Robert Kania - 20 let natvrdo s Arakainem podruhé

Arakain, kapela, která prorazila cestu dalším heavy metalovým kapelám a stala se vzorem a ikonou nejen pro mnoho muzikantů, ale i fanoušků. Jsem rád, že jsem spolu s Robertem a dalšími zažil tu nezapomenutelnou éru prvních ryze metalových koncertů, ve kterých šli muzikanti opravdu s kůží „na trh“.
Zažil éru pyramidových opasků, kožených bund s nápisy, nočních jízd metrem a vlakem, následných neustálých kontrol OP, narvaných „zpocených kotlů“, nad kterým zněly skladby jako M jako metal, Pročisti si hlavu, Nikotin….a všechny nás tehdy spojovala Metalománie. Arakain roce 2023 slaví 40 let na scéně (věřme historikům osobně si myslím, že to byl rok 1982, kdy už hráli). K té události vychází 2. vydání knihy Roberta Kanii a Bohouše Němce 20 let natvrdo, rozšířená o dalších 208 stran. S Robertem jsme v občasném kontaktu, tak nebyl problém Roberta vyzpovídat. A vzhledem k tomu, že první velký rozhovor s Robertem najdete na našem webu, můžeme vynechat „oťukávací“ úvod  a jdeme přím,o k věci.

Robe, „už je to hezkých pár pátků“ (řečeno mluvou našich oblíbenců. Pro neznalé část textu slavné Metalomanie). Co ty a muzika dnes, máš nějaké objevy, co posloucháš?
Vyloženě objevy asi ne, poslouchám hlavně českou scénu mých dlouhodobých oblíbenců kromě samozřejmého Arakainu to jsou kapely jako Olympic, Törr, Kabát, Progres 2, Aleše Brichtu. Z cizích hlavně Nightwich, Slayer, Megadeth, Rammstein, Iron Maiden, Judas Priest. Nových kapel je spousta, občas mě něco zaujme, dobrým riffem, melodií, poslechnu si všechno se zájmem, ale zjistím, že mě stejně nejvíc baví ty mnou dlouhodobě oblíbené party. A když mám melancholickou náladu, miluju třeba Romana Dragouna nebo starou Abbu. Ti mi poskytují balzám na duši.

Ty jsi také velký ctitel vláčků, jak pokračuje tvoje kolejiště? Sledoval jsem na FB tvojí stavbu. Je dokončené?
Na kolejišti dělám hlavně přes zimu o víkendech, a dá se říct, že je prakticky hotové. Zbývá mi dokončit nějakou elektroniku, drobné doplňky a úklid kabeláže pod deskou, ale to už není vidět a nemá vliv na celkový dojem a provoz. To přes tuhle zimu určitě dodělám a pak už mohou být pravidelné jízdy. Jakési reprezentativní ucelené video z kolejiště už jsem loni na jaře zveřejnil na youtubu, lze ho podle mého jména najít a určitě nějaká další postupně udělám. Manželka má strach, co budu dělat potom, abych prý nezlobil, ale vždycky se nějaká práce okolo tohoto koníčka najde, například stavba vlastních modelů, velká výzva může být třeba pustit se do 3D tisku.

Koleje a muzika, co dnes u tebe vyhrává?
Tak asi ty koleje, ale nejsem typem nějakého jednostranně zaměřeného modeláře, který tomu obětuje veškerý čas a peníze, to určitě ne. Spoustu času věnuju rodině, neboť děti jsou ještě školou povinné a tak potřebují odpovídající čas, to asi každý zná. I tu muziku poslouchám po chvilkách v autě nebo při volném dopoledni, které mi vyjde třeba před noční směnou. Pro mě je výhodou práce v třísměnném provozu, kdy se lépe organizuje čas a je prostor i na projekty okolo, jako je třeba příprava 2. vydání knihy.

Jaký je tvůj vztah k vinylům?
Sleduju samozřejmě tvé příspěvky na FB, jak zrovna ty poctivě doplňuješ sbírku vinylů a pár mých dalších známých také. Mě tohle nechytlo, já jsem se zaseknul na CD a vinyly vnímám spíš trochu jako módní záležitost. Mám radši čistý zvuk oproti praskajícím deskám a ještě si na ekvalizéru většinou vytuním basy a výšky podle svého ucha. Ale chápu, že vzít si velkou desku s barevným obalem může být pro někoho kult, pro mě je to ale retro.

Pojďme k hlavnímu tématu – bestseller Arakain 20 let natvrdo, dnes hodně hledaná, na Aukro a dalších portálech draze prodávaná se dočkala 2. vydání. Bylo to vyloženě načasováno ke 40ti letům existenci kapely?
Nebylo. To je vlastně náhoda. Byli jsme osloveni letos na jaře vydavatelem Václavem Svojtkou, shodou okolností muzikantem, který hraje v kapele Toroid s Rudou RoŽďalovským a má tedy i k naší knize jakousi citovou vazbu. A i Ruda v tom má také trochu prsty, když na Václava působil, že by si kniha reedici zasloužila. A Václav se nejdříve ozval spoluautorovi Bohoušovi Němcovi, že by měl zájem knihu znovu vydat, protože má kniha 20 let výročí od vydání a registruje, že by byl o ní zájem. A pochopitelně, když má kniha 20 let natvrdo výročí 20 let, má logicky i Arakain výročí 40 let, ale na tom jsme se rozhodně přiživovat nechtěli, to je pro nás jen shoda okolností.

