Gatsby z CIF - jsme Children of the Blackest Hole

  • Číst 7194 krát

Po Philovi z Cathedral přichází další persona Cathedral In Flames - Gatsby, který stojí jako skladatel za výborným albem Hang Me High & Bury Me Deep, ale i jako producent a v poslední řadě i jako muzikant, kterým, jak sám říká se moc necítí, přesto jeho basa příjemně duní celým albem. I s Gatsbym jsme protelefonovali nějaký čas, když jsme chystali náš rozhovor a i z něho se (jako z Phila) "vyklubal" příjemný člověk, s kterým si člověk vždy rád popovídá a může prakticky o všem. Co všechno na sebe prozradil se dočtete  v našem rozhovoru. A jak sám o sobě říká. Skládání Desperada byla skvělá příležitost sundat klobouk dolů (což obvykle nedělám) před legendami." Mně to připadá, jako by se Johnny Cash setkal se Sisters of Mercy v The Fields of Nephilim. A rád vytvářím pompézní zvuk, který je pro náš styl tak přirozený. Nelze než souhlasit Hang Me High...je opravdu skvělé.

Začneme tradičně, jak jsi se k muzice dostal a co způsobilo, že jsi se chtěl stát muzikantem?
Muzika mě provází od kolébky. Byla všude okolo a já ji „žral“ už od mala. Takže Boney M nebo Abba. To bylo moje hudební mateřský mlíko, vedle toho Shakin’ Stevens nebo Demis Roussos – vkus mýho táty. Muzikantem jsem se nikdy stát nechtěl, ale v patnácti jsem, jako všichni, chtěl hrát s kapelou, protože jsem se naivně domníval, že mi to získá pozornost holek.

Co tvá hudební kariéra? Prošel jsi povinnou „Liduškou“ nebo jsi jako multiinstrumentalista samouk?
Jsem víceméně samouk. A nejsem ani instrumentalista. Před mnoha lety, jsem měl chvíli výbornýho učitele hry na baskytaru, ale pochopil jsem, a on taky, že ze mne nikdy nebude Jaco Pastorius.

gatsby rockpalace

Tvé hudební vzory v mládí? Jaké plakáty zdobily tvůj pokojíček?
Vzhledem k tomu, že to byly osmdesátky, tak bylo nemožný mít plakáty třeba Joy Division nebo Siouxsie and the Banshees. Bolševik nám dopřál tak leda Dalibora Jandu nebo Olympic, takže jsem si radši na zdi lepil plakáty s motorkama, který mě drží dodnes. Teda už ne ty plakáty. Dneska mám motorky v garáži.

Měl si nějaké zkušenosti se školními kapelami? Jak vlastně vznikli Cathedral, později Cathedral In Flames? Vyústila ta kapela z něčeho?
Jasně, měli jsme pár školních pokusů. U jednoho si dokonce pamatuju jméno – Young Shatterhands. Mimochodem jeden z těch kluků je v muzice aktivní dodnes a kdysi byl i součástí C.I.F. Takže ano, školní potkávání vyústilo v založení C.I.F. Phil byl můj o rok starší spolužák a dost velkej podivín. Když jsme do sebe jednou vrazili na chodbě, tak jsme se dali do řeči a já mu půjčil kazetu se Sisters of Mercy. Tím to bylo daný.

Překvapil jsi mě, že jsi mi říkal, že víc než muzikantem se cítíš skladatelem a producentem, proč?
To je strašně jednoduchý. Nejsem moc muzikant. Na nic neumím pořádně hrát. Nemám absolutní sluch. Nejsem ten týpek, co si u ohně vezme kytaru, naladí si ji podle uchu a spustí „Stairway to Heaven“. Na druhou stranu myslím, že mám smysl pro to, co a jak skládat a zároveň i dopředu slyším tu správnou produkci. Dokážu i u jiných kapel rozeznat rychle talent a potenciál.

