Petroleum mají hotovo. Tělobraní je venku ze studia a míří mezi lidi

Žádné čekání, žádné „ještě doděláváme“. Tělobraní je hotové. Po letech práce zavřeli Petroleum studio a ven jde deska, která stojí na silné atmosféře, varhanách a temném konceptu. Co za tím vším je a kam to celé míří, jsme probrali s Ivem Plačkem.

Ivo, je hotovo. Co byl ten moment, kdy sis řekl: teď už na to nesaháme?
Vlastně sis na to odpověděl. Hudbu jsme měli kompletně nahranou někdy v červnu roku 2025, já si dal téměř čtyřměsíční odstup, abych mohl případně ještě do něčeho zasáhnout. V průběhu první poloviny roku 2025 Chymus nazpíval u sebe v domácím studiu Tiny Flat pracovní verze, které jsme zlehka doladili a v říjnu za Chymusem přijela Andrea Dáňová nazpívat demáče sopránových zpěvů. Takto připraveni si pak střihli ostré natáčení v lednu 2026 ve slovutném studiu Davos u mistra Otyna ve Vyškově, kde se k nim připojila i Míša Hanzl, která propůjčila svůj hlas postavě Smrti, která posluchače provází celým albem formou mluveného slova. Navíc se též zhostila se stejnou precizností i hry na tibetské mísy a další mikronástroje. Když mi poté přišla kompletně zprodukovaná nahrávka, věděl jsem, že je hotovo.

Tělobraní vznikalo několik let – je to spíš výhoda, nebo tě to místy štvalo?
Mě vlastně po vydání alba Verbalia spíš štvalo, že na nás byl vyvíjen tlak vydat co nejdříve další album. Nesnáším to – nemohu v presu a na povel skládat. Inspirace buď přirozeně přichází, nebo nikoliv, a dělat na pokyn nějakou vatu rozhodně odmítáme. Myslím, že pět let není zase tak velká prodleva. Některé kapely, nebo projekty vycházejí sice každý rok, ovšem s odstupem si řekneš, že by vlastně stačilo to jedno album za pět let…

Když se na tu desku podíváš zpětně – měl jsi od začátku jasnou představu, nebo se to celé vyvinulo až během práce?
Já jsem hlavně vůbec nevěděl, jak a co budeme po Verbalii vymýšlet, ale Vítek Janata mě začal posílat nějaké nástřely jeho nápadů vážné hudby, vždycky když si doma dal pár panáků a jointa a mě to začalo strašně bavit a okamžitě jsem do toho začal vymýšlet kytary a ostatní nástroje. Vše jsem vymýšlel po večerech i nocích po troše štamprlích a brček. Celé mě to ukrutně bavilo. Když jsme měli hotové první dvě věci, přišel Chymus s finálním konceptem denních modliteb využitých jako orientační časový rámec celého alba a my jsme podle jeho příběhové linie a požadavků počali tvořit. Především jsem kladl důraz na atmosféru dílčích fází osnovy děje a mohu bez váhání říci, že jsem si to aranžování skutečně užil.

Na albu je tradičně víc lidí a hostů – jak těžké bylo udržet to pohromadě, aby to pořád znělo jako Petroleum?
Vůbec ne. Mám představu na konkrétní nástroj, jeho provedení a pouze sháním lidi, kteří to jsou schopni dobře zahrát. A to nám opravdu zásadní potíže nečiní. Za deset let třeba natočíme pěknou dechovku, pořád pod projektem Petroleum…

Varhany a celková atmosféra jsou hodně výrazné. Byl tohle od začátku hlavní směr?
S Vítkem Janatou už spolupracuji téměř deset let, známe se ze strašnického krematoria. V minulosti jsme spolu již natočili album IPAH Mrchožrout a samozřejmě i Verbalii. Neznám lepšího varhaníka, který by tak precizně „zhmotňoval“ mé představy. Jeho nápady daly vzniknout albu Tělobraní a já se těším na další spolupráci s tímto geniálním hudebníkem.

Chymus napsal všechny texty – jak jste spolu fungovali? Spíš jasné zadání, nebo volnost?
S Chymusem spolupracuji už na několikátém albu, a to zcela na stoprocentní úrovni. Texty na Tělobraní začaly vznikat po prvních nápadech Vítka Janaty a téma bylo Chymusem dáno. Mně se začal ten celý koncept strašně líbit, ačkoliv zprvopočátku vůbec nebylo jasné, kam to Chymus textově pošle – toto téma je velmi specifické a dá se pojmout různě. Ale Chymus to uchopil svým vlastním způsobem a já bych řekl, že tím nejcitlivějším možným.

Oproti předešlému albu dostala teď přednost kompletně čeština (bohudík), co rozhodlo?
Ono to mělo svůj logický důvod, angličtina totiž v některých aspektech postrádá tu nápaditou barvitost českého jazyka. A věděl jsem, že Chymus naši mateřštinu ovládá bravurně, což dokázal již na několika albech. Bylo by škoda ten potenciál nevyužít, když už se to samo nabízí, ne?

Motivy smrti a liturgie – to není úplně mainstream. Je to pro tebe přirozené téma, nebo vědomý krok stranou?
25 let jsem dělal spalovače mrtvol ve strašnickém krematoriu, tudíž mně je toto téma už navždy blízké a jsem tou atmosférou nasáklý do morku kostí. Z toho titulu se o žádném kroku stranou nedá hovořit, natož polemizovat. Nyní je to pro mne spíše jako procházka důvěrně známou krajinou, která se před zraky v průběhu plynoucích let mění. A já se na to vlastně s odstupem času také dívám jinýma očima a vnímám to mnohem niterněji.

Andrea Dáňová z Brněnského akademického sboru – proč právě ona a co přinesla do výsledku?
Další originální umělkyně s andělským hlasem, kterou mi doporučil Chymus a já jsem šťastný, že je Andrejka již stálým členem našeho ansáblu… Její zásadní přínos tkví v tom, že ona k jakékoliv tvrdší hudbě má neskutečně daleko a právě díky tomu, že se na naši společnou práci dívala z jiné perspektivy než všichni ostatní, mohla do celkové atmosféry alba Tělobraní vnést naprosto odlišné a velmi osobité pojetí.

Deska je hotová – řešíš teď ještě formát, nebo už máš jasno (CD +LP?)
Tělobraní vyjde jak na CD, tak na LP u vydavatelství Hellstorm. Stálo nás to sice úsilí, ale nakonec se vše v dobré obrátilo a v současné době čekáme na stanovení data vydání obou nosičů.



V čem je Tělobraní jiná deska než Verbalia?
Vlastně ve všem… Tématicky, hudebně i lidsky. Verbalia byla takovým malým děckem, jež neví, co vlastně chce, ale chce to všechno a hned. Tělobraní naproti tomu je zralé ve všech ohledech.

Máš po dokončení spíš pocit úlevy, nebo prázdna?
Mám radost. Zároveň se ale zaobírám myšlenkami, co dál. Ale v tomto směru již máme docela jasno. Zase se chceme vydat po nevyšlapaných stezkách.

Když si to někdo pustí poprvé – co by ho mělo trefit jako první?
Myslím, že by se měl hlavně zamyslet. Každý z nás žijeme na vypůjčený čas. A až si tohle „ten někdo“ v plném důsledku uvědomí, možná ho trefí šlak, jak i složitě vypadající záležitosti mohou být ve finále prosté.