Jedenáctý návrat k poslechu alb, která jsem kdysi dávno míval na kazetách, mě přivádí ke kapele, která si mě získala tím, že vlastně zněla úplně obyčejně, a přesto v sobě měla něco podmanivého.

Americké DOKKEN jsem poprvé zaznamenal v metalové hitparádě rozhlasového pořadu Větrník. Svým přímočarým hardrockem působili ve společnosti dalších devíti soutěžících téměř nepatřičně, ale mě si ta nenucenost a již zmíněná obyčejnost získala na první poslech. Mohl bych sáhnout po kterémkoli albu z 80. let, neboť všechna jsou skvostná, ale můj výběr je navzdory tomu jednoznačný a směřuje k albu „Back For The Attack“ z roku 1987, které se do uší posluchače tlačí přece jenom o něco energičtěji a pronikavěji než ostatní.

To album je skutečný přírodní úkaz. George Lynch v podstatě předkládá riffy, které by se mohly zdát naprosto banální přehlídkou všech kytarových hardrockových klišé. Jenže já vůbec netuším, jak to dělá, ale já mu jako posluchač zobu z ruky i klasické střídání dvou strun v „Kiss Of Death“ nebo „So Many Tears“. A co teprve, když s neskutečnou lehkostí vytahuje na celém albu riffy, které naprosto dávají zapomenout na to, že některé kapely mají kytaristy dva anebo kytaru s klávesami, a obalují písně do takového kabátu, že cokoli navíc by tam skutečně bylo… …prostě navíc. A v sólech vytahuje nezpochybnitelnou virtuozitu, která z něho dělá jednoho z neuznávanějších kytaristů rockové historie. A jako důkaz předkládá instrumentálku „Mr. Scary“. A podobně vlastně mohu psát o zpěvu. Ty melodie nepřekypují neslýchanými postupy, ale jsou naprosto podmanivé, navíc hlas Dona Dokkena má neskutečný šmrnc. A sbory tomu dodávají tu pravou osmdesátkovou Ameriku. Jenže, na rozdíl od jiných kapel, které jsou řazeny s Dokken do stejného pytle, tady opravdu jede hitovka za hitovkou a na albu není jediné slabé místo. Poslechnete píseň a chcete si ji vrátit zpátky. A tak to je od začátku do konce. Pokud už musím jmenovat jednu nejoblíbenější skladbu, pak je to „Standing In The Shadows“, ve které se spoujují všechny superlativy a originalita, co zde popisuji.

Takový skvost může vzniknout jen tehdy, když v kapele funguje nepopsatelná chemie, která je naprosto nezávislá na tom, že se Don a George nejspíše 90 % času, co spolu v kapele strávili, nemohli vystát a na jejich thrashtalk v dobách, kdy spolu v kapele mezi tisíci pokusy o společný comeback nebyli, by s otevřenou hubou civěli i protřelí provokatéři z řad fighterů MMA.

„Back For The Attack“ je pro mě ta pravá osmdesátková Amerika. Ta, která by mě lákala, abych při příští reinkarnaci zvolil jiný kontinent a o pár let starší datum narození.

V Plzni stále vládne euforie z prvoligového titulu a už se chystá další svátek. Tentokrát si na své přijdou příznivci rockové muziky. Již v týdnu nešlo přehlédnout zvýšenou aktivitu na ploché dráze na Borských polích, kde vznikala paralelně dvě mamutí stage. A jedna z nich se v pátek stala startovací parketou pro nastávající turné Sedmá strana kostky kapely Traktor, která si pozvala jako hosty kapely Panoptiko a Forrest Jump.

Celý týden je v Plzni pomalu letní počasí a tak i v pátek sluníčko ukazuje svou přívětivou tvář a slibuje den bez deště. Po celý den je možné potkávat fanoušky s nápisy Traktor na všech možných textiliích. Však se jich ve finále na „dráze“ sešlo pár tisíc. Přijíždíme na místo činu okolo 16té hodiny a chvíli hledáme autem cestu, která nás zaveze do backstage, ale po chvíli hledání parkujeme a vystupujeme a rádi zapadneme do prvního stanu, který nám poskytne chládek. (Jiříku Barvo díky převeliké) Shodou okolností zde narazíme hned na kluky z Traktoru a tak je i čas prohodit pár slov, viděli jsme se naposled na Monsters minulý rok. Jako vždy u nich panuje výborná nálada, vtípky létají vzduchem. K nepřehlédnutí je i dodávka Panoptika, která stojí opodál, ovšem Dr. Konektor řeší organizační „kolotoč“, tak si na pokec najdeme čas později.

Vše je nachystáno a otevírá se brána pro návštěvníky, kteří pomalu zaplňují areál, ke cti organizátorům patří, že po celý koncert vše zvládli na jedničku. Ač tu bylo spousta lidí, netvořili se žádné velké fronty ani na pití nebo jídlo, kdo chtěl, mohl sedět, spousta lidí raději postávala po areálu v družných rozhovorech.

