Jeruzalem - Návrat z hrobu

Když se z podzemí vynoří název jako Jeruzalem, nejde o sentiment ani nostalgii. Přichází smrad piva, tíha dřeva, záblesky křížů a jizvy po basových linkách, které vám znovu připomenou, že temnota není póza, ale přirozené prostředí. Jeruzalem není revival staré kapely. Je to návrat ducha, který nikdy úplně nezmizel – jen kvasil někde mezi lahváčem a krysou v kobce. V následujícím rozhovoru se dozvíte, co se stane, když se kapela neobrací k Bohu, ale ke zkvašené inspiraci, proč druhé album smrdí zkušenostmi a jak vypadá život po apokalypse, která vlastně nikdy nebyla vyhlášena.

Když se řekne „Jeruzalem“, vybaví se temnota, alkohol a underground. Jak byste dnes definovali ducha kapely – co zůstalo a co se změnilo?
Migy: Jo, asi jo, když někomu řekneš Jeruzalem, v undergroundovém pojetí si určitě vybaví spoustu chlastu, underground, a možná i temnotu, nejspíš v podobě chorobného odporu ke křesťanství a monoteistické víře obecně. Teda aspoň ti, co se někdy s Jeruzalemem potkali.
Myslím, že ten duch se neztratil, možná jen dozrál hezky dosmradlava jak tvargla z Loštic. Underground i alkohol, to k nám patří, je to naše jakási přirozenost, nás i lidí, kterými se obklopujeme. Můžeš se bránit, jak chceš, stejně se objeví, šáhne na tebe, nasaje tě, ochromí, vtáhne do svých nádherných, bolestných témat .... to prostě nezmizí.
Určitě se nezměnil přístup a chuť udělat desku co nejlépe. Na druhou stranu myslím, že mezi první a druhou deskou je obrovský hudební posun, hlavně zásluhou Lica. Ta deska je prostě udělaná jinak, určitě se v ní projevily zkušenosti z jiných projektů, a taky časový odstup a, no, možná bych řekl i vyspělost, jestli se to tak dá nazvat. To se asi není čemu divit, ten první počin byl takový ... no prostě první.

Hozly: Když sa jezdilo, byla to mašinérie utrpení v textech, letáčcích, webovkách a dvoumetrového dřevěného kříže (zde trpěl i zpěvák když ho musel neustále zvedat k nebesům…obráceně pochopitelně). Zde ta temnota je na místě. Kdo však čekal tvrdý borce pod značkou Jeruzalem, mohl být zklamán. UG a alkohol z nás udělal hodný a veselý strejdy a to nám zůstalo dodnes. Tématika jako taková zůstala a myslím si, že se ponořila ještě hlouběji do smrduté kobky. K tomu je třeba připočíst, že dnes jsme hudebně někde jinde, než třeba před deseti lety. Včil ani nemůžeme působit nějak temně navenek jako kdysi, protože se za novou deskou Jeruzalem vlastně schováváme, žádné koncerty, zprávy news, fotky z hajzlu apod. Ale samotné album „ Utrpení, oběti…“ je jednoduše vybroušené, tvrdší než naše játra a to vidím jako hlavní rozdíl oproti našemu debutu, letité, neurvalé a zdivočelé jízdě za dob působení Jeruzalem

Vaše první deska byla označována nejen jako debut, ale rovnou i jako „poslední počin“. Bylo to už tehdy míněno jako epitaf, nebo se konec připlížil nečekaně?
Migy: Tak tady upřímně nevím, odkud se vzalo to, že „On half way to Bethlehem“ by měl být poslední počin. To byla asi propaganda mainstreemových magazínů s milionovým nákladem, aby zničili ultrarychle se rozvíjející undergroundovou kapelu s potencionálem atomovky. Jinak si to nedovedu vysvětlit...
Určitě nic takového nebylo zamýšleno, po té desce jsme udělali několik dalších songů, v plánu byla další fošna. Jen z toho tak nějak sešlo, prostě se to vyvrbilo jinak. Takže epitaf určitě nee, spíš je blíž ta metafora s „nečekaně se plížícím koncem“.
Hozly: To byl začátek všeho, plní síly a rozhodně nikoho nenapadala myšlenka to zabalit nebo skončit u jedné kulatiny. Dechu a nápadů bylo dost.

