Kapela Joker Beat vznikla z radosti a touhy dělat hudbu, která má smysl. Už od roku 2014 přináší autorský bigbít s českými texty a příběhy, které nejsou jen poezií – jsou odrazem života. Vzešli z Plužné a Mladé Boleslavi, ale jejich hudba dávno překračuje hranice regionu. Nové album „Duše v peří“ ukazuje, že parta kolem Pavla Řezáče alias Řezyho zraje jako víno. Kapela, která nesnáší násilí a nehledá slávu, dokazuje, že rock může mít srdce, hloubku i příběh. Zeptali jsme se jich na to nejdůležitější.

Než se pustíme do současnosti, pojďme se vrtat v historii. Jak vznikla kapela, měli jste zkušenosti z předchozích kapel, a co vzory z jakých jste vycházeli?
Joker Beat vznikl jako východisko ze slepých uliček z předchozích kapel všech zakládajících členů. Všichni jsme byli tak nějak unaveni a přitom jsme nechtěli skončit s hraním. Oslovil jsem Vráťu Šťastného alias Hepyho, který se celý život protloukal v zábavových kapelách, jestli by nechtěl zkusit autorský bigbít a ten snad ani neváhal a kývl. Zbytek kapely jsme už lanařili spolu. Hudební styl Jokeru jsem ovlivnil já, jako autor všech věcí, které jsme hráli. Jako služebník hudby poslouchám všechno a proto bych byl velice nerad, pokud by to někdo chtěl škatulkovat. V textech jsem nejspíš ovlivněn folkem, který poslouchám doposud. Nemám rád hesla, koláže, negativní kraviny a patosy, typu ocelové paže a ohně v srdcích. Mám rád texty, u kterých si lidi můžou při poslechu říct, že to je jejich příběh. Je to těžký level a snadno se při tom uklouzne směrem, kde se tomu ve výsledku nedá věřit. Hudebně se snažím, aby to bylo hodně barevné. Je mnoho kapel, které dají na CD deset „stejných“ skladeb. Chceme, aby to bylo od sebe rozlišitelné, melodické a zábavné. Svým způsobem, nemůžeme hrát na punkových fesťácích, protože jsme rocková kapela, s metalistama zase vypadáme jako popíci, takže i když se tak trochu necháme ovlivnit kýmkoli, tak to ve výsledku v našem pojetí dopadne, jak při tahu loterie :D. Ale těch kapel, které nás ovlivnili je od 80-let doposud fakt hodně.

Vaše nové album se jmenuje Duše v peří. Co pro vás tenhle název znamená? A co v něm najde posluchač?
Synonymum pro „duši v peří“ je „naprosté štěstí“. Je to stav, kdy vnímáš, že je to skvělý vydat desku, hrát pro lidi, mít svůj svět, do kterého je možné se ukrýt a přežít všechno, co mimo něj dělá ty tlaky.

Na CD je deset věcí, které jsou poskládané podobně jako u předchozích deskách. Údernější skladby, nějaká ptákovina na lepší náladu, trocha romantiky a v tomto počinu ještě vzpomínky na mého kamaráda Petr Pytláka Říhu z kapely Ty Krávo, který se vydání nedožil.

CD jsme točili ve Velelibech u Martina „Holly“ Hollandra, kterému vděčíme za super zvuk desky a pak jsme tam měli pár hostů na zpěv ve vokálech, mou dceru Adélku, výše zmíněného Hollyho a Ondru Marka z kapely Roxor

Od roku 2014 jste ušli nějakou cestu. Jak se Joker Beat proměnil od prvních zkoušek po dnešek?
Toto je téma na celý časopis a ne článek :D, ale jinak za deset let se u nás vystřídalo 6 bubeníků, 2 basáci  a tři kytaristi a dokonce jeden klávesák. V současném složení jsem jediný zakládající člen kapely. Měli jsme období, kdy náš věkový průměr byl kolem 60-ti roků, ale migracemi jsme teď výrazně omladili. Hlavně díky Vojtovi (bicí), ten je o generaci mladší. A vývoj?  Za mě asi víc pokory