Jaká je „deviza“ pro kapelu mít producenta, je potřeba, jaká je jeho role??
Největší deviza pro kapelu mít producenta z vlastních řad je, že stvoří přesně ten zvuk, co si kapela představuje. Jenže to jsou naprostý výjimky z pravidla. Já to můžu dělat právě proto, že se necítím být muzikantem. Hraju na basu, ale v mixu ji tlačím jen tam, kde má mít místo. Poslouchám celek a atmosféru, ne jednotlivé stopy nebo nástroje. My jsme samozřejmě zkoušeli jiné produkce, protože já to neuměl. Všechny ty pluginy, EQs a kompresory jsou obrovská věda, jenže to možná udělali technicky správně, ale znělo to ve výsledku na pendrek. Takže jsem se to začal učit sám, ale stejně jsem si musel najít někoho, kdo mi s tím zvukem finálně pomohl, což byl na této desce Eike Freese. Nakonec jsem mu dal trochu volnou ruku v úpravě produkcí celých skladeb, nejen zvuku. Ale zas tak volnou ne. Nicméně všechno udělal víc než dobře a s citem. To je ale možné jen s někým, kdo rozumí nejen vaší hudbě, ale i vám jako člověku. S Eikem jsme strávili hodně času při online callech a půlka se ani netýkala práce na desce. Nicméně doufám, že další desku už s ním budu dělat v Chameleon Studios osobně a dám mu tak i větší prostor v koprodukci.

Ptal jsem se Phila, ale rád to uslyším od originálu – vytvořili jste skvělé album, kde jsi byl i jako muzikant, skladatel a producent. Měl jsi někdy chuť ty druhé tvé role nakopat do… ? Myslím tím, zda Gatsby jako producent byl spokojený s tím, co nahrál Gatsby jako muzikant a ti dva byli spokojení s tím, co složil Gatsby jako skladatel?
Tohle je vtipná otázky, protože ti tři se pořád kritizovali. Největší otloukánek byl samozřejmě muzikant, protože je levej, vypadával z rytmu, nebo něco dokonce ani nedokázal zahrát, co chtěl skladatel. Asi logicky měl hlavní slovo producent, když skladateli předělával některý pasáže, aby to mělo třeba větší gradaci nebo tah.

gatsby a phillGatsby a Phil

Dostavil se ti po nahrání skladby ten pocit, jo tohle je přesně ono, nebo zůstala v hlavě jiná představa? Ptám se proto, že ta deska je opravdu výborná a zajímá mě tvůj pocit z ní. Čím víc poslechů, tím víc v ní nacházím zajímavé pasáže, tóny a s každým poslechem jí mám raději.
Vlastně jsem spokojenej. Jasně, že bych něco změnil, někde přidal, někde ubral, použil trochu jinak modulovanej zvuk, ale to je normální. Beru to jako uzavřenou kapitolu se vším všudy a nedopadla vůbec špatně. Upřímně si myslím, že je to nejlepší gotický album od doby, kdy vydávali svoje věci klasici žánru. Je mi jasný, že mě teď spousta lidí osočí z nafoukanosti, jenže proč bych to neměl říct, když to tak je? Tak k čemu falešná skromnost?

Jak a kde nejraději skládáš? Sbíráš nápady, střípky tónů… necháváš je uležet a pak se k nim vracíš, čekáš na „políbení“ múzou, nebo patříš k lidem, kteří si dokáží poručit, sedneš a složíš třeba hit jako Desperado? Mají členové šanci mluvit do muziky?
Upřímně to moc nevím, prostě si sednu a nějak začnu. Buď s kytarou, nebo zajímavý rytmus, nebo třeba jen zvuk kláves, co mě inspiruje. Nejradši ale skládám samozřejmě od basového riffu, takhle vzniklo třeba „Desperado“. Nedokážu to popsat, ty věci ze mě prostě padají, do ničeho se neumím nutit, buďto to přijde anebo ne. Nejsem rozhodně typ skladatele, co si sedne a dopředu ví, co udělá. A nejraději pracuju ve svém domácím studiu Flames Records, i když občas je fajn zabalit všechno a odjet pracovat na chalupu, do přírody, kde můžu vylézt ze dveří a koukat se na lesy.
Základní demo posílám Philovi, jestli ho to baví a také to pustím Ambře. Každý mi do toho mluví trochu jinak. Phil má svůj způsob a Ambra, jako jediná klasicky hudebně vzdělaná, se mi snaží vysvětlovat logiku kompozice, tóniny a podobný blbosti, jenže marně! Na konci dne ale oba respektují to, že skladatel jsem já, stejně jako já respektuju Phila, že on je textař, a to fenomenální!

