MENTOL: Jsme tu všichni jenom jednou. A tak chceme hrát, dokud nás to bude bavit

Hardrockový Mentol má za sebou příběh, který se rozhodně neodehrával po přímce. Kapela vznikla už v roce 1988, po krátkém období zmizela ze scény a na skutečný návrat si musela počkat více než dvě desetiletí. Dnes má na kontě vlastní album, koncertuje a dokázala si kolem sebe vybudovat početnou skupinu příznivců. O návratech, proměnách sestavy, vlastní tvorbě, českém hard rocku i o tom, proč má smysl po tolika letech stále stát na pódiu, jsme si povídali s kapelou Mentol.

Historie Mentolu sahá tuším až do roku 1988. Když se dnes ohlédnete úplně na začátek, co tehdy stálo za vznikem kapely a jaký Mentol vlastně byl?
Naše, historie sahá až do roku 1983–84, někdy tak MENTOL vznikl. Vznikl z původní kapely EPICENTRUM. Pár členů se tam vystřídalo, až se to ustálilo a kapela si vydobyla slušné postavení na regionální scéně a nejenom tam. Jezdilo se i na Moravu atd. Nahrálo se tehdy dokonce nějaké demo a dokonce Jirka Černý jej hodnotil docela kladně. Byli jsme dobrá parta, v podstatě kamarádi.

Přišel rok 1990 a první kapitola Mentolu skončila. Co se tehdy stalo? Bylo to definitivní rozhodnutí, nebo jste někde vzadu v hlavě pořád věřili, že se jednou vrátíte?
No, to nikdo pořádně neví. Standa jednoho dne přišel na zkoušku a Pavel – bubeník – mu říká, že zkouška není, že se vlastně už asi hrát nebude. A taky se už nehrálo. Bylo to po revoluci, začalo se podnikat a tak se to nevyhnulo ani MENTOLU. A je pravda, že tehdy nikdo ani netušil, že by se kapela znovu rozjela. Všichni se tak nějak rozprchli po republice.

Na skutečný návrat jste čekali více než dvacet let. Co bylo tím okamžikem, kdy jste si řekli, že Mentol znovu postavíte na nohy?
Ano, je to tak. Někdy v roce 2014/2015 původní bubeník Pavel zavolal Standovi, že oslovil nějaké muzikanty a jestli by tedy nepřišel na zkoušku. Standa na to kývnul, ale moc šancí tomu nedával vzhledem k osazení kapely. Nicméně ho kapela opět chytla za srdce a chtěl se tomu začít hodně věnovat. V tom ale přišla velká rána. Pavel dostal mrtvici a skončil ochrnutý na vozíku. Každý si už říkal, že s MENTOLEM je konec, ale stal se pravý opak. Standa slíbil Pavlovi, že to konec není a že o MENTOLU ještě uslyší. Začal hledat spoluhráče a cca v roce 2017 byla sestava pohromadě.

Dá se po tak dlouhé pauze vůbec navázat tam, kde kapela kdysi skončila, nebo jste v podstatě zakládali nový Mentol se starým jménem?
Navázat se nějakým způsobem asi dá, ale tohle byl restart se vším všudy. S příchodem nových členů se pak ale stejně dost skladeb zásadněji změnilo. Vzpomínalo se na aranže a vše se tak nějak hledalo. Vše dostalo jasné aranže a byly o dost modernější než ty původní.

Od vašich začátků se hudební svět zásadně změnil. Co je dnes pro hardrockovou kapelu jednodušší než koncem osmdesátých let – a co je naopak mnohem těžší?
Tak jednodušší je asi vše, hraješ si, co chceš, jak chceš, s kým chceš, můžeš si koupit vybavení, jaký chceš, a když chceš hrát nějakej cover, tak klikneš a už se to jen naučíš. Mnohem těžší je ale dostat lidi na koncerty a mnohem větší je podle mě i konkurence kapel, je jich hodně a je jich i hodně kvalitních. A to nemluvím o těch nájezdech zahraničních kapel.

Vaše první album „Jsme tu všichni jenom jednou“ vyšlo až v roce 2021. Proč cesta k debutové desce trvala tak dlouho a co pro vás její vydání znamenalo?
No, ono nahrát desku v těch letech nebylo jednoduché, a tak se o tom ani moc nepřemýšlelo, byli jsme rádi, že hrajeme. Ano, v té době se nahrálo nějaké demo, ale to bylo nevalné kvality. No a potom to vlastně byla taková shoda náhod, tlak fanoušků na vydání alba a příchod kytaristy, který doma začínal s home studiem. No a tak se to upeklo.

