Legenda o Bruncvíkovi vychází z knižní předlohy Starých pověstí českých, příběhu O Bruncvíkovi, podle Aloise Jiráska.
Nové CD je zatím nejvýpravnější počin Lucrezie Borgie. Hudebně napříč, opravdu mnoha žánry. Byť dominuje rocková tvář Lucrezie Borgie, i našich tradičních historizujících hudebních postupů se spoustou šalmají, fléten, niněr, cister a dalších dobových nástrojů se dočkáte taktéž měrou vrchovatou.

Na albu vedle Lucrezie Borgie, si v roli Bruncvíka zazpívá Jiří Zonyga.
Milan Schelinger, Zdeněk Kluka (Progres 2), Roman Dostál (Oboroh) a Kamil Tomek se podělili o role protivníků, s nimiž se chrabrý Bruncvík, během svých dobrodružství, vypořádává. Vypravěčem příběhu, v roli kmeta, je znojemský divadelník Antonín Míček, jeho vnuka namluvil Ondřej Svoboda. Opět zahostovala i spousta našich oblíbených kamarádů muzikantů. Zdeněk Mařík na Baskytary, Mirek Kratochvíl - trubka, Karel Kratochvíl, Aleš Chmelík, Martina Boudná, Marie Kotasová.

Album vychází na CD nosiči, ve formátu mp3 a FLAC. Momentálně lze Legendu o Bruncvíkovi objednat nebo pořídit výhradně u nás. Na Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. , přes facebook souboru, nebo telefonicky na čísle 773 568 704
Booklet Ilustroval Josef „Pepe“ Svoboda. Grafickou podobu alba vytvořila Monika Baštová. Mix a mastering má na svědomí Broněk Šmid

Co říct k desce ivančických Rock String? Snad že vzbuzuje víc dalších otázek než nějakého nadšení.
Přemýšlím, jak definovat obsah alba Andělé mezi námi a vychází mi z toho, že tohle je bigbít na ples. Nebo nevím. I na těch plesech jsem slyšel větší odvaz.
Neřekl bych, že je největší problém v samotných muzikantech. Bubeník Jan Dobrovolný se mi celkem líbí. U něj mám pocit, že se musí držet zpátky nebo lépe řečeno, že má na víc, ale písničky ho svazují. Pak je celkem fajn to, že texty jsou psány s jistou úrovní jazyka, byť působí trochu, no dost dětinsky, úsměvně a Nedělní rána, což je písnička o kocovině, je absolutně nevěrohodná.V kombinaci s projevem zpěváka jsou písničky bohužel sráženy o hodně níž, než by mohly být. Nemyslím to zle, ale celá deska na mě působí dojmem, jakoby ze zušky utekla parta žáků, která se za rohem hospody u prvního panáka domluví, že bude hrát bigbít, ale nesmí nás u toho (a u toho panáka) chytit učitel. Všechno je to tak nalajnované a uhlazené, že to nemá absolutně žádnou náladu. Ve zpěvu chybí emoce, ať už je písnička o čemkoliv. Zajímalo by mě, jak by ty samé písničky zahrál někdo, kdo by do nich dokázal dát energii a náladu.
Ale snaha se cení. Vlastní tvorba je pořád ta vlastní. Jen tu nezbývá, než hrát, hrát a hrát a trochu se uvolnit. Je to druhá deska, a postupně nabírané zkušenosti se časem projeví ve všech směrech. Vnímám to jako referenční bod a je celkem možné, že živě to celé bude mít lepší dynamiku a náboj.
Víc k tomu ale v tuto chvíli nemám co říct.
Petr Kohoutek