13.5 bude Plzeň druhou zastávkou na novém turné kapely Traktor k novému albu – Sedmá strana kostky. V Plzni vedle Traktoru uvidíme ještě Panoptiko a Forest Gump. (POZOR!!! Stále na FB vidím, že se lidé chystají na kapelu za Plazu! Opět upozorňujeme, že se koncert koná na ploché dráze na Borských polí – vstup proti Univerzitě, nedaleko čerpací stanice Benzina!). Jsem zvědavý, co nám kapela nachystá, co může prozradit z nového turné, ale i taky jak sem vůbec takové „mega“ turné chystá. Tak jsem si vyzpovídal Karla s Pavlem.

Pánové, vy jste vydali album Sedmá strana kostky, nejtvrdší album, které kdy zatím kapela vydala. Ta tvrdost byla účelová, nebo nějak vyplynula z hudebního vývoje?
Pavel: Nemyslím si, že by to album bylo nějak trvrdé, je spíš pestré. Důkazem toho je, že z celkového počtu třinácti kusů jsme zařadili tři balady. Je fakt, že sound vyznívá malinko agresivněji, ale to vychází z aranží, které jsme zvolili. Mne osobně tohle album baví asi nejvíc ze všech našich dosavadních počinů.

Jak přijali fanouškové Traktoru Sedmou stranu? Máte nějaké ohlasy?
Karel: Ohlasy samozřejmě máme a těší nás. Tady je krásně vidět, jak jde ruku v ruce věrnost skalních fans a nově přibývající objevitelé TRAKTOR. Základna TR FANS se neustále rozrůstá.

Co je u vás problematičtější u psaní nového materiálu. Texty, nebo muzika? Co vám dá více zabrat?
Karel: Ať děláš text nebo muziku, musíš být emočně, zdravotně a psychicky v poho, aby Ti ty myšlenky lehce zapadaly do mozaiky nového songu. A taky, pokud je u toho více zúčastněných, krapet té empatie není na škodu. A pokud to tak není, je potřeba se na to vykašlat a dát si oraz. Muzika nejde dělat v úkole…

Pojďme k novému turné. Máte za sebou sérii veleúspěšných tour, ať už to bylo k Šachoffnici nebo Monsters s Dymytry. Už to byla laťka nastavená hodně vysoko (ledky, velká stage, světla, ohně…), je ještě možné co se týče show lidem něco nabídnout?
Pavel: Pořád se snažíme přicházet s něčím jiným a novým. Krásně jsme si pohráli jak s novou scénou, máme skvělé pyro, ale to musí posoudit fanoušci sami. My jsme nadšeni.

Jak vlastně vzniká takové turné, dá se dohromady playlist a přemýšlíte pak, jak tomu dát i vizuální podobu co se týče světel, ohňů….má to nějaký scénář? Jak bude vypadat stage, kdo řekne tady bude tohle, tady šlehnou plameny…
Karel: Primárně musí být jasná orientace a umístění jednotlivých prvků na stage. Tj. velikost, kde bude obraz a v jakém tvaru, kde jaké světla, kde oheň, kde jednotliví muzikanti. Pak se teprve řeší, co ty jednotlivé prvky (nemyslím tím muzikanty…))) budou dělat. A to už se následně řeší právě na základě zvoleného playlistu.

Ta příprava vizuální stránky koncertu je ve vaší režii, nebo máte nějaké odborné poradce? Doba několika párů reflektorů je přece jen pryč a dnes tomu všemu vládnou počítače.
Karel: Máš pravdu, že jde dnes o hodně sofistikované řešení scény, ale není potřeba žádných poradců. Každý, kdo je zodpovědný za svoji část stage, je tím odborníkem, který kooperuje s naší produkcí (primárně s Pavlem), kde co má svítit, být vidět na obraze, zaznít, hořet,….atd. To vše v rámci četnosti jednotlivých světel, obrazovek, ohňů, petard,...atd.

Když jsme u těch „párů“ reflektorů. Když vzpomenete na vaše úplné začátky, měli jste vizi, že to někdy dotáhnete tak daleko? Určitě jste tomu, co děláte věřili, ale tak strašně daleko?
Pavel: My jsme pořád na zemi, ale jsme vděčni za každý krůček výš, kterého jsme dosáhli. Rozhodně to není samo sebou, je za tím velký kus práce – dobrý nápady, strategie, štěstí a dobrý tým.