Kniha si opět zachová stejný „velkoformát“?
Ano, má stejný formát A4, jen bude silnější o zmíněnou přílohu 208 stran, takže nabobtnala na neuvěřitelných 500 stránek, což už tedy bude slušná bichle, sám jsem na ní zvědavý, až dorazí z tiskárny. Jen jsme upravili mírně grafiku obálky, aby bylo na první pohled zřejmé, že jde o jiné vydání než je to původní.

Proč to byl právě Arakain, který tě tak „uchvátil“? Těch kapel tady bylo tehdy povícero, ale je pravda, že ten „maják“ ve tmě, byli pro mne právě taky Arakain.
To těžko definovat. Předtím jsem chodil na Abraxas a když mě kamarád dotáhl na Arakain, hned mě to chytlo. Ten nářez, rebelství proti režimu, dobrá muzika, a spousta kytar, chemie, všechno dohromady mě to strašně oslovilo, bavilo a baví dodnes, a to i ty staré, dalo by se říct, už dneska primitivní skladby.

Plánovali jste to s Bohoušem (Němec, spoluautor), nebo odkud vyšel impulz? Bylo to po dohodě s kapelou?
O vzniku knihy je v jejím úvodu řeč. Kapela chtěla tenkrát knihu k dvacátému výročí udělat. Jirka Urban měl vizi jakési publikace s historií kapely doplněnou fotkami. Bavili jsme se o tom společně v Kainu asi rok před výroční tour, byl tam u toho i Bohouš Němec. Tam padl můj návrh udělat výpravnou publikaci s kompletními texty, rockografií, spoustou fotek a propojeným chronologickým vyprávění všech členů kapely. Na základě toho jsme se do toho s Bohoušem pustili, samozřejmě se souhlasem kapely, podrobný popis tvorby knihy je v úvodu přílohy druhého vydání. Byl to obrovský kus práce, těžko si dnes dovedu představit dělat něco podobného. Chtěli jsme udělat komplexní dílo a dali jsme do toho všechno.

Kniha je rozšířená pracovali jste opět spolu? Sedli jste si společně, nebo pracovali z tepla domova… Jaký to byl pocit se opět ponořit do historie a vrátit se o 40 let zpátky?
Když jsme předběžně mluvili s Bohoušem o možnosti druhého vydání, shodou okolností jsem si pro sebe digitalizoval materiály tehdejšího fan clubu a vyrobil si jeden výtisk ve formě fotoknihy na zakázku. Mluvili jsem o tom, že by chtělo druhé vydání něčím doplnit, a mě logicky napadlo doplnit knihu o materiály FC, ale samozřejmě jsem si uvědomoval, že je to opravdu rozsáhlé, 200 stran navíc něco ve výrobě stojí. Ale probíral jsem se těmi materiály po těch dlouhých letech a zjistil, že jsou tam vlastně dost zajímavé věci a ke knize se to tématicky hodí. Některé fotky jsou stejné, to ano, ale další informace jsou unikátní. A přehledy koncertů z fanzinů, někdo si může říct: „Jé Rýmařov, nebo Zbraslavice, tam jsem tenkrát byl! Má to prostě také svou historickou hodnotu. A Václava coby vydavatele jsme nakonec přesvědčili, že to má smysl, i za cenu nižšího zisku z knihy. My ale máme všichni svou práci a na tomhle rozhodně nezbohatneme, jdeme spíš cestou pozvednout knihu ještě na další level. Přílohu s fan clubem jsem už zpracoval zcela sám, a jak říkáš, v podstatě z tepla domova, ale Bohouš je velmi přínosný k novému vydání zase v jiném směru, má zkušenosti a kontakty. Osobně mám z té přílohy i z druhého vydání obrovskou radost.

Je ještě co objevovat v historii kapely? Pro mne bylo první vydání prakticky naprosto vyčerpávající?
Do původní knihy jsme vůbec nezasahovali, nová je jen ta příloha. Myslím, že právě v těch materiálech fan clubu je spousta zajímavostí. Zpravodaje jsou z různých epoch a různé kvality, vypovídají nejen o ranných dobách kapely, ale i třeba o podmínkách a technologii, ve kterých tehdy vše vznikalo. A troufám si říct, že jsou historicky i obsahově srovnatelné s hlavní části knihy.

