Toto album se dá myslím rozebírat z různých pohledů, které možná ale úplně nekorespondují spolu. Záleží na tom, jestli je styl Power 5 váš oblíbený a od toho se bude dost možná odvíjet názor nebo oblíbenost alba.
Power 5 jsou čtyři a hrají, jak jsem se dověděl styl, který je dnes prý na světě jedním z nejoblíbenějších, a sice melodický metal s velmi výraznými, až popovými klávesami. Ty jsou, řekl bych, vlastně až dominantním nástrojem alba. Škatulky jsou dnes ale spíš pro představu. V podobném duchu najdete písničku třeba i od Turba nebo Olympicu. Je ale fakt, že to chlapům šlape bezvadně. To je potřeba při tom mém přemítání zmínit. Hudebně je vše naprosto v pohodě a celkově na albu všichni zainteresovaní odvedli velmi dobrou práci. Čeká na vás devět svižných, melodických písniček s jasným tahem na bránu a populární formou, kdy se, řekl bych, sází na chytlavost při prvním poslechu. Co nevím je to, jestli to takhle jde muzikantům ze srdce nebo jestli ta líbivost na první dojem je předem dané jasné pravidlo, přes které při skládání vlak nejede. Mám to s otazníkem a vy si s tím poraďte po svém. Já to totiž poslouchám týden každý den, i právě teď, a můj názor se postupně vyvíjí k lepšímu s tím, jak dokážu postupně písničky rozlišovat od sebe. Občas použiji frázi, že album drží hezky pohromadě. Tady to platí taky. A to až do té míry, že mi právě týden trvalo, než jsem se trochu zorientoval, na začátku jsem měl dojem, jako bych poslouchal jednu dlouhou skladbu. Teď už začínám některé pasáže rozlišovat. A zase.. Je otázka, jestli to je plus nebo mínus alba. Když bych měl vypíchnout ty, které mi v hlavě rezonují víc, jsou to Noční ulice, titulní Adrenalin, ve kterém mi projev trochu připomíná Láďu Křížka, a poté Okovy a mříž. Tam mají klávesy jiný zvuk a trochu evokují jakousi kolotočovou náladu, která se mi líbí. Jen škoda, že na druhou stranu je tu asi upřednostněna forma, protože ve zpěvu zazní pouhé tři věty, než se ozve refrén. Sice chytlavý a písnička má švih, ale trochu se bojím, že se dožiju písniček, kde budou jen refrény, jelikož bude text považován za zbytečnost. Já to mám holt opačně. To se ale týká konkrétně této písničky. V jiných je to zase jinak. Mimochodem klávesy: Pro toto album si je vzal na starost kytarista Lukáš Langer. Klávesák v sestavě totiž v dané době chyběl. Velmi doufám, že pro koncerty skupina, tak jako dřív, klávesáka mít zase bude a nepojedou odněkud z compu.
Abych ale moc nedržkoval. Co by kdo u nás dal před pár lety za takhle chytlavou a dobře hrající desku, které vlastně není co vytýkat ohledně řemesla samotného. Prostě to Power 5 dělá takhle a vy si vyberte, jestli vám to vyhovuje. Já se snažím jen zformulovat pár subjektivních myšlenek z jejich nového alba. Pokud je to váš oblíbený styl, budete možná nadšeni a já nemám problém přát skupině kotel pod podiem a plné sály. Není důvod, aby tomu tak nebylo. Ať se daří.
Petr Kohoutek
