Rudolf Rožďalovský: Návraty, které dávají smysl

S Rudolfem Rožďalovským nás nespojuje jen muzika. Spojuje nás i sběratelství knih Foglara a Ransoma, nebo vztah ke skautingu – skvěle pokecáme a každou návštěvu k Rudovi vždycky těším. Tentokrát jsme šli napřímo: od prvních kapel přes Arakain a návraty, které přišly ve správný čas, až po současnost, kde se potkává Orient s Rudolfem Říteckým III a vedle toho pořád běží i jeho práce se zvukem a aparaturami.

Do Arakainu jsi přišel už jako zkušenější muzikant – jak jsi tehdy vnímal jeho úroveň, ambice a směřování?
Do Arakainu jsem přišel v sedmadvaceti letech ,ještě ani nebyl domluven název, kapela teprve vznikala,protože mě tam pozval její bubeník Mirek Nedvěd, který chtěl abych je naučil ,jak dělat aranže jejich skladeb, kterých bylo asi sedm (mám je doma nahrané na kazetě) Jirka Urban tenkrát začínal a sbíral zkušenost v doprovodné kytaře, o sóla se nepokoušel, ale učil se rychle a s intuici a tak jsem po té zkoušce byl osloven, jestli bych s nima nezůstal, jako člen

Tvoje působení v Arakainu nebylo dlouhé – co konkrétně vedlo k rozhodnutí odejít?
Zprvu se mi parta líbila, bylo tam nadšení šlo to hezky kupředu.Nejvíce sem si rozumněl s basákem Oldou Maršíkem, škoda, že už dávno nehraje. No byl jsem tam asi dva roky a zjistil jsem že jako skladatel se tam neuplatním , jelikož vše rozhodoval Aleš Brichta.který sice byl duší kapely, ale některé výkyvy jeho chování mne iritovaly . V tu dobu Olda Maršík chtěl odejít a věnovat se sportu. Po absurdním zákazu ve Zbraslavicích na udání, že hajlujeme, to byla poslední kapka a já řekl, že odejdu i s Oldou

Po odchodu jsi se vrátil zpět do Orientu – co pro tebe ten návrat v dané chvíli znamenal?
Já před Arakainem hrál v Monzunu, což byla odbočka ORIENTu Nabídka od Jindry Pavlišty přišla v té době v pravou chvíli do ORIENTu, což bylo v mé domovině Modřany. Odmalička jsem je poslouchal pod oknem Staré pošty, kde se střídali s Katapultem,jako malý chlapec na Starou poštu jsem ještě nesměl ,až do 15 let. Bylo mi 26 let a dva roky ženatý. Tou dobou ovšem měli zpěvačku a bylo to takové velice popové a já nažhavený od Brichty na ten tzv. tehdejší metal /dneska by to bylo směšné /, tak jsem kývl s tím, že ano ale ,budou se hrát písničky které skutečně jsou soudobě hardrockové a bude to šlapat. Tedy hlavně moje kousky, jako je Metalová hlava, Popelnice, Sběratel vkladních knížek, Generace decibelů, Už jsem zase poslední,Prázdný dům a mnoho dalších. Později se též vyjednávalo, že do kapely přejde Mirek Nedvěd a i Jirka Urban, ale přišel jen Mirek, takže Arakain zustal zachován. Tak nastala nová éra Orientu , přelom rok 83 /84
Bohužel moje počáteční nadšení vystřídalo zklamání z kolegů, kteří se mnohdy opájeli alkoholem při vystoupeních do té míry, že nebylo možno hrát tak, aby se za to člověk nestyděl.V roce 1987 jsem dal výpověď a přestal hrát uplně.