Název „Jsme tu všichni jenom jednou“ zní skoro jako životní motto. Je za ním nějaký konkrétní příběh nebo myšlenka, která vystihuje i samotný Mentol?
Myslím, že za tím konkrétní příběh není, aspoň co jsem slyšel, nebyl jsem u zrodu textu. Je to jen nápad a ano, je to tak trochu o kapele Mentol, o přátelství, které přetrvává, ať se děje, co se děje. Je to pravdivý téma a moc rádi ji hrajeme motorkářům. Je to prostě silný, když s tebou ty chlapi řvou ten refrén.

Když dnes posloucháte skladby z debutu s několikaletým odstupem, udělali byste něco jinak, nebo deska pořád přesně zachycuje Mentol takový, jaký jste v té době byli?
Myslím, že deska zachycuje MENTOL, jaký byl i jaký je. Melodie zůstaly, motivy zůstaly, jen je modernější zvuk i aranž. A pokud se ptáš na to, co bychom udělali jinak, tak ano, se zvukem bychom si vyhráli daleko víc. Byl to náš první počin, a tak to i vypadá.

Vaše texty se často dotýkají běžného života, vztahů i věcí, které člověk zažívá kolem sebe. Co musí mít téma, abyste si řekli: ano, o tomhle chceme napsat písničku?
Téma musí mít přesně to něco, co tě nakopne napsat o tom písničku. Témat je mnoho, ale ne vždy tě to osloví. A samozřejmě to musí být i ve správnou dobu. Těžké na to hledat odpověď.

Stanislav „Bača“ Lackun patří k historii Mentolu, dnes je uváděn jako čestný člen a za mikrofonem stojí Josef Hejduk. Jak zásadní změnou pro kapelu byla výměna frontmana a co Josef do Mentolu přinesl?
Byla to volba být, či nebýt. Standa je nemocný a ta nemoc se neslučuje s výkonem zpěváka. Nicméně Standa si občas s námi jednu nebo dvě skladby dá – podle stavu. Je prostě pořád členem Mentolu. A vlastně jediným původním členem. Josef do Mentolu přinesl svěží mladický vítr. Velmi snížil věkový průměr kapely. Pepa je jiný druh zpěváka, chvilku si to sedalo a teď si to už bez něj neumíme představit.

Vedle vlastní tvorby jste sáhli také po skladbě „Slunečný hrob“, která patří k české rockové klasice. Proč právě tahle píseň a jak těžké je sáhnout na něco, co má v hlavě několik generací posluchačů?
Ta skladba je prostě legenda, Pepa ji moc hezky interpretoval, tak jsme si řekli, proč ji nehrát. No a ta naše verze se nám tak líbila, že jsme si ji natočili. Jasně, že v skrytu duše jsme si říkali, aby to nebyl průser, ale myslím, že ohlasy byly veskrze pozitivní. Nás ta věc prostě baví.

V roce 2025 jste zvítězili v anketě Rakovnického deníku o oblíbenou regionální kapelu. Berete podobné vítězství především jako radost, nebo také jako potvrzení, že si Mentol za ty roky dokázal vybudovat opravdu věrné publikum?
Bylo to pro nás veliké překvapení a chtěli bychom znovu poděkovat našim fanouškům, byli prostě skvělí. No, asi ano, je to i takové potvrzení, že asi pracujeme dobře a vyplácí se to. Jsou to hlavně motorkáři okolo Rakovníka a Stochova. Ale samozřejmě všichni ostatní.

Českých rockových kapel jsou stovky a boj o pozornost posluchačů je obrovský. V čem je podle vás Mentol jiný a proč by měl člověk, který vás ještě nikdy neslyšel, přijít právě na váš koncert?
No, v čem jsme jiní? To sami nevíme, nepřipadá nám to. Vím jen, že většina nám říká, že když hrajeme, že jde z pódia obrovská energie, tak možná to je ono.

Má dnes Mentol ambici posunout se dál také studiově? Vznikají nové skladby a můžeme v dohledné době očekávat další album nebo jiné nahrávky?
Ano, připravujeme nové věci. Ještě nedokážeme říci, jestli bude plnohodnotné album, nebo jen vyjdou jako singlovky. Dnes je to asi v podstatě jedno, všechno je to on-line, takže přístup k muzice je pořád a všude. No, ale takové CD, ta vůně nového bookletu. Ještě fakt nevíme. A pravda je, že to tolik neřešíme.

Za Mentolem je téměř čtyřicet let od jeho prvního vzniku, byť s dlouhou přestávkou. Kdybyste dnes mohli něco vzkázat těm klukům, kteří v roce 1983 Mentol zakládali, co byste jim řekli?
Kluci, děkujeme za MENTOL, MENTOL žije a ještě dlouho bude.

```