Ještě se mi nestalo, abych měl album kapely pomalu s měsíčním předstihem, denně si ho pouštěl a často i několikrát, ale přesto mám problém o něm něco napsat. Ne že by člověk nechtěl, ale nedostává se mi slov. Stačilo by napsat – výborné album, zatím jedním z Top, co jsem letos slyšel, ale na recenzi je to určitě málo.
Pojďme se podívat na imaginární místo, kde slova mají svou vlastní existenci a životní sílu. Nevyslovená a dávno zapomenutá slova se vytrácejí, vyslovená žijí navždy. Jména lidí, démoni nebo místa uvedená v našich textech jsou věčná, tak vítejte v naší krajině Verbalia… info, které nás přivítá na albu.
Úvodní, až mysteriózní intro, kdy violoncello a viola navodí pocit tajemna až strachu, koresponduje s obalem, otvírá pomyslnou bránu do světa našich démonů a světů. Úvodní House Of Lost Soul – part I má nádech až klasického tradicionálu alá hit slavných Animals – The House Of the Rising Sun, mimo kytar tu zazní i banjo a violloncelo. Počáteční emocemi zmítaná recitace ve španělštině, přidávají se chorály s pomalým rytmem a přichází Paradise s nástupem Valetova (ex Master´s Hammer) zpěvu, mám pocit, že si „vychrčí“ hlasivky, v pauzách zpěvu zní silné chorálové melodie. Za Valentův vokál by se tady nemusela stydět žádná severská kapela. Chorály má na svědomí Valcors (mimochodem jde o ženu z Kolumbie) a Chymus. Nejde neslyšet výborné varhany Víta Janaty (paradox je, že Vít nikdy neposlouchal a nehrál jiný styl než vážnou hudbu. Hraje v pražských krematoriích a kostelech na klasické varhany). Paradise končí opěr recitací Valcors. Pomalá Motýli na špendlíku sahá hodně daleko do Švarcovy hudební historie. Byla aktuální tuším už v dobách jeho Daniels. Tady tomu dal Plaček nové aranže a z průměrné pomalé skladby je rázem hit. Danovu skřípavému chrapláku sekunduje sametový hlas Zuzany Dubnové (i pro ní je to první setkání s metalem, najdeme ji ve vokálech třeba Pilarové, Ztraceného, Davida, učinkovala s Hiramem Bullockem, vyučuje na LŠU a je mimo jiné autorem úvodního intra). Mimo tympánů Silenthella je tu i kytara Vítka Malinovského (Hudba Praha, Neruda). Tady se Švarcovi opravdu povedl text a jeho frázovaní a rytmus ho vrací zpět do slavné éry Torr a jejich Institutu klinické smrti. Pěvecky můžeme s nadsázkou duet nazvat i duetem krásky a zvířete. Beast je už zcela v pěvecké režii krásné Zuzany Dubnové, výsledný poprockový song s velmi příjemnou melodií a refrénem se může stát hitem jakéhokoliv rádia. Vítek Malinovský se blýskne pro změnu svým saxofonem. Daniel ač také staršího data s novými aranžemi a gotickými prvky zní ještě lépe než v klipu na YT. Už úvodní varhanový motiv se vám doslova vpálí do hlavy. Tady Valenta volí „lidskou“ polohu hlasu, podpořené dětskými sbory jak Adélky Hrnčálové, tak Nely Plačkové, ostatní sbory s Valentou nazpívala opět Valcors a o doprovodný zpěv se postaral Chymus. Naprosto dokonalá skladba! Nástup bicích a kytara a Valentovo demo Queen Alexanders dalo základ pro rytmickou skladbu Alexandra, kterou si nejen otextoval, ale i pěvecky „převzal“ Švarc s doprovodným zpěvem Zuzany Dubské. Melodické varhany, řezavé kytary, tympány…rychlé pasáže, doprovodný zpěv Zuzany. Mephisto potěší každého milovníka starých horrorů už svým klipem na YT. I on dostal nové aranže. Nástup tympánů, kytara, bicí nasadí rytmus, vše zpomalí Valentův hlas. Melodický refrén, o který se s Valentou podělí Valors v doprovodném vokálu slyšíme Chymuse. Janatovy varhany tu vytváří poutavou melodii, nesoucí se nad rytmikou. Věci špatný – o hudbu a text se postaral Šakal. Bicí drží metalový rytmus, zpěv Šakal obstaral sám, Dubnová sbory. Závěr patří House Of Lost Soul part II, tentokrát jde dvojka v podstatně tvrdší notě.