Když jsme u výborného Desparado, které boduje venku, troufám si tvrdit, že i „úvodka“ Twilight Of The Goths je hit jako prase, nebo Blacktrain, ale to tu může prakticky vyjmenovat všechny songy z alba-))). Teď vás bude hrát další rádio a to ve Skotsku, jaké to bude a víte co? Ovlivníte skladbu, nebo to je už na tamějším DJ? Co člověk musí udělat, aby se dostal do skotského rádia?
Hrát nás bude BBC Scotland, DJ Graeme Scott. Skladbu pochopitelně neovlivníme, dostal celou desku s informacemi a rozhodl se pro „Blacktrain“, což se ukazuje asi jako největší radio hit z desky. Dostávat nás do rádií má za úkol primárně naše manažerka Jindra Vostrá. Není to jen Skotsko, kde nás hrajou tradiční FM stanice, ale i další země. Je to prostě o trpělivé a dlouhodobé práci manažerky.

Ty máš se Skotskem i silnější vazbu, a to na Dana McCaffertyho, zpěváka z legendárních Nazareth, jak jste se poznali a jak vznikla vaše spolupráce a co se z ní zrodilo?
Poznali jsme se před mnoha lety v Praze a já jsem mu pomohl jako výkonný producent vydat jeho poslední sólové album „Last Testament“. Tady jsem nefungoval ani jako muzikant ani jako hudební producent nebo skladatel, ale jako někdo, kdo na to sehnal prachy, zařídil, že se to stalo, a pak podpis smlouvy s německým labelem EarMUSIC. Díky tomu jsem s ním mohl pracovat třeba v legendárním skotském studiu Sub Station, kde točí mí milovaní The Jesus and Mary Chain a majitel studia Mic, je jejich tour manager.

Já se vrátím ještě k postavě Gatsby skladatele. Když začínáš skládat, víš už, zda píšeš pro Ambru nebo Phila? A Philovi jako textaři necháváš volnou ruku, co se týče textu, nebo mu naznačíš atmosféru, kterou by se skladba textově měla ubírat?
Vím to úplně přesně. Primárně píšu pro Phila, ale na desce jsme oba chtěli, aby měl s Ambrou vyloženě duet, proto Twilight, který jsem už tak psal. A já zase chtěl udělat jednu sólovku Ambře, takže Dia de Los Muertos. Tady je také můj jediný text. Philovi nic k textům neříkám, ani mu nic nenaznačuju. My věci cítíme stejně a on píše naprosto dokonalé texty. To je pro mne pravá gotika, ne ty blbosti o vampýrech a vlkodlacích. Ty texty jsou o strachu a hrůzách, nebo o nadějích, který jsou v reálným životě, ne v horrorových knížkách, protože život bývá mnohem temnější a dramatičtější než jakákoliv fikce. Stačí se jen rozhlídnout okolo sebe, nebo nahlídnout do svého nitra. V tomhle jsem Philovi vděčnej za to, že vyjadřuje slovy to, co já vkládám do muziky. A taky mu nechybí nadsázka – tu si tam, kdo chce, můžete najít. Jsme smrtelně vážná kapela, co se ale nebere úplně vážně.

