Více než tisíc podpisů a tisíce vzpomínek. Sběratel autogramů prozrazuje zákulisí lovu rockových legend

Sbírání autogramů hudebníků není jen o podpisech na fotografiích. Je to především o setkáních, zážitcích, trpělivosti a často i o splněných snech. O své zkušenosti z více než třiceti let sběratelské vášně se podělil fanoušek rockové a metalové hudby, který má doma podpisy stovky českých i světových kapel a zažil mnoho nezapomenutelných momentů s hudebními legendami.

Kdy ses vlastně poprvé dostal ke sbírání autogramů muzikantů a pamatuješ si ještě svůj úplně první podpis?
Někdy kolem roku 1996 po návratu ze základní vojenské služby se sbírání autogramů stalo součástí mého života. Hudba pro mě vždy znamenala hodně, a když se naskytla možnost setkávat se s muzikanty osobně, rychle mě to pohltilo. Úplně první podpisy, které jsem získal, byly od skupiny Katapult. Dodnes si na to období dobře vzpomínám, protože právě tehdy začala cesta, která mě provází už téměř třicet let.

Co tě na tomhle koníčku nejvíc chytlo a proč ses rozhodl sbírat právě podpisy hudebníků?
Největší kouzlo vidím v osobním setkávání s muzikanty. Samotný podpis je samozřejmě cennou vzpomínkou, ale mnohem důležitější je možnost potkat člověka, jehož hudbu posloucháte a máte rádi. Občas se podaří prohodit pár slov, krátce si popovídat nebo poděkovat za muziku. Pro fanouška rocku a metalu jsou právě tyto okamžiky často cennější než samotný autogram.

Máš dnes nějaký systém, podle kterého si autogramy archivuješ a eviduješ? Máš je spočítané?
V průběhu let jsem si vytvořil vlastní systém archivace. Používám dva typy šablon. Fotografie formátu 10 × 15 centimetrů ukládám do speciálních desek, zatímco skupinové fotografie ve formátu A4 putují do rámečků. Pokud se mi podaří získat také trsátko, přidám ho k fotografii jako součást vzpomínky na dané setkání. Přesný počet autogramů zatím spočítaný nemám, ale začínám vytvářet evidenci a odhaduji, že ve sbírce přes 1000 autogramů z toho je už více než sto zahraničních kapel.

Jak nejčastěji podpisy získáváš a co se ti za ty roky nejvíc osvědčilo?
Velká část podpisů pochází z autogramiád, ale zdaleka ne všechny byly získány na oficiálních akcích. Velmi často chodím ke koncertním areálům s předstihem a snažím se zastihnout kapelu při příjezdu. Někdy se podaří zjistit i hotel, kde jsou muzikanti ubytovaní. Za ty roky jsem zjistil, že nejdůležitější je trpělivost a slušné vystupování. To často funguje lépe než jakákoliv jiná taktika.

Je podle tebe těžší získat autogram zahraniční hvězdy než českého muzikanta? Kdo je vstřícnější?
Dostat se k zahraničním kapelám je obecně mnohem složitější. Ve většině případů to ale není vina samotných muzikantů. Překážkou bývají bezpečnostní opatření, pořadatelské agentury nebo přísný harmonogram. Když už se člověk k zahraniční kapele dostane, bývají muzikanti často velmi vstřícní a ochotní. Rozdíl tedy většinou není v lidech samotných, ale v podmínkách kolem nich.

Zažil jsi někdy situaci, kdy ti někdo podpis odmítl dát nebo se kapela fanouškům úplně vyhnula?
I takové situace ke sbírání autogramů patří. Ne vždy všechno vyjde podle představ. Vzpomínám si například na situaci po koncertu skupiny Megadeth v Plzni. Dave Mustaine tehdy odmítl podepisovat, přestože jsme na místě byli pouze dva sběratelé. Takové okamžiky samozřejmě zamrzí, ale člověk se naučí je brát jako součást tohoto koníčku.

Který autogram je pro tebe dnes úplně nejcennější a proč právě ten?
Vybrat jediný podpis je opravdu velmi složité. Mám radost z každého autogramu, protože každý představuje konkrétní vzpomínku a příběh. Samozřejmě potěší podpisy skutečných legend, zvlášť když mají krásný a čitelný autogram. Pokud bych měl někoho zmínit, pak například Roba Halforda z Judas Priest, jehož podpis patří mezi ty, kterých si velmi vážím.

Máš ve sbírce podpis hudebníka, který už dnes není mezi námi?
Ve sbírce se dnes nachází i řada podpisů hudebníků, kteří už mezi námi nejsou. Mám například autogramy Kena Hensleyho, Dana McCaffertyho, Johna Lawtona, Vladimíra Šafránka nebo Jiřího Schelingera. Když se na ně dnes podívám, mají pro mě možná ještě větší hodnotu než v době, kdy jsem je získal.