Smutný příběh lihového spolku, obřadné zneuctění jater – byla v tom dekadence, nebo jen poctivá metalová žízeň?
Migy: Heh, tak počkej! Lihový spolek, to sedí, nikdy se nikdo z nás netajil nákloností k lihovým truňkům. Ale smutný? To je úplně mimo, celá doba Jeruzalem byla naplněná bezuzdným veselím. Potkali jsme díky té kapele skvělé lidi, zažili neskutečnou prdel (Vojta z Úl! by o tom pražském víkendu mohl napsat novelu). Ne, určitě ne nic smutného. Dekadence? To asi ne, žádný úpadek, tak jsme to rozhodně nevnímali a nevnímáme. No a ta poctivá žízeň...to by možná sedělo, ale nijak to nehrotíme. Prostě se rádi bavíme, potkáváme s lidmi stejného ražení, a to nám doba Jeruzalema poskytla v plné míře.. Jo, prostě obřadné zneuctění jater....to zní dobře!

Hozly:  Smutný je jen ten, co nemá co nalét.

Rok 2014 a konec kapely. Bylo to vyhoření, civilní život, únava, nebo vás jen přestali bavit živí lidé?
Migy: Ty vole, to už je jedenáct let, co jsme to zapíchli? A kurwa, to letí! No určitě nás nepřestali bavit živí lidé! Spíš naopak. Jak jsem se zmínil, prostě ten konec tak nějak nastal. Tehdy to bylo období, kdy jsme vyrostli z puberty, začali objevovat jiné obzory. Úplně konkrétně...začali jsme se rozcházet v názorech na četnost zkoušek, potřebu koncertů, roli kapely v rodinném životě a tak podobně. Nic osobního, jen jsme na to začali čučet každý z jiné rozhledny. V té době už jsme měli čtyři nebo pět nových věcí, ale šlo to hrozně pomalu, pořád nám něco haprovalo, nesedělo, nebyl čas, víc než dva roky jsme se snažili dát dohromady nový matroš...a pořád žádný výsledek. A tak jsme Jeruzalem rozpustili. Když to nejde, tak to nelam přes koleno! Ale hraní nás nepřestalo bavit, naopak. Takže jsme na troskách toho nejtemnějšího, nejzarytějšího, nejultra a já nevím co ještě nej Jeruzalema postavili prdelprojekt Kozelagazeladozela....a s ním začala další, pro mě osobně skvělá éra undergroundového života. Méně protikřesťanská, vůbec anglickynezpívající, ale o to víc divoká, experimentální a ujetá.

V roce 2018 jste začali značku Jeruzalem oprašovat. Co ten proces od myšlenky k novému albu "Utrpení, oběti a kati celibáti" obnášel?
Migy: No já marketingu moc nerozumím. Fakt myslíš, že zhruba padesát rozdaných cédéček, na tři desítky koncertů a pár kámošů v našich tričkách jsou značka? No když říkáš.... Každopádně je to Licův nápad, a musím říct -  díky za něj! Přišel s nápadem udělat zbrusu nový matroš, tak nějak jinak, a původní záměr byl, aby se na nové fošně podíleli všichni členové tehdejšího Jeruzalema. Rozvinout to je na Licovi, za mě každopádně skvělý nápad.

Lico: Musím Migyho opravit, neboť oprášit značku Jeruzalem nevzešlo z mojí hlavy, nýbrž z palice Hozlyho. On tenkrát oslovil lidi s tím, že je čas vytáhnout starý klenot z truhly zapomnění a skrz Jeruzalem připomenout lidem staré příběhy lidského utrpení a absurdnosti církve. A podat jim to bez cenzury formou hudby.

Nový materiál vznikal ve „zatuchlé kobce, kde i mrtví pijí zlatavý mok“. Je to jen poetika, nebo máte skutečně své vlastní studio ve stylu hrobky?
Migy: Toto není žádná poetika, ale nejtemnější realita. Licovo Studio Reverse je skutečně hluboko (no, možná že ne až tak hluboko) pod zemí, a nachází se tak jedno a půl dochcání od hřbitova. A skutečně se stávalo, že ráno bylo v zatuchlém, potemnělém prostoru nalezeno daleko méně piv, než jich tam bylo předchozího večera zanecháno. Já osobně z toho místa mám hrůzu...ani ne pro to, že tam chodí chlastat mrtví (ti pijou, ale nekoušou), ale jako diagnostikovaný arachnofobik se tam fakt necítím dobře.