Dnes mi přišel od vás krásný dárek, vinyl je opravdu svým provedením raritní, ať už otáčením bubínku koltu po rozevření alba a vaše obličeje místo nábojnic, nebo přední stranou samotnou, nemluvím o rakvi, ale i krabice, ve které vinyly posíláte je zakázkovou prací s nápisem The Dark Legend Is Back. Gatsby, myslíš, že je důležité neustále pracovat na image a nabídnou svým fanouškům nejen luxusní album, ale ještě tak propracované propriety, které se váží ke kapele? A kdo je autorem fantastického obalu?
C.I.F. je od začátku celý propracovaný koncept, kde jedno navazuje na druhé. Hudba, image, výtvarno. Bez toho to nejde, takhle nás to baví, a tak to chceme. Nebudeme si hrát na úplně obyčejnou partu, co chce „písní změnit svět“ a vystupuje v teniskách, svetru a odrbaných džínsech. My jsme kult, jsme postavy z westernu, jsme bájní hrdinové, jsme Children of the Blackest Hole. Autorem obalu je výtvarnice Lou, fotograf Michael Kratochvíl a hlavní produkční Paul Matuschka.

Album ač je luxusní, opět neoplývá informacemi, a pokud nějaké jsou, tak jsou opět malými písmeny, máte k tomu důvod?
Máme. Jsme odkojený postpunkem a novou vlnou. Nejsme art rock ani poodle metal. Na obaly nebudeme dávat, kolik má Phil přes biceps a kdo mi připravoval čaj k snídani. Jediná podstatné věc jsou naše skladby, ty za nás mluví, tak proč něco vypisovat na obalech.

Já jsem nadšený, že zatím oba vaše počiny vyšly na vinylech, a tím jste potěšili sběratele „elpíček“. Zastáváte názor, že na vinylu muzika zní jinak, než na CD, nebo je to tím, že vinyly jsou opět v módě?
Absolutně. Není lepší poslech než z vinylu. S tím může kdokoliv jakkoliv polemizovat, ale je to fakt, na kterém se nic nezmění. Jsem rád, že jsou vinyly zase v módě, nutí lidi poslouchat celou desku, ne jen „random play“. Navíc dávají prostor artu.

Jak se díváte na ty různé I Tunes, Spotify… berete je jako kladný pokrok pro muzikanty, nebo se tím vytrácí nutnost vydávat muziku na klasických nosičích a jednou přejde muzika jen do „virtuálního“ světa?
Na jednu stranu je to obrovská příležitost se snadno dostat k publiku po celém světě. Z toho my rozhodně těžíme, protože větší poslechovost máme po světě, než u nás. Na druhou stranu je to bída kvality poslechu. Největší zlo je uživatelsky nejlepší a nejpropracovanější Spotify. Zlo jak co do kvality poslechu, tak směrem k umělcům. Spotify nám platí úplně směšný peníze za to, že si třeba někdo v USA 100 x přehraje naši desku.

Vy vystupujete pod přezdívkami, stáváte se na desce, koncertech někým jiným z pána xy se stává Gatsby, z lady yz se stává Ambra? Nebo je to součásti vytvořeného image a chcete zachovat inkognito civilního života?
Jak už jsem říkal výše, C.I.F. je celý koncept. Je to jiný život, který nemá s tím civilním nic společného. Jsme imaginární postavy, co se zhmotňují skrze hudbu, klipy, fotky a přichází do neútulných pokojíků všech milovníků temné hudby.

cathedral in flames rozhovor gatsby

Dokončili jste album, což je v životě muzikanta jeden z milníků, jaké jsou vztahy v kapele a jak jsou pro tebe důležité? S Philem a Ambrou se znáte spoustu let, ještě stále mezi vámi funguje ta správná chemie, nebo občas je i ta „ponorka“?
Nebudu zapírat, že si občas při tvorbě lezeme na nervy. Phil je hodně impulzivní, já jsem zase introvert, kterého občas dokáže Phil vytočit k smrti. Ambra většinou stojí mezi námi, ale protože jsem skladatel a producent, někdy mě dokáže nadzvednout i ona a samozřejmě já ji. Phil s Ambrou jsou jinak mezi sebou úplně v pohodě. Tím, že se známe od „nácti“ let, mezi náma funguje silný pouto, chemie, porozumění, vášeň pro tenhle žánr a spousta dalších věcí. C.I.F jsme my, když to nebudeme my tři, tak to C.I.F už nikdy nebude.

