Marek Bero – Indiana Jones baskytary

  • Číst 6450 krát

Na Marka jsem dostal kontakt od Michala Skořepy, napsal jsem mu a tento elitní baskytarista a výborný člověk, mě do třech dnů odpověděl na všechny moje dotazy. Prostě profesionál každým coulem.

157530454 749014645817949 8130402326580301884 n

Ahoj Marku. Kdy a jak ses dostal k muzice?
Nepocházím z hudební rodiny, takže moje cesta byla složitější. Nejprve jsem poslouchal LP desky, které náhodně shromažďovali mí rodičové, kde jsem měl namíchané Beatles s Darinkou Rolincovou. Můj hudební vkus zůstal od té doby velmi prapodivný a jsem schopný si ujíždět na čemkoli, co mě hudebně fascinuje. Pak jsem jenom tak mlátil do piána, kde mě bavilo jamovat na černejch klávesách (zvuk pentatoniky a riffů). Můj první vážnější kontakt s hudbou nastal až na gymnáziu, kde jsme založili první kapelu s Milanem Broumem Jr. (syn basisty Olympicu). Jelikož jsem byl úplně neposkvrněný schopností hrát na jakýkoliv nástroj a kluci všichni hráli na kytaru, tak na mě logicky zbyla baskytara. Nenapadlo mě nic lepšího než prostě zajít do Kotvy a pořídit si černou Jolanu Jantar Bass, se kterou jsem pak drtil riffy v naší první rhythm´n´blues kapele.

Já začínal na „Chlupatém kaktusu“. Pověz mě něco o začátcích tvé kariéry?

V pubertě jsem miloval death metal. Miloval jsem tu brutální estetiku, growl zpěv a nekompromisní zvukovou nálož, která provokovala nejenom mé rodiče, ale i učitele ve škole, sousedy, prostě všechny okolo. Měl jsem potřebu šokovat. Schválně jsem si pořídil sluchátka, která hrála víc ven než do ucha, abych dopřál zážitek z nových Cannibal Corpse i svým spolucestujícím. Nosil jsem boty Gladiator, mikiny s vyhřezlýma střevama, trička s rozprsklým mozkem, abych pak v šestnácti hrál funky-fusion-jazz na baskytaru. Tento zlom byl pro mě přirozený, protože stahovat si basové linky v Deicide je pro začátečníka skoro nemožné, ale naučit se slapovat Higher Ground je mnohem snadnější, efektivnější a máte hned i posluchače. Chvilku jsem žil v dvojitém světě, kdy jsem poslouchal brutal metal, ale cvičil funky a jazz na basu. V devatenácti ale převládl ten jazz, udělal jsem přijímačky na Ježkárnu a začal hrát v Praze v klubech a akcích jako nájemný hráč. Měl jsem to místo brigády v Lídlu. Studoval jsem politologii na FSV UK. Jeden rok jsem to trochu přepískl, protože jsem byl na dvou školách na denním studiu (baskytara na Ježkárně + politologie na UK) a do toho hrál tak dvě stě koncertů/akcí ročně. Trochu mi z toho hrabalo, tak jsem odjel na studijní pobyt do švédského Gotheburgu, kde jsem znovu objevil svoje rockové a metalové kořeny. Po návratu zpátky do ČR jsem pak hrál ve Five O´Clock Tea, Vilém Čok & Bypass, Chameleon, rok v Dymytry (rytmika s Lukášem Pavlíkem) až se mi nakonec povedlo udělat konkurz do Krucipüsku a já si připadal jako Robert Trujillo v Metallice. Žil jsem najednou svůj sen rockové hvězdy. Krásné období.

Ještě že jsi nešel do toho Lidlu. A která kapela nebo píseň tě nejvíc oslovila?

Já toho měl vždy hodně na poslech. Na začátku jsem miloval groovy a brutalitu Sepultury, pak mix funky-metalu a rocku u Infectious Grooves a Red Hot Chili Peppers, prokládal to fusion Marcuse Millera, Victora Wootena a nesčetných instrumentálních alb virtuózních baskytaristů a teď miluju Royal Blood, Queens of the Stone Age, Muse, avantgardní elektroniku a klasiku.

Jazz festival z 2009 kde byl ještě s nima Stanley Clark, to byl masakr. Všechny kapely kde jsi hrál?

Ufff, dlouhý seznam. Něco jsem zmínil výše, tak přidám v ČR ještě Leška Semelku, Lenku Novou, Filipa Gondolána nebo Davida Deyla, Drumphonic, Láska, Natural, Lenka Hrůzová, James Cole, Yarda Halešic, Risto Sokolovski a Weird Experiment!? a Miloš Meier. V Anglii mám zatím nejvýraznější zářez ve spolupráci s Andy Wrightem, producentem Simple Minds, Jeffa Becka nebo Massive Attack, se kterým jsme natočili desku projektu Punt Guns, kde nejenom hraju na basu, ale také skládám texty a zpívám.