Lico: Potvrzuji, tohle není poetika. Studio Reverse je kobka bez oken cca šest stop pod zemí, kde se samozapalujou plameny, pavučiny jsou povinnou součástí interiéru a myši testujou kvalitu kabelů. Ale teď vážně. Novou desku jsme skutečně točili v domácích podmínkách s minimálním vybavením, s náklady na provoz a pitný režim a s odhodláním zanechat na desce své nejlepší výkony.

Pojďme ke skladbám, které máte na Bandzone Poslední Kristův tanec nebo Sršni z očistce jsou silné. Vznikaly texty z nihilismu, ironie, nebo skutečného hnusu ke světu?
Migy: Díky, že zmiňuješ tyto dva songy. Jsou to věci, které jsme tenkrát chystali na druhou desku. Jsou to fakt chytlavé věci, taková primitivní divokost a živočišnost v nejryzejší podobě. Co se textů týče, oba bez příkras kopírují hudbu. Muzika ke Kristovu tanci je skutečně takový zvrácený, mrtvolný, divoký, makabrózní tanec..... Obdobný příběh měli Sršni...prostě jak tam bzučí ty kytary (na té nahrávce to není tak zřetelné, ale naživo to byl opravdu brutální bzukot), tak ten text prostě automaticky vylétl... Jednoznačně nejrychleji napsaný text v kratičké historii Jeruzalem.

Jestli si dobře vzpomínám, tak to léto se urodilo hodně švestek, a to je pro textaře neuvěřitelná můza...asi je to znát.

Hozly: Tak songy Poslední Kristův tanec a Sršni z očistce mi připomínají  koncík, když jsme raz kdesi razili do míst poblíž Kdyně. Měli tam pódium na návěsu kamiónu. Už si nejsem jistý proč nám na té akci chyběl zpěvák (zatracený alkohol), ale celý ten koncík jsem odbékal za bicíma. Asi si dokážeš představit jak to celé působilo, cheche…Myslím si, že právě tyhle dva songy byli stěžejní v té nové tvorbě. Poslední Kristův tanec nekompromisní ryzí black metal bez příkras a Sršni z očistce pohozen do melodiky alá severské spolky devadesátých let.

Vaše nové skladby mají undergroundový přístup, stejně jako vaše historie. Vnímáte se jako opozice vůči modernímu zvuku a produkční čistotě?
Migy: Každý, kdo se mihnul Jeruzalemem nebo s ním byl jakkoliv spjatý, ví, o čem je underground. Jsme banda lidí, kteří mají rádi dělat věci jen pro to, že je to baví. Bez ohledu na to, jestli nás budou ostatní obdivovat, nebo se nám smát, jestli z toho bude aspoň na pivo, anebo za to dáš celou výplatu. Je nám u prdele, že nemáme ten nejobdivovanější obal, že zvuk není z Morrisoundu, že naše tričko nebudou prodávat v asijském stánku na Matějské pouti, a už jsme se smířili i s tím, že si puberťačky nenechají naším logem ozdobit nejvábnější části jejich spanilých tělíček. Děláme to, jak nejlíp umíme my...ale to neznamená nejlíp, jak to jde. Tento přístup nás navádí k podobně smýšlejícím lidem. Není to jenom o hudbě, je to o jednání, chování se jeden k druhému, respektu, a taky je to o zábavě, příjemně stráveném čase, pocitu, že je ti s někým dobře. Takže jsme založili iniciativu „Podporujeme underground“ (logo můžeš najít na obalu „Utrpení....), pro lidi, kteří to vnímají stejně, nebo aspoň obdobně jako my. Je to prostě jenom o tom, že jsme undergroundová kapela.

Obecně mají všichni členové Jeruzalem oblíbence jak mezi total undergroundem, tak i mezi „moderním metalovým mainstreemem“. Rozhodně není naším cílem bojovat nebo bojkotovat kapely, které nevyznívají vyloženě undergroundově. Žádná opozice, naopak, spíše respekt a obdiv k těm, kteří to fakt umí.
Hozly: Jako dalo by se napsat UG forever voe nebo spíš UG navěky hospodo. V UG jsme se prostě našli, ta nespoutanost, přístup a ta svojská forma hudebního stylu. Líbila se mi ta naše neumětelnost, přístup hnaný srdcem a samosebou v tom hrál roli alkohol. Na jakési akci jsme dokonce dostali nášivku s našim názvem kapely, ale stálo tam napsané – jeRUMzalem . V ten moment jsme věděli, že lidi ví, co jsme zač.

