Petr Bob Šťastný (Turbo): Bez baskytary by to nešlo, o spolupráci s Tommym Thayerem z KISS i hudbě v digitální době

Baskytarista Petr Bob Šťastný patří k muzikantům, kteří nestojí přímo v záři reflektorů, přesto jsou pro kapelu nepostradatelní. V rozhovoru se vrací ke svým hudebním začátkům, cestě přes jednotlivé kapely až po Turbo, mluví o roli baskytary v hard rocku, spolupráci s Tommy Thayer z KISS i o tom, jak se podle něj mění hudební svět v době streamovacích platforem.

Kdy se baskytara stala hlavním nástrojem a čím si tě získala natolik, že u ní zůstala po celou kariéru?
Bylo mi asi 14 a s kamarádama ze třídy jsme založili kapelu Monstrum. Začali jsme zkoušet u nás v bytě, dvě španělky, bicí – plechovky od zavináčů a já na piano. Sousedi vydrželi dvě zkoušky. Tak jsme se přesunuli do garáže a já vzal basu, protože s pianem to nešlo. Tak jednoduše bylo rozhodnuto.

Kteří muzikanti, kapely nebo hudební styly formovali tvůj přístup ke hře na basu v úplných začátcích?
První rockové kapely, které mě potkaly, byly Slade, Uriah Heep, Deep Purple a pak mnoho dalších. Prostě, co kdo přinesl, to se poslouchalo. Tenkrát nebylo jednoduché sehnat LP nebo kazety západních kapel. S uchem na kazeťáku jsem se snažil rozpoznat, co basa hraje a potom, s určitou dávkou fantazie, se to učil hrát. V Lidušce se hra na baskytaru nevyučovala, tak jsem byl odkázán sám na sebe, prostě samouk.

Ve kterých kapelách nebo projektech jsi působil ještě před obdobím Plzeňský Gepard a co ti tato raná etapa dala z hlediska zkušeností a přístupu k muzice?
Gepard byl až 90tá léta. Před tím bylo Medium, Automat Band, Pohoda a pak Turbo od roku 1986. Ve všech kapelách mě to bavilo. V týdnu jsme pilně zkoušeli a o víkendech hráli tancovačky – čaje, jak se tenkrát ne zrovna nealko zábavám říkalo. Každý přestup mě posunul dál. Hrál jsem se staršími a zkušenějšími muzikanty, které jsem jako teenager obdivoval a to byla skvělá škola.

Co pro tebe znamenalo působení v Plzeňském Gepardu a v čem tě toto období posunulo dál jako muzikanta?
Po roce 1989 jsme si s Turbem dali pauzu, jako tenkrát většina kapel. Nakonec trvala 8 let. V mezidobí jsem se vrátil do Pohody a pak přijal nabídku do Gepardu. Spíš jsem se tam teda vnutil, protože nejdřív jsem to odmítl a když se nám asi rok na to Pohoda rozpadla, drze jsem zavolal, jestli to ještě platí. A ono jo. Tak jsem v 90tých létech sjížděl tancovačky s Gepardem a vydali jsme dvě CD v plzeňském Aviku. Byl jsem hlavně v akci, nečekal jsem doma, až to dáme s Turbem zase dohromady. Bylo to fajn.

V jaké fázi kariéry přišla nabídka stát se členem kapely Turbo a v jakém rozpoložení jsi tehdy byl?
Jak bylo již zmíněno, v té době jsem hrál s Pohodou. S nabídkou hrát v Turbu za mnou přišel kamarád, bubeník Pavel Zbořil, který tam tenkrát působil a předtím se mnou v několika kapelách hrál. Když mi vysvětlil, že nebudu muset chodit do Škodovky, stanu se „svobodným umělcem“ a budeme nahrávat v opravdovém studiu, bylo rozhodnuto.

Jaký význam má podle tebe baskytara v hardrockové kapele?
Myslím, že zásadní. Spolu s bicími tvoří rytmický základ tzv. groove, na kterém skladba stojí a propojuje kytarové a klávesové harmonie. Některé písně na basové lince přímo stojí, např. Billie Jean od Michaela Jacksona nebo Another One Bites the Dust od Queen.

V čem spočívá skutečná zodpovědnost basisty?
Hrát přesně, energicky, bez chyb a být relativně střízlivý.

Co považuješ za ideální souhru mezi baskytarou a bicími?
Když to hezky plyne, podupáváš si a trochu tě při tom mrazí. Tak to by mohlo být ono.

Jak hodnotíš rok 2025 a co plány na rok 2026?
Ano, je nás zase pět. Pro mě byl rok 2025 takovým novým začátkem. Líbí se mi, jak teď Turbo v nové sestavě zní a podle ohlasů fanoušků mám dojem, že je většina spokojená. Na nové desce pracujeme a měla by vyjít koncem roku 2026.

Jak došlo ke spolupráci s Tommym Thayerem?
Byla to velká náhoda. Tommy se na after party po koncertě Kiss v Praze seznámil s Vivien, dcerou naší bývalé manažerky. Ta pak domluvila společné vystoupení i to, že pro nás složí píseň. A čím to bylo výjimečné? Že tomu do teď nemůžu uvěřit.

Jaký máš pohled na streamovací platformy?
Já mám Spotify a jsem nadšen. Jiný pohled mají muzikanti, co prodávali miliony alb. Jak si posteskl Rob Halford: „Umělci stvoří hudbu a dostanou nejmenší část z koláče.“ Nám první tantiémy zaplatily občerstvení při natáčení ve studiu.

Tvůj nejoblíbenější klip a vzkaz čtenářům?
Dicke Titten od Rammstein. A vzkaz? Dávejte na sebe pozor, važte si zdraví a poslouchejte radši hudbu než politiky.