Rozhovor se Vladimírem Hasalem ze skupiny Brutus

Ahoj Vláďo, na úvod bych měl jednu manažerskou otázku, ke které mě inspiroval diskusní příspěvek na vašich stránkách. Po dlouhá desetiletí hrajete všechny pátky, soboty i další dny kolem svátků. Na některých postech v kapele máte alternace, přesto se musím zeptat, jak je ze zdravotního a organizačního hlediska těžké zajistit, že ať se děje cokoliv, Brutus prostě dorazí hrát?
Vždy se snažíme vystoupení uskutečnit. Řada lidí se na něj těší, pořadatelé mají s uspořádáním akce starosti, tak z naší strany je vhodné udělat vše proto, aby se vystoupení uskutečnilo. Někdy to je i docela složitější, než by se na první pohled mohlo zdát. Ale pokud nezasáhne vyšší moc, jako byl třeba COVID nebo absolutní nepřízeň počasí, tak třeba i přes různé zdravotní trable hrajeme….

Věděl bys ještě, co si počít s večerem, kdy nehrajete a ty si můžeš doma obout bačkory a sednout na gauč? Nebo bys měl pořád nějaké cukání, jako bys byl na pódiu?
Některé víkendy cíleně nehrajeme z různých důvodů relaxace a odpočinků nebo prostě je dramaturgická pauza. Myslím, že všichni z kapely již mají na ten čas volna svůj vlastní program podle svých potřeb a představ. Někdo chodí na ryby, někdo cestuje, někdo zajde na pivko a na nějaký koncert, anebo si každý relaxuje podle toho, co se mu hodí.

Jak se vůbec s vidinou takového vytížení lanaří do kapely noví členové?
V současné době je sestava ustálená od roku 2019. Ten, kdo je v kapele, tak sám ví proč, musí ho to hlavně hodně bavit, musí splňovat určité hudební dovednosti a také musí fungovat po lidské stránce, což někdy dříve býval trochu problém…

Oproti jiným souborům objíždějícím kulturáky odehráváte vystoupení maximálně s jednou pauzou. Co vás vede k takovému nasazení, když se všeobecně říká (a říká to i tvůj kolega Sáša Pleska), že nejdůležitější věci se na tanečních zábavách dějí o přestávkách?
Ano, nejdůležitější věci se stanou vždycky o přestávce…. Děláme zpravidla jen jednu, tak je vhodné, ji náležitě využít!!

Z kolika písní jste v současné době schopni sestavit koncertní playlist. A kolik jich odehrajete za koncert?
Počet odehraných songů závisí na délce produkce…. Běžný koncert s možností tance v délce zhruba tří hodin a trochou přídavků bývá o 45 písních, plus, mínus… V repertoáru máme přes 100 vlastních písní, navíc další covery, některé se v současnosti hrají pouze občas jako třešnička na dortu. Brutus je v dnešní době autorskou kapelou.

Ty jsi do kapely nastoupil v roce 1977, tehdy se jmenovala Elektronik. Jaká tehdy byla hudební tvář kapely? Už se to podobalo tomu, jak Brutus známe dnes?
Hráli jsme hodně instrumentální věci, frčel jazzrock, vedlo nás to k tomu se hudebně zdokonalovat, neboť tento styl nebyl nikterak primitivní. S českými texty a zpívanými písněmi byl nesmírný vopruz. Oficiálně mělo být vše kýmsi schváleno a posvěceno…, což jsme docela směle ignorovali. První vlaštovky vlastních písniček již byly na světě ( Kdo na to má, Znáš tu dívku tam, Discjockey, Jí-pi-jé, Pojď sem baby a některé další..).

Kdy začaly vznikat první písně v duchu, jaký je dnes pro Brutus typický? A jak to v průběhu dalších let bylo s autorstvím? Je nějaký dominantní autor hudby a textů?
Vlastní písně, jak říkáš „typické“, vznikaly zejména příchodem Sáši Plesky, který je autorem většiny písniček. Některé texty songů jsou z mého pera a některé další písně napsali v různých obdobích tehdejší členové kapely (Honza Porubčan, Čenda Monhart, Franta Matějovský, Venca Košař).