Album se vyznačuje výborným zvukem a neuvěřitelnou pestrostí od prvků doom, black, heavy metalu, jsou tu prvky gotiky, stejně tak poprocku. Vyvážené jsou i anglické a česky zpívané skladby. Málo kdy mívám pocit, že na albu není ani jedna nota zbytečná a každý tón sedí. Naprosto precizně odvedená práce všech, dělaná srdcem a hlavou. Těžko bych hledal vrchol alba, vrcholem je prakticky každá skladba. Dalším velikým bonusem je cit pro chorály, když nastoupí, naskakuje člověku husí kůže a celý dojem ze skladby ještě umocňují. Použití dětských sborů v Danielovi je víc než geniální. Hudba si na nic nehraje, v nahrávce jsou všechny nástroje čitelné. Ivo Plaček nejen že pečivě upravil aranže u starší skladeb, aby dostaly moderní a údernější podobu, ale pohrál si i s každým tónem a jeho cit pro líbivou melodii je až neuvěřitelný. Skladby ač některé hodně tvrdé, přesto si ponechávají nosnou a snadno zapamatovatelnou harmonii. Stejně tak účast netradičních nástrojů – violoncello, viola, tympány, saxofon…každý nástroj silně umocňuje atmosféru muziky a i díky jim je hudba nepředvídatelná a pestrá. O volbě výborných hostů ani nemluvě. Ať už je to Zuzana Dubnová, Dan Šakal“ Švarc se pod Plačkovou "taktovkou" vrátil ke svým nejlepším hudebním létům, Valors, Malinovský, Janata, Chymus, Silenthell…
O grafické zpracování obalu se postaral Chymus. Naprosto doporučuju se na YT podívat na klipy Petroleum, ať už je to Danile (po staru Little Daniel), Mephisto je svým černobílým zpracováním naprosto geniální, stejně tak Paradise. Chystám s Ivem rozhovor, abychom se dozvěděli, kdy album vychází (plánuje se i vinylová verze) a určitě ho vyzpovídám, aby nám více řekl o zajímavých hostech.
Něco málo o Petroleum - Petroleum je prakticky projekt, jeho tělem, srdcem a duší celého projektu je Ivo Plaček, hrající zde na bicí, (EKG, Immortallity popř. hostuje na bočním projektu Master´s Hammer – Septagon Chimera – Propast bohů, najdeme ho na albu Necrocoka (Master´s Hammer) – Lesní hudba, nebo na singlu Kaviar Kavalier…), který mu „vdechnul“ život a ujal se nejen aranží, ale i bicích a muziky, Aleš Hrnčál spolupracuje s Ivem už nějaký ten pátek a vzal si na starost všechny strunné nástroje, klávesy a syntetizátor. Další stěžejní postavou je Jan Silenthell Přibyl a jak to vypadá, na příštím albu by měl jako vokalista dostat hlavní slovo Tom Chymus Hanzl.

Po mnoho let se mi nestalo, abych dostal album, které by udrželo moji pozornost po celou stopáž, a dokonce byl zklamaný, že dohrálo do konce. Dlouho se mi nestalo, abych měl potřebu poslouchat to několikrát za sebou a stále objevovat nové a nové „maličkosti“. A letos už je to hned podruhé. (Poprvé to letos bylo Plačkovo Petroleum).
Již s prvním EP – Children Of The Blackest Hole si Cathedral in Flames nasadili sami sobě laťku hodně vysoko. Výborný zvuk, temná atmosféra nás provedla celým albem, neuhnuli ze zvoleného stylu ani o píď a gotika se valila po celé vinylové EP. A to nemluvím o zpracování bonusové verze v podobě rakve, obsahující chrám a elektronickou podobu. Těšil jsem se moc, a byl zvědavý na plnohodnotné album, zda si udrží svůj status. A Hang Me High & Bury Me Deep není zklamáním, ba svého staršího „bratříčka“ v mnohém předčilo.
Už úvodní těžké hutné intro vám říká, že nás čeká po delší době výjimečné album a hned následující Twilight Of The Goths to jen podtrhuje. Rychle šlapající kytarová skladba, basa duní, nad vším se nesou hlasy Phila a Ambry, zpívající svůj part, které se spojují vždy v refrénu. Následující příznačně nazvaná (muzika tu opravdu šlape jak rozjetá lokomotiva po celé album)Black Train je nejrychlejší skladba alba a Phil zde pouští svůj jinak kultivovaný baryton „ze řetězu“. Ďábelský smích, chvíli sýpe, chvílemi skřehotá…rychlý rytmus basy, refrén, který se vám „zařeže“ do hlavy Black Train In Rolling From Sky, Black Train Is Coming Me and You…v závěru bicí předvádějí až metalový nářez. Výborné!! První zpomalení přichází s čistě klavírní baladou 1989, kterou kapela nahrála na první dobrou přímo ve studiu. Gastby preluduje u piana a Phil opěvuje krásu žen, kterým věk nic z krásy nikdy neubírá. Hang Me High & Bury Me Deep s podtitulkem Desperado znám z kompilace Dark Tunes II. Tady jde o prodlouženou 8mi minutovou verzi, ke které přesně sedí image kapely alá desperátův dlouhých kožených kabátech a stetsony na hlavách. Skladba dostala nové aranže a opět je to Ambra, která skladbě dodává svým hlasem kouzlo už na úvodu společně s varhany. Duní rytmus a spojení Ambry s Philem v refrénu je opět geniální, až člověku běhá mráz po zádech. Zvolníme s Children Of The Blackest Hole, kterou známe už z EP, dostává nové aranže, tentokrát jde o více akustickou verzi a další duet Phila s Ambrou. Skladba zní lépe než na prvotině.
Blame It To The Pain je další z rychlejších skladeb. Text Phil věnuje brutální vraždě novinářky Kim Wall, zavražděné v roce 2018 v ponorce v Dánsku a opět je to Ambra, která ve finální části skladbu hlasově v refrénu posouvá o level výše. Die de los Muetos pomalá píseň plně v režii Ambry. Navrstvený zpěv, místy až operní zpěv, nádherné chorály v pozadí skladby…Ambra zpívá o tom, že každému z nás „odešel“ někdo blízký. Výborný závěr skladby, kterému dominuje nepřeslechnutelná rytmika. Pomalejší skoro „coutryovka“ Drinking In The Car kde zazní i banjo. Phil zpívá a časech, kdy s Castbym seděli ve starém autě, pili laciné víno a snili? o budoucnosti, dívkách, muzice…Závěr patři Providence.
Cathedral In Flames se povedlo temné a výborné album, pro mne jedno z TOP co jsem letos slyšel. Muzika postavená na kytarách, kdy elektronika je využívána s citem a mírou, výborné aranže. Ač vychází ze „staré školy“ (vliv k některým gothic velikánů nelze přehlédnout), přesto zůstávají autorsky svoji a působí svěže s vlastním rukopisem. Pozornost posluchače je udržena po celou stopáž alba a je v neustálém očekávání. Hitem lze prakticky nazvat každou skladbu, necítím tady žádnou „vatu“. Gatsby má neuvěřitelný cit pro melodii a libozvučně znějící tóny. Další přidaná hodnota jsou hlasy jak Ambry (která dostala dostatečný prostor na albu) tak Philův baryton, který umí u každé skladby navodit tu správnou atmosféru. Skvělý závěrečný mastering s výsledným výborným zvukem. Album, které jen tak hlavou „neprošumí“ jako mnohé jiné, ale donutí vás ho poslouchat znovu a znovu.
Můžu s čistým srdcem napsat – tohle je gotika, Cathedral in Flames na rozdíl od jiných kapel tuhle muziku věřím, je v tom cítit kus pořádně poctivé práce, přemýšlení nad každou notou, tónem a hlavně srdíčko, které kapela do desky dala. Strašně bych byl rád, kdyby základní sestava vydržela a pracovala na dalším albu. Vždyť pravověrné gotiky je u nás jako šafránu. Dlouho táhlo tuhle „káru“ jen XIII. století, teď se začalo snad blýskat na lepší časy i díky projektu Matěje Lipského Projekt XIII.
Hang Me High & Bury Me Deep, ale i prvotinu Children Of The Blackest Hole doporučuju všem. Snad jen malou výtku by zasloužil obal alba (CD), ale jak jsem viděl, tak obal vinylu, to bude grafická lahůdka a tahle muzika se bude na vinylu vyjímat. Za mne 10 z 10, nejen pro žánr, který mám rád, ale to album je opravdu pekelně výborné!!!

Kdo ji ještě vůbec zná? Malinká americká zpěvačka polsko-irského původu, ročník 1953, čtyřnásobná držitelka ceny Grammy. Americká megastar 80. let, jedno její video bylo vůbec jako druhé přehráno na dnes legendární stanici MTV. Na to jak je malá, má hlas jak zvon. Pustíme si její největší hit s názvem, který platil, platí a platit bude... Love Is a Battlefield

Zase pěkně couvneme téměř o 40 let zpět. V 80. letech byla zejména ve Spojených státech populární dvojice s názvem Air Supply. Hrála něco, čemu se tenkrát říkalo soft rock. Docela mne zaujalo, že oba hlavní protagonisté měli stejná jména. Australan a vokalista Russell Hitchcock a kytarista Brit Graham Russell. To je docela náhoda, co? Mají spoustu krásných pomalých písní, dáme jednu z nich. Zajímavé je, že dědulové hrají dodnes, na své úspěchy v 80. letech, zejména v USA, Austrálii a Anglii, však už nikdy nenavázali...