Měli jste zkušenosti z předchozích kapel ať už Wizard nebo Tarantula, přemýšleli jste někdy, proč se ty předchozí kapely nedostaly tam, kde je Traktor?
Karel: Můj pohled na Wizard je dnes samozřejmě jiný. Ono je to 20-25 let zpět, vše fungovalo jinak a my ještě většinou nevěděli jak. Dnešní optikou můžu mluvit o ne zrovna optimálním nastavení priorit a určité naivitě, kterou bych spojoval s prvními úspěšnými zářezy kapely. To však nemění nic na tom, že jsme si to období kurva užili a necítím se zle, když si na ty časy vzpomenu.
Pavel: Tarantula je kus mého života a defacto Karel vše již řekl /smích/

Pokud se nepletu, váš zlom přišel podle mého s albem Tmel. Sybl byl hodně hranou skladbou v našem radiovém Rockpalaci a měla úspěch. Nebo kdy to podle vás „přišlo“?
Karel: Ano, pamatuješ si to přesně. Album Tmel nazýváme našim hudebním rozcestníkem. To jsme se tak jednou sešli a mrkli na ten rozcestník, který měl jen dva směry. Jít a řádně kopnout do vrtule nebo jít opačně a zvolna do prdele.
Pavel: Sybil byl první oficiální videoklip, se kterým se pracovalo jak mělo a to přineslo ovoce…...vidíš, pamatuješ si...))) (děkuju náčelníku -)))

Co cítí muzikant, který prošel sokolovnami, hospodskými sály, kluby a najednou stojí v největších halách u nás, popř. na open air festech, kde místo desítek lidí vidí pár tisíc?
Karel: První Tě asi napadne určitá satisfakce za ty roky, které tomu člověk věnoval. To vše se však nestalo jen tak lusknutím prstu a není to jen o té věrnosti. Je za tím také hromada jiné práce, která není až tak vidět, ale bez které by se to nemuselo stát. Ať už je to management, crew Traktor, spolupracující agentury a produkce, ….atd.
Pavel: Když mluvíš o sokolovnách a sálech, tak pozor, Traktor nebude hrát už jen v halách, jak by mohlo na základě otázky vypadat. Vždy je v rámci mezialbového období prostor pro koncerty právě v těchto prostorách a nějaké jaro nebo podzim tomu určitě budeme věnovat.

Co nové skladby? Kolik jich v rámci turné z alba „Sedmá strana“ zazní? Máte skladby, které zaznít musí? Tuším, že by to mohly být Láskožrouti, Letokruhy..
Pavel: je rozdíl, jestli pojedeme samostatný koncert nebo festival. V rámci našeho turné jsme zařadili sedm nových věcí, což je, si myslím, velmi pěkný průřez novým materiálem. Tyhle kusy nás prostě baví… Na koncertě samozřejmě nebude chybět výběr těch nejúspěšnějších, nebo jak se tomu říká – hitů /smích/. Prostě Letokruhy, Lincoln, atd.

Míváte ještě někdy trému před vstupem na pódium? Viděl jsem vás v backstage při malém „rituálu“ ( moc se mi líbil, nějak jsem měl u toho pocit, že se z pětice muzikantů stává jeden celek) před vstupem na stage, to je tradice? Kdy vznikla?
Karel:Tréma nebo něco takového bude fungovat vždy, akorát s jiným atakem na jednotlivce. Ale vždy se toho něčeho zbavíš, někdo už v šatně, někdo při prvním songu. Déle to netrvá. Jo a ten ritoš (rituál) spojení je fakt tradicí, kterou opravdu dodržujeme. Jo a odkdy vítr vane? Mrkni na zadní stranu CD Tmel….)))

Turné jste odstartovali první akci v Praze, teď vás čeká koncert v Plzni, co můžete prozradit pro ty, co se na koncert teprve chystáme, nějaké překvapení??
Karel: Těšte se…
Pavel: Můžete se těšit na pořádnou dvouhodinovou palbu! Jinak, Standa si koupil další novou, asi třicátou kytaru a ohně poletí až do nebe. /smích/

Již podesáté přicházím se svým poslechovým vzpomínkovým seriálem, kdy si po letech naperu do uší to, co jsem kdysi míval doma na kazetách. A musím předeslat, že se tentokrát dočkáte mnoha provokativních myšlenek, přičemž první se dopustím hned na začátku.

Kteří BLACK SABBATH jsou ti praví a nejlepší? Jelikož jsem narozen v roce 1980 a tuto kapelu jsem zaznamenal někdy v roce 1990, asi už tušíte, jaká bude moje odpověď. Samozřejmě, že ti s Tonym Martinem za mikrofonem. Mimochodem, o nějakou dobu později jsem zjistil, že ten Ozzy Osbourne, jehož alba jsme měli na kazetách rovněž, tam kdysi zpíval taky.

Ke svému vzpomínání jsem si oproti očekávání nevybral skvělé album Headless Cross, nýbrž Cross Purposes z roku 1994. Musím se hned přiznat, že můj dojem z mnoha skladeb byl jiný než před lety. A dokonce se mi podařilo odhalit příčinu.

