Letos mě zatím dostaly dvě alba, Plačkovo Petroleum a Cathedral In Flames, takže přišel čas si popovídat pro změnu s Philem z „Katerdály“. Rozhovor vznikal pomalu, přestože jsme si s Philem volali dost často, já vyzvídal a Phil ochotně odpovídal. Už od počátku zapůsobila na mne chemie, když potkáte chlapíka, s kterým si ještě dnes můžete bavit o Led Zeppelin, W.A.S.P…. není co řešit a témat je nekonečno. A ještě jako já sbírá vinyly!! Letos vydali fantastické album, ve svém středu mají krásnou ženu s krásným hlasem. Jsou často přirovnáváni k Sisters Of Mercy, což je jistě poklonou, přesto zůstávají autorsky svoji a zní tak jak mají – zní jako Cathedral In Flames.

Phile v úvodu „podpásovka“, Katedrála v plamenech….jak je to s vaším pohledem na víru, církev? Narážím na někdejší kauzu ve Skandinávii, kdy hořely kostely…
Rozhodně nejsme satanisti, ani nenabádáme k pálení kostelů. Původně jsme se jmenovali jenom Cathedral, ale poté co Lee Dorrian v Anglii založil kapelu stejného jména, doplnili jsme In Flames. Je to gotické a zvukomalebné, navíc ten obraz hořící katedrály, tedy tragický konec nádherné monumentality do jisté míry vystihuje naší muziku.

A pokud se nepletu, vy jste se svojí prvotinou vyjeli po požáru Notre-Dame, což mohlo být docela dobré promo??
Spíš nám to ublížilo. Když si do googlu zadáš cathedral in flames, vyjedou tisíce odkazů na Notre Dame. Ale občas si děláme legraci, že takové promo by asi nikdo nezaplatil.

Ale k vážným otázkám, já trošku navážu na náš první rozhovor v Rockpaláci – jste ostřílení matadoři, kteří prošli jinými kapelami, říkal jsi že Cathedral In Flames je tu prakticky od roku 1989, přesto první počin vyšel až v roce 2020. Co bylo tím spouštěcím impulzem, kdy si muzikanti řeknou teď je ta správná doba?
I když jsme se kdysi rozpadli kvůli názorům na hudbu a její prezentaci, nikdy jsme nepřestali být v kontaktu, ostatně s Gastbym se známe už od 15 let. Takže když mi zavolal, že má pár písniček a že si myslí, že by se k nim můj hlas hodil, nechal jsem si je poslat. A byl jsem nadšenej. Ještě první večer jsem napsal text a udělal vokální linky k Children Of The Blackest Hole a poslal mu to zpátky. A on byl taky nadšenej. Takže bylo jasný, že Cathedral In Flames jsou zpátky.

V roce 89 vám bylo XY, změnilo se nějak od 89 do roku 2021 vaše hudební cítění, pohled na muziku? Přece jen jste prošli nějakým vývojem jak hudebním, tak věkovým.
Za rozpadem byly tehdy nafouklý ega a moře chlastu a drog. Takže od té doby jsme asi vychladli a dokážeme se podívat na věci střízlivýma očima. A já už asi taky nejsem ten cholerickej magor, kterej vybouchnul u věcí, nad kterejma se dneska maximálně pousměju.

Minule jsme nakousli texty – téma nehledáte u vlkodlaků, astrálu, vampýrů, Karpat..., tak příhodné ke gotickému žánru, ale všímáš si temné zvrácenosti dnešní doby (kauza Kim Wall), ale i romantiky 1989… máš stále dost témat? Jak textuješ? Vznikne název a dodáš příběh, sbíráš střípky, myšlenky, zapisuješ fragmenty, nebo si řekneš pomyslné, dneska by to šlo a napíšeš celý text?
Já jsem při tvorbě hrozná konzerva. Mám asi deset starejch sešitů, kam si zapisuju nápady, příběhy a verše, když mě napadnou. A když mi Gatsby pošle hudební nápad nebo písničku, stačí si najít melodii, ujasnit si o čem má písnička bejt a pak už to jde v podstatě samo. Píšu ale hrozně těžce a hodně škrtám. Většinou ještě po cestě do studia si v autě písničku přehrávám a občas zastavím a přepíšu třeba pár veršů nebo celou sloku.