Následovalo období dalších kapel – podle čeho ses tehdy rozhodoval, do kterých projektů vstoupíš?
No už se mi moc hrát nechtělo, ale jezdil jsem dva roky jako zvukař Vitacitu s aparátem Jardy Lonely Stejskala a zažil nástup Doda a odchod Křížka do náruče Citronu.
V roce 1988 jsem udělal konkurs do speedmetalového Abaxu s Petrem Varhaníkem, kam jsme časem přibrali i Jindru Pavlištu, ale po revoluci přestali chodit diváci,tak se to 1990 rozešlo.
V roce 1995 jsem se rozhodl založít kapelu Pražský Výtěr, kam jsem pozval bývalé spolužáky z průmyslovky a objevil imigranta Alexe MC Beata, dnešní hvězdu Vitacitu a Olovo Zeppelin.Bohužel pro názorové neshody se to po uspěšných letech rozešlo, oni chtěli hrát covery a já vlastní skladby , dnes řekněme s dezolátskou tematikou, což oni libtardsky nechápali a bojkotovali.

Je některá z těchto kapel zpětně pro tebe zásadní, přestože třeba nezískala širší pozornost?
Zásadní bylaa skupina PEDOPAT v roce 1980, která hrála velice kvalitní muziku a aranže z dílny, Zdenka Vřešťala, Vaclava Svotky a i ode mne.Bohužel Vřešťal začal být slavný ve skupině Nerez se Zuzanou Navarovou, na kapelu kašlal, bubeníka nám zavřeli, tak jsem to rozpustil. Dost jsem si sliboval od skupiny TOROID, kterou jsme dali dohromady tuším 2013.Hráli jsme moje a zpěvákovy skladby a také covery od mých milovaných Deep Purple. Bohužel u zpěváka, který byl nejslabší ,se projevovali Brichtovy moresy, nenošení, pozdní příchody, alkohol.Tak jsem to po 7 letech rozpustil, ale mrzelo mne rozchod s basou vynikajícího Karla Zita a přesného bubeníka Jardy Milnera. Prostě nového zpěváka jsme nesehnali.
Mezitím jsem několikrát při výročích Orientu vydržel třeba rok v kapele, ale počet alkoholiku v poměru 2: 3 zustaval i s novými členy a to já nesnesu.
V roce 2019 se ozval obnovený PEDOPAT, s jiným bubeníkem Vojtou Tomáškem / dnes Doctor Viktor/
Natočili jsme 2 CD, ale manažing Zdenka Vřešťála se více věnoval opět NEŘEŠ s Lucii Šoralovou a tak kapela pro nedostatek vystoupení umlkla.

K návratu do Orientu dochází znovu až kolem let 2022–2023 – co bylo impulsem k tomuto návratu po delší době?
U příležitosti 62 letého výročí jsem byl osloven Jindrou Pavlištou, abych se zúčastnil koncertu na Barče, který se povedl v součinnosti s Hudbou Praha. Bral jsem to jako brigádu a vzpomínku na tento svatostánek metalu. Brzy na to kytarista propadl alkoholu natolik, že jsem byl požádán o překlenutí doby náhrady, ale jelikož jsem si uvědomil, že Jindra je vážně nemocen, a hudba ho drží při životě, tak jsem se rozhodl, že to s ním dotáhnu do konce, což se podařilo až do minulého čtvrtka 30.dubna, kdy ve spánku odešel.

Jak dnes vnímáš Orient v kontextu celé své hudební dráhy?
No pro mě to byla léta hledání pro domov mých vlastních skladeb, následovalo zklamání, čas pohojil a zase stále tak dokola.

V současnosti působíš zároveň v Orientu a v kapele Rudolf Řítecký III – jak se liší tvoje role a přístup v těchto dvou projektech?
Situace ORIENTu po odchodu Jindry Pavlišty se právě vyjasňuje.Máme na pul roku domluvená vystoupení, tak ta s kamarádem basákem Markem Petrůjem dohrajeme. Vrátíme se k písním, které lidi měli rádi v době největší jízdy v roce 1984 – 86. Jelikož už nikdo nepije, mohli bychom je i zvládnout dohrát do konce. Zpěv Zdeněk Tomášek, kytara Víťa Grapenjuk, bicí Zdenek Jung a Já plus záskok.
Uvidíme dle zájmu a souladu ,jak dál. Sháníme managera, neměl bys Honzo zájem? Ty to umíš sakramentsky dobře.
Začínal jsi v heavy metalu a i Orient je žánrově ukotvený – znamená pro tebe folk-rock v Rudolfu Říteckém III určitý protipól nebo odlehčení? Co je to za seskupení, co hrajete, kdo tam s tebou je?
Kapela se jmenuje RUDOLF ŘITECKÝ III , sestává z mých kamarádů a vynikajících muzikantů Vašek Mašek basa, Renda Volf kytara a zpěv a Já. Jsme tři ,bydlíme na Řitce a hrajeme v pohodě po hospůdkách po okolí něco jako folkrock s exhibujících sólistou na kytaru. / smích/



