Po dvaceti úspěšných letech, plných sálech a několika výborných alb k zármutku svých fanoušků plzeňská rocková kapela Brufen ohlašuje konec své činnosti. O to víc je to překvapivé, protože Brufen měli vždycky věrné zástupy fanoušků, a ukončení činnosti dochází v době, která jak se zdát, zase pro rockovou muziku a koncerty všeobecně příznivou. Protože Brufen patřil a patří v naší redakci mezi oblíbené, spojili jsme se s kapelou, abychom udělali se členy (dnes již bývalými), rozhovor nejen o nečekaném konci, ale i o její historii.

Než se dostaneme k ukončení činnosti kapely, vzpomeňte na vaše začátky, z jakých jste vyšli (byly nějaké kapely před Brufenem), první zkoušky, jaké jste měli ambice do budoucna?
Brufen vznikl v podstatě jako zábava a dlouho jsme žádný ambice neměli, někteří členové zakládající sestavy měli hudební závazky jinde. Zkoušeli jsme většinou v neděli, poměrně brzy dopoledne, a na zkoušky jsme chodili ve stavu, kdy jsme po několika lahváčích „probudili“ sobotní večer... Nějaký pravidla a obrysy fungování to začalo mít až po prvních personálních změnách, zhruba tři roky po založení už se to chvílema tvářilo jako kapela.

Jakým stylem jste začínali, vzpomenete si na první vystoupení, kde bylo, co jste hráli, sloužila vám nějaká kapela jako vzor?
Na těch prvních zkouškách jsme skládali šílený riffy, který jsme opakovali po každým refrénu asi milionkrát... I tak to ale byl bigbít, kterej jsme v podstatě dělali celou tu dobu stejně, jen se postupem času ty riffy zjednodušily a po refrénu se hrály jenom dvakrát...
První vystoupení jsme měli v přísálí chotěšovskýho kulturáku. Hráli jsme špatně, pamatuju si, že jsem hrál bos a taky si pamatuju spoustu fernetu, kvůli kterýmu si už nic víc nepamatuju...
A vzory? Vždycky jsem říkal, že vzorem je nám každá kapela, která umí hrát líp než my, čili skoro všechny. Tak to bylo celou dobu.

Kolik zůstalo zakládajících členů do současnosti?
Už dlouho jsem byl v sestavě jako zakládající člen sám a v podstatě jsem svým odchodem kapelu rozpustil. Posledních deset, možná patnáct let už všichni muzikanti, kteří souborem prošli, nasedali do rozjetýho vlaku a nikdo z nich neměl ponětí, jak vypadaly ty začátky a kolik průšvihů jsme zažili, ať už kvůli naší neschopnosti, opilosti nebo zásahem vyšší moci. Tyhle první roky jsme měli v paměti já a zvukař František, těm ostatním bylo marný to popisovat, výhody rozjetýho souboru požívali jaksi automaticky.


Šli jste cestou vlastních skladeb, nebo jste hráli i populární covery, které „musela“ hrát každá tancovačková kapela, nebo se vám to vyhly?
Jako každá zábavovka jsme covery hráli po celou dobu existence. Pochopitelně jsme na nich začali, v momentě první tancovačky jsme neměli dost vlastních skladeb, takže tvořily většinu repertoáru. I když jsme po čase měli vlastních songů dost na celou zábavu, publikum už bylo na covery zvyklý, takže jsme to v playlistu vždycky míchali.

Měli jste chuť v průběhu svého působení už ukončit činnost, popř. byla ve vaší 20ti leté historii nějaká kapelní krize?
Krizí bylo nepočítaně, chuť skončit měl určitě každej mnohokrát před tím, než to skutečně udělal. Hrát tancovačky po vesnicích vyžaduje dost odříkání, trpělivosti, vytrvalosti a odhodlání, jsou chvíle, kdy ani ta láska k bigbítu nestačí. Já osobně jsem za těch dvacet let prošel několika silnýma krizema, kdy jsem to skoro zabalil.

Budiž vám ke cti, že jste zpívali vždy česky. Neměli jste chuť někdy do angličtiny? Kapely rády říkají, že to zní světově.
Světově to zní, když se to umí, to by rozhodně nebyl náš případ a není to ani případ spousty kapel, který tohle tvrdí. Texty jsme brali jako poměrně důležitou složku vlastních songů, jako jejich většinovej autor jsem se snažil, aby držely pohromadě a nějakou myšlenku měly, jakkoli je zbytečný u některých kusů rozebírat její hloubku. Jedinou výjimkou byl cover On My Head, kterej jsme jednu sezonu měli na playlistu a tehdejší zpěvák Rosťa to foneticky nadřel. Všechny ostatní cizojazyčný šlágry jsme přetextovali, popřípadě je hráli s existujícíma českýma textama.



Povedlo se vám nahrát několik alb, vzpomenete si na atmosféru při nahrávání první desky?
Docela přesně - nastoupili jsme do studia Franz Kavkaz jako mistři světa, ovšem hned první den se ukázalo, že vlastně vůbec neumíme hrát. Mysleli jsme, že to bude jeden velkej mejdan, místo toho se nahrávání ukázalo jako úmorná práce. Michal Janeček si s náma tenkrát musel hodně protrpět.

Krátce nám představte každé album, jak vznikalo, jak jste se podělili o muziku a texty …
První album jsme nahráli v roce 2010. Stál za ním náš tehdejší mecenáš (pro veřejnost chtěl a chce zůstat anonymní), kterej na to sehnal prostředky a po nás chtěl v podstatě minimální ústupky - obrovský štěstí, který každou kapelu nepotká. Nahrávali jsme v už zmíněným domažlickým studiu Franz Kavkaz pod taktovkou Michala Janečka. Songy byly připravený a některý i řádně ohraný po zábavách. Album přineslo do playlistu několik standardů, k těm nejvýraznějším patřily songy Malá nevinná a Starej apatykář.
Druhou desku jsme vydali v roce 2013, točit jsme začali už v roce předchozím, opět ve Franz Kavkaz (Michal už věděl, co ho čeká, patrně si nechal napsat silnější léky). Byl to takovej průřez dosavadní tvorbou, která byla vydaná na nekvalitních demáčích domácí výroby, doplnili jsme to o pár nových kusů. Tady bylo standardů víc, byla to vlastně taková polovýběrovka, snad každou zábavu jsme hráli Tak se to s náma valí dál, Čarodějku nebo Káru.
Třetí album vzniklo po výměně zpěváka v roce 2015 ve stejným studiu. Kompletně nový songy jsme neměli tolik sehraný a nacvičený, něco se dodělávalo ještě při nahrávání. Poprvý, a taky naposled, se na tvorbě písniček podílel někdo jinej než já - tři songy přinesl kytarista Ondra Hurajt, u čtvrtýho je uveden jako spoluautor.
Poslední album Srdce z bazaru jsme natočili v roce 2018, už u mě ve studiu Garage. Bohužel to byla jedna z prvních nahrávek realizovaných v nově zřízeným studiu a nese spoustu známek nezvládnutýho řemesla, dneska se za její zvuk trochu stydím. I z tohohle alba se ale rekrutovaly některý stálice programu, určitě to byla titulka Srdce z bazaru nebo Padlí andělé.
Další album už jsme nestihli, ač byl (a pořád je) materiál v podstatě připravenej. Udělal jsem asi patnáct demáčů, některý jsou tedy ještě dodnes bez textu, a i když to vypadalo na konec kapely, pořád jsem si hrál s myšlenkou, že by ta deska mohla bejt pěkná tečka. Jenže tý energie k realizaci je asi potřeba víc, než v současnosti mám...

Jak vznikaly vaše skladby, postupně spontánně, nebo jste si řekli, chodí míň lidi, teď musíme napsat hit…kdo rozhodoval, co a jak bude na desce? Pracovali jste společně, nebo každý donesl nápad?
Vždycky jsem byl v podstatě jediným autorem, výjimku tvořil Ondrův přínos na třetí desce (a pár kolektivních prehistorických kusů). Není to ani tak známka přílišnýho despotismu, přinést mohl kdokoli cokoli, ono se to ale skoro nikdy nestalo. Já jsem psal tak nějak průběžně, pokud jsme plánovali desku, bylo to samozřejmě intenzivnější. Ale protože píšu celej život jeden song pořád dokola, stačilo to víckrát okopírovat...
Vždycky jsem si myslel, že dokážu poznat, co z tý kolekce písniček na desce bude hit - nikdy to tak samozřejmě nebylo a lidi rozhodli úplně jinak.

Byli jste poměrně známou kapelou. Jak dlouho vám trvalo, než jste se dostali do podvědomí lidí? Plzeň byla vždy líheň rockových kapel (Odyssea, Rogalo, Elegie, Triumf, Tanit….a desítky dalších) sledovali jste muziku okolo sebe? Pociťovali jste konkurenci? Měli jste nějakou spřátelenou kapelu?
No vidíte, já Brufen nikdy za příliš známou kapelu nepovažoval, rozhodně ne v porovnání s kapelama, který zmiňujete. Samozřejmě jsme to sledovali. Konkurence je dneska obrovská, před pandemií hrálo každej víkend spousta kapel v poměrně malým perimetru, publikum se rozmělnilo mezi několik akcí. Nikdy jsme ale nepociťovali nějaký negativa konkurence - ve finále si vždycky vybere pořadatel a divák, a to v podstatě bez ohledu na zákulisní rozepře, záleží nakonec zase jenom na tom, jestli to ta kapela dělá aspoň trochu dobře.



Jaké své album berete jako nejlepší? A co stylově? Byli jste všichni na jedné vlně? Ovlivňovala vás při psaní muziky hudba okolo? Sledovali jste trendy?
Vždycky jsem považoval za nejlepší album to právě vydaný. Byly tam čerstvý věci, měl jsem pocit, že se mi povedly, byly neohraný, bavilo nás je hrát. Stylově jsme byli pořád stejnej bigbít, trendy s tím nehýbaly.
Hudba okolo autora ho přirozeně ovlivňuje, ať chce nebo ne. Takže mě určitě ovlivnily spousty kapel a písniček, určitě jsem některý částečně obšlehl, tomu asi zabránit nejde. Na stejný vlně jsme jeli pouze, co se našich songů týče, jinak jsme poslouchali různý věci. Nikdy jsme nebyli kolektivně tvořící a pro tvorbu žijící těleso, takový ty emotivní zkazky o společným několikahodinovým jamu a výsledný hudební extázi se nás netýkaly - vždycky jsem přinesl nějaký dema, kluci to překousali a pak jsme to nahráli.

Ohlásili jste konec kapely, nedočkají se vaši fanoušci nějakého Best of alba?
Nedočkají. Myslím, že nemá smysl dělat výběrovku stylem shrnutí už nahraných písniček. I tak by se to, při současných prodejích CD a ceně realizace, hrubě nevyplatilo. No a nahrát to znovu? To už jsme zase u tý chybějící energie...

Co bylo důvodem ukončení činnosti? Podepsala na tom také současná situace okolo covidu?
Covid hodil vidle do spousty věcí, hodně muzikantů ztratilo chuť hrát a tvořit. Zčásti to zasáhlo i nás, ten hlavní důvod to ale nebyl. Jak už jsem zmínil, několikrát jsem v předešlých letech stál před rozhodnutím, jestli ještě hrát, po posledních personálních změnách už tý zmiňovaný energie zbylo málo. Navíc jsem dostal, jak se často říká, lano z jiný kapely a ač to nebylo poprvý, tentokrát jsem to vzal. Dvacet let jsem podobný rozhodnutí konal pro dobro Brufenu, teď jsem poprvý sobecky myslel hlavně na sebe.



Konec přišel den ze dne, nebo tato myšlenka trvala už delší dobu? A k ukončení činnosti byli všichni jednomyslně pro?
Částečně už jsem na tuhle otázku odpověděl. Všichni pro rozhodně nebyli, ale, jakkoli to bude znít nabubřele a egoisticky, když vyndáte z auta motor, nejede - Brufen se vlastně zastavil z podobných důvodů... Část týmu jsem asi naštval značně, část to dokázala kousnout.

Bude nějaký závěrečný koncert?
Nemyslím si. Už rok jsme řešili post zpěváka, marně. Vlastně jsme byli v situaci, kdy bychom po uvolnění covidových zákazů stejně nebyli schopni hrát.

Chystá se někdo z vás pokračovat dále v jiné kapele, nebo zůstat u muziky nebo si všichni dáváte voraz? Jak se říká Never Say Never, je šance, že se ještě někdy v historii dá Brufen opět dohromady? Popř by byl nějaký výroční koncert? Stačí se podívat okolo sebe na vyhlášené konce (Kiss, Motley Crue…) nebude vám muzika chybět?
Hlavním důvodem ukončení činnosti byl můj odchod do jiný kapely, voraz si tedy rozhodně nedávám, spíš naopak - jsem teď s muzikou prakticky denně. Někteří ze spoluhráčů už nový angažmá mají, jiní snad mít budou - rozhodně bych si to přál. Výroční koncert je patrně utopie. Jelikož jsem nikdy nepovažoval Brufen za legendu, nějakej velkej comeback, byť na jeden koncert, mi nedává smysl. Zmínka o Kiss nebo Motley Crue je v týhle souvislosti dost vtipná..:)

Vzhledem k ukončení vaší hudební činnosti, jaká budou vaše poslední slova vašim fanouškům? Každopádně my vám děkujeme za ty super chvíle, které jsme měli možnost s Brufenem zažít a budeme doufat, že třeba jednou…..
Fanoušci jsou alfou a omegou všeho, čím kapela je, co dělá a kam se dostane. Měli jsme velký štěstí, vždycky na nás chodilo publikum, který nás dokázalo ve špatných časech podržet a posunout zpátky k těm dobrým. Potkali jsme spoustu skvělých lidí, bez bigbítu bychom je asi nepoznali. Fanoušci nám dali strašně moc, doufám, že jsme alespoň něco z toho dokázali vrátit. Děkujeme.

Za kapelu Brufen odpovídal Petr Kyrian

Debutové album skupiny, která ale, jak to tak bývá, vnikla na rozvalinách skupin jiných.
Nejedná se tedy o muzikanty nováčky, i když před tímto albem vydal Meat Mincer jedno EP.
Do studia ale evidentně šli s tím, že vědí, co by mělo být na konci snahy za výsledek.
Hezká stylová titulní strana vás nasměruje do světa (nebo snad hry ?) mafie, ale, i když je to námět jako bejk, nejde o koncept. Na toto téma je tu jen jedna písnička. Má ale dobrý refrén. Ne, že by nějak vysloveně zbořil hitparády, ale něco na něm je. Je to jedna z pasáží alba, kterou jsem si zapamatoval hned při prvním poslechu. Na začátku je ale úvodní Noční klid, což je klasická „zábavová“, celkem dobře šlapající písnička o komplikacích na bigbítu. Celkově je to tu pojato stylem od všeho něco, nebo lépe řečeno, nedrží se tu nějakého tématického okruhu, ale inspirace se využívá tak, jak přichází a pokud se vám nehodí první písnička, pusťte si prostě jinou. Třeba právě ta bude pro vás vhodnější. Druhý Zázrak taky šlape příjemně. Třetí Všudybyl je také chytlavá skladba.
Celkové hudební pojetí je prostě stará, poctivá hard&heavy škola o dvou kytarách, base, bicích a zpěvu. Klipovka Ďábel v mý hlavě mi vzdáleně připoměla třeba takové Saxon. Možná mohla mít deska trošku „větší produkci“, ale když to slyšíte popáté, zjistíte, že to v tomto případě vlastně nutné není a album má k živé podobě trochu blíž, než bývá dnes často zvykem a to není zase špatně.
Nechci vykecat o každé písničce všechno, máte tu deset, celkem příjemně běžících skladeb, tak to zkuste sami. Hvězdičky nedáváme, ale celkem pohoda. Není důvod nadávat.

www.meatmincer.cz

Pro Rockpalace: Petr Kohoutek

Melodica se vyhoupla na špičku opravdu vysoké vlny a legendární persona Russell Gilbrook z Uriah Heep je pouze jedním z mnoha zvučných jmen na připravovaném CD Rockový srdce.

Teplická rocková kapela Melodica vznikla oficiálně v roce 2019 v kruhu rodinném. Zakladateli se stali Hanka Ježková (zpěv), Filip Ježek (klavír, zpěv) a Radek Ježek (zpěv). Založit kapelu nás napadlo poté, co jsme ukončili rockový sbor a chtěli jsme skládat autorské písně s vlastními texty. Pomalu jsme se začali poohlížet po vhodných muzikantech. První koncert, který Melodica odehrála, byl na teplické Hvjezdě a hned s hvězdným hostem. Byl jím kytarista kapely Kabát, Tomáš Krulich. Na začátku roku 2020 jsme natočili několik demo nahrávek a vrhli se na videoklipy, které si natáčíme ve vlastní produkci (Ježek production). V květnu 2020, i přes nepřízeň složité situace kolem Covid 19, jsme nastoupili do profesionálního studia Ponte records Míry Kuželky v Mostě. Název alba jsme měli vymyšlený dopředu, neboť charakterizuje to, co máme všichni nejraději, rockovou muziku. Album jsme nazvali Rockový srdce. Bude obsahovat 13 písní a dva bonusy.

Po nahrání písně Válka jsme se rozhodli natočit filmový videoklip a sháněli jsme vhodné herce, neboť jsme od začátku psali scénář, který má příběh. Při angažování herců jsme se seznámili s hercem a moderátorem Miroslavem Šimůnkem, kterému Filip zahrál připravenou píseň na klavír a on byl tak nadšen, že nám začal dělat manažera a pomáhal nám s výběrem hlavních hvězd. Původně měli hrát hlavní role Eva Burešová a Marek Lambora, ale pro pracovní vytížení jsme museli oslovit další herce. A nebyli to herci jen tak ledajací. Prostřednictvím Míry jsme oslovili Lucii Vondráčkovou a Davida Gránského, kteří role ztvárnili profesionálním způsobem. Zahrál si také Míra Šimůnek a nadšenci z klubů vojenské historie kolem Tomáše Zaťka. Klip byl dokončen v srpnu 2020 a v září jsme jej v Praze oficiálně představili na křtu pro novináře a CNN Prima News. Samozřejmě nechyběly hlavní hvězdy Lucie Vondráčková a David Gránský. Klip nám pokřtila známá osobnost Michaela Dolinová a nutno poděkovat také Renému Kekely a Jaroslavu Hauerovi, kteří vše zorganizovali. TV Prima o tomto křtu natočila reportáž, která se objevila v pořadu Showtime.

Melodica avšak nedělá jen muziku, ale ráda také podporuje dobré a ušlechtilé věci. Jelikož máme rádi zvířátka a líbila se nám nabídka, kterou nám dal pan Ladislav Zimmermann z Nadačního fondu Slza zvířat, stali jsme se jeho součástí. Vystoupili jsme na podporu této nadace na několika akcích, včetně dvou plesů, které byly plné hvězd připravených touto cestou, stejně jako my, pomáhat němým tvářím. V letošním roce budeme spolupracovat na dalších projektech, které ale zatím neprozradíme. Na akcích Nadačního fondu Slza zvířat jsme se také seznámili s Miss Czech Republic 2020 Karolínou Kopíncovou a dostali jsme nápad ji oslovit na hereckou roli v našem novém videoklipu Svět se řítí do záhuby. Karolína nadšeně souhlasila a přijela do Mariánských Radčic do Kostela Panny Marie Bolestné, kde se klip realizoval.

Melodica je šestičlenné seskupení v čele se zpěvačkou Hankou Ježkovou, která skládá texty i písně. Na klavír hraje a zpívá Filip Ježek, který je hlavním skladatelem hudby a kapelníkem v jedné osobě. Za dalším mikrofonem stojí Radek Ježek, který se také podílí na textech. Na bubenické židli sedí vynikající bubeník ze Žatce Víťa Veselý. Nutno podotknout, že je také jeden z nejhlučnějších bubeníků podle vyjádření většiny zvukařů. Nejhlubší tóny obstarává povoláním profesionální kuchař Milan Sigmund a kytaru vynikající hráč sólových partů s kořeny ve Francii, Enis Bennour. Svoji zkušebnu má Melodica v Teplicích na Sometě.

Nové album, které Melodica připravuje, spatří světlo světa v letních měsích roku 2021. Na albu se objeví několik hostů. Patrik Bartko ze skupiny Marka Ztraceného, který pro kapelu nahrál kytarové party do skladby Soumrak a zahraje si též hlavní roli v připravovaném videoklipu k této písni. Jako další ososbnost se na albu objeví exkluzivní host z Anglie. Je jím bubeník Russell Gilbrook z legendární kapely Uriah Heep. Nahrál své party do zbrusu nové písně Život, která vzniká ve dvou verzích, anglické a české. Russell nahrával své party v anglickém studiu Basildon a Melodica v českém studiu Ponte records v Mostě. K písni vznikne také videoklip.

Jelikož kapela miluje natáčení videoklipů, vzniknou k písním z nového alba další. V předprodukci jsou klipy Země nedýchá (kde se jako host objeví kytarista Jan Bašek), Rockový srdce, Olymp (do kterého kapela jedná s herečkou Evou Burešovou) a Ježek. Klipy naleznete na YouTube na kanálech Ježek production a Melodica oficiální. Melodica si do svých klipů často vybírá město Teplice, které nabízí mnoho zajímavých a poutavých míst.

Melodica děkuje svým sponzorům AGC Chudeřice, Stanislav Tejček - elektroservis, Petr Kudělka, Ivan Koblása a MIH drive s.r.o., kteří kapelu podporují i v této nelehké době. Manažerem kapely je známý herec a moderátor Miroslav Šimůnek.

Pro Rockpalace Melodica a Tomáš Pošvanc.

Audiofilové, kteří stále ještě nevzdali poslech hudby zaznamenané na černých vinylových LP deskách, si často stěžují na šum a praskot, který jim kazí požitek z poslechu. Pro mnohé to byl a je důvod k zavržení analogového záznamu na gramofonové desce a k přechodu na kompaktní desku s digitálním zvukem. Ale i mezi těmi, kdo přednost CD po této stránce plně uznávají, je mnoho těch, kteří pokud jde o vnímání hudby, dávají přednost záznamu na dlouhohrající desce. Dnes však nechceme uvažovat, proč tomu tak je, zkusme ale zjistit, jak k šumu a především praskotu dochází a zda lze proti těmto narušitelům něco dělat. Obávám se však, že odpověď na druhou část problému bude silně skeptická, o čemž mne přesvědčují dlouholeté zkušenosti, a to tím spíše, že dnes se může většinou týkat desek, které už mají něco za sebou. Účinně lze totiž ochránit víceméně pouze nové, dosud nehrané "panenské" LP výlisky, a ty jsou dnes dostupné spíše výjimečně. S praskotem, s nímž přišla deska už z výroby, lze udělat většinou jen jediné a to smířit se s ním.

Povrch desky patří hrotu přenosky
Je-li pravda, že lidské vlastnosti se vytvářejí v době těsně po narození, platí to dvojnásob o gramofonové desce. Jedině pečlivé zacházení může zajistit, že záznam zůstane dlouhou dobu kvalitní, naopak již první nešetrné přehrání zanechá stopy navždy. Vinylová směs, z níž je vyrobena, je sice poměrně odolná, jemná drážka může však utrpět i nepatrným poškozením, například stykem záznamového pole s tvrdými předměty, mezi něž patří i částečky prachu. "Tvrdé" může být i setkání drážky s hrotem přenosky, který sice jediný má "vstup povolen", pokud ovšem není opotřebovaný nebo poškozený a do drážky se spouští s patřičnou opatrností. Ale právě tak nebezpečný je styk s našimi prsty, odkud se na desku může přenést tuk a jiné lepkavé substance,
nebo vystavení desky nečistotám ve vzduchu (zplodiny spalování, výfukové a cigaretové plyny, vysychající laky, květinové pyly a jemný prach). Pečliví proto manipulují s deskou v sepraných nítěných rukavicích už od vyjímání desky z obalu, kam desku po přehrání ihned uloží zpět. Vnitřní obal by měl být papírový (nejlépe z rýžového papíru), plastové obaly svým elektrostatickým nábojem přitahují prach, který vadí určitě víc než případné papírové chloupky, které se do drážky tak snadno nedostanou. Mechanicky mohou desky utrpět i při nevhodném uložení, kdy na ně působí velký tlak. Zejména při vyšší teplotě může dojít k tomu, že se termoplastický vinyl desky doslova rozteče včetně záznamu v drážce a deska se zbortí.

Hrot přenosky jako hlavní viník opotřebení
Je to bohužel tak, že i pokud držíme všechny vnější vlivy pod kontrolou, dochází při snímání modulací na povrchu drážky zároveň k opotřebení a to vzájemné. Jde jednak o působení tření mezi povrchy hrotu a drážky, jednak o možné údery hrotu o stěnu drážky. Tím dochází k obrušování obou styčných ploch a "zatloukání" hrotu do stěn drážky, při čemž může dojít k trvalé deformaci. To vše probíhá cyklicky, situace se zhoršuje až hrot působí spíše jako obráběcí nástroj. Za nepříznivé lze považovat krátké intervaly mezi přehráváním stejného záznamu, kdy se malé deformace nestačí vrátit do původního tvaru a stanou se trvalými. Hrot tedy ovlivňuje povrch drážky jak statickými, tak dynamickými silami (tření, respektive vtlačování). Statické působení, kterému se v době honby za chvějkami s hrotem s co největší poddajností přisuzovala neprávem větší vina, je dáno použitou svislou silou na hrot a jeho rozměry. Vliv rozměrů vyřešily hroty s větším zaoblením v profilu napříč drážky než ve směru drážky (tzv. biradiálně a později lineárně broušené hroty), což zaručilo zvětšení styčné plochy (dalším přínosem bylo zlepšené snímání záznamu vysokých kmitočtů, které hrot svým menším zaoblením může lépe sledovat, což má význam, zejména v drážce s větším zakřivením na konci záznamu). Patrně větší vliv má dynamické působení, určené hlavně hmotností hrotu, v případě, když hrot ztrácí kontakt se stěnou drážky a začne pracovat jako malá sbíječka. Oběma vlivy dochází k porušování povrchu drážky a ke zvětšování její drsnosti, což se stupňuje až do té míry, že se deformuje vlastní záznam. Zprvu se to projevíé jako zvýšený šum a praskot, později i jako zkreslení v reprodukci. Pro ilustraci si představme "rozměry" šumu, tedy nerovností na povrchu stěn drážky. Ideální nešumící deska by mohla mít nerovnosti maximálně 3 milióntiny milimetru. Nerovnosti jen pětkrát větší, tedy 15 milióntin, znamenající již desku "šuměnku".

Vše tedy ovlivňuje svislá síla na hrot, kterou nastavíme na raménku svého gramofonu. Platí, že nejmenší přípustná svislá síla na hrot, která ještě dovoluje nezkreslenou reprodukci nejvíce modulovaných míst záznamu na desce, zaručí zároveň relativně nejmenší poškození drážky i hrotu. Postupujeme tak, že zkoušíme přehrávat testovací nebo hudební desku se silnou modulací nejprve při maximální svislé síle, kterou doporučuje výrobce a postupně jí zmenšujeme až k hodnotě, kdy ještě zkreslení není slyšitelné. Pro běžný provoz pak nastavíme sílu o něco málo větší. Obvykle to bývá síla na dvou třetinách výrobcem udávaného rozsahu (napríklad 17,5 mN v případě rozsahu 12,5 až 20 mN).

Prach není hudby kamarád
Nejde ani tak o vláknité nečistoty na povrchu desky, které se mohou nejvýš nabalovat na hrot, kenž pak bez většího nebezpečí poškození vyskakuje z drážky. Jde o částice prachu, o němž již byla řeč, které se spolu s dalšími aerosoly včetně lepkavých dostanou mimo jiné i působením elektrostatických sil přímo do drážky. Částice prachu jsou často velice tvrdé s ostrými hranami a setká-li se s nimi hrot, ozve se silný praskot nebo lupanec. Že se to ani povrchu drážky nelíbí, není třeba uvádět. Nejhorší je však, smísi-li se prach s lepkavými, zejména tukovými částicemi, kdy vznikne jakýsi druh brusné pasty, která ulpívá na hrotu a působí tak po celé délce drážky. Tak působilo kdysi doporučované mokré přehrávání desek, které bylo v podstatě vstupenkou k pláči nad šumícími deskami. Voda vůbec na povrch desky nepatří a když, tak musí být co nejrychleji odstraněna (rozpouští totiž plastifikátory v lisovací hmotě a tím zdrsňuje drážky).
Původ všeho nadměrného šumu a praskotu LP desek naznačuje, že nejúčinnějším způsobem boje proti nim spočívá v prevenci, tedy v úzkostlivé čistotě a v šetrném zacházení. Nic ovšem nezmůžeme s lupanci, které se v reprodukci pravidelně opakují v jednom místě povrchu desky a postupně se zeslabují. Ty jsou důkazem (mimo škrábanců na povrchu LP), že do lisu se dostala znečištěná hmota, za což lze vinit jedině výrobce desek.

Klasická otázka: co dělat?
Prevence, tedy čistota a pečlivost při manipulaci s deskou, rozhoduje vše. Na základní "údržbu", přístupnou všem, stačí i sepraný kapesník na povrch desky a jemný ale poměrně tuhý štěteček, který nastavíme šikmo proti pohybu desky, kterou od kraje k etiketě "zameteme". Podle kvality štětečku lze tak alespoň částečně zasáhnout i hlouběji do drážky. Vyhněte se sametovým poduškám, z nichž se může naopak prach zadírat do drážky a navlhčeným houbičkám, které po odpaření vody zanechají v drážce usazeniny. K mání nejsou již bohužel čistítka Cecila Wattse, například váleček Parostatik s povrchem z krátce sestřihaného nylonového sametu, na nějž se z vnitřku odpařovala voda, které překonávala elektrostatický náboj desky. Nahradit je mohou kartáčky z uhlíkatých vláken, zejména pokud jsou to značkové výrobky Decca nebo Hunt E.D.A., jiné mohou pouštět vlákna. Nejdokonaleji mohou desku vyčistit komerční zařízení, pracující na mokro-suchém principu s pneumatickým odsáváním čistící kapaliny z povrchu otáčející se desky (Nitty Gritty nebo dokonalejší VPI). U nás se bohužel zatím nenašel highend salon, který by takovou pračku dovezl a zařídil placenou službu. Ale až se vám zachce navštívit londýnskou HI-Fi Show, třeba příští září, nezapomeňte vzít sebou své nejpotřebnější miláčky – tam takovou službu vždy mají. Jinak v případě největších ušmudlánků, kterým hrozí likvidace už zbývá jen jejich umytí ve slabém roztoku kvalitního detergentu (stačí pár kapek) o teplotě asi 35 stupňů. Desku ve svislé ploze omýváme ve směru drážky nejlépe jemným kartáčkem. Vodu raději ne destilovanou lze podle některých diskofilů "říznout" izopropylalkoholem až do 20 %. Po umytí desku co nejrychleji zbavíme vody a usušíme mezi vrstvami filtračního papíru, tlakem z obou stran, případně desku ihned přehrajeme.

Bez čištění nenecháme ani hrot přenosky. Poslouží nám tužší štěteček, jenž často bývá ve výbavě přenosky, kterým hrot po přehrání každé strany desky otíráme poněkud šikmo ve směru podélné osy přenosky zásadně od části s vývody signálu k přední části, tedy ve směru relativního pohybu drážky. Toto rutinní čištění občas doplníme odstraněním na hrotu ulpívající "brusné pasty" tím, že na štěteček naneseme trochu isopropylalkoholu nebo vodky, pokud vám jí není líto (pozor, aby tekutina nestékala po chvějce do jejího pružného uložení). Poslouží prý i škrtátko od zápalek, kterým se přejíždí po špičce hrotu, ovšemže jemně!

Často pomůže proti šumu a praskotu i výměna přenosky za typ s hrotem jiného tvaru, který se dotýká drážky v místech, kde není poškozená.

Zdroj: hifiporadna.cz
Foto: zdroj internet