Po pátečním večírku na Výravě nás s manželkou čekal hned v sobotu další jednodenní Rampušák fest v Dobrušce. Začínalo se krátce po poledni a končilo před 23. hodinou. Panovalo krásné počasí, pivo teklo proudem. Jídla bylo dost, sednout si taky bylo kam, i když laviček mohlo být v areálu víc. Kapely hrály výborně. Uteklo to jako pověstná voda cezená přes pivovar. Rampušák fest je hodně o pití piva, koná se v pivovaru, kde vaří ležák Rampušák i celou řadu speciálních piv. Tentokrát se točila jedenáctka Rampušák a nefiltrovaná dvanáctka stejného jména. Dobrý pivko, pohoda.

Rodinný Pivovar Rampušák v Dobrušce pořádá již několik let své vlastní festivaly. My tam byli letos podruhé, což je v podstatě ostuda, protože to máme do sousedního okresu coby kamenem dohodil a zbytek došel. Letošní Rampušák fest měl tři výrazná pozitiva, nabitý program, výborné pivo a moc pěkné prostředí pivovarské zahrady a když k tomu ještě vyjde počasí, tak si letošní festival nezasloužil nic jiného než jedničku třikrát podtrženou. Pivovar nese hrdé jméno Rampušák po vládci Orlických hor, které mají tu zajímavost, že k Rampušákovi patří jeho družka Kačenka. A taky pivo tohoto jména se vaří v Dobrušce.

Letošní line up neměl podle nás slabého místa. Začínali Turnováci De Bill Heads. Tuhle partu jsme viděli mockrát, protože dlouhá léta jezdívá k nám na Tropickou charitativní pouť. Proto víme, s kým máme tu čest. Veselá parta kolem srandisty Honzy Havlíčka a kytaristy Tomáše Vilímka umí publikum rozparádit. Řada jejich písní se stala hitem. Ale ne všechny texty „idiotic pub bandu“ jsou jen sranda. Kapela umí zařadit i zcela seriózní songy jako třeba výtečný „Kameny a prach“. Jinak samozřejmě nechyběla vtipná „Dovolená s Elvisem“, letitá pecka z debutní desky „Kalíme“ nazvaná „Ani náhodou“. Tu kapela hraje vždy po dotaz, jestli je nejlepší na světě. Odpověď je v titulu písně a lidi se baví a De Bill Heads s nimi. Za týden si ještě jedno dostaveníčko s De Bill Heads zopakujeme. Další akce na Výravě to jistí.

K celkové pohodičce přispěla také kapela Alkehol, která přišla na holení jako druhá. Ota s Kunou tu „alkoholickou“ káru táhnou léta. Příští rok oslaví 30 let na scéně. A čím mohl začnout jejich set v Dobrušce? Jasně, jako první zazněla píseň „Hospodo nalejvej“, kterou jsme si prostě „zabékali“. S Alkeholem jsme ale zpívali prakticky od začátku do konce. Já už jsem měl něco vypito, tak mi to šlo samo a moje drahá žena taky zpívala jak o život. Je fajn, že kapela nehraje jen ty nejstarší věci, které opravdu zlidověly, došlo i na novější songy typu vtipného „Spalovače chlastu“. A když „Pijeme s láskou“, tak nás nemůže nic rozhodit, protože „Život je krátkej“, ale taky našinec nemůže být pořád jenom „Zmaštěnej“. Hit střídal hit. Nechyběly ani dva covery. Nejprve zazněl „Nonstop“ a závěrečný přídavek patřil tradičně tradicionálu „Buráky“. Alkehol forever!

Následoval početný, až osmičlenný, pražský orchestr Tři sestry. Legendární punková kapela z Braníka, kterou celá léta sleduji a poslouchám, ale paradoxně jsem ji naživo viděl poprvé. To je ale moje ostuda, kterou jsem teď konečně napravil. Písně Sester mají šmrnc, jsou poučné i vtipné. Kapele to hrálo a fanoušci by za ní dýchali. Dobrušce se dostalo i poděkování Tří sester na sociálních sítích. Ano, tahle parta nezklamala. Zazněly klíčové hity jako „Život je takovej“ nebo „Nechci do ústavu“. Tři sestry s sebou měli jako jediný interpret led projekci, takže jsme měli možnost vidět i některé historické záběry. Co následovalo, když led desky zezelenaly? Přesně, zazněla „Zelená“. No a já jsem si dal skutečně asi deset piv a jednu zelenou a chvíli po desáté zamířil domů. Hihi, skutečně těch piv bylo možná víc, a na tu zelenou taky došlo. To ale popíšu dále. Tři sestry už léta hrají jako poslední píseň „Modlitbu pro partu“ a nebylo tomu jinak ani na pivovarské zahradě v Dobrušce.