Před 18tou hodinou přichází v Plzni již poměrně známá první kapela Forrest Jump s leaderem Pepou Michálkem. Kapela odstartuje svůj set singlovkou Rozcestí (výborný klip) a pak už do nás valí svůj crossover v podobě další klipovky Uprostřed magnetických polí, DNA, Miluj svého hejtra… Těšil jsem se na pomalejší 160628. Set osýpá, konečně jde již o ostřílené harcovníky. Závěrečný potlesk si zasloužíi.

Velkou neznámou pro větší část Plzně byli tajemné, v historických žaketech a za maskami se ukrývající Panoptiko, které obestírá aura nepoznání a stali se pro mne jednoznačně objevem roku 2021 a jejich album Poslední tango společně s albem gotiků Cathedral In Flames - Hang Me High And Bury Me Deep to best of z alb za rok 2021. Ale zpět ke koncertu.

Panoptiko nastupuje za zvuku úvodního intra a začíná „těžkým kalibrem“, megahitem Poslední tango a myslím, že návštěvníky koncertu chytli od prvopočátku svého setu, aspoň co jsem viděl z reakce lidí okolo mne. Lidé začínají skákat a tančit - Všudebil, věnován našemu ex premiérovi, následující a v tuto dobu víc než aktuální Rasputin o současném ruském caru Putinovi, už lidé refrén zpívali s kapelou (naprosto výborný text). Na to, že Panoptiko je rockový benjamínek (bude mu teprve rok), předvádí parádní jízdu. Ať je to samotný lord Panoptik, multiinstrumentalista baron Von Telefon, který mění hudební nástroje jak ponožky, tak Dr. Konktor, který občas vyjde do popředí se svou „jižanskou“ sólovkou. Dostává se na všechny skladby z prosincového alba Poslední tango, k mé lítosti ale chybí pomalá Dýchám. Novinkou byl cover Hapka/Horáček – S cizí ženou v cizím pokoji no a závěr patří dalšímu megahitu Bathory věnované nikoliv slavné krvelačné Alžbětě, ale všem „zlatokopkám“. Tady už zpívá zaplněný kotel spolu s kapelou. Panoptiko končí a dojem, který kapela zanechala je víc jak pozitivní, což je konečně vidět na „kotli“, který podstatně zhoustnul během jejich produkce. Ono je to velké oživení, když najednou na pódium vyleze kapela ve středověkých kostýmech a někdejších karnevalových maskách, o proti neustále se opakujícím muzikantům v džínách a v lepším případě v kůži. Panoptiko prostě nemůžete nepřehlédnout. Jak jsem už napsal při recenzi Monsters Meetingu – hodně tu rozvířilo naše stojaté rockové vody.

První tóny z intra posledního alba Traktoru se nesou areálem, včetně úvodní recitace…hluboko v končinách mozkových závitů, kde záleží….. a dav zažíná opravdu šílet a není pochyb o tom, kdo jsou dnešní „králové noci“… A po zásluze! Výborný zvuk, (což mají ostatně i předešlé kapely), světelné kužele bičují pódium, mezi muzikanty se plazí mlha, vybuchují první sloupce ohňů, nádherná podpůrná grafika a koncert si užíváme jak my, tak muzikanti samotní. Hned sedm skladeb z nového alba zařadila kapela do svého play listu, což je vidět, jak si za posledním albem stojí. Při Defenestraci už zpívá pár tisíc hrdel a je vidět, jak moc to Martin s lidmi umí. A jízda pokračuje, Šachoffnice, Krásnej novej svět, pomalá Testament, nářez Kabaret Mordor, na videu se ukazují zemřelí muzikanti, kteří se tam „na hoře“ sházejí v nebeském kabaretu ať už Henrix, Ronnie James Dio, Lemmy a další…

Nenacházím žádnou chybu na dnešním koncertě, tuhle partu mám moc rád, ví, co chce, kam jde a hlavně stále drží přes všechnu slávu pohromadě. Traktor dnešní večer opět ukázal, že na velká pódia patří. Kdo můžete, určitě si nenechte ujít víc než prvotřídní rockovou podívanou!!

