S názvem alba punk rockové kapely z Prahy asi ani nelze nesouhlasit. Pojďme se podívat ovocnářům pod slupku. „Svět se změnil“ je osmé album kapely zakázanÝovoce, která vydala mně neznámá firma ROCKnGO. Obsahuje jedenáct písní o stopáži nějakých 33 minut.
Mám rád punk rock starého švihu, jenže tady kluci míří trošku do popových vod, je to hodně zpěvný, hravý, ale trošku tomu chybí punková nasranost, taková ta obžaloba společnosti s vtipnou pointou. Snad jen závěrečný pseudo cover werichovské písně „Ten dělá to a ten zas tohle!, zde pod názvem „Dost“ žaluje až dost a vtip tam taky nechybí. A navíc je to prostě mazec skladba.
„Svět se změnil“ je takový písničkový mišmaš, který vyšel již vloni v listopadu. Titulní song je hodně hravej a též dravej. Svět se změnil a já se nezměním. Přéééésněěěěě! Moc se mi líbí třetí song v pořadí „Vem mě sebou“, tenhle text je takový příběh. Příjemně se to poslouchá. Ostatně celkem na pohodu je téměř celá deska. Žádné násilí, nic moc ostrého. Výtečnou punkovou jízdou je „Karma“, která je sice zdarma, ale někdy to úplně neplatí.
Není to úplně můj půllitr piva, ale zakázaÝovoce rozhodně není špatnou volbou. Ale že bych si z toho sedl na zadek, to zase teda néééé.
Pro Rockpalace Honza Holý

Třetí autorské CD mosteckých Bourbonů opustilo loděnice vskutku symbolicky a to prvním prázdninovým dnem. Pocit léta navozuje již stylový přebal, za kterým stojí práce známého fotografa Petra Jana Juračky. Album bylo nahráno svépomocí během čtyř sněhem zapadaných dnů na samotě u lesa a ve zkušebně. Přesto, že se jedná prakticky o demo nahrávku v domácích podmínkách, pohráli si kluci velmi dobře s náběrem a mixem. Finálního masteringu se ujal Lukáš Koranda a placka nezaostává za studiovou kvalitou. Celá nahrávka nezní úplně kompaktně vzhledem k výše uvedenému, ale právě zvuková nestálost působí velmi plasticky. Jednotlivé songy jako by vystupovaly ze svého stínu a celkový poslech dostává podstaty názvu CD připomínající staré dobré vodácké časy, kamarády, táboráky a pestrou jízdu z klidné vody do peřejí. Album je poskládané přirozeně. Ani po několikátém poslechu vás neukolíbá, naopak vás zvedne ze židle, pohovky, popřípadě sedačky auta. Chytlavé melodie se snadno zapamatovatelnými texty lehce uvíznou v hlavě, budou vás doprovázet po zbytek dne a dobrá nálada je zaručena.

Kamionem, který se již loni dočkal klipového ztvárnění (sledovanost na Fb přes 30 tis.), skládají Bourboni hold všem chlapům na cestách a jejich drahým trpělivým polovičkám. Jednoduchý čistokrevný rif, přímá rytmika podtržená melancholickým refrénem o nekonečných dálkách a úvodní song necháváme v rámci nalodění za sebou.

Prvním ostřejším jezem nás provede Andula, rock'n'rollová vypalovačka. Rozverná melodie, silný lidský ajfr, hravý text o té nejlepší ženské na světě Andule, vedle které všechny ostatní skončí na nule a potencionální hit je na světě.

Noční obloha zrcadlí ticho v hladině a vyzývá naše pohledy k toulání po Galaxiích. Poetická silně procítěná písnička s působivými vokály přinutí vlny jemně hladit loď na boku jako ruce milenců, kteří si řeknou k ránu dobrou noc.

Léto na vodě je v plném proudu, řeka citelně zrychlí, kytary přitvrdí a Brutus bude mít narvaný sál. Eponymní svižná rocková skladba je nostalgickou vzpomínkou na mládí a dovedu si ji představit ve filmovém koncertu Libušky Šafránkové a Josefa Abrháma Cesta do Jiljí.

Parafráze Rockujeme nás přenese do přístavní hospůdky mezi kamarády vodáky a v melodickém duchu Smells Like Teen Spirit se všichni držíme za ramena a užíváme si pohodovej svět.

Lehké funky o těžkém životě fírů Vlečka, připomíná silné pouto mezi vodáky a železnicí, i když je textově usazeno do Mostecké hnědouhelné pánve.

Nad skálou houká sova a červánky ozáří vodní hladinu ohnivou iluzí. Opět vokálně velmi zdařilý ploužák, harmonie příjemně dovádí a noční pták ať klidně zahálí.

Každý z nás bude jednou Starej pes, co kdysi sjel nejeden jez. Lehce Kabátovsky laděný rokec o všech pařezovitých dobrácích od kosti, co mají velký srdce, ale starým kouskům už je nikdo nenaučí.

Život nejen na vodě má i své temné stránky. Respekt a úcta k životu, cesta na druhý břeh a stesk po našich zesnulých zrcadlí Natálie, inspirovaná skutečným příběhem čtrnáctileté tragicky zesnulé kamarádky.

Závěrem na místo kanadské noci zazní hymna pijáků z Kentucky, bujarý Jim Beam. Cover od skupiny Peater´s Band v beatové aranži snoubí veškerou energii řeky, společných zážitků, rozmarů počasí a především pohody, která nás provází celým CD Léto na vodě.