Jaká byla reakce okolí, když jste oznámili návrat? Třásli se ti, co zapomněli, jak slibujete?
Migy: Moc mi není jasný kontext celé otázky, ale aby zazněla odpověď, já si myslím, že to okolí postihlo stejně jako mě....skoro jsem se posral!

„Inkvizice svou práci odflákla“ – vnímáte návrat Jeruzalem jako pomstu, druhou šanci, nebo jen poslední ránu kostlivce do světa živých?
Migy: Oj kurwa, nemyslím, že by „Inkvizice svou práci odflákla“!
Je to heretic metal, tak jako na první desce. Jednoznačně rozvinutější, nápaditější, propracovanějši, atmosféričtější, chytlavější...heretic metal! Mstít se...to není komu. Šancí máš tolik, kolik jsi jich schopný sám si připravit. A poslední rána? Nevím, jestli to bude zrovna v podobě Jeruzalem, ale určitě další undergroundové rány přibudou.

Hozly: Za sebe musím říct, že ta éra Jeruzalem byla velmi výživná, zábavná, plná úžasných setkání, poznání a rumů. Byla jen otázka času, kdy to začne hlodat v hlavě něco spáchat. Vrátit se do té atmosféry tvoření, ukojit hlad a proniknout znovu do útrob Jeruzalem. Bylo to nevyhnutelné si udělat radost.

Sestava je částečně obměněná – jak probíhala proměna a jak moc nový duch změnil zvuk nebo chemii kapely?
Migy: Myslím, že toto je nejdůležitější a nejstěžejnější otázka ve vztahu k novému Jeruzalemu. Tato otázka by se možná hodila úplně na začátek.
Celá myšlenka a příprava reinkarnace je dílo Lica. Zatímco původní tvorba byla živelnější, spontánější, a, nutno přiznat, daleko primitivnější, „Utrpení...“ je propracovaný, ucelený komplex, s předem stanoveným konceptem, strukturou, detailním nastavením celkové atmosféry desky. Detaily k tomu určitě rád dodá samotný Lico.

Lico: Celý projekt je postavený jako jeden velký song, který je rozdělen na několik tracků. Nebyl to původní záměr, ale jak se celý projekt vyvíjel a jak Migy přicházel s novými, skvěle propracovanými texty, bylo jasnější, že je třeba posunout desku o několik levelů výš. A to se myslím povedlo. Každý měl svou jasně danou úlohu a celé se to skládalo po kouskách. Já se postaral o muziku, Migy o nezapomenutelné texty, Hozly o skvěle odehrané bicí a murmur, no a Chcipo tomu dal famózní hlavní přednes. A nesmím zapomenout na Leona a jeho nakřáplé hrdlo při vyprávění celého příběhu.

Tak si myslím, že každý článek byl důležitý a celkově se to celé spojilo ve vydařený projekt. A jelikož se spolu známe už spoustu let a navzájem jsme spolu hráli již v několika jiných uskupeních, tak chemie byla jednoduchá: hlavně ať je sranda a chuť, a výsledek se dostaví….

Máte v plánu podpořit novinku koncertně? Vrátíte se na pódia, nebo zůstáváte pohřbení ve studiu?
Migy: Zůstáváme pohřbeni...dokud Reinkarnant nezavelí....

Jaké je poselství alba "Utrpení, oběti a kati celibáti"? Koho se má dotknout, koho pobouřit a koho zničit?
Migy: Utrpení, oběti a kati celibáti je výsledkem práce lidí, kteří milují undergroundovou muziku. Bez ohledu na to, co umí, mají k dispozici, jak jsou podporování a s čím se musí potýkat, se pokusili vytvořit dílo, které by se líbilo fanouškům tvrdé metalové hudby. Metloši všech stylů, bavte se!

Hozly: Především je to zahřívající věc pro naše srdce, balzám pro naše uši, a když náš výtvor ocení i jiní lidé, jenom dobře. Je to jako když si chceš dát dobrou slivovicu a dáš si ju. My jsme chtěli udělat něco co nás během tvorby bude bavit a zahřeje ve výsledku u srdce.

A na závěr: jaký epitaf byste si přáli na pomník kapely Jeruzalem, až (zase) jednou utichne?
Migy: Tak to fakt nevím, jestli někdo bude kapele Jeruzalem stavět pomník. A jestli jo, tož tak ať ho pořádně poleje slivoviců!

Díky za otázky!

Hozly: Já jsem rozhodně pro etiketu JERUZALEM na nějaký dobrý rum či flašu Slivovice.

Díky