Sleduješ ještě dnes tvorbu Arakain? Přiznám se, že já je přestal sledovat odchodem Aleše Brichty. Nějak mi chyběly v nové tvorbě kapely jeho geniální texty.
Samozřejmě. Jsem stále obrovský fanoušek kapely. Odchod Aleše mě tehdy mrzel jako asi všechny, ale Petr Kolář byl výborný, Honza Toužimský je pak doslova skvělý. Sice ztratili geniálního textaře, ale nemyslím si, že texty jsou nějakou slabinou Arakainu, to rozhodně ne. Já osobně navíc vždycky preferoval spíš muziku před textem a v tomhle směru mě vlastně nikdy v celé historii tahle kapela nezklamala. Jsou samozřejmě slabší a silnější alba, ale celková hudební pestrost, ale zároveň poctivá a typická žánrová příslušnost byla vždycky dominantou skupiny. Teď je otázkou, jak se podaří autorsky nahradit Zdeňka Kuba, který tu pestrost zásadním způsobem spoluvytvářel.

Jakou éru Arakainu máš nejraději a která je tvoje best skladba?
V posledních letech si strašně užívám jejich koncerty. Je tam cítit obrovská vyhranost, zkušenost a přesnost, skvělý zvuk. Třeba thrashové tour, no to bylo v porovnáním s ne úplně přesnými prvními alby a s Honzou Toužimským v čele prostě mazec, tam mě dodnes mrzí, že z toho nevyšlo live CD, protože to by si zasloužilo jako nic jiného. A měl jsem moc rád období s Bobem Vondrovicem, který byl fajn do party, měl cit pro úder a uměl vše ‘nasypat‘ přesně tam, kde to mělo být bez ohledu na přesnost. Pozdější sestava s Markem Žežulkou a Mírou Machem šlapala taky výborně, co si budeme povídat, Míra Mach je česká kytarová ikona. Z alb si nejvíc cením Schizofrenie, Apage Satanas, z novějších pak Adrenalinum. A vybrat jednu skladbu prostě nejde. Mám jich oblíbených moc a taky se mění v čase tak, jak mám zrovna náladu, jestli klidnou nebo metalovou. Jestli mi jich dovolíš aspoň pět, tak se pokusím: Orion, Kyborg, Černý koně, Adrenalin, Chtěl bych Ti říct.

Chystáte křest knihy, kdy kde a budou hosté? Kdo půjde za „kmotra“ není li to tajemství?
Ano, už je jasné, že křest knihy bude na Barče při Rockových Vánocích 15.12.2022. Teď už můžu také prozradit, že na místě bude exkluzivní prodej knihy a autogramiáda, na kterou přislíbili účast všichni bývalí členové Arakainu, což jestli se podaří, tak bude unikátní záležitost, která se už nemusí opakovat. Co se týká kmotra nebo kmotrů, představu už máme, ale s dovolením si jí necháme zatím pro sebe, protože chceme ho nebo je oslovit nejdříve osobně.

Byl s pozváním některého hosta problém, popř. odmítl to některý?
Byl problém jen dohledat kontakty na bývalé členy, pár jich také změnilo telefon, ale všechny se podařilo nakonec najít a oslovit. Jak už jsem řekl, všichni předběžně potvrdili účast a někteří z nich byli doslova nadšeni, že se uvidí s ostatními navíc na fajn akci a ještě na ní dostanou naší knížku jako prezent.

Kdy a kde kniha vyjde, bude v běžné distribuci, nebo jen na objednávky? A od kdy se můžou knihy objednávat?
Kniha podle mých informací dorazí z tiskárny 24.11., od 25.11. bude v prodeji na www.svojtka.cz, tam navíc za zvýhodněnou cenu. Do knižní sítě by měla být distribuována 30.11., na pultech knihkupectví by se měla objevit od 1. prosince. Kde konkrétně se objeví záleží na tom, zda si jí dané knihkupectví nebo knižní řetězec objedná u vydavatele na základě jeho newsletteru. My doufáme, že bude k dostání v širší obchodní síti a že se dostane na všechny, co po knize touží.

Roberte, kniha je výborná, četl jsem jí jako někdejší skalní fanoušek, co zažil Rudu (dnes jsme s Rudou Rožďalovským velcí kamarádi, spojuje nás zájem o Foglara a Ransoma), Vencu Ježka…. Nechystáš ještě nějaké literární dílo?
Díky moc za uznání, to potěší vždy. Po úspěchu první knihy jsme měli s Bohoušem, mým literárním bratrem, vizi udělat knihu i s Alešem Brichtou a měli poměrně jasný plán. Bohužel to z pracovních důvodů všech zúčastněných nedopadlo, napsali jsme sotva úvodní asi 3 stránky a nedokázali jsme tehdy dál pokračovat. Knížka Aleše pak vyšla nedávno, ale to je úplně jiný koncept. A jednu další věc mám v šuplíku asi už 15 let, rozpracovaných zhruba 20 stránek, ale z úplně jiného žánru. Takový realistický sci-fi román, ale nevím, jestli se k tomu někdy dostanu ho vůbec dokončit. Ale chtěl bych.