Když se bavíme o repertoáru, do něj můžeme nebo dokonce musíme zařadit i specifické průvodní slovo Sáši Plesky, který je v kapele ještě o trochu déle než ty. Procházelo jeho konferenciérství nějakým vývojem, anebo už tehdy, když jsi přišel do kapely, bylo v tomto směru hotovo?
Sáša je mistrný speaker, dovede bezprostředně reagovat na dění kolem sebe a je vtipný glosátor s darem improvizace. Některé ustálené výstupy a hlášky má ale nacvičené jako na divadle, tak je prezentuje stále stejně, což publikum kvituje s povděkem…

Brutus je často označovaný za čelního představitele zábavových kapel. Paradox je, že u nás většina zábavových kapel hraje spíše něco jako stadionový rock. Jak to vidíš s vaším hudebním zařazením? Dokázal bys najít kapelu, která je hudebně Brutusu podobná?
Tady si dovolím použít vyjádření našeho předního hudebního publicisty Petra Korála: Nic nezní jako Brutus…. Určité oblíbence a vzory máme, třeba Rolling Stones, Kinks nebo Ramones. Absorbujeme různé vlivy: punk, rock and roll, reggae, funky, country, minimalismus atd…

Nedílnou součástí Brutusu je humor. Bylo to tak už od počátku, kdy začala kapela dělat vlastní tvorbu?
Vlastní tvorba je tvořena s určitou dávkou nadsázky a ironie, ale vždy v pozitivním duchu, což samo o sobě směřuje k humornému vyznění. Není to ale humor za každou cenu, upocený, prvoplánově vykalkulovaný…

Někdy je z textu úmysl pobavit hned zřejmý (Dlažební kostka, Jí-py-jé), ale většinou působí vtipně to, jakým způsobem zpíváte o nejrůznějších banálních příhodách spojených se společenskou zábavou. Zvláštní kapitolou jsou pak jednověté písně (Indickej čaj, Co má tak ukrutnou sílu, Loudám se trávou). Jak poznáte, že je nějaké téma dostatečně nosné?
Tomu se říká inspirace. Nápad, který se rozpracuje a následně se zjistí, zda je to ono nebo nikoliv.

V některých regionech hrajete často, do jiných zajíždíte jednou za čas, obvykle do větších měst do klubů. Liší se nějak akce v regionech, kde jste pořád, od těch, kde jste vzácnější? Myslím tím co do způsobu zábavy nebo třeba i věkového a sociálního složení publika? A vnímáš nějak rozdíl mezi akcí ve vesnickém sále a v nablýskaném klubu nebo třeba na festivalu?
Akce v regionech fungují různě. Některá místa jsou vysloveně bigbítová, některé regiony jsou spíš poslechové a někde fičí taneční elektronická hudba, metal nebo diskotéka. Za léta působení na scéně tyto rozdíly znáš a musíš volit taková místa nebo kluby, kde tvoji hudbu posluchači přijmou nebo kde se hraje žánrově příbuzná muzika. Nelze vyjmenovat všechna suprová místa, poněvadž bych určitě na někoho zapomněl, a to by nebylo dobře! Na skupinu Brutus chodí publikum věkového složení od +1 do + 90 nejrůznějšího sociálního složení. Pokud stále chodí velmi mladé publikum, tak si říkám, že je to v pořádku, že máme této generaci stále co říci. Rádi hrajeme tam, kde přijde vnímavé publikum, kde je fajn pořadatel a v neposlední řadě i dobré zázemí, dobrá akustika. Nerozlišuješ příliš, zda je to ve městě nebo někde na vesnici. Festivaly jsou specifické malým časovým prostorem pro účinkující, a ne každý je organizačně úplně na výši jako například Pekelný ostrov. Ale vystupuješ na nich, protože někteří návštěvníci tě vidí třeba poprvé a oni potom přijdou znovu na tvoji samostatnou akci, protože je kapela zaujala.