Zpívali a na kytaru hráli Martin Kozlok a Richard Záhrobský, hluboce zněl na basu Tomáš Pošvanc a do cajonu zářezy sázel Roman Barák.

Hodně „špinavý“ rock n roll nám nabízí Staroslovanská pitka a nestydím se použít i slova chlív, ale má to hlavu patu a tím se stává zajímavým a originálním. Kapela bere vše s velkým nadhledem a humorným způsobem nám podává jakousi staroslovanskou ságu našich předků žijících někde ve vesničce Pivní vrh zasazenou do Baraních hor v raném středověku. A jak už to bývá, i v té době byla mezi lidmi závist, láska, zrada, korupce…, takže je o čem zpívat a vyprávět, ale celý příběh končí happyendem. Jak říká sama kapela – Ne, volové, není to žádná prdel, ono to fakt je, poslechněte si to sami.
Osm skladeb se nese v duchu punk metalu a úvodu každé skladby nám vypravěč nastíní humornou, jadrnou staroslovanštinou následující děj. Místo mi to připomíná staré Venom, popř. milované Bathory, na balady tu není čas a album hezky „odsýpá“.
Určitě nejde o žádné hudební dílko, které se zapíše do našich dějin, ale s tím i kapela myslím počítala, každopádně je cítit, že mimo toho hudebního umu do toho dala nejen humor, ale i srdíčko a ve finále mě opravdu pobavilo Myslím, že je to dokonalá placka na nějaký takový tvrdší opilecký mejdan, zklamaní určitě nebudete. Já vím, že se k ní sám ještě párkrát určitě vrátím.
Co bych kapele vyčetl je použití nešťastného fontu na zadní straně bookletu.
Nahrané, pod rouškou slivkového oparu, v travenu 2020 ve štúdiu Kachnička v Kopřivnici. Namíšané též tam, o půl roku později. Produkcija po sedláckém způsobu ve stylu Staroslovanské pitky. Zvuková réžija a chlazení gořalky Lukáš Sedlo Sedláček. Za všecky tóny aj slova može výhradně Staroslovanská pitka. Veškeré obrázky a písmena, co na ně včíl čučíš, nachystali a upravili Hozly se Chcipem. Za skvjelé pochopení staroslovanské nálady a umělecké vyjádření na obálce fošny celá Pitka děkuje Petru Ericu Hofmannovi.
1. Pivní Vrh
2. Padlá děva
3. Cuchta
4. Rozhořčený hlas lidu pivovrheckého
5. Executis interuptus
6. Staroslovanská pitka
7. Oslavná píseň pro vzácnou návštěvu
8. Nahoty ožralé do staré maštale

Čtvrtý zásek na pažbě v diskografii chlumeckých vikingů jménem Vanaheim nese název „Amulet“. Oproti předchozímu výbornému CD Zlatí rytíři se změnil zpěvák. Zdravotně indisponovaného Radka Drobného dočasně nahradil Miloš Koblmüller z královéhradecké kapely Ramayana. Ale Vanaheim počítá s návratem Radka a přesunem Miloš na post kytaristy.
Sestavu Vanaheim dále tvoří Martin Drobný – kytara, klávesy, Libor Král – bicí a Radek „Sid“ Hladík. Jako host na albu účinkuje kytarista a klávesák Míla Sládek, který se postaral o zvuk a produkci, protože se točilo jeho studiu Benas na Seči.
Musím říct, že je znát, že v kapele zpívá jiný hlas, i když používá podobný styl frázování. Nejprve jsem si na to musel trošku zvykat, ale s každým dalším poslechem tomu přicházím na chuť víc a víc.
Vanaheim produkuje melodický heavy metal velice příjemného střihu. V textech se to hemží vikingy a to vidím v našich poměrech jako nesmysl. K vikingům mají země české hodně daleko. Copak nemáme vlastní hrdiny, jakými byli třeba husité? (Píseň „Rudý kalich“ na předchozím CD Vanaheim). Ačkoliv když může švédský SABATON opěvovat české odbojáře z II. světové války, proč by nemohla česká kapela zpívat o severských pláních. A tady mě prosím nechytejte za slovo.
Na rovinu musím uvést, že texty Vanaheim nejsou plytké říkanky. Mají hlavu a patu, jsou to v podstatě příběhy z dávné minulosti. Takže jedno mínus vyvažuje výrazný plus. Dalším kladem jsou snadno zapamatovatelné refrény.
Hitovkou bude hnedle úvodní song desetiskladbové kolekce „Valkýry“ a taky výrazně melodická věc „Křížem proti meči“. Milovníky svižných melodií jistě potěší absence balady. Žádný cajdák tady fakt není.
Muzika borců z Chlumce nad Cidlinou je mi velmi blízká. Silné melodie a nakonec i výrazný hlas, to dává dohromady „pohodu džez“. Tohle je typ hudby, která mě zvedá ze židle. Bylo tomu tak i před pár lety na The Legends rockfestu v Hořicích, kde Vanaheim zahajovali blok v sobotu ráno a doslova nás vytáhli ze stanu. To jste měli vidět ten úprk do tvořícího se kotle pod pódiem.
Asi nebudu za krále bláznů, když napíšu, že za závěrečným Králem Vikingů stojí již prastarý song Edguy – King of Fools. Minimálně silná inspirace tam prostě je. To mi nikdo nevymluví.
Sečteno a potvrzeno. Rád se půjdu podívat na koncert Vanaheim, zároveň se těším na další nahrávky.
Pro Rockpalace Honza Holý