Vaše texty mi nepřijdou jako klišé. Opravdu vyprávějí příběhy ze života. Jak vznikají – a odkud čerpáte inspiraci?
Texty…. V naprostém množství se jedná o mé příběhy a zážitky. Jsem typický vzorek člověka se všemi vzlety i pády, které by vydaly na knihu. O zbytek se postará to, že se snažím být empatický k lidem kolem sebe a tím pádem mohu nasát i něco z nich. Snažím se mít rád lidi, i když to je někdy těžké

Jste klubová kapela, co dělá muziku pro radost. Máte přesto nějaký „hudební sen“, který byste si chtěli splnit?
Jako kapela samozřejmě plné sály a spokojené fans. Já osobně, jako frontman a manager kapely v jedné osobě bych si přál, aby zmizely předsudky, škatulky, korupce, faleš a despekt z tohoto „rádoby businessu“. Teď nedávno někdo prohlásil, že kvalita hudební produkce je odvislá od honoráře. Čím víc to stojí, tím lepší to samozřejmě musí být. Taková kravina. O co jsme horší, když finančně nepotopíme pořadatele, kterému nepřijdou lidi? Divnej koníček. A pak vztahy mezi kapelama. Někdy mi to přijde jak před zápasem v MMA a nebo Clash star . Samej Vémola . Někdy mi to přijde, jak absurdní divadlo

Říkáte, že nesnášíte násilí. Proč je pro vás tohle poselství důležité a jak se promítá do vaší tvorby?
Násilí má různé formy. Nepatří do skupiny jevů, které vám nesou radost. Od běžných forem mezi lidmi, až po násilí na úrovni státní , nebo globální. Vakcinace, Green deal, války nebo obyčejná pomluva v Horní Dolní. Pokaždé je za tím prospěch kohosi na úkor jiných a za cenu, která  není dohodnutá, ale prohlášena za jedinou možnou. Nejsem očkovaný, protože jsem tomu nikdy nevěřil. Ale proč jsem byl podle bývalého ministra zdravotnictví parazit na systému? Proč bych si měl pamatovat a respektovat 50 genderových entit? To je to násilí, se kterým bojuju já. Násilí na našich dětech, které díky školství a médiím dostávají do hlavy ten jediný správný pohled na věc. Hlavně mít vyvěšenou správnou vlajku

Jaký byl největší koncertní zážitek Joker Beatu – ať už z pohledu euforie, nebo průšvihu?
Jejda apolitická otázka :D. Rozhodně koncert s Verkauf Musique na šífu pod Vyšehradem na náplavce v kladném slova smyslu. Letní podvečer, lidi, co zastavili, aby si nás poslechli, mraky loděk na Vltavě a pražský hrad v pozadí se zapadajícím sluncem. Naprostá paráda a euforie. A průšvih? Asi pláž Klůčku na Máchově jezeře, kdy nás, i se stanem nad aparátem, málem smetlo letní skorotornádo

Sestava se za ty roky několikrát změnila. Má dnes Joker Beat to nejsilnější složení v historii?
Jak to pojmout? Asi bych řekl, že každý člen kapely v různých obdobích měl svoje místo a pokud odešel z kapely z normálních důvodů, jako je čas, rodina anebo práce, tak na ně rád vzpomínám jako na lidi, se kterými jsem strávil mnoho času a nechce se mi hodnotit, jak dobří byli na svůj nástroj. Stejně tak bych musel roznést (za výkony) na kopytech ty, kteří nevěděli, na kterou stranu se táhne za stejný konec provazu. A to bych taky nechtěl. Musím pochválit Pavla (sólová kytara), že naskočil do rozjetého vlaku a kromě repertoáru na koncerty se ještě stačil připravit do studia. Takže zaplať pán bůh, že kapela žije, i když to není někdy dokonalé. Je to od srdce a tudíž je to momentálně nejlepší možné seskupení v podobě Joker Beat.