Od vydania vydareného duetu Schizofrénia s legendárnou TANJOU prešlo už päť mesiacov a vychádzajúca slovenská hviezda power/heavymetalu EUFORY otvára nový rok ďalšou novinkou. Čakanie na svoj tretí štúdiový album sa martinská kapela rozhodla fanúšikom skrátiť v poradí druhým singlom Promise Of Tomorrow.
Pieseň sa zaoberá vážnou témou vojnových konfliktov. Eufory v texte podčiarkujú ich bezvýznamnosť a poukazujú na to, že je úplne jedno kto vo vojnovom konflikte zvíťazí a kto je na strane porazených. Žiadna strana, ani tá víťazná, svoj cieľ i tak nikdy úplne nedosiahne a vo vzduchu tak ihneď visí ďalší konflikt.
„Vojna plodí ďalšiu vojnu,“ hovoria členovia kapely. „Treba však spojiť sily a agresorovi sa spoločne postaviť. Na svete nikdy nevládol definitívny mier a jediným prísľubom do budúcnosti zostáva len vyhliadka na ďalší vojenský konflikt.“
Každý, kto sa o muziku zaujíma a trochu sa v nej orientuje určite vie, že otázka nahratia singla, vytvorenia videa a jeho vydania nie je otázka štyroch-piatich dní. A tak isto to je aj v tomto prípade. Dátum vydania piesne Promise Of Tomorrow bol naplánovaný dlho predtým, než nastal scenár, ktorého uskutočnenie si nikto z nás nechcel pripustiť. Kapela Eufory vyjadruje veľkú ľútosť nad udalosťami uplynulých dní a súcití so všetkými, koho sa vojna na Ukrajine bytostne dotkla.
So skutočne silným a predovšetkým veľmi aktuálnym textom sa kapela opäť vrátila k angličtine. A ako obvykle ho doplnila kvalitnou energickou muzikou a Ľubošovým podmanivým spevom. Ale ako členovia naposledy sľúbili, nový album bude hudobne rozmanitý a Promise Of Tomorrow to len potvrdzuje. Kým prvý singel bol heavymetalovo rytmický, ten druhý v sebe skrýva omnoho dravšie riffy a široké refrény ozvláštnené výraznými samplami.
Novinka vychádza vo forme lyric videa v réžii rovnakých ľudí ako Schizofrénia. Vizuálna podoba pochádza z dielne Johna Kaimakamisa (spolupráca s Evergrey, Rotting Christ a pod.), produkciu a mixáž mal na starosti Adam Mičinec a mastering má opäť na svedomí Tony Lindgren (spolupráca s Amorphis, Arch Enemy, DragonForce, Powerwolf, Eluveitie a pod.)

Nová gothicrocková formace Projekt XIII vydává své debutové album s názvem Ad Radices Tergum. Stane se tak v pátek 13. května 2022 prostřednictvím elektronické distribuce na streamovacích platformách Apple Music, Deezer a Spotify. Album vyjde i fyzicky v podobě digipacku, a to 8. června 2022, konkrétně v rámci koncertu kapely v pražském planetáriu.

Držitel ceny Anděl z roku 2009 a frontman kapely Matěj Lipský k tomu dodává: „V osmdesátých letech jsem díky nahrávkám na kazetách a videokazetách poslouchal postpunkové a gothicrockové skupiny, aniž bych věděl, že se jedná o tyto hudební žánry. Albem Ad Radices Tergum, což se dá přeložit jako ,Zpět ke kořenům‘, jsem se rozhodl vyjádřit poctu daným stylům a kapelám z té doby. Nahrávalo se sice se všemi novodobými zvukovými možnostmi, přesto doufám, že se nám podařilo dotknout se osmdesátkového hudebního ducha. Pro mě osobně byla velká výzva držet se jednoho stylu, protože v předchozích projektech jsem se věnoval právě žánrovému prolínání.“

Vystoupení Projektu XIII v pražském planetáriu bude výjimečné. Jednak proto, že kapela pokřtí své album při projekci hvězd a planet na největší kopuli ve střední Evropě. Zároveň polovina kapacity sálu je určena pro klienty se zdravotním postižením z Centra sociálních služeb Tloskov, kde je Matěj Lipský ředitelem, a na koncert jsou pozváni také přátelé z podobného centra pro lidi se zdravotním postižením Laguna Psáry. Koncert tedy bude mít muzikoterapeutický přesah.

Matěj k tomu uvádí: „Velice často se mě klienti v Centru sociálních služeb Tloskov ptají, kdy jim opět zazpívám s kapelou. A také se ptají, kdy pojedou na výlet do Prahy, třeba do planetária… Tyto otázky mi připomněly dávný nápad zahrát s kapelou v planetáriu pod vizualizací hvězdné oblohy, a tak začaly přípravy tohoto unikátního koncertu, který se již nikdy nebude opakovat.“

Z tohoto důvodu šlo do prodeje pouze 100 lístků na tuto akci, předprodej zajišťuje QRTicket.cz. Kromě koncertu Projektu XIII, se můžete těšit na vystoupení synthpopové zpěvačky Binery ze Slovenska a na setkání s Czech Predators. Kulisy na pódium si vzal na starost filmový architekt Ivo Návrat se svými studenty ze Střední umělecké školy designu. Na závěr večera čeká všechny zúčastněné jedno překvapení.

Ještě dodejme, že ačkoliv Projekt XIII je neznámá kapela, tvoří ji muzikanti z uznávaných rockových, punkových, postpunkových a metalových skupin:
Tomáš „Kobdzey“ Kašpar – bicí (Bratrstvo Luny, Krmelec, U.M.P., Precedens),
Martin Jandourek – baskytara (Sector X, Negative Face, Bratrstvo Luny),
Daniel Kroft – kytara (Latitude 77, Negative Face),
Ivo „Rafan“ Traxmandl – kytara (Pipes and Pints, Bad Tones),
Petr Maliňák – klávesy (Free Ride, Drupi band, Anhead),
Matěj Lipský – zpěv (Negative Face, Masturbace, Krmelec, Bratrstvo Luny).

Album vydává Projekt XIII ve spolupráci s Championship Music.

Kontakt: instagram.com/projekt_xiii