Proč “anglina” jsme si také vysvětlili minule, ale dobře mluvit, dorozumět se, ještě neznamená dobře anglicky zpívat. Spousta našich kapel si myslím na anglickém jazyce dost pohořela, a byla to zvučná jména. Konzultuješ s nějakým rodilým Angličanem svojí výslovnost, frázování?
Anglicky se učím od mala, studoval jsem jí i na vejšce a dost dlouho jsem pobýval v anglicky mluvících zemích. Pochopitelně by bylo možná jednodušší psát texty v češtině, ale vzhledem k tomu, že máme s kapelou ambice nebýt jen lokální garážovou partou, je angličtina prostě nezbytnost. Hodně našich desek jsme prodali v USA, Anglii a Austrálii a nikdo z posluchačů ani z recenzentů si na moji angličtinu nestěžoval.

Texty píšeš přímo v angličtině, která má trošku jiné frázování, rytmus, máš nějaký odborný dohled na vyjadřování, stavbu vět…? A když píšeš, máš kostru textu v češtině, nebo naskakují ihned anglická slovíčka?
Snažím se jít po tom, co chci sdělit. Takže zklidnit se, soustředit a mozek přepnout na angličtinu a jde to samo. Nejtěžší je najít si v dnešní době těch pár na zklidnění a soustředění. Ideální je to v horách a bez mobilního signálu.

Tvůj baryton k muzice sedí jak pr.. na hrnec! Pečuješ o něj nějak? Cvičíš, trénuješ?
Hlubší hlas mám od přírody. A krabka cigaret bez filtru a pár panáků bourbonu ho vždycky dobře naladí.

Vydali jste výborné album (recenzi mám rozepsanou), jak chodíte připraveni do studia? „Hujerovsky“ vše nacvičené, nebo ještě dopisujete některé věci tužkou ve studiu na koleni?
Gatsby je velkej perfekcionista, takže už jeho podklady v podstatě definují výslednou nahrávku. Ale o proti minulý desce jsme si se vším víc vyhráli. Takže se stávalo, že jsem s Ambrou nazpíval skladbu, kluci dohráli kytary a po třech měsících se nám to rozleželo v hlavě a všechno jsme přezpívali.

Hang Me High & Bury Me Deep je opravdu víc než výborná deska, spolu s Petroleum, jak už jsem zmínil v úvodu,  to nej, co mi letos „dosedlo“ na stůl. Cítí kapela už ve studiu, že vzniká něco výjimečného? Zapracuje ta chemie, kdy běhá všem mráz po zádech a řeknete si to je přesně ono!
Při zpívání Providence, kde je na konci několikrát opakovanej refrén, jsem během zpívání zažil stav změny vědomí, dostal jsem se až do hypnotického tranzu a vůbec si nepamatuju asi tři hodiny, během kterejch jsem to nazpíval. A chemie fungovala na sto procent. Často jsme na sebe po dohrání písničky a následném poslechu ve studiu koukli a říkali si, že snad není možný, jak se to povedlo. A baladu 1989 jsme jen tak po ránu nahráli jako improvizaci. A bez úprav je i na desce.

Album nemá hluchého místa, žádná vata, Desperado, Twilling, Blacktrain, Dia de los, Drinking (silně připomíná krále westernové melodie Ennia Morriconeho, banjo…) Providence.... A Desperado se jako megahit ujal i v cizině – jak a kam se vyšplhal?
Desperado neboli Hang Me High & Bury Me Deep vznikl jako první skladba a dal tón celé desce. Vyšel na kompilaci Dark Tunes a následně jsme ho vydali jako digitální singl. A k našemu překvapení zabodoval po celém světě a v Něměcku se v únoru 2020 dostal až na 16. pozici jejich prestižní hitparády Deutche Alternative Charts, mimochodem hned za AC/DC.

Nakousl jsem krásnou Ambru,  přihlásila se sama o větší prostor o proti prvotině, nebo to vyplynulo z okolností. Už váš úvodní duet Twilight of the Goths je super jízda. Asi se budu rouhat, ale kam se hrabe Eldritch (Sisters Of Mercy) s Teri Nunn (kdysi skupina Berlin – skladba z Top Gun Také My Breath Away) Under The Gun.
Díky, ale byl to logický krok. Ambra je po mně a Gatsbym v Katedrále nejdelší dobu. A zpívá fakt skvěle, takže bylo jasný, že k dosažení našeho cíle- monumentální a melodické gotické desky její hlas využijeme v maximální možné míře.