Nemůžu se nezeptat, co bubeník, stále jste kapelou bez bubeníka, co vás k tomu vede?
Styl naší, respektive mojí skladatelské práce. My necvičíme jako tradiční kapely. Většinu věcí udělám nejdřív já a vždycky si dotáhnu i bicí do finální podoby. Navíc stavím bicí dost komplikovaně, nepředstírám, že jsou živé, míchám vyloženě elektronické bicí se samply a rytmy živých bicí. To by bylo těžké dávat dohromady s jedním bubeníkem.

Jsi vytížený člověk, jak relaxuješ? Máš mimo muziku i nějaké hobby, u kterého si odpočineš? Jak by u tebe vypadal ten správný relaxační den? Dokážeš odlišovat odpočinek od práce?
Relaxuju právě tou muzikou. Ideální den je ten, kdy se nehnu od muziky. Maximálně abych si dolil sklenici vína a dal si občas pauzu na cigáro. Anebo relaxuju na motorce, pohledem na vodu nebo zíráním z výšky kopců či hor.

Je to sice asi brzo, ptát se po vyjití alba tak brzo, ale přesto se zeptám, pracuješ, popř. pracujete na něčem novém?
Pár dnů po dokončení alba už jsem začal chystat nové věci, to je to, co mě baví a nabíjí. Ne všechno je pro C.I.F, ale už chystáme s Philem na jaro minimálně dva nové tracky.

Opět se vracím k novému výbornému albu, nebudou na vás tlaky i na koncertní provedení a dá se atmosféra alba přenést na pódia a jaký je tvůj vztah a přístup k živému hraní?
Můj osobní přístup k živému hraní je dost rezervovaný. Kdysi jsem objel všechny možné kluby, festivaly a další místa. Prostě klasickej rokenrolovej život na tour. To už mě dávno nebaví a radši v ústraní pracuju na muzice. Nemám potřebu se ukazovat a rozhodně nechci bejt rocková star, takže kdyby to bylo jen mně, tak koncerty hrát nebudu, ale uvědomuju si, že to je esence každý kapely – vystoupit před lidi a naživo jim přinést zážitek z muziky. Jak to půjde? V našem případě to nebude snadné, protože jsme maximalisti ve všem, takže už nyní se začínáme připravovat na to, že za rok uděláme živé vystoupení. Asi je patrné, že věci děláme jinak než většina kapel, takže i podle toho bude vypadat živé vystoupení. Bude prostě jedinečné!

Sleduješ muziku okolo sebe? Zaujalo tě nebo překvapilo tě něco v poslední době na naší scéně?
Muziku sleduju. Samozřejmě nejraději poslouchám své staré oblíbence, ale jasně, že jsou i nový kapely, co mě oslovily, jenže většina těch věcí není od nás. Nic proti české scéně, je tu určitě spousta zajímavých hudebních počinů, ale já jsem prostě odkojenej ostrovní muzikou, takže radši whisky než Myslivec.

Na čem, co a kde poslouchá Gatsby muziku?
Pochopitelně největší zážitek je gramofon Technics, na kterém poslouchám Joy Division, The Damned, ale i Velvet Underground, Davida Bowieho nebo třeba Pixies, Ramones, The Cult, The Bolshoi a další. Jinak v autě poslouchám muziku z iTunes. Vlastně nemám limity. Poslouchám od Helloween po Leonarda Cohena. Bylo by jednodušší říct, co neposlouchám než to, co poslouchám.

Gatsby, já ti děkuju za tvůj čas, ještě jednou ti musím poděkovat za výborné album, které je dílem celé kapely a co vzkážeš našim čtenářům RP?
Já děkuji tobě za milá slova chvály a protože vím, že RP čtou lidi, kteří muzikou opravdu žijou, tak jim vzkazuju: Nikdy si nenechte muziku vzít, muzika mění všechno, dokáže rozpoutat revoluci, dokáže zahnat smutek nebo vyjádřit nasranost. Držte se muziky, dokud dýcháte a dokud vám slouží uši!

A jako klip sám drze vybírám úvodní otvírák alba - Twilight Of The  Goths - duet Phila a Ambry