Pepa Holomáč - Z Velké Moravy do Jarošovského pivovaru a zpět“ – příběh muzikanta, který nikdy neztratil tah na bránu

  • Číst 1724 krát

Není moc lidí na české hudební scéně, kteří by zažili metalový underground 80. let, divoká devadesátá i dnešní realitu bez zkoušek a s YouTubem místo cédéček. V rozhovoru plném vzpomínek, ostrých názorů i osobní otevřenosti se vracíme ke kořenům legendární Argemy, sledujeme vzestupy, pády, návraty i nová hudební dobrodružství. Kytarista, basák, kronikář moravského bigbítu – a především člověk, který má stále co říct. Upřímně, bez pózy a bez obalu.

Jak ses vůbec dostal k muzice? Co tě nejvíc ovlivnilo v začátcích?
Já chodil již na základce do hudebky na kytaru, ale moc mě to nebavilo, protože jsem chtěl hrát písničky u táboráku a to nás tam nenaučili, takže jsem to asi po roce vzdal. Pak mi dal brácha přečíst článek o Ericu Claptonovi, kde jsem se dozvěděl, že se začal učit na kytaru poměrně pozdě, tak jsem si řekl, že začít se učit v 16 letech není ještě pozdě. Studoval jsem v Bratislavě a tam kluci měli takovou trampskou partu, tak jsem se začal učit od nich a celkem mi to šlo.

Kdy sis uvědomil, že hudba bude tvou životní cestou?
Když mi bylo sedmnáct, tak jsem se na 3 měsíce dostal do Londýna, kde žije moje sestra a tam jsem navštěvoval místní rockovou scénu. Tehdy jsem si řekl, že by nebylo špatné založit vlastní kapelu a hrát pro lidi. Kamarád mojí sestry Roy měl obchod s hudebními nástroji a ten mi daroval kytarový efekt Booster, který mu tam dal k prodeji Jimi Page z Led Zeppelin. Dodnes si vyčítám, že jsem tento klenot později za pár korun prodal. Mimochodem ten Roy hrál v londýnské kapele Jeep, která byla známá i u nás. Po návratu z Anglie jsem s kamarády založil kapelu Galaxie, která se v letech 1978-80 stala v okolí Hodonína velmi populární.

Které kapely nebo muzikanti tě formovali v mládí?
No, tak jako asi všechny mé vrstevníky v té době. Nazareth, Sweet, Slade, Led Zeppelin, Deep Purple, Queen, Yes, ale hlavně Iron Maiden, jejichž první nahrávky jsme si s bráchou z Londýna v roce 78 přivezli. Ty nahrávky ovlivnily i pozdější tvorbu tehdy metalové Argemy a vznikl koncertní program Velká Morava.

Jak vzpomínáš na své působení v Argemě? Jaké byly nejlepší momenty?
O mně se mnohdy říká, že patřím k zakládajícím členům Argemy, což není pravda. Kapelu založil můj bratr Karel, já byl v té době na vojně a ke kapele se připojil až po roce na post třetího kytaristy. Ano, kapela v té době měla tři kytaristy, protože jsme komponovali Velkou Moravu ve stylu Iron Maiden a tam byly kompozice pro tři kytary. Asi po roce byl odejit basák a již za týden jsem hrál na basu, u které jsem zůstal do dneška. Nejlepší období pro mě bylo to, kdy jsme objížděli celé Československo s koncertním pořadem Velká Morava. Dnes už asi současní metalisti neví, že Argema v té době patřila mezi kapely, které byly průkopníky heavy metalu u nás. Kdyby nám tehdy komouši nezabavili natočenou Velkou Moravu, mohly se cesty Argemy ubírat úplně jinou cestou než se později kapela ubírala.



Jsi autor skvělé knihy o Argemě, zůstaly ti ještě nějaké historky, které v knize nejsou?
Nějaké historky by se určitě našly, ale na pokračování by to asi nebylo. Já k té knize přistupoval tak, že to musí být největší formát, nejlepší papír, celobarevná a obsáhlá, prostě něco, co do té doby u nás nikdo nevydal. A myslím, že se tato strategie vyplatila, protože se kompletně vyprodala, včetně dalších dvou vydání. Poptávka je po ní stále, tak uvidím, třeba dotisknu pár kusů. V současnosti nicméně píši další podobnou knihu, a to o moravských bigbítových kapelách.