Když někdo přijde na váš koncert poprvé – co ho podle vás nejvíc překvapí?
Těžko hodnotit, kapela našeho typu si na nic nehraje, tak tam není oproti standardu dost věcí. Například:
-zapomínáme kapelní banner a nebo se nám ho prostě nechce tahat
-choreografie pouze v sebeobraně
-na merch nemáme prodejní stánek s personálem. Kdo si vytáhne krátkou sirku, tak stojí po koncertě u stolu, kde je ubrus s naším logem. Tedy někdy, protože ho většinou zapomeneme nechat vyžehlit a tudíž nedělá potřebnou parádu
-nemáme kostýmy
-naše zvukovka trvá do 5 minut

Mladá Boleslav a okolí – cítíte se jako lokální patrioti? A jaký je bigbítový život v tomhle regionu?
Patrioti asi ne, každý někde bydlí a my to vylosovali zrovna v MB. Na rovinu, v jiných okresech nás znají víc než tady, takže, i pro řadu Boleslavanů, se můžeme jevit jako ilegální neznámá skupina, sice s desetiletou tradicí a čtyřmi řadovými CD, ale neznámá. Ono to je hodně způsobeno tím, že opravdu netlačíme na pilu a lidí kolem bigbítu valem ubývá. A navíc okres Mladá Boleslav je poznamenaný migrací lidí za prací. Jsou tu Češi z celé republiky, Slováci, Poláci, Rumuni, Ukrajinci s primárním účelem vydělat peníze, s co nejmenšími náklady. Takovou skupinu na koncertě nepotkáš.

Co Joker Beat chystá dál? Můžeme čekat další klip, koncertní šňůru nebo nové nahrávky?
Řada kapel z naší ligy to nafukuje, mají svá turné s nejrůznějšími názvy, které musely stát dost práce vymyslet i peněz. My  budeme koncertovat na našich oblíbených štacích a šetřit na novou placku, na které jsme se už předběžně s klukama dohodli. Žádná nafouknutá bublina. Ale to je před námi ještě moře času  cca 2-3 roky, dá-li vyšší moc. Jinak v nejbližší době máme hraní na letních akcích a jako naplánovaný bonus akustický koncert, kterému jsme dali název „Hlavně potichu a rychle“ pod Hradem Bezděz, kam vás všechny zveme a rádi uvidíme.                                                            

Joker Beat z Bělé pod Bezdězem hraje pohodový bigbít a vloni vydal CD „Duše v peří“, které se mě dostalo do přehrávače až nyní. Nikdy není pozdě pustit si prima rockovou muziku.
O nahrávku se postarala čtveřice Pavel Řezáč – kytary, zpěv, sbory, Pavel Žitňanský – kytara, Rostislav Ptáček – basa, Vojtěch Hýbl – bicí. Se sbory a troškou kytar pomohl Martin Holly Holandr, v něco málo sborech se objevila i Adéla „Adusha „Řezáčová a taky Ondra Marek z Roxoru.
JOKER BEAT o sobě uvádí, že jde o klubovou kapelu, která nesnáší násilí. Dělají to pro radost. Jejich i nai. Autorský bigbeat s českými texy a příběhy, které se můžou stát komukoliv z vás. 
Mně třeba mluví z duše píseň „Nejsem dobrej tanečník“. To fakt nejsem, ale na druhou stranu to neznamená, že bych nikdy se svojí ženou netančil. Ale moje hobby to fakt není.
Hitové ambice podle mě má těžká pohodovka „Mám rád“, taková skoro balada s kvílícím kytarovým sólem. Fakt hezký. Vzápětí připlouvá „Plachetnice naděje“, která „na Máchově jezeře tančí na vlnách“ a je to největší řezanice tohoto alba. Hodně dobrá.
„Žolíci“ na pilu moc netlačí, zpívají civilně, muzika se nese ve středním až rychlejším tempu. Pohodově plyne, takže 10 songů uteče velice rychle. Bylo to příjemně strávených 38 minut.