Desperado byl i pracovní název alba, který jste změnili na Hang Me High & Bury Me Deep (Pověste mě vysoko a pohřběte hluboko). Proč došlo ke změně? Tuším, že je to součást refrénu. Zdál se vám údernější?
Dlouhou dobu byl pracovní název desky Desperado. A slogan „Hang me high and bury me deep“ je jeho refrén. Od začátku jsme věděli, že deska bude mít zimní atmosféru a bude velice chladná. A všechny šílené události, které se během nahrávání udály, přispěly k tomu, že jsme si řekli, že “pověste mě vysoko a pohřběte hluboko” vystihuje její podstatu lépe než jen původní westernový název.

Zůstanu ještě u alba, stejně důležitý jako muzikanti je producent. Za těch 40 let v muzice jsem poznal, že 90% muzikantů si bohužel myslí, když se dotknou nástroje, tak nad Betlémem vychází další hvězda. Producent má být ten, který snahu muzikanta vidí z druhé strany barikády. Gatsby tu je jako skladatel/muzikant/producent. Vzhledem k výsledku vím, že se mu povedlo vše skloubit. Jak je to náročné vidět dílko z obou stran? Byl s něčím jako producent nespokojen oproti Gatsbymu muzikantovi? Vím, že měl ještě jednoho špičkového producenta k ruce, teď mě zajímá, jak se s tím pral sám a je li to náročné.
Gatsby si hrábnul na dno sil. Fyzicky i emočně. Už samotnej proces psaní desky byl dost náročnej, při nahrávání jsme na sebe už všichni dost vrčeli a řvali. Ostrý hádky byly na denním pořádku a občas lítaly i facky a pěsti. A do toho přišel covid. A zatímco my jsme měli po nahrávání hotovo, Gatsbyho čekaly další 3 měsíce mixů a pilování zvuku v Hamburku. A já mu do toho kecal. Klobouk dolů jak to zvládal.

Vy jste se oproti prvnímu EP z Anglie přesídlili do Německa, jak si se už zmínil, kam přesně, a jak zvučné jméno vám pomohlo dodělat finální verzi desky?
Finální mix a mastering probíhal u Eikeho Freeseho v Chameleon Studios v Hamburku. Eike Freese je zvukařská špička se zkušenostmi od Deep Purple, Gamma Ray, Apokalypticy a dalších. Výslednej zvuk je i díky němu dokonalej a deska skvěle hraje jak na velkým stereu, tak i v malejch peckách do uší.

CD má výborný zvuk, což by měl být předpoklad i pro vinyl. Přesto jsi říkal, že jste celý náklad vinylů dali sešrotovat a šlo do výroby jinam. Co bylo špatně?
CD původně vůbec nebylo v plánu. Je to mrtvej formát. Chtěli jsme podobně jako u první desky vydat vinyl a digitální verzi. Ale výroba LP se neuvěřitelně protáhla. Jednak jsme nachystali epický 3D obal náročný na výrobu, jednak jsme z časových důvodů udělali špatné rozhodnutí a nechali vinyly místo v Loděnici vylisovat v Brně- a ty byly tak mizerný, že jsme je nemohli poslat ven. Tak jsem je uvařil v hrnci a vylil. Teď se dodělávají ty správné v Německu a v září je pošleme do světa. Ale digitální distribuce už byla naplánována, takže jsme CD vydali jako úlitbu pro fanoušky.

V telefonu jsi nadšeně mluvil o obalu, jak bude vypadat netradiční finální verze a kdy bude na pultech a kde se dá koupit?
To si nechme jako překvapení na září, (ty jsi ho už konečně viděl). Ale myslím, že tak vymazlenej obal v Čechách ještě nebyl. Chceme našim fanouškům dát prostě to nejlepší a obal musí být stejně vyjímečný jako hudba, kterou ukrývá. Náš artwork a produkci mají v rukou ti nejlepší lidé jako Lou nebo Michael Kratochvíl, coby náš dvorní fotograf, ale pánové Matuška, Zrůstek a Haškovec, co mají na starosti produkci obalu předvedli něco, co u nás ještě nikdo neviděl. Vinyl půjde normálně koupit v síti Supraphonu nebo přes náš bandcamp.

V prvním rozhovoru jste se bránili živému hraní, při našem telefonování ses zmínil, že uvažujete o koncertech pro rok 2022. Máte vizi, kde by to mělo být? Popř. jací pořadatelé se s vámi můžou spojit?
Náš poslední koncert byl před lety v kostele Sv. Martina ve Zdi na Starém Městě. Nabídky na hraní se nám začaly množit, takže živé hraní začíná pomalu nabývat konkrétní obrysy. Pořád platí, že náš koncert musí být událost pro nás i pro fanoušky, takže klubová vystoupení řešit vůbec nechceme. Ale zatím jsme ve fázi, kdy ještě nemáme ani všechny plata od vajíček na stěny zkušebny. Jednou to přijde, ale jestli to poprvé bude vůbec v Čechách, je otázka.

