoli muziku, vždy hraji tak, jak to cítím, nerad kopíruji, protože nemám čas ani trpělivost se něco učit a mou doménou je improvizace a hraní z fleku. Zda dobře nebo špatně ať posoudí jiní, kteří to zahrají lépe.
Nejsem přítelem jakéhokoli nahrávání, natáčení, konzervace. Vystoupení je dnes s těmito lidmi, s touto náladou a atmosférou. Proč ji uchovávat a snažit se předávat nepřítomným. Zítra to bude zase nový zážitek a jiný výsledek. To mne baví.

Změnil se u tebe postupem času názor na muziku, změna stylu, nebo máš stále své „koně“?
Řekl bych, že u mne je to stále stejné. Pro mne je navždy jedničkou Deep Purple, případně Rainbow s Roniem James Dio, tam je vše, co já uznávám. Melodie, vícehlasy a perfektní za srdce beroucí sóla.

Posloucháš dneska muziku kde a na čem? Je kapela v dnešní době, které tě u nás příjemně překvapila? A co si myslíš o nových mladých skupinách.
Nejradši mám doma při kutění klid, radši poslouchám mluvené slovo a Cimrmany. Poslední dobou mi kamarád Mirek Lauda z Lovosic „vytunil“ kotoučového AKAI a něm poslouchám zase jen ty staré Uriah, Sabbath, Zeppelin atd.
Jiné skupiny neposlouchám, připadá mi, že dnes hrají a zpívají vše na jedno brdo, bez nápadu, bez invence, jen za účelem se prosadit a vydělávat. To jde mimo mne.
Pokud bych měl nějaké své oblíbence zmínit, tak tedy

1/ Skupina Pozdní sběr z Moravy, kde hrají špičkoví borci jako , Jura Pařez, Michael Vašíček a další, takovej sofistikovanej folkobigbeat, když jdu na jejich koncert, tak tam vždy sedím malinký a říkám si, že nic neumím. To jsou opravdoví muzikanti.
2/Oddysea- to je tak nedoceněná kapela, že je mi to fakt líto. Jejich písně a aranže, jakožto i sehranost Vaška s Radko Andrejsem je pro mne něco ikonického. Jo ty miluji odjakživa.
3/Nazsong- revival Nazareth z Ustí nad Labem, tak to je opravdu bomba
4/ kytarista David Vaněk, ať hraje kdekoli cokoli, tak jen zírám a přemýšlím o prodeji svých kytar
5/ Vřešťál a Sázavský Nerez, Neřeš atd – to jsou léty prověření borci, kteří mě dostávají šíří svého repertoáru a precizností a znalostí řemesla, jak slova tak hudba tak aranže – prostě skvost.

s vankem

Jdeš se někdy podívat na některé koncerty? Máš některý ještě v „hlavě“? Je kapela, kterou by si ještě chtěl vidět živě“?
Na ty velké kapely jsem neměl nikdy touhu se mačkat mezi davem a tak jsem si je nechal ujít. Vyjímkou jsou dva koncerty Deep Purple, jednou ve sportovní hale s Royal filharmonic orchestra a podruhé v O2 aréně asi před třemi roky. Také jsem byl na Ozzymand friend, tam jsem dostal lístky za to, že jsem několik hodin před koncertem spravil Zakku Wyldovi jeho jediný zesilovač !!! na turné. Bylo to ke stání na ploše, bolely mě nohy, všichni kolem mne měli mobily v ruce a já nic neviděl, jen na obrazovce. Už tam nikdy nepůjdu. A ještě jsem byl vlastně s dětmi dvakrát na Nightwork, tam se mi líbil bubeník pan Jiří Sluka a zpěvák Vojta Dyk. S tím by se hráli Purple jedna radost (smích) 

Máš „tuny“ zkušeností, hraješ stále, když porovnáš muziku kdysi a muzika dnes, zdá se ti, že to dnes mají kapely lehčí?
Má odpověď bude jako, že to píšu před Covidem, ano? Řekl bych, že teď to mají kapely k prosazení těžké. Je úplně jedno, co kdo umí, důležité je mít za sebou ty správné lidi, které tě protlačí do radia, na festivaly atd. S kvalitou to nemá nic společného.
Já míval rád takové ty zábavy napůl koncertní, což bylo za mé aktivní éry od roku 1980 do 1988.
Nyní nechodí lidi a majitelé klubu koukají jen na peníze. Navíc otravují všelijaké ty OSY, hygienici s hlukem a to vše člověka otráví. Za mládí jsme měli čtyři bedňáky, zvukaře, osvětlovače a řidiče s autobusem. Dnes mám svůj aparát, který musím odvézt jako řidič, nanosit (ne vždy mi kolegové všichni pomohou), zapojit, osvětlit automatickým osvětlením. Pak přijde dvacet lidí a majitel, že nemá ani to minimum, co jsme smluvili. Já si mohu dát jen dvě pivka a podělit se o pár stovek třeba i z klobouku. To je otázka i vážení si sama sebe. Vždy to přebije láska k hudbě a tomu cvrkotu kolem.

Jsi stále aktivní muzikant, v jaké kapele dnes hraješ v kapele Toroid, kdo je tam s tebou a můžeš, definovat styl? A vůbec, kde se vzal název?
Ano hraji v Toroidu, je to kapela, do které jsem se přidal, postupně jsme některé členy vyměnili a ustálili se do čtveřice Tony Seman zpěv, Karel Zita basa, Jarda Milner bicí a já kytara a druhý hlas.

Jedete vlastní tvorbu, nebo dáte i nějaké covery?
Hrajeme moje a Tonyho skladby, tak jak to mám rád a mohu to ovlivnit, abych se nemusel s nikým hádat a vysvětlovat, proč toto a ne toto. Kluci mi věří a jsou výborní muzikanti a dobří kamarádi. Také máme pár coverů pro radost, ale jen když někdo z pořadatelů zaplatí OSU. My ty zloděje nepodporujeme a za své skladby nic nechceme.

Kde můžeme najít informace o Toroid?
Nejlépe je přijít se podívat a poslechnout, jak čtyři staří páprdové hrají tak, jako by to bylo naposledy. Ale asi jsme na nějakém Bandzone, já tyto věci nehlídám, nejlepší reklama je, když si to lidi řeknou. Vždy na svém Facebooku pošlu termín a kámoši už vědí a pokud mohou, tak opakovaně dorazí.

Ještě také hraji ve zmiňovaném Pedopatu, což je takový veselý bigbeat se čtyřhlasými vokály, je to s velmi sofistikovaným aranžmá mistrů Svojtky a Vřešťála. Mých skladeb moc nehrajem, zdá se to kolegům moc tvrdé. Já jsem tam spíše na show, tedy srandičky s vysokým hlasem a parafrázemi na známé skladby. To si musíte taky poslechnout, na to nezapomenete.

Rudo, jsi rockový veterán, letitý muzikant, jak se díváš na dnešní vymoženosti ohledně mp3, Spotify, internetu….
Dle mne je toho všeho moc a nakonec z toho není nic. Ale je jiná generace, jiné možnosti. Je fajn, že chci li něco poslechnout, přehrávač je malý a komunikace s kolegy pře s PC je rychlá.

Děkuju ti za tvůj čas a závěrem, co vzkážeš našim čtenářům a jaký je tvůj nejoblíbenější a nejhranější klip na Youtube, abychom ho mohli pustit lidem?
Můj oblíbený klip je můj klip, jak předvádím svůj zesilovač