Pro Rockpalace Honza Holý

Za masivním zvukem Traktoru nestojí jen tvrdé kytary a rázné bicí, ale i klávesy Petra Bartoška, které dávají skladbám šířku a hloubku. Jaká byla jeho cesta k Traktoru, co ho hudebně formovalo a co ho baví mimo pódium?
Petr Bartošek je nenápadný tahoun kapely, který má v rukou nejen moderní zvuky, ale i kus duše Traktoru. V rozhovoru prozradil, jak začínal s hudbou, jak se dostal k jednomu z největších jmen české rockové scény, co ho inspiruje a co si sám rád pustí do sluchátek.

Pamatuješ si na moment, kdy jsi poprvé přiložil prsty ke klávesám a řekl sis: „Tohle je moje cesta“? Byl to láska na první tón, nebo spíš náhoda?
To bylo někdy v deseti letech tuším, kdy jsem už měl alergii na flétnu a začal jsem na nějaké malé klávesy. Chytlo mě to okamžitě, tak jsem se šel přihlásit na zušku. Takže vlastně láska od prvního úderu ?

Co tě formovalo jako muzikanta? Bylo to rádio, sbírka rodičů, nebo první živá kapela, která tě úplně rozsekala?
Jsme velká rodina plná muzikantů, i těch profesionálních, takže k hudbě jsem měl blízko od narození. Pořád se někde hrálo a zpívalo a pořád člověk zkoušel nové a nové nástroje. Nakonec jsem skončil u kláves a akustické kytary.

Kdy tě poprvé napadlo, že z kláves můžeš dělat pořádný bordel – v tom nejlepším smyslu slova?
Asi v Rammstein revival. Tam jsem zjistil, že jsou i nějaké samply a jiné zvuky než smyčce a piano). To byla pro mě skvělá zkušenost. Poznat, jak jsou skladby udělané a zaranžované. To mě hodně bavilo.

Jak ses dostal k Traktoru? Byla to rychlá jízda, nebo dlouhá zatáčka přes jiné kapely a štace?
To jsem právě skončil v Rammstein revivalu. Tam si mě přišel poslechnout a vlastně vyzvednout, Standa do Traktoru))). Předtím jsem měl kapelu Raimond. Takovou mou první věc, pak ten Rammstein a Traktor. Takže vlastně to byla rychlá jízda, která se nečekaně protáhla na celý život?.

Traktor má poměrně tvrdý a nekompromisní zvuk – jak do něj zapadá tvoje role klávesáka? Bojuješ s kytarama o prostor, nebo jste sehraná parta?
Hele, když je to kytarová věc, kde není moc prostoru na klávesy, pomáháme si se Standou navzájem a hrajeme spolu. Ty třetí klávesy, co mám na boku, jsou právě udělané do kytarového zvuku. Riffy, podklady pod sólem i druhé hlasy hrajeme spolu. To mě hodně baví tohle spojení. A ten tvrdý zvuk Traktoru s klávesy a samply, udělá, že Traktor zní, jak zní a má svůj osobitý sound.

Když vzniká nový song, máš v hlavě spíš „filmovej soundtrack“, „elektronickej podmaz“ nebo prostě řízný riff do masa?
Spíše ten soundtrack. Doma si hraju různé melodie a předělávám a pořád dokola hraju na piano, takže žádný elektronický věci nebo melodie zpěvu mě v hlavě ještě nekolují. To přichází až ve studiu, kdy je písnička hotová a Pavel se pustí do aranží. Tam nastupuje Kronos se samplem a pořádným zvukem.