Image – je pro vás součásti vaší „známky“, je důležitá a má pro vás význam? Nebo máte názor, že je jedno v čem kapela vyleze, důležité je, jak hraje? Na fotografiích vypadáte mimochodem výborně!!
Vždycky platí, že to co děláme, není jen o hudbě. Takže v souladu musí být nejen muzika a texty, ale i obaly desek nebo naše fotky. Cathedral In Flames prostě vnímáme jako komplexní umělecké dílo a životní postoj.

Co atmosféra v kapele po vydání alba, mluvil jsi o nějakých změnách.
Vzhledem k náročnému nahrávání a náběhu na ponorku během dokončovacích prací jsme si od sebe na jaře dali na chvilku pauzu. Ale moc dlouho jsme to bez muziky nevydrželi, takže už s Gatsbym skládáme další věci. Ale bohužel to vypadá, že se do procesu nezapojí Mr. Theorodick, se kterým jsme ztratili spojení. Prostě přišel, vymlasknul na desku úžasný kytary a banjo a zase zmizel. Jako jezdec z neznáma.

Říkal si, že moc nesledujete scénu okolo sebe. Přesto, zaujalo tě něco v poslední době v muzice?
Nesledujeme, ale jestli se ptáš na Čechy, baví mě Fujkluk, kterýho jsme objevil díky kompilaci Dark Tunes from Czech and Slovak Caves, kde máme taky písničku. A jsem zvědavej na novej Projekt XIII Matěje Lipského.

Potěšilo nás, když jsi mi říkal, že po vyjití našeho článku na www.rockpalace.cz se vám ukázali noví fanouškové, Co ty? Stal si se ty aspoň občasným návštěvníkem našeho Rockpaláce?
Já muziku nejen rád poslouchám, ale baví mě si o ní i číst. U vás je navíc skvělý, že rozhovory jsou dobře připravený a jdou víc do hloubky než obvykle. Takže se člověk dozví i nový věci, který jinde nenajde.

Phile, díky za čas a rozhovor, těším se zase na naše telefony, pokecu o všem. Ale kde o vás lidi najdou informace, kam si můžou psát o CD, vinyl, kde vás můžou kontaktovat pořadatelé a promotéři a s vašim dovolením vám nedám dnes prostor pro vámi vybraný klip, ale volím ho sám. A to  Black Train.
Ahoj, taky díky za pokec, vše potřebné se dá najít na https://cathedralinflamesprague.bandcamp.com, případně mail na naši sličnou asistentku Jindru Vostrou je Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.. Keep on gothrocking in the free world!

Organizátoři známého festivalu The Legends Rock Fest si ještě ani neoddechli, a už finalizují organizaci 2. ročníku Loučení s létem. To proběhne 18. září ve stejném areálu jako The Legends Rock Fest, tedy v Areálu Zahrada. Není bez zajímavosti, že Areál Zahrada se počínaje letošním rokem stal oficiálním místem pro kulturu a volnočasové aktivity v Hořicích. To dává pořadatelům nové možnosti.

Účastníci The Legends Rock Festu areál svou účastí náležitě pokřtili. Tolik radosti a pozitivní energie dané místo zcela určitě nikdy nezažilo. Lepší „sudičky“ si snad nikdo nemohl přát. Nicméně organizátoři už nyní spřádají plány, jak nadále zvyšovat uživatelský komfort. A to zejména pro účastníky ze vzdálených míst celé ČR, kteří akci využívají k pobytu na prodloužený víkend nebo malou dovolenou. Všeobecně kladné ohlasy jsou nepochybně tím nejlepším větrem do plachet pro naši další práci. O všech těchto krocích vás budeme informovat. Na co se ale můžete těšit při Loučení s létem?

Na rozdíl od dvoudenního The Legends Rock Festu s ryze rockovým zaměřením je Loučení s létem jednodenním multižánrovým festivalem. Cílem jeho letošní programové nabídky je pobavit širokou veřejnost. Tedy všechny generace, kteří si před zimním půstem, ale i kvůli dřívější omezené kulturní nabídce, chtějí dopřát ještě alespoň trošku radosti. Ve společnosti svých přátel a takřka na poslední možnou chvíli se příjemně pobavit.