157397948 267617968274015 369443100290596468 n

Jak a kdy ses seznámil s klukama z první kapely?
Úplně první byla kapela na gymplu s Milanem Broumem Jr., ale první vážnější pokus bylo instrumentální trio s kamarádem-kytaristou Pavlem Bublem. Hráli jsme hodně ve stylu Johna Scofielda a později s příchodem saxofonisty a zpěvačky přešli na takový ten pop-funk-smooth jazz. Teď si nemůžu vzpomenou jak jsme se jmenovali... Infinity? Něco anglického a hlubokého, haha.

Písně, které jsi složil nebo text?

Vždy jsem byl součástí kapelního procesu jamování a skládání písniček. Poprvé, kde mi na tom ale výrazně záleželo a kde jsem chtěl zanechat něco „ze svého srdce“ byla deska Ámen, kterou jsme natočili s Krucipüskem v roce 2008. Společně s Jarmutem jsme hustili jeden riff za druhým, v té době to byla pro mě esence skladatelství. Groovy a riffy. Postupem času jsem začal více oceňovat i textovou složku. Ohromně obdivuji hloubku a zároveň lehkost básnického výrazu Boba Dylana nebo Leonarda Cohena. Velkou školu aranží a produkce jsem pak dostal během skoro dvouleté spolupráce s producenty Andy Wright a Gavin Goldberg. Začal jsem hodně psát anglické texty (zkouším i české) a baví mě pracovat na zpěvových linkách, harmonii a aranžích skladeb. Nicméně, esence všeho, co tvořím, stejně leží v groovu a riffu. Pro mě se jedná o zásadní složky hudby.

Něco o muzikantech se kterýma jsi hrál?

Těch historek je mraky. Začal jsem právě z tohoto důvodu psát blog (od loňského podzimu), který mi i zároveň pomohl překonávat tuhle šílenou dobu. Mrkněte ZDE

Aparatura a baskytara v začátcích?
První baskytara byla Jolana Jantar Bass, pak přišla Ibanez SDGR, kterou mi pomáhal vybírat Milan Broum, basista Olympicu. Jediný požadavek na nový nástroj byla barva – musela být prostě černá. Poté jsem měl šestistrunné monstrum od kytaráře Krajíčka, během období v Krucipüsku jsme zase s Honzou Vlasákem vymysleli signature baskytaru Vivian Glim s tremolem. Nyní jsem už skoro deset let firemním hráčem baskytar Yamaha – mám modely BB2025X, NE2 a RBXJM. Prvním aparátem byl stokilový Trace Elliot GP7, poté SWR, Epifani, Eden, Hartke, až jsem skončil u Mesa Boogie, kde jsem byl několik let firemním hráčem. Používal jsem monstrózní sestavu s 1200W Big Block Titan V12 se dvěma bednama 4x10 a 2x12. Nyní jsem vášnivým fanouškem Ampeg zvuku a hodně často hraju na klasickou lampu SVT-CL v kombinaci s lednicí 8x10. Struny používám Markbass Ultimate & Advanced , mají úžasný piánový charakter a výbornou ovladatelnost, pokud používáte vyspělé herní techniky.

157844665 1078701845949474 5073144261560895068 n
A další co by mohlo zajímat čtenáře. . .úspěchy, plány, nové CD…
Velmi mě baví moje lektorské aktivity. Napsal jsem osm knížek pro baskytaristy, které jsou publikované jak v češtině, tak v angličtině. V lednu jsem také spustil nový český web pro baskytaristy
kde najdete pravidelný blog, nabídku lekcí baskytary, angličtiny a hudební teorie. Chystám další díl knižní řady Baskytarová posilovna 101 na tento rok. Plánujeme také album číslo dva s projektem Punt Guns a začal jsem pracovat na EP s jedním francouzským multiinstrumetalistou, kde se chci zase vyřádit z hlediska energie, zvuků a nespoutaného hudebního projevu. Nicméně, nejvíce se těším, až zase budu na pódiu a zažiju tu nepopsatelnou magii s publikem. To je proč dělám hudbu. Nic nenahradí zážitek z koncertu, spojení energií a očistnou sílu pořádně nahlas zahraného riffu.


Děkuji Ti za skvělý rozhovor. Na koncert do Londýna se asi jen tak nedostanu, ale Marku…mám Tě v merku…jak na blogu tak na youtube a všem čtenářům doporučuji nakouknout.

Pro Rockpalace Kolečko Milan
Autor fotografií Danny Clifford