Co posloucháš, když si potřebuješ vyčistit hlavu?
Nejsem stylově nějak vyhraněný, takže poslouchám muziku všech žánrů. Od Vlasty Redla, po Avanged Sevenfold. Jak nějaká pohodovka od Mišíka, tak 5FDP mě tu hlavu vyčistí dokonale.

Máš nějaký nástrojový fetiš – klávesy, na který nedáš dopustit? Nebo spíš experimentuješ a jdeš po zvuku?
Ta elektronika jde pořád dopředu, takže výměny nástrojů a zkoušení nových věcí je v podstatě mou povinností). A rád ty nové klávesy a technologie zkouším, ale za mě top topů, který snad budu mít na podium celý život je Korg Kronos. Když jsem ho viděl a osahal poprvé, ještě v té zlaté limitce, tak jsem věděl, že nám to bude klapat navždy?

Dokážeš si představit Traktor unplugged – s klavírem, smyčcem a bez decibelů? Nebo by to byl konec světa?
Jasně že dokážu. Máme dost skladeb, na které se tento model hodí. A živé smyčce by v nich zněly krásně. No možná někdy fanouškům takový počin naservírujeme. To, že to funguje na rockových kapelách nám třeba Kiss dokázali, že jo.

Kdybys měl popsat Traktor jedním akordem – jaký by to byl a proč právě ten?
Tak to je zajímavá otázka. Asi Cis, ale proč, si musí každý zjistit sám))))))))))

Kapela Grog před nedávnem vypustila do světa svůj nový videoklip „Už tady jsou“, který mimochodem sklízí velmi pozitivní ohlasy napříč hudebním spektrem. Pokud jste ještě neviděli, vřele doporučujeme. Využili jsme příležitosti a vyzpovídali frontmana této rockové smečky, zpěváka Marcela Blahu.

Marceli, jak vzpomínáš na začátek tvého působení v kapele?
V srpnu 2017 mě kontaktoval dnes už bývalý kytarista Grogu Mirek, se kterým jsem v minulosti působil v jeho vlastním hudebním projektu, že kapela Grog shání zpěváka. Vzpomínám si, že jsem tehdy neměl moc zájem, protože jsem kapelu Grog vlastně ani neznal a nechtělo se mi dojíždět z Velkého Ořechova u Zlína, odkud pocházím, až do Bohumína, kde má zase svou základnu Grog. Nicméně mi Mirek poslal nějaké nahrávky z alba Mona Lisa ze Stodolní, ať si to aspoň poslechnu. No a pak se stalo to, že jsem jel s kamarádkou v autě a měl puštěné ty nahrávky a ona z ničeho nic říká: „To by byla kapela pro tebe.“ Já jsem odvětil, že mám možnost se zúčastnit konkurzu a už to bylo. Sama mě do Bohumína přivezla a držela pěsti.

Takže jsi přijel, zazpíval a zvítězil?
Zase tak jednoduché to nebylo. Prošel jsem několika koly konkurzu, musel zpívat jednak rychlé rockové kousky z jejich repertoáru, tak i nějaké balady, později mi kluci prozradili, že těch adeptů na zpěváka bylo asi 25, ale nakonec někdy v prosinci jsem se dozvěděl, že jsem konkurz vyhrál.

Co to pro tebe znamenalo?
Začalo pro mě velmi plodné období mé pěvecké kariéry. Ale taky to znamenalo spousta nervů, učení a připravováni se na účast na prestižních koncertech a festivalech, vystupování na velkých pódiích, ale také zkušenost s natáčením ve studiu, točení klipů a setkávání se se známými muzikanty, z niž mnozí byli a stále jsou mými vzory.