Je pro tebe tahle poloha spíš odpočinek od tvrdší muziky, nebo plnohodnotná součást tvé hudební identity?
Pocit z party, která maká, nechlastá a mají se rádi jako Rychlé šípy, mi přináší uspokojení všech mých snů o autorské kapele.

Vedle aktivního hraní ses celou dobu věnoval i konstrukci zesilovačů – jak se u tebe tyto dvě linie vyvíjely paralelně?
Zesiky jsem stavěl od roku 1980, kdy emigroval Vojta Kopálek a já to po něm převzal. Dnes žije v Texasu v Dallasu a jsme ve spojení.Koníček mi brzo přerostl přes hlavu, byl velký zájem do revoluce, stal jsem se prý maršálem chudých.

Zesilovače Rozdal si mezi muzikanty vybudovaly jméno – na jakých principech byl jejich zvuk a konstrukce postavená?
Zprvu Marshall plexi, později JCM 2204, 2203 a Bassová JCM 800.Pak už jsem začal vlastní konstrukce a nápady a a tak to šlo celých 46 let. Dnešní kritici by se divili, jak jsem z ničeho uměl udělat zvuk na přání kolegy kytaristy. Sice dnes koupíte cokoli a kurýr vám to přiveze až domů, ale staré trafoplechy, 60 let na kterých to vše záleží, ty mám pěkně naskládané ve sklepě.

Když jsem byl u tebe, bylo vidět velké množství součástek a rozpracovaných aparatur – co s tím dnes, když jsi v důchodu?
V důchodu si s tím hraji a vymýšlím a své vědomosti předávám kamarádovi Tomáši Hejdovi, který se vrátil po 30 letech z USA a jeho firma Messiah bourá trh s jeho krabičkami a nyní i lampovými zesilovači.Ještě mám nějaké polotovary na skladě a pokud si někdo na mne vzpomene, tak mu to upravím k jeho radosti a může si to odnést.Do hrobu si to nevezmu, to prej se nesmí.

Pokud se ohlédneš za celou svojí cestou, co považuješ za klíčový moment, který tě nejvíc definoval jako muzikanta?
Mým největším impulsem byla Jitka Vrbová, má paní učitelka v ZDŠ ,později známá zpěvačka ,ale vynikající pedagožka a umělkyně která opravdu nás kluky v pubertě dokázala nabudit. celý život jsem za to byl vděčen a několikrát jí osobně po letech poděkoval. V mých 21 letech jsem ji doprovázel na pár koncertech a bylo mi ctí . Bohužel už není mezi námi ,

Sleduješ dnešní českou rockovou scénu, zaujalo tě něco z nových kapel?
Zaujala mě Aba Jaga Franty Motýlka, skvělí muzikanti, zpěv a dezolátské texty Trvale fandím ORTELu, neb dělají to, co jsme vždy toužil dělat já. Hlásat pravdu a burcovat lidí proti blbosti demagogii. Velmi se mi líbí živelnost Doctora Victora se synem mého kamaráda Josefa Bureše Vojty jako leadrem a synem mého přitele a právníka Narcise Tomáška Vojty na bubny.dříve PEDOPAT Velice fandím a obdivuji multiinstrumentalistu Michaela Vašíčka, ať v kapele Vlasty Redla, Pozdníms běru Jury Pařeze nebo v divadlech jako RAZAM s Ivou Marešovou..Jsem jeho přítel a lampovým guru, na to jsem hrdý. Velmi se mi líbí Tibi Rocker jako multiumělec

Hodně jsi v muzice zažil, máš ještě nějaké hudební přání, nesplněný sen?
Mám přání si zahrát s mými kamarády co nejdéle ve zdraví a kdyby tak zase začali chodit více diváci a posluchači.“