Ahoj, pod touto fotkou bychom se Vám rádi představili. Dohromady jsme se dali na jaře roku 2020 s tím, že někteří z nás byli v tu dobu bez angažmá a jiní si chtěli zahrát pro zábavu. Po nedlouhé době a několika zkouškách máme jasno. Jsme 4 členná parta muzikantů, co si sedli jak lidsky tak hudebně. Vzniká tedy kapela Titus, hrající vlastní tvorbu. Ač římský název, jméno mocného římského císaře, povětšinou se budeme věnovat historii českého národa. Po pár měsících zkoušení jsme v únoru 2021 nahráli naše debutové CD - První boj, v sestavě : Zdeněk Mitáš - zpěv, kytara. Tomáš Halák - kytara, sbor. Luděk Verner - basa, sbor. Radim Zvoníček - bicí.
(kapela Titus)

Jak zacházet s deskou? Samotné gramofonové desky – nosiče se drží v rukou po stranách kotouče nebo je možné uchopit desku za nálepku ve středu a okraj desky. Ruce pokryté olejem, alkoholem, ředidlem, cukrem a dalšimi agresivními sloučeninami si před manipulací s deskami prosím umyjte. Styk uvedených látek s deskou by mohl zvukový záznam na ní znehodnotit. Na nežádoucí chemické sloučeniny se také přichytává prach, který záznam v drážce desek ničí.

Čištění desky
V rámci tématu „jak se starat o desky“ nelze opomenout také jejich čištění. Před přehráním a ideálně i po přehrání je vhodné gramofonovou desku očistit od prachu. Nejvhodnější je uhlíkový kartáček, který dokáže odstranit nejen prach, ale i statický elektrický náboj, který vzniká třením při vysouvání desky z vnitřního obalu. Setření prachu provádějte směrem od středu rotujícího nosiče k jeho okraji. Kartáček na gramo desky nedokáže vyčistit mikro-nečistoty které do drážky otiskl hrot přenosky. Průběžně se proto doporučuje čistit také hroty přenosek. Hloubkové čištění gramofonových desek je náročnější proces, který je možné provádět několika způsoby. Při vážnějším poškození často pomůže až čistící roztok na desky a speciální pračka desek. Při přehrávání je dobré gramofonové desky chránit před nežádoucími vlivy zavřeným víkem (poklopem) gramofonu. Víka většiny gramofonů jsou průhledná, takže o pohled na rotující desku nepřijdete.

Teplota pro skladování desek
Desky jsou dnes lisované do PVC- polyvinylchloridu, lidově do „vinylu“. Vinyl je hmota které nesvědčí vysoká teplota, řekněme nad 40 °C. Nezapomenu jak jsem viděl DJe předvádět vracečky (beat jugling) a jeho desky měnit podobu z horizontálně rovných kotoučů do vertikálně zahnutých misek :-). Byla to sice párty pod širým nebem a paprsky slunce začaly svítit naplno, ale desky se mohou začít ohýbat i u vlivem umělého tepla. UV záření proto gramo desky nevystavujte a u radiátorů je prosím neskladujte. Při hraní venku lze použít například stínění deštníkem. Vlhkost vinylům neškodí a vinylové desky jsou odolné i vůči houbám do teploty 40°C. Vlhko ovšem škodí obalům – coverům desek. Obaly jsou vyrobeny většinou z tvrzeného papíru – slabého „kartonu“ a voda může rozmočit grafiku obalu. Vlhký obal láka také různé plísně a houby, které ho mohou pomalu rozkládat.

Jak skladovat desky?
Pokud desky budete skladovat pak prosím ve vertikální pozici, lidově „nastojato“. Postavte je maximálně rovně a opřete o stěnu zdi nebo skříně (police). Případně využijte plastové přepravky nebo přímo kovové uzavíratelné obaly (kufry – dj case) a tašky na desky . Nepoužívejte nevyztužené tašky a batohy, zejména pro více kusů desek.

V rámci otázek na téma jak ukládat desky, padne často otázka, jestli nevadí desky pokládat na sebe. Poloha naležato – horizontální není vhodná, zejména pokud je vinylů větší množství a leží – tlačí na sebe delší dobu. Deska se pak prohne, zvlní, zkroutí… což jsou formy poškození desky. Stupeň poškození samotných gramofonových nosičů a jejich přebalů (vnějších papírových obalů) je úměrný míře jejich zatížení. Z hromady desek se zatížené vinyly navíc obtížně vytahují ven.

Vyplatí se používat vnitřní obaly desek. Vnitřní obal desky je papírová nebo igelitová kapsa (případně kombinace papíru a igelitu), která gramofonový nosič chrání před prachem, statickými náboji a škrábanci.

Vnější papírový obal desek někdy označovaný jako „kavr“ nebo „kover“ lze chránit proti poškrábání použitím plastových průhledných obalů (krycí obaly desek). Buklet (angl. booklet) desky se doporučuje vkládat do ochranné průhledné fólie i z důvodu ochrany proti vlhkosti. Plastové obaly desek zabrání také proniknutí tekutin k obalu desky nebo přímo gramofonové desce.