Bylo skoro 19 hodin a měl jsem hlad. Nejen z piva živ je člověk. Proto jsme se šli najíst. Měli to dobrý kluci a holky pivovarský. Sice se stály na jídlo fronty, ale ubíhalo to docela rychle, takže jsem došel pro pití, lehce se zdržel u pěnícího nealka a manželka už nesla papírové talíře s pořádným nášupem.

Po dobré večeři přišlo vystoupení Dymytry. Tuhle partu jsme viděli mockrát, určitě víc než desetkrát, takže nás vlastně nemohlo nic překvapit. Stále ještě mladý Jirka Urban, Protheus, Gorgy, R2R a Miloš Meier jsou prostě koncertní jistotou. Skvěle propracovaná show, pyrotechnické a světelné efekty. Nechyběl ani plamenomet v rukou Protha. Lidi se bavili, a to je rozhodně dobře. Zrovna kolem nás se parta mladíků rozhodla roztočit kolečko, když začali hrát „Klub rváčů“, to se sice nelíbilo jednomu čahounovi před nimi, ale kluci byli veselí a nic si z toho nedělali. Prostě pařili a strkali do sebe. V těchto případech je dobré buď vycouvat anebo se přidat. Zvolil jsem druhou variantu a kluci koukali jak joja, co se to k nim přidalo za „čtyřicátníka“. Bavili jsme se všichni. A kdybyste viděli, jakou kulišárnu tahle partička provedla tomu čahounovi, co se s nimi chtěl skoro prát. Oni to teda provedli spíš jeho partnerce, které do pootevřené kabelky šplouchli pořádný hlt piva. No co, vždyť je to jen voda cezená přes pivovar! Byli to rošťáci, ale měli mé sympatie. Ale zpět k Dymytry. Kapela má už pěknou řádku hitů, takže zazněly třeba písně „S nadějí“, „Jsem nadšenej“ a „Nic není, jak se zdá“. Obloha nad Dobruškou naštěstí neztemněla a červi se neradovali, přesto nám všem Dymytry popřáli „Dej bůh štěstí“. Závěr patřil „Strážné věži“, která nás prostě chtě nechtě hlídá.

Samotný závěr festivalu patřil kapele Rammstein Tribute z Liberce. Na to, že je to stále „jen“ revival, tak to byla naprostá pecka. Ohnivá show, kostýmy, pyrotechnické efekty. Iluze Rammstein byla dokonalá, německé chrochtání taky. Sledovali jsme to s přáteli pěkně zpovzdálí a pěkně jsme si zapařili. Hudba Rammstein je mimořádně rytmická a hodně chytlavá. Nepovažuji se za znalce tohoto berlínského originálu, ale nějaké písně přeci jenom znám. Němčinu jsem se učil 8 let, ale bohužel mi chybí jazyková praxe, tak se sice německy jakštakš domluvím a o něco lépe rozumím, ale žádná sláva to už není. Přesto vím, že humor Rammstein je velice specifický a většina textů má svůj vtip. Například v „Americe“ ve skutečnosti Ameriku nechválí, naopak si z ní střílí. Když zazněla pecka jménem „Engel“, bylo jasné, že bude následovat „Du hast“.

Rampušák fest jsme si užili po všech stránkách. Muzika byla skvělá, nebyla tam kapela, kterou bychom odzívali. Byli s námi kamarádi a s novými přáteli jsme si tam báječně porozuměli, jako bychom se znali léta. My pánové jsme se už dříve dohodli, že si necháme dovézt až domů sud Rampušáka a ten pak u nás vypijeme. Pivovar Dobruška totiž vozí pivo až domů, a nejen u nás v Královéhradeckém kraji. Nikdo z pánů neprotestoval a proti nebyly ani naše drahé polovičky. To zase bude, pánové, jízda.
Takovou kuriozitou tohoto festivalu byla pro nás s manželkou naprosto neuvěřitelná shoda okolností. Od každé originál kapely, a ne revivalu, jsme si odnesli nějaký suvenýr nebo nečekaný zážitek. Při děkovačce De Bill Heads se mi podařilo chytit ohrané trsátko Tomáše Vilímka. U Alkeholu má drahá polovička chytila netknutou paličku Radka Sladkého, při vystoupení Tří sester jsem dostal do ruky přímo z pódia panáka zelené. Nakonec při Dymytry, když už jsme v nic dalšího nedoufali, protože jsme stáli poměrně dál od „stejdže“, přesto se manželce podařilo na zemi najít elegantně mezi lidmi propadlé trsátko Gorgyho. Na to jsme si museli dát pořádnou pusu, protože to byla prostě čistá radost. Tohle se nám ještě nepovedlo a těžko kdy povede. A to se ještě o den dříve podařilo dceři chytit dvě trsátka Hofíka z Harleje. Prostě víkend, jak víno, teda spíš pívo.