Pro tuto příležitost přijali pozvání k vystoupení Monkey Business s Matějem Ruppertem, populární Michal Hrůza s Kapelou Hrůzy, legendární bavič a muzikant Ivan Mládek či energičtí The Atavists. Dále pop-punková kapela Natřije, symphonic-metalová parta Wishmasters či kapela, která boduje mezi rockovým publikem – Alžběta. A protože je avizováno, že program je pro všechny generace, vedle dobré muziky nebude chybět dětský koutek, skákací hrad pro děti a další doprovodný program. Samozřejmostí bude bohaté občerstvení, at už v podobě pestré nabídky jídla, či široké nabídky nápojů.

Připomeňme, že z centra města je areál dobře dostupný po nové lávce (u jízdárny), která vás bezpečně převede přes hlavní dopravní tepnu Hradec Králové-Jičín. Do areálu se tak vlastně dá velmi dobře dostat jak z vlakového, tak z autobusového nádraží. Lávku lze pochopitelně využít i pro příjezd na kole, přičemž kolo je možné vzít si s sebou dovnitř. K dispozici je dostatečná plocha pro parkování zdarma. Ve vnitřním prostoru si pak lze vedle dostatečné kapacity k sezení dopřát třeba piknikovou pohodu.

Vstupenky si lze zakoupit přímo na festivalovém webu www.loucenisletemfest.cz. Cena vstupenky na celý program je v předprodeji 450,- Kč. Při nákupu dvou vstupenek festivalová samolepka zdarma. Zde budou vstupenky k dostání do 10. září. Dále jsou k dispozici online u smluvního partnera www.ticketstream.cz a v kamenných obchodech uvedených na fest webu. Tam bude prodej probíhat až do pátku 17. září. Později budou vstupenky pouze na místě, jejich cena bude upřesněna. V každém případě mají děti do 125 cm a handicapovaní vstup zdarma. Studenti a mládež do 17 let mají 50% slevu – platí pro vstupné na místě.
Startujeme od 13, 00 hod., areál se otevírá ve 12, 00 hod. Neváhejte proto tuto možnost využít a před dlouhým zimním půstem si s přáteli dopřejte zasloužený den plný dobré zábavy. Jste srdečně zváni.

Loupežníci z YBCA mě velice kladně překvapili svým posledním CD a čerstvým klipem. Kapela nejen že si stojí za parádním image, ale je i plná muzikantů z kapel, které hrají naprosto odlišný styl (Root, Asgard…..). Uvidíme, co všechno se nám povedlo vytáhnout za „loupežnická“ tajemství z kapely, mimo jiné z chystaného muzikálu z pera legendárního. A.L. Webbera a jakým stylem plánují zpracování temného příběhu Christine a divadelního fantoma.

Pánové, hned v úvodu otázka - název YBCA mi zní jako jméno nějaké US univerzity, můžete nám to ujasnit, co zkratka znamená?
Předem Loupežníci zdraví všechny čtenáře. A název už dnes neznamená nic, pouze čtyři písmena. Navíc je krásný, jak každý člověk vyslovuje název kapely jinak, což nás strašně baví. Ale je pravda, že interně to kdysi nejvíc trefil náš bubeník, který řekl, že to značí Ympozantní Bratrství Centrálních Alkoholiků.

Koukám na složení kapely a jde vesměs o výborné muzikanty „svižnějších a tvrdších“ kapel, což mi maličko nekoresponduje se stylem YBCA. Důvod založení kapely byla snaha odpočinout si od tvrdé a rychlé muziky, nebo kde a u koho vznikl nápad na založení YBCA?
Kapela vznikla jako studentská zábava už v roce 1993 a dlouhá léta plnila naprosto úžasně roli Párty kapely. Natočili jsme několik demáčů s převzatými věcmi a jezdili jen koncerty a rozdávali radost a zábavu. A máš pravdu, důvod založení byla touha si odpočinout od vlastních bandů a udělat si trochu čurinu.