U šelakových desek se pro uložení doporučuje teplota 18°C a relativní vlhkost 40%. Podmínky pro dlouhodobé uložení jsou vhodné při RV – relativní vlhkosti 30% a teplotě 5-10°C. Pro PVC – polyvinychloridové (lidově „vynilové“) desky se doporučují hodnoty relativní vlhkosti do 50% při teplotě 10 až 21°C. 1)

Zdroj: vinylovedesky.cz
Foto: zdroj internet

Novou akvizicí v otrokovické kapele Gaia je talentovaná zpěvačka Bára Havelková. Za sebou má nejen díky koroně několik koncertů, ale především aktuální kapelové album Druhá múza a nové nahrávky…

Jaké máš pocity z alba Druhá múza, kde de facto debutuješ jako zpěvačka a textařka?
Pocit je to neskutečně neskutečný – jak se zpívá v jedné naší písničce Rychlík. Kdyby mi někdo před rokem řekl, že vyjde CD, na kterém zpívám, považovala bych to za vtip. Práce na albu byla pro všechny dlouhodobá i náročná, ale ten investovaný čas a energie za ten skvělý pocit rozhodně stojí.

Jak ses dostala k otrokovické skupině Gaia, která není žádným nováčkem a ve které ses stala novou členkou. Jaké je to být zpěvačkou?
Docela prostým způsobem – ozvala jsem se na inzerát, i když pár dní jsem se rozmýšlela, jestli zavolat. Měla jsem pocit, že můj hlas bude na rockové písničky příliš jemný. Ani jsem neměla zkušenost se zpíváním v kapele, jen jsem předtím několikrát vystupovala na akcích hudební školy, kterou jsem navštěvovala. Nevěděla jsem, jestli na to hlasově mám, ale nakonec jsem si řekla – Když to nezkusíš, tak to nezjistíš. A vyšlo to, stala se ze mě zpěvačka a pocit je to úžasný… Nějak tomu nemůžu dodnes uvěřit.

Máš za sebou první zdařilé nahrávky a koncerty. Až bude příznivější situace, předpokládám, že budeš s kapelou vystupovat...?
Pochopitelně se s celou kapelou těšíme, až budeme moct zase živě vystupovat. Bezprostřední reakce publika a energie, kterou od posluchačů dostáváme, se nedá ničím nahradit.

Jak bys písničky, která Gaia hraje, charakterizovala a je to to pravé ořechové? Jak se cítíš s kapelou?
Se všemi jsme si od prvního okamžiku padli do noty, atmosféra mezi námi je vždy přátelská, máme stejný smysl pro humor a celkově nám to funguje. Na každou zkoušku nebo akci s kapelou se moc těším. Než jsem do kapely nastoupila, neznala jsem ani jednu jejich skladbu. Postupně jsem všechny přezpívala a úspěšně si je „adoptovala“. Štěstí bylo, že bývalý zpěvák měl výš položený hlas, takže mi ty songy hlasově sedly. Pochopitelně, že mnohem bližší vztah mám ale k novým písničkám, na kterých jsem se autorsky podílela.

Jakou máš ráda muziku a které zpěvačky ráda posloucháš?
Mám ráda pop, rock i folk nebo metal, vlastně od každého žánru něco. Mými oblíbenými kapelami jsou U2, Cranberries, ze zpěvaček je to Madonna, Jana Kirschner nebo také Zuzana Navarová. Ale mou nejoblíbenější zpěvačkou od puberty je jednoznačně Tanja. Mám doma její původní elpíčko, ty písničky znám dodnes nazpaměť a ráda bych si nějaký její song někdy zazpívala.

Kromě toho, že zpíváš s kapelou, jsi také autorkou či spoluautorkou některých textů. To v tobě spalo už dřív a spíš jsi čekala na příležitost?
Nejspíš to ve mně spalo, aniž bych o tom věděla. Je pravda, že jsem vždycky měla ráda češtinu, úpravu textů nebo hrátky s rýmy. Konečně nastal ten čas to v sobě probudit a využít. Psaní textů je pro mě nová zkušenost, která mě moc baví.

Co tě inspiruje či motivuje k textům písní, které zpíváš?
Naše písničky jsou hlavně o emocích, vztazích mezi partnery nebo o životních křižovatkách, na které se může dostat každý z nás. Jsou tedy ze života a může se v nich najít každý. Motivace k textu je pokaždé jiná a je ovlivněna tím, že se tvoří text na hudbu. Takže melodie a rytmus ve mně vyvolá nějaký pocit, od kterého se odrazím. Text pilujeme společně s kapelníkem Vladanem Vavrušou, někdy to jde samo jako po mále jindy ho mnohokrát předěláváme, než jsme s výsledkem spokojeni…

Léta tě znám jako fotoreportérkou a najednou tě znám jako – talentovanou zpěvačku. To jsem nebyl překvapený určitě nejen já...?
Překvapení neskrývali a oči kulili všichni kolem mě. Není divu, ono není obvyklé začínat pěveckou dráhu až po čtyřicítce. Většina mi fandí a jsem moc ráda za jejich podporu.

A co na to tvá rodina?
Moje dvě dcery jsou samozřejmě fanynky v první řadě. Když doma trénuju písničku, během chvilky se jim vryje do paměti a zpívají se mnou. Obě mají hudební sluch, starší dcera hraje na klávesy, takže když je nějaká slavnostní příležitost, vezmu kytaru a zahrajeme a zazpíváme si spolu. Manžel je velmi tolerantní a taky u něj mám podporu. Když mě viděl a slyšel poprvé naživo zpívat na koncertě, byl dojatý a chválil mě. Na druhou stranu muzika zrovna nepatří mezi jeho hlavní koníčky, takže moje působení v kapele příliš neprožívá.

Pro Rockpalace Robert Rohál
Foto Archiv Bára Havelková a GAIA