Těšíme se na další ročník Rampušák festu. Letos nasadili pořadatelé laťku proklatě vysoko. Doufám, že za rok z tohoto trendu nesleví.

Pro Rockpalace Honza Holý

Letní parket Výrava zažil pořádnou nápor stovek fanoušků rocku. Na společný koncert Dogy, Komunálu, Harleje a Morčat na útěku dorazilo podle všeho několik tisíc návštěvníků. Tolik lidí jsem pod zastřešený „tunelem“ parketu ještě neviděl. Myslím, že je otázkou času, kdy si tato sestava v příštím termínu zahraje na přilehlé louce, kam výravští posouvají ty největší koncerty a kam se v pohodě vejde i třeba pět tisíc fandů rocku a metalu. Takhle „stálý“ letní parket dosáhl zřejmě svého vrcholu a vzhledem k okolní zástavbě už asi kapacita areálu nafouknout nepůjde.
Hned po příjezdu jsme zamířili k našim přátelům, kteří již stáli „na značkách“ v první řadě. Po vřelém přivítání jsme probrali hudební události posledních týdnů a domluvili se na dalším setkání hned další den. Ale tato následná akce si zaslouží vlastní report, takže ještě vyčkejte.
Úvodní vystoupení patřilo karvinské kapele Doga, která to opravdu umí rozbalit. A je to pak cirkus se vším všudy. Ostatně Doga se pravidelně s fanoušky loučí s klaunskými nosy a čepicemi. K téhle kapele prostě patří všejaká ta cingrlátka a je třeba poznamenat, že i ta se neustále vyvíjí a Doga se snaží přijít s něčím novým, originálním. Izzi a spol jsou prostě kluci, který mají rádi své fanoušky a ještě radši je baví. Doga přehrála celou řadu prověřených hitů, kterých za 33 let na scéně nastřádala víc než dost. Když Izzi zahlásil: „Mám takovou trapnou otázku, je tady někdo divnej?, bylo jasné, že bude následovat pecka „Jsem trochu divnejů. A jestli jsou fanoušci Dogy divní, tak Izzi je „divnějšejší“. Samozřejmě nechyběl ani hit z první eponymní desky „Nejsi nevinná“. Jsem ale rád, že Doga netěží jen z bohaté minulosti, ale hraje i novější kousky, jako třeba svižnou baladu „Až jednou slunce nevyjde“. Po přípitku zelenou následovala píseň „Zelená“, co taky jinýho. Závěrečnou „Poletuju“ zpívala s kapelou celá Výrava.
Pak vystoupil téměř domácí Komunál, o kterém leckdo tvrdí, že má nejlepší fanoušky. To je samozřejmě trošku nadnesené, protože se mnou kluci komunální jistě budou souhlasit, že hudba není soutěž. Jedno je ale jisté, Komunál má velmi početné zástupy fanoušků, kteří prostě za kapelou jdou v jednolitém šiku, podporují ji a doslova hltají každý tón. Že můžou jiné kapely závidět? To asi můžou, ale závist není pěkná vlastnost. Komunál odstartoval svůj set novějšími věcmi, přiznávám, že je nemám tak naposlouchané, proto mě tolik neberou. Vše odstartovalo intro songu „Strom“ a pak už to šlo rychle dál. Mimo jiné zazněly „Dva přístavy“ nebo výtečný štych „Pod maskou klauna“. Píseň „Zapalte nás“ kapela poslala do nebe Vláďovi Šafránkovi, který už ji s Komunálem nestihnul nazpívat. Na „Cesty do nebe“ taky došlo, stejně jako na temný hit „Je to zlý“. Komunál jsem bohužel nefotil, protože jsme stáli dost daleko od pódia a já měl s sebou jen malý foťáček „poloautomat“.
Jako třetí vystoupil Harlej, který jezdí na Výravu už 18 let a jak prozradil ten nový zpěvák Harleje Tomáš Hrbáček, on je s Harlejem na stejném místě již po patnácté. Takže už to asi nebude pravda, že je nový zpěvák, ale furt mu to zpívá parádně. Tahle volba nebyla pro kapelníka Tondu Rauera po odchodu výše zmíněného Šafránka vůbec lehká, ale tahle volba se prostě povedla. Harlej odstartoval své vystoupení peckou uvedenou slovy „Tak tady máš, bože, co jsi chtěl…“, ano byl to „Zfetovanej“. To je otvírák jak prase. Paráda. Na Výravském mejdanu nechyběla ani „Holka zrzavá“, která třeba okusovala „Z Kuby kiwi“. Zazněly též vážněji myšlené, a přesto skvělé, songy „Strážní andělé“ a akustická „Proměna“. To jsou hity, které s kapelou zpíval opět celý areál. Mám čím dál tím radši i poměrně nové věci „Blbej den“ anebo „Na prodej“, protože „Na prodej není slovo chlapa…“.
Jako poslední vystoupila moravská kapela Morčata na útěk. Jejich humor a hudba mi nic moc neříká, zkrátka a dobře před Morčaty jsme se dali na útěk. Při výjezdu z parkoviště bylo vidět, že jsme nebyli zdaleka jediní. Následující den nás totiž čekala další akce, která měla startovat již po poledni. Proto jsme radši vyrazili „bydlet“.
Protože všechny tři úvodní kapely si dávají dostaveníčko na Výravě každý rok ve stejnou dobu, je jasné, že se uvidíme zase za rok. Teda pokud to nějaká zkurvená pandemie nezkazí. Myslím, že jsem tuhle sestavu na tomto místě viděl nejméně desetkrát.
Pro Rockpalace Honza Holý