Kámen základu se položil v roce 1993. Měl kapelník jasno, koho chce oslovit, koho chce do kapely, dal mu některý muzikant košem, když mu vysvětlil jaké má s YBCA plány a jak třeba reagoval Big Boss?
V Ybce se za ty roky vystřídala celá řádka špičkových brněnských muzikantů. Někteří setrvali déle, jiní nám jen zpříjemnily pár koncertů. Košem mi vyloženě nikdo nedal, ale spíš byl v kapele, dokud ho to bavilo. A nebavíme se o nějakých nýmandech, ale Rockstars první velikosti jako je třeba Ashok, Medvěd nebo Ondra Novák. Všichni to brali jako prdel a zábavu a zpestření své muzikantské pouti. Navíc se u toho vždy strašně kalilo, takže to bylo fajn. A Big Boss je případ, který se nám vyloženě do kapely vetřel. Po jednom koncertě asi 20 let zpátky za mnou přišel a řekl „Bejby, od zítřka hraju v Ybca, OK.“

Již od prvopočátku jste volili image loupežníků a proč právě loupežnická image? Pamatujete si, jaký mělo ohlas vaše první vystoupení?
Loupežníky jsme se stali až při přípravě na naši první desku, která nesla stejně jméno. Tato image nás napadla, kde jinde než v baru a přišlo nám to strašně super. A ten pocit z toho máme pořád. A první vystoupení v loupežnickým bylo nezapomenutelný. Lidi na to čučeli jak telata na vrata, ale nakonec z toho byli unešení. 

Jak jsme již napsali, rok vzniku je 1993 přesto první CD vyšlo až v roce 2019, což se mi zdá na tak zkušené muzikanty dost dlouhá prodleva. Předpokládám, že materiálu jste již tehdy měli dost a dost, proč tak dlouhá doba, než jste přišli s prvním CD.
On nebyl žádný důvod tu desku natočit. Jak jsem říkal, byly jsme koncertní plejeři a každý se realizoval ve své kapele. Ale někdy okolo roku 2016, kdy se nám banda výrazně omladila a přinesla neuvěřitelný příval energie, jsem pocítil touhu udělat z toho regulérní kapelu. Zpočátku k tomu byly všichni skeptičtí, když jsem řekl, že chci 4 desky za 5 let, ale zatím se nám to plus, mínus daří plnit. Najeli jsme na společný skládání a zatím se daří udělat jednu skladbu, za jedno sezení. Takže pokud nás neopustí múza, budeme to hrnout z rukávu vesele dál.

Když jsme u CD, patříte „ke staré škole“, která prezentuje CD jako klasický nosič, jaký je váš názor na elektronické verze jako I Tunes, Spotify…..
Stará škola. To jste napsali krásně, a přesně to my jsme. My máme rádi hmotno nikoliv nehmotno, ale samozřejmě jsme součástí všech platforem jako Spotify, iTunes nebo Bandcamp. Našim digitálním distributorem je firma mého dětství SUPRAPHON.

Právě chystáme recenzi na vaše druhé CD – Voholte je! Musím říci, že mě až s překvapením vaše muzika baví, je vtipná, zábavná, je vidět, že se v tu chvíli sami neberete vážně, což je fajn. Image loupežníků je dokonalé, pracujete na něm sami, nebo jste kostýmy svěřili třetí osobě?
Vše si děláme sami jako praví loupežníci. Ti, když vyrazili na lup, taky za sebe nenechali nikoho makat a podle toho se řídíme i my. A máš velkou pravdu v tom, že nás to strašně baví, máme z toho prdel a ten vtip tam chceme dostat za každou cenu. A jsme strašně rádi, že se ti deska líbí. Spousta kamarádů nám říká, že by si to nikdy nepustili, ale po půlnoci a třetí lahvi šnapsu to točí pořád dokola.

Už jsem psal, že mě vaše muzika baví, je to něco nového, prakticky metalový náhled do našich pohádek, vždyť Hajný je lesa pán, nebo Pod dubem za dubem zná každé dítě… podle čeho vybíráte skladby? Máte nachystanou nějakou další perličku do budoucnosti? Máme mnoho pohádek, jaké vám sedí více, ty staré klasické, nebo novější, v kterých „vodách“ lovíte raději?
My jsme s pohádkami spjati pupeční šnůrou a táhnou se celou naši historii. A pohádky máme moc rádi, ale spíš ty staré, klasické. Ty novodobé nám přijdou takové nemastné, neslané. Jsou vždy precizně natočené, ale chybí jim duše a vtip. A co se týká dalších pohádkových pecek, nějaké tipy máme a rozhodně na naši třetí desku jednu zase dáme.

Na novém albu je i cover Petra Nováka – Já budu chodit po špičkách a dokonce Big Boss oprášil letitou skladbu Rock je náš, kterou napsal pro předchůdce Root kapelu Vega. Jaký máte vztah ke starým skladbám? Ona i Včelka Mája má svou letitou historii.
Ta skladba je prostě geniální, navíc Petr Novák byl přítelem Bigby, takže to pojal jako velkou poklonu svému kamarádovi. A Vegu jsem tam chtěl mít, protože existují sice nějaký živáčky, ale studiový matroš žádný asi neexistuje, takže jsme takto oprášili aspoň my tuhle zábavovou, jihomoravskou legendu osmdesátých let. A písnička, jestli stará nebo není, je úplně jedno. Pokud je dobrá přežije věky věků, jako Včelka Mája.