Argema zažila obrovský boom – jak jste to tehdy vnímali?
Máš asi na mysli boom v devadesátkách, kdy to již byla pop rocková Argema. No, v podstatě jsme si to užívali plnými doušky a naplnili známé sex, drogy, rock’n’roll. I když ty drogy spíše nahradil alkohol. Jednu dobu měl manažer problém nás po republice ubytovat, protože když hoteliéři zjistili, že se jedná o Argemu, tak měli vždy plno. Bylo to ale velmi vyčerpávající období. Odehrát více jak 150 koncertů ročně, do toho točit desky, objíždět rádia a televize, to pak jde rodinný život stranou. A pak se vrátíš ze šňůry a tvé cédéčka doma hraje jiný chlap.

Byly v kapele nějaké zásadní zlomové okamžiky, které ji posunuly dál?
Argema zažila zlomový okamžik když nám zabavili tu nahrávku Velké Moravy. Kapela se v podstatě rozpadla, i když tehdy jsme si řekli, že ji jen pozastavujeme. To bylo těsně po revoluci v 90tým roce. Pepa Pavka šel do Premiéru a já založil kapelu Giggi 21, která byla pokračovatelem metalové Argemy. Pepa Pavka si tehdy zaregistroval název Argema a kapelu obnovil, nicméně již v popovém hávu. Tato sestava (hrál v ní i Pavel Březina, nyní v kapele Olympic) natočila album Poprvé, na němž je mj skladba Jarošovský pivovar. Album pokřtili, pohádali se a Pavka kapelu rozpustil. V té době já zrovna rozpustil Giggi 21, tak jsme se s Pavkou sešli a dohodli se, že dáme Argemu zase dohromady.

Když se dnes podíváš zpět, změnil bys něco na té době?
Nic mě nenapadá, co bych chtěl změnit. Každá doba měla něco do sebe. Možná jen to, že si myslím, že se Argema měla držet metalového stylu a jsem přesvědčen, že by dnes byla mnohem dál než je. Ale jak jsem se již zmínil, registrační známku názvu jsem neměl já.

Které album nebo píseň z éry Argemy je pro tebe osobně nejzásadnější?
Pro mě to je druhé album kapely a moje první Z Prlova do New York city. Byl to pokus o návrat k tvrdšímu soundu kapely. Toto album je velmi nedoceněné, ale dle mého nejlepší. Stalo se totiž to, že jsme toto album vydali, ale vydavatel si prosadil, že promo musíme dělat na album Poprvé kvůli skladbě Jarošovský pivovar. Stala se dokonce taková šílená věc, že v TV hitparádě ESO nasadil vydavatel současně Jarošovský pivovar z první desky a Prlov sidy z desky druhé. To byl amatérismus nejvyššího zrna, protože logicky ta odrhovačka tu druhou skladbu převálcovala a celé druhé album šlo k šípku. Proto jsme rychle ještě ten rok natočili Pomaláče No.1. Mimochodem název Pomaláče jsem vymyslel nebo lépe řečeno navrhnul já.



Jak ses dostal k projektu Jarek Filgas Band? Jaké byly začátky kapely?
Jarek po třetím odchodu z Argemy, kdy se mihl v kapelách Premier a Bagr, vydal několik sólových alb a aby je mohl prezentovat, tak založil kapelu Jarek Filgas Band. Asi pět let mě přemlouval a tzv. házel laso, ale já se k hudbě již vrátit nechtěl. Měl jsem za sebou projekt ExArgema, kterou jsme původně založili jen za účelem vydání zabaveného alba Velká Morava a již se mi nechtělo jezdit šňůry po republice. Neměl jsem ani nástroj a v podstatě mě hraní již nezajímalo. Jenže před dvěma lety jsem šel s mojí partnerkou Veronikou na jeho narozeniny a tam mi sdělil, že mu právě jeho basák dal vale. Tak do mne vrazil několik panáků a já mu na nabídku kývnul. Pravda je, že mě Verča již nějakou dobu přemlouvala, ať se k hraní vrátím. Druhý den po vystřízlivění jsem chtěl můj slib stornovat, ale už to nešlo. Tak jsem se k hraní zase vrátil. Za zmínku stojí to, že jsme spolu vůbec nezkoušeli. Dostal jsem nahrávky, den před koncertem jsme si to jednou přehráli a bylo to. Jsme snad jediná kapela, která vůbec nezkouší. Jsme schopni po několika měsících bez zkoušení se postavit na pódium a podat špičkový výkon. To o něčem svědčí, nemyslíš?

Čím se Filgas Band odlišuje od Argemy? Konec konců, oba jste Argemou prošli
No třeba tím co jsem už zmínil, že vůbec spolu nezkoušíme. V kapele se sešli mimořádní muzikanti, kteří jsou na tom velmi dobře nejen po muzikantské stránce, ale i lidsky. A to je deviza, která je pro fungování dobré kapely zásadní. Jarek je špičkový zpěvák a díky tomu, že působil v kapelách Argema, Premier a dalších, tak kapela hraje ty největší hity těchto kapel, na kterých se on, nebo potažmo i já, podílel. Kromě toho v koncertním repertoáru máme i nové skladby z našeho natočeného alba.