Brněnští loupežníci Ybca právě vypustili první klip NA BERTRAMCE z aktuální desky Voholte je!!! Video se točilo během prázdnin a postaral se o něj Robais Lakoštík se svým týmem. Klip samotný ukazuje, jak se vykrádá vila Mistra Karla Gotta a jak těžký život loupežníci mají. Je zde i jedna perlička, a sice, že na začátku klipu v autě, které přiváží šéfa loupežníku BigBosse, je jeho šofér bývalý zpěvák Root Dr.FE. Ybca tuhle pecku i zbytek nové desky představí během podzim na prknech, co znamenají svět. Pro více informací sledujte Facebook kapely.

Odchod od domovské kapely Matějovi určitě prospěl. Nynější aktivity Matěje člověk pomalu ani nespočítá. Jeho nejnovější projekt, který navazuje na odchod z mateřské kapely je Projekt XIII, se kterým velmi záhy vydává své první EP, i když zatím jen v elektronické podobě. Bohu dík Projekt XIII nenavazuje tam, kde pro výrazný hudební odklon „mateřské“ kapely odešel, a přiklání se více k opravdové gotické muzice, které je u nás opravdu jako šafránu.
EP obsahuje pět vyrovnaných skladeb a je balzámem slyšet jednoduše znějící rytmické texty s chytlavými refrény, bez zbytečných „přídavných ploch“ v podobě krkolamů a cizích slov, které si Matěj může konečně psát sám na sebe. A Matěj ukazuje, že dobrý, úderný text napsat umí.
Po úvodním elektronickém Intru následuje Maska, která táhne, jednoduché kytary, klávesy, výborný Matějův hlas. Pomalu se rozjíždějící se Průvodkyně temnotou je další výborná gotická jízda podpořená Matějovým hlasem, která refrénem dostává patřičné grády. „Rádiovka“ Proroctví má opět sílu a možnost oslovit širší spektrum posluchačů, nejenom ortodoxní gotiky. Poslední cover legendární XIIIky – Nevěsta temnot, zde jde o Nevěstu bez not je pro mne asi nejslabším článkem celého EP, ale to je tím, že mám 1000x přehraný originál a v hlavě zafixovanější pomalejší původní verzi.
Každopádně jde o projekt víc jak zdařilý. Pozitivní zpráva je, že Matěj dal dohromady plnohodnotný ansámbl, s kterým míní vystoupit na pódia v roce 2022, takže se máme na co těšit včetně nového alba (Matěji, doufám, že bude i vinyl!!! -))) a vysoko nastavenou laťku Matěj dokáže překonat. XIII. století a i Cathedral in Flame dostávají vážného konkurenta, ale to je jenom dobře.