Jste ostřílení matadoři, pamatujete si na svoje hudební začátky? Z jakých vzorů jste vycházeli?
U nás to má každý trochu jinak, a to vše se promítá do Ybcy. Je tam vše od folku, přes country, pop, rock, metal, ska, punk až po grind core. A vyloženě vzory jsme jako kapela neměly. My si prostě, jak správní loupežníci, šlohneme od každýho něco.

Kapela disponuje hned třemi zpěváky (zatím pro mne byla kapela Benefit se dvěma zpěváky raritou), jak si rozdělujete skladby a pěvecké party?
Komu co sedí, to si vezme. Snažíme se rovnoměrně rozložit síly ansámblu. A tři zpěvy jsou benefit, který třeba náležitě využít a dávají ti netušené možnosti.

Vy mimo coverů tvoříte i svojí vlastní „loupežnickou“ tvorbu, vzhledem k tomu, že pocházíte z mnoha kapel (Root, Asgard, Morčata, Pačess….). Jak řešíte texty a muziku? Kdo je autorem, popř. autoři?
Hudbu skládá celá kapela a jsme takto spokojeni. A texty nám píše, kdo může. Takže něco já, něco Bigba, něco Míra Horejsek. A na novou desku nám napsal texty můj kamarád, spolužák a bývalý frontman Death Sentenced Robert Hájek.

A s tím souvisí další otázka, jak to vypadá se zkouškami, není problém, aby tolik lidí, vytížených z vlastních kapel, dokázalo najít společný volný čas, nebo razíte heslo Aleše Brichty, že zkoušení je pro slabochy?
Jelikože jako správní loupežníci holdujeme víc zábavě a alkoholu, tak zkoušíme, až když opravdu není zbytí. Ale zase, když už na to dojde, tak to zase většinou skončí slušnou párty, protože máme velkou radost, že se vidíme. Navíc, kdo zkouší, nevěří svému bubeníkovi.

Jedna z čerstvých informací, kterou jsme zachytili je, že chystáte operu Pfantom vopery, můžete o tom něco prozradit? Půjdete  předlohou Andrewa Lloyda Webbera, nebo jde o vaše pojetí temného příběhu Christine a tajemného fantoma? Máte představu, kde se bude muzikál prezentovat a pro koho je určen? Máte už nějaký termín, nebo jak je práce daleko?
Ano, je to jedna z možností, se kterou začínáme pracovat. Ještě se musíme rozhodnout, jestli Fantoma uděláme, nebo uděláme vlastní operu. Pro nás nic není nemožné a rádi čelíme velkým loupežnickým výzvám. Ale pokud bude, tak samozřejmě musí mít Fantom fousy a bambitku.

Váš poslední klip (je velmi zdařilý) - Na Bertramce má poměrně za krátkou dobu slušné zhlédnutí, jak vznikla myšlenky na scénář klipu o „vykradení vili Karla Gotta“. Nesetkali jste se s nějakou negativní reakcí?
Ten text jsem napsal jako velkou poklonu Mistrovi a dali do toho všechnu lásku, kterou k němu máme. Ta podoba toho klipu je celá dílem jejího tvůrce, maestra Robajse Lakoštíka, který nás samotné fantasticky překvapil, co z toho dokázal dostat. Točili jsme to asi 4 dny a stále nechápavě dělali jeden obraz za druhým, ale výsledek je famózní. A negativní reakci jsme nezaznamenali žádnou. A doufáme, že se klip dostane k paní Gottové a bude z něho mít stejnou radost, jako my.

Jste mimo YBCA aktivní muzikanti, sledujete muziku kolem, sebe? Překvapil vás poslední dobou někdo, popř. nějaké velká zklamání?
Aktivně muziku sledujeme všichni, protože nás obklopuje ze všech stran. Myslím, že máme hodně dobrých part, jak těch starý zkušeňáků, tak i občas z mladých se vyloupne něco dobrého. Já navíc ještě vydávám metalový fanzin Parambucha, takže sleduji v podstatě všechno, co u nás vychází. A zklamání si myslím, že žádné velké není, pokud se nebudeme bavit o tom co se děje okolo nás s covidem. A velmi dobrá alba letos vydali třeba Krabathor, Crouch, Tortharry nebo Sick Synus Syndrome. Ale největší pecka je deska Miloše Dodo Doležala, který natočil starý pecky Vitacitu. Tu jedu pořád dokola.