No právě, dlouho se o tom albu mluví, už vyšlo?
Album je natočeno již dva roky, ale nastaly nějaké problémy ohledně vlastnictví nahrávky mezi Jarkem a tehdejším manažerem. Moc o tom popravdě nevím, protože jsem se ke kapele připojil až po natočení tohoto alba. Můj názor ale je, že vydání fyzického alba není v dnešní době až zas tak zásadní. Vše se dá publikovat na internetu a dnes už mnoho lidí ani nemá přehrávač CD nosičů.

Můžu otázku z Tvého soukromí?
Zkus to.

Před chvílí jsi zmínil Tvoji již bývalou partnerku. Když jsme se potkali začátkem dubna, tak jsi říkal, že jste spolu. Nicméně poslední dny rezonují v bulváru články, kde jsem se dočetl, že jste se rozešli před půl rokem. Tak jak to je? Mám v tom trochu hokej.
No, pravda je taková, že jsme se opravdu před Vánocemi rozešli, nebo lépe řečeno jsem dostal tzv. pod stromeček svobodu. Je to takový dárek, o který si Ježíškovi nepíšeš. To jsi asi v bulváru zaznamenal. V únoru jsme se ale k sobě vrátili, což už média nezaznamenala. Nicméně týden před Velikonocemi jsem ten “dárek” dostal podruhé.

A důvod?
Tak to opravdu nevím. Jeden den se spolu učíme text na natáčení a druhý den obdržím sms že se rozcházíme. Oficiálně proto, že jsem jí nepopřál k zdárnému průběhu premiéry Mýdlový princ, na což jsem opravdu zapomněl. Ale to je jako když zapomeneš na manželčiny narozeniny, kvůli tomu se snad lidi nerozchází.

Počkej, říkáš, že jste se rozešli smskou?
Ano, před Vánocemi i před Velikonocemi.

Co si o tom myslíš?
Podívej, já jsem nijak nezatrpkl, mojí bývalé partnerky si nesmírně vážím. Partneři se prostě rozcházejí když ta chemie postupně upadá, což ale v tomto případě to postupně nějak není na místě. Nijak se nezlobím, nejsem naštvaný, jediné, co nemohu pochopit, že jsme si to nevyříkali z očí do očí a snížili se po třech letech partnerství k jediné smsce. To je lidsky pro mě totální dno. Víc nemám, co bych k tomu řekl.



Dobře. Jak se podle tebe změnila česká rocková scéna od 90. let do současnosti?
Abych pravdu řekl, tak tu českou rockovou scénu až na výjimky moc nesleduji. Samozřejmě že se kapely hodně posunuly. Dneska natočit a vydat album můžeš v podstatě v obýváku. Možnosti jsou neomezené. Navíc mají kapely velké srovnávání se s kapelami z venku, které tady koncertují. To jsme my v našich začátcích moc neměli.


Jak vidíš budoucnost české rockové scény?
No, mně spíš vadí praktiky některých promotérů velkých festivalů jak se k některým českým kapelám chovají. Chceš si zahrát na festivalu? Zaplať 15 nebo 20 tisíc. To je třeba pro mne neakceptovatelné. Nikdy jsme neplatili a nikdy ani nebudeme. Bez honoráře jsme hrávali pouze na charitativních akcích. Ale abych platil za to, že si zahraju na festivalu? To je degradace kapel.

Co tě momentálně nejvíc hudebně naplňuje?
Momentálně působení v kapele Jarek Filgas Band.

Plánuješ ještě nějaký vedlejší projekt nebo spolupráci s jinými muzikanty?
Něco se plánuje. Rád bych navázal na album Velká Morava a s kamarády natočil podobnou metalovou desku, kterou jsme chtěli udělat již před lety, ale naše cesty šly jinými směry. Takže jsme ve fázi příprav a uvidíme, co z toho vzejde. No, a taky píšu tu novou knihu, kterou jsem již zmínil.


Když bys mohl dát radu mladým muzikantům, kteří chtějí prorazit, jaká by to byla?
Dělejte dobrou muziku, mějte trpělivost, využívejte ke své propagaci sociální sítě a posluchač si vás najde. A neplaťte promotérům!

Pepo, díky za rozhovor a zase až pojedu někdy z Prahy, stavím se zase na kávě, te´d už bloudit nebudu. A muziku co pustíme? Pád velké Moravy... kvalita slůabší, ale je to skvělé