Máš nějaké vysvětlení, proč se právě Brutusu podařilo stát se kapelou, která si bez nějaké výrazné mediální podpory udržela vysokou popularitu po dlouhá desetiletí?
Myslím, že velká poptávka po našich vystoupeních je zejména výsledkem našeho předešlého snažení a zúročení našeho přístupu. Poctivým koncertováním a určitým druhem promotion a marketingu (včetně onoho zasílání rozpisů poštou nebo práce s merchem) jsme si získali fanoušky prakticky po celé republice. Určitě tomu napomáhá i vydávání nosičů u velké vydavatelské firmy, účinkování ve filmech nebo spolupráce na sitcomu Comeback.

Dá se u Brutusu mluvit o nějakých největších hitech? Takových, které je třeba zahrát na všude a vměstnat je i do krátkého festivalového setu? Anebo je fanoušek Brutusu natolik komplexní, že nějak nevnímá, že by některé písně měly být významnější než jiné?
Ano, největší hity je vhodné i nutné zahrát kdekoliv a je na šikovnosti tvůrce playlistu, jak ho poskládat. Myslím, že v našem případě Sáša Pleska tohle ovládá s bravurou.

V Brutusu působíš desítky let. Jak se za tu dobu změnilo prostředí akcí a způsob zábavy, to asi každý dokáže odpozorovat sám. Ale jako manažer skupiny bys nám mohl říci, jak se v průběhu času měnily ty věci okolo organizování akcí, komunikace s pořadateli technikou a tak dál?
Komunikace s pořadateli byla vždycky specifická. Někteří partneři jsou za ta léta spolupráce de facto i Tvými přáteli, víš, co můžeš očekávat. Někde je komunikace ale výhradně na bázi businessu. Někdy dokonce narazíš i na vykuka, ale to bývá vždy jen napoprvé….

Ty jsi hrál v Brutus dlouhá léta na bicí, poté ses přesunul dopředu ke zpěvu. Jsou ještě akce, kdy si zabubnuješ, anebo už tě mohou všichni vídat jen výhradně za mikrofonem?
Já jsem zpíval v kapele vždycky, od mého příchodu v roce 1977, ovšem spíše příležitostně. V kapele byli sólisté. V roce 1980 jsme točili demo nahrávky několika našich písniček. Našim tehdejším zpěvákům se vůbec nedařilo uspokojivě nahrát vokály. Tak Sáša rozhodl, že to nazpíváme my dva. Tyto nahrávky vyšly v roce 2010 na druhém vydání alba Mám horečku. Se sólisty byly vždy trochu problémy, tak jsme rozhodli v roce 2000 angažovat Pavlíka Fišara, špičkového bubeníka, absolventa státní konzervatoře na bicí a hudebního pedagoga, a já se definitivně přesunul do popředí k mikrofonu. Pokud Pavel někdy nemůže, což není často, tak ho zaskočím…

Když jsme se bavili o té dlouholeté popularitě a úspěšném koncertování, napadá mě, zda vzhledem k tomu množství lidí, co každý rok navštíví některou z vašich akcí, není zvláštní, že vás občas nevidíme přebírat v televizi nějakého slavíka či zářit na jiné akci ve světlech televizních reflektorů. Nemrzí tě trochu, že vás tento typ slávy zcela minul?
Opravdu nemrzí…Být na Slavíku v dnešní době je spíše pro vostudu, když si uvědomíš, co se všechno v zákulisí kolem této „soutěže“ děje.

Na koncích rozhovorů bývá zvykem se zeptat na další plány kapely. Ale jako příjemce vašeho cestovního plánu si je dokážu představit. A tak se zeptám, zda se fanoušci někdy dočkají dalšího alba. Nic nového nevyšlo už přes 15 let.
Naše vydavatelská firma Warner Music hodlá letos vydat reedici alba Gorila, a to dokonce jako LP, a v příštím roce, kdy bude 60 let od prvního aktivního vystoupení kapely, chce vydat nové album, které už máme lehce rozpracované, a reedici alba Deme na to.