Kde o vás lidé najdou nějaké info?
Když vlítnou na web www.ybca.cz najdou tam odkazy na všechny stránky, kde loupíme jako je Facebook, Instagram nebo třeba Bandzone. Když by něco chtěli vědět, klidně můžou napsat a my je potom pořádně Voholíme.

Co vzkáží loupežníci z YBCA našim čtenářům a s vaším dovolením budeme prezentovat váš klip Na Bertramce.
To budeme rádi, když budete klip šířit, stejně jako všichni ostatní, kde se dá. Je potřeba loupežnickou slávu pozvednout k nebesům. -) Mockrát děkuje za rozhovor. Buďte na sebe hodní a hodně pijte…….ideálně vodku. S pozdravem Vaši loupežníci

Ctím nepsaný zákon o tom, že recenze se nepíše dříve, než po čtvrtém poslechu díla. Píšu je tedy tak po týdnu vstřebávání, někde mezi poslechem šestým a desátým. To by mělo k nějakému neunáhlenému názoru stačit. Dostanete do ruky alba, která se vám líbí, jiná, která se vám nelíbí, pak alba, která jsou dobrá, ale zaměřením někde jinde než vy a pak i ta ostatní u kterých stejně nevíte, jak na ně. To je totiž teď můj případ.
Ocelot velký je také malá kočkovitá šelma. Stejný rozpor mám v hlavě z poslechu tohoto alba .
Verdikt je asi takový, že tu hodně platí výrok, že si toto album a kapela s ním, bude muset najít ty své posluchače.
Mám ho pro vás přiblížit, ale na rovinu říkám, že jsem s hudbou obecně někde jinde, než je toto album. Tedy:
Najdete tu bigbít, který je výhradně vlastní tvorbou, což je fajn. Nevím, jestli se to tak vyvinulo samo nebo je to záměr, je tu znatelný vliv Motorhead. Jestli je to dobře nebo špatně posuďte sami. Osobně nemám problém s muzikou samotnou. Ocelot se označují za metalovou skupinu, ale záběr desky je od blues po metal posypaný takovou tou " motoráckou špínou" jako kořením. OK. Pokud to tak máte rádi, dostanete album, které celkem odsejpá, má svou energii, kapela hraje, že z ní na pódiu bude pot cákat a skoro vše bude v pohodě. Hudebně to není nuda. To zas ne. Energie do toho dává Ocelot dost a tak to má být. Při čtvrté písničce se trochu zpomalí a máme tu jeden ze dvou duetů. Zpěvačka má projev někde mezi Bárou Basikovou a Blankou Šrůmovou. Jen pro pro představu. V každém případě je to střípek, který dodává albu větší barevnost. Další takový moment je bluesová skladba Vostrá jako břitva. Klasika včetně harmoniky. Vzpomněl jsem si při tom na Petra Kalandru, ale to jen tak mimochodem. Tu metalovou tvář zase plní např. Homelesák . Ale zase. Beru muziku. A teď proč.
Za prvé mě odrazuje projev na většině alba. U Lemmyho to beru, tady mi to přijde jako násilný pokus být někým jiným, na což jsem alergický. Jsou tu momenty, kde mě to tak nedráždí, ale bohužel jen momenty. V tomto smyslu považuji třeba refrén v poslední Je to silnější než já, za parodii, co se týče zpěvu. Třeba v zmíněné bluesové je to v pohodě. Tady fakt ne.
Další slabinou je většina textů. Neznám jejich pozadí a inspirace a některé si proto netroufám posuzovat, ale např. vulgarismy mají smysl, pokud jsou v malém množství přesně a s citem umístěny. Jinak škodí. Nic ve zlém, jen je to na můj vkus prostě moc velká hospoda. Tím se ale vrátím na začátek.
Album si musí najít ty své posluchače, kterým to bude fuk. O půlnoci na motosrazu u jezera to projde. Já bych ale seděl s pivkem hezky na druhém břehu a poslouchal jen kulisu. Musím si prostě z alba víc vybírat. Nejdůležitější ale stejně je, jestli to kapela chtěla takhle, je s výsledkem spokojena a jestli se bude album líbit vám. Pak je vše ok.
Mějte se fajn
Petr Kohoutek