Které setkání s muzikantem bylo pro tebe úplně nejsilnější nebo nejvíc nezapomenutelné?
Za ta léta jsem zažil mnoho zajímavých okamžiků, ale jeden z nich patří mezi opravdu výjimečné. Po koncertu Deep Purple nastoupili členové kapely do přistaveného zatmaveného vozu Volkswagen T6 a odjížděli pryč. Ukázal jsem na projíždějící auto fotografie určené k podpisu. Po chvíli vůz zastavil, vystoupil řidič, otevřel dveře a vyzval mě, abych nastoupil dovnitř. Členové kapely si fotografie prohlédli, pochválili je, ochotně podepsali a ještě poděkovali. Na takový zážitek se nezapomíná.

Překvapil tě někdy některý známý muzikant svým chováním – ať už pozitivně, nebo negativně?
Někteří muzikanti dokážou člověka svým přístupem opravdu příjemně překvapit. Velmi pozitivní zkušenost mám například s Winstonem McCallem ze skupiny Parkway Drive na festivalu Rock for People v Hradci Králové. Zkusil jsem na něj z dálky zavolat a nečekal jsem, že zareaguje. On ale skutečně přišel, ochotně se se mnou vyfotil, podepsal fotografie a nakonec za mnou poslal i ostatní členy kapely. To jsou chvíle, které fanouška opravdu potěší.

Existuje nějaký vysněný podpis, který bys chtěl jednou získat?
Mezi mé velké sběratelské sny stále patří osobně získaný podpis členů Metallicy. Kapelu jsem viděl naživo, slyšel ji na koncertě, ale osobní setkání a podpis jsou zatím stále velmi vzdáleným cílem. Právě proto by takový autogram měl mimořádnou hodnotu.

Znáš se i s dalšími sběrateli autogramů a funguje mezi vámi spíš přátelství, nebo rivalita?
Mezi sběrateli jsem poznal řadu skvělých lidí, které dnes mohu označit za kamarády. Vznikají zde přátelství založená na společném zájmu a sdílených zážitcích. Samozřejmě se občas objeví i někdo problémový, ale to je stejné jako v každém jiném koníčku. Celkově však převažují dobré vztahy a vzájemná pomoc.

Jak poznáš falešný autogram a myslíš si, že je dnes padělků hodně?
Rozpoznat falešný autogram není vůbec jednoduché. Často je potřeba porovnávat podpisy, sledovat jejich původ a znát okolnosti získání. Myslím si, že v dnešní době je padělků poměrně hodně, protože se najdou lidé, kteří chtějí vydělávat na čemkoliv. Autogramy bohužel nejsou výjimkou.

Myslíš si, že je dnes kvůli sociálním sítím sbírání autogramů jednodušší, nebo naopak ztratilo část svého kouzla?
Dnešní doba určitě usnadňuje získávání informací. Díky sociálním sítím lze mnohem lépe zjistit, kde se kapela pohybuje nebo kde bude vystupovat. Na druhou stranu si nemyslím, že by sbírání ztratilo své kouzlo. To totiž vzniká až v okamžiku osobního setkání. Čekání před hotelem nebo koncertní halou může být dlouhé, ale právě díky tomu jsou úspěšné akce tak nezapomenutelné.

Co tě na sbírání autogramů baví i po tolika letech úplně nejvíc?
Největší radost mi stále přináší možnost vidět a potkávat muzikanty, jejichž tvorbu mám rád. Stejně důležitá jsou ale i setkání s ostatními sběrateli. Člověk si s nimi může vyměnit zkušenosti, pobavit se o úspěšných akcích a sdílet radost z nových přírůstků do sbírky.

Máš doma nějaký podpis, který bys nikdy za žádnou cenu neprodal?
Autogramy osobně neprodávám. Pokud už někdy dojde na výměnu, tak pouze s lidmi, které dobře znám a kterým důvěřuji. Pro mě mají autogramy především osobní hodnotu, a právě proto je nevnímám jako obchodní artikl.

Co pro tebe vlastně autogram muzikanta znamená – je to sběratelský předmět, vzpomínka, nebo něco mnohem osobnějšího?
Vnímám ho jako kombinaci všeho dohromady. Na jedné straně jde o sběratelský předmět, na druhé straně o vzpomínku na konkrétní koncert, cestu nebo setkání. Největší hodnotu má vždy podpis získaný osobně. Ten totiž připomíná nejen hudbu, ale i okamžik, kdy jste se s daným člověkem skutečně setkali.

Co bys poradil člověku, který chce dnes začít sbírat autogramy hudebníků?
Základem je především trpělivost. Není potřeba chtít všechno hned. Mnohem důležitější je užívat si samotnou cestu, koncerty, setkávání s lidmi a atmosféru kolem hudby. Pokud člověk vydrží a bude sbírat autogramy poctivě a s respektem, přijdou i podpisy, o kterých se mu na začátku ani nesnilo.