Jak tě přijali ostatní členové kapely? Přeci jenom jsi nastupoval po Daliborovi Halamíčkovi, který v kapele působil s přestávkami přes 20 let a byl už známý i z působení v tuzemské Salamandře.
Samozřejmě jsem měl ze začátku obavy a velký respekt. Ale byl jsem schopen se velmi rychle naučit téměř celý repertoár, což určitě kluky také utvrdilo v tom, že si vybrali dobře. Navíc jsem se nikdy nesnažil Dalibora kopírovat, ale zpíval jsem tak, jak jsem to cítil já a tím dal těm skladbám zase trošku jiný rozměr. To víš, že to mezi námi v kapele někdy trošku jiskří, ale je to pro dobro věci. Jen tak se můžeš posouvat dál. Takže abych odpověděl na tvou otázku: „Dnes, po těch sedmi letech, co jsem v Grogu, můžu říct, že mě přijali dobře.

A co první společné vystoupení?
Úplně první akce s kapelou Grog byla soukromá rocková párty pro příznivce a fanoušky kapely, na které jsme představili koncertní program s novým zpěvákem. Podobné akce v kapele probíhají každý rok, vždycky to má trošku jinou podobu, ale v podstatě jde o to poděkovat všem, kteří kapelu podporují a pomáhají nám. Pije se a paří do rána, no a u toho se samozřejmě hraje a zpívá. Já té akci říkám "valná hromada", a není to proto, že bychom všichni nakonec skončili na jedné hromadě .

Oficiální první koncert ale bylo tvé vystoupení s Grogem na Masters of rock ve Vizovicích. Byl jsi nervózní?
Samozřejmě. Je to metalový svátek, na který chodí tisíce lidí, tak to asi ani nijak jinak nejde. Navíc jsem ze Zlínského kraje, takže spousta známých, nejen ze strany fanoušků, ale i muzikantů. Takže nervozita byla určitě. Ale ono, jak se začne, tak se člověk dostane do té své pozice a ona nervozita postupně opadá a pak si to člověk užívá, když vidí, že velké množství fanoušků zpívá sborem autorské věci Grogu.

Takže pro tebe spokojenost?
Naprostá. I když byla trochu i obava, jak mě fanoušci přijmou, ale byli naprosto úžasní a byla vidět spokojenost i u nich, což bylo pro mě to hlavní.

Historii nechme stranou a pojďme nakousnout, co kapelu Grog čeká v budoucnu?
Právě jsme poslali do oběhu novy klip "Už tady jsou", což je perfektní věc, kde jsme se všichni při natáčení parádně vyřádili a užívali si to. Podle mě je to bomba na české rockové scéně a máme velmi kladné ohlasy od všech, kteří měli možnost song shlédnout ve vysílání TV nebo na našem YouTube kanálu, případně slyšeli tuto pecku někde v rádiu. Věříme, že se nám podařilo udělat klip trošku odlišný od toho, co je v tuzemských hudebních vodách obvyklé. A to samozřejmě i díky hvězdnému realizačnímu týmu, který jsme si na natáčení přizvali.
Jinak v současnosti dokončujeme naše další album, dotáčím zpěvy a vokály a připravujeme další klipy. A určitě některé nové skladby zazní i na letošních Masters of rock ve Vizovicích, kde zahrajeme v pátek 11.7. od 23:15 na druhé stage, na což se moc těším, protože, jak jsem říkal, je to metalový svátek a svátky se musí slavit nejen alkoholem, ale i pořádným koncertem. Takže se sem po sedmi letech opět vracím.

Marceli, díky ti za rozhovor a ať ti to zpívá jako doposud i nadále, a hlavně hodně dlouho.

Díky, mějte se fajn a těším se na setkání na některém z koncertů kapely Grog.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Kapela Grog v současnosti hraje ve složení Marcel Blaha (zpěv), Martin Sitek (kytara), Libor Gora (kytara), Honza „Valda“ Valuštík (basová kytara) a Zdenko „Didi“ Hajdučák (bicí)'
Další informace najdete na oficiálním webu kapely.