Calexka plná žrádla

Půlnoční Svoz Popela- Z ruky do huby 1995

Kultovní demáč nebo chcete- li prvotina, se blíží k nebesům a já přemýšlím, jestli se dá smutek zahnat jídlem.
Koncem roku 1994, se kutnohorští punkeři téměř rozpadají, Bzič se stává hlavním tahounem a nenechá kapelu bolestně utišit. Co bylo příčinou rozpadu, není teď hlavním tématem, ale určitě se po tom budu ještě pídit.
Z torza P. S. P. zůstává zmiňovaný bubeník a basák Švára. Někde na začátku roku 1995 se přidává kytarista Jirka „Jiřina“ a zpěvačka Renča….s touto charismatickou dívkou začíná nová éra kapely, nechci říct lepší, ale jiná…a šachy pokračují. Švára přestupuje z basy na post kytaristy a basák Beke, ustálí sestavu pro druhý demáč.
Už teď mohu říci, že je to moje nejoblíbenější nahrávka. Desce nechybí hitový potenciál a střídají se tu rychlejší pasáže s pomalými. Ve skladbách Help a Malý boty zazní ostrý punk, když přivřu oči, slyším ve slovech Pravdomluvného lháře krapet Znouzectnosti a o vlivech Požáru Mlýna v písničkách Chemopharma a Dopis lehkej jako pták, nemá cenu polemizovat. Kdybych Renču neznal, možná bych si jí spletl se Šamšulou, zpěvačkou ze zmiňované plzeňské úderky. Však nenechme se mýlit, nejedná se o žádnej lacinej revival….takhle se kapelky v devadesátkách prezentují, vše vychází z nich samotných a já tu jejich barvitost a nápaditost prostě žeru.
Už to, že je toto cd přijato kritikou velice kladně a kapela je srovnávána s tehdejšími ikonami českého punku hovoří za vše a Půlnoční Svoz Popela dělá radost i všem fanouškům a po celé dva roky, často koncertuje.
Stačí otevřít ledničku, ten legendární model 1705, pořádně se nadlábnout, zasnít se při tonech nezapomenutelných devadesátek…..a až se proberu, všechny vás poseru.

Pro Rockpalace Havrďák