Vrcholy alba však zůstávají stejné bez ohledu na to, zda je mi jako posluchači 14 nebo 41 let. Atmosferická skorobalada „Cross Of Thorns“ a neméně úchvatná, jen trochu svižnější „The Hand That Rocks The Cradle“. Ta mimochodem bodovala i v tehdejších televizních hitparádách po boku mnohem mladších a devadesátkově víc cool hudební soků. Třetí místo na stupních vítězů pak obsazuje „Cardinal Sin“, která je obdařená pulsujícím riffem a které nesmírně sluší pro sabaty netradičně pojatá melodika. Své kouzlo si pro mě do dnešních dnů uchovala i „Virtual Death“, která by se klidně mohla vyjímat i v repertoáru Alice In Chains, kdyby byl Martinův hlas o něco zbědovanější. Ale ono je dobře, že není, protože takhle je to lepší. Do vod skutečných lovičů fanynek čekajících na svou srdcervoucí baladu se kapela pustila s „Dying For Love“, o které se dá říci, že i mistři oboru, jak se muzikou dostat dívkám až kamsi pod spodní prádlo (Scorpions, Bon Jovi a další) mohou závidět. Máme tady také tři písně, které jsem zamlada přetáčel, a to „Immaculate Deception“, „Back To Eden“ a „Evil Eye“. A proč jsem je kdysi přetáčel? Protože pro poslech a vychutnání Black Sabbath je třeba trpělivosti a té teenager zase tak moc nemá. Takže mu úplně ujde, že přes ty táhlé rytmy teprve vytane všechno to kouzlo a hlavně je pak posluchač odměněn tím, v co píseň rozkvete ve své další části. Ve výčtu chybí ještě otvírák „I Witness“, jehož kouzlo pro mě pro změnu s léty trochu vyšumělo, a „Psychophobia“. Té můj posluchačský černý Petr zůstal dodnes.

Poslech po letech se tedy od toho dávného značně lišil v tom, že jsem přišel na chuť skladbám, které jsem se onehdy snažil přeskakovat. Čím to je? I na to jsem přišel. Uvědomil jsem si, že skutečný klid při poslechu „Cross Purposes“ jsem si skutečně poprvé dopřál až při svém současném poslechu. A právě díky tomu mohlo vyniknout to, co povrchnímu poslechu zůstávalo skryto.

Není tedy divu, že když jsem si v půlce 90. let konečně pořídil i klasická alba Black Sabbath ze 70. let, neměl jsem vůbec dojem, že poslouchám stejnou kapelu. Byla to pro mě taková splněná zkouška ze znalostí hudební historie. A dlouho mi trvalo, než jsem přišel na to, čím si vysloužila svou legendárnost a dokázal je ocenit. A teprve pak jsem dokázal najít i tu příbuznost mezi různými obdobími v dějinách Black Sabbath.

Příval provokativních myšlenek každopádně nekončí. Když si tak přemýšlím nad tím, která alba Black Sabbath jsou pro mě nejlepší, docházím k závěru, že jsou to ta, kde dostal nejvíce prostoru ten pro mě nejdůležitější člen skupiny - klávesák Geoff Nicholls. Ano, ten, kterého leckdy zapomínali jako člena kapely vůbec uvádět.

24. dubna 2022 od 20.30 hodin se v klubu Vagon v Praze na Národní třídě odehrál koncert Marca Mendozy. Jako host vystoupil Dan Horyna se skupinou Merlin.

Poutač před klubem:

Koncert zahájil Dan „Zeppelin“ Horyna s kapelou Merlin. Danův úderný hlas nenechá nikoho na pochybách, že zpívá chlap. Pokud se domníváte, že to je samozřejmost, pusťte si rádio. Po chvíli poslechu vzlykajícího interpreta si nebudete jisti, zda do mikrofonu fňuká žena či muž.

Na zpěvu „Zeppelina“ oceňuji dobrou srozumitelnost. Jenom ten, kdo zpívá srozumitelně, může něco sdělit. A Dan Horyna sdělovat chce! Kupříkladu ve svém hitu Tibet nabízí himalájskou moudrost… Závěrem vystoupení pokřtil desku nazývanou „Nevada“, tento skvost velmi ceněný mezi „staříky“, sám Marco Mendoza!

O přestávce jsem seděl daleko od pódia a povídal si s bubeníkem kapely Urtica Viliamem Karolim. Během května se budete o kapele moci dozvědět více. 20.5.2022 vystupuje skupina Urtica na Kamině spolu s Offspring revival. Tam spácháme rozhovor, který Vám poté přinesu.

A ejhle! Najednou se u nás objevil Marco Mendoza! Začal hrát v zadní části sálu a postupoval směrem k pódiu. Psychologicky dobrý tah! V klubu jste k muzikantům relativně blízko, rozhodně blíže, než někde na stadionu. Přesto tím, že Marco prošel kolem všech, umocnil (alespoň některým) posluchačům zážitek. Vždyť se nacházel kousíček právě od nich samotných!

Budete-li mít někdy možnost na Marca Menzozu zajít, udělejte to! Sebelepší popisování toho, co můžete slyšet, se vlastnímu zážitku prostě nevyrovná. Nejenom výborný zvuk. Show! Z Marca přímo sálá zkušenost a sebevědomí podepřené dovedností. Skladba Viva la rock se mi líbila nejvíc. Pochopitelně proto, že ji mám nejvíce naposlouchanou.

Při odchodu po stoupajících schodech (no, stoupal jsem po nich já) bylo možné slyšet od návštěvníků: „Stálo to za to!“. A s tím já plně souhlasím!

Pro Rockpalace Michal Krejsa