No pane, to jsou skoky. Po metalu teď zase něco z jiného soudku.
Nevím, co na to řeknete, až to sami uslyšíte, ale já tady slyším mix folku s trochou bigbítu. Rock je tu ale řekl bych spíše kořením, než základem. Aranže nebo struktura skladeb je spíše blíž folkové muzice a projev taky. U toho je to myslím znatelné ještě víc. To platí pro mužský, ale hlavně pro ženský zpěv na albu. Je většinou klidný, s přednesem, který je řekl bych typický pro folkaře. Osobně mi to nevadí. Ono to muzikantsky není vůbec špatné. Jsou tu zajímavé momenty od bicích i basy a kytara si taky najde místa, kde si jí všimnete. Klávesy zrovna tak. To je celkem vše v pořádku. Pokud to mám nějak přiblížit a zařadit do nějakých škatulek i když je nemám rád, tak já osobně tu slyším muziku řekněme od Van Halen přes lehonce naznačenou Hudbu Praha po Žalmana a spol. Takový rozptyl tu fakt nacházím a berte jako fakt, že jedna písnička je celkem fajn pohodový bigbít a druhá může bez problému na folkový festival. Jinak je ale slyšet, že si skupina dala záležet a některé pasáže možná na první letmý poslech ani nepoberete. Tím teď myslím třeba závěrečnou instrumentálku Leon, kde se toho děje celkem dost, ale ne vše je hned slyšet napoprvé. Třeba hrátky s dozvukem kytary ve stylu ping-pong sterea, kdy zvuk skáče z jedné bedny do druhé a zpět. Taky je dobré si třeba vybrat, který nástroj budete zrovna poslouchat.
Zatím jsem si vybral pár momentů, které se mi líbí. Např. refrén úvodní Leuko-City, pak např. třetí Tak skoč, kde ale paradoxně refrén je slabší, než zbytek písničky. Mám z ní ale pocit, že náladou má blízko třeba k muzikálu Tajemství. Jsem je zase blízko folkovému Žalmanovi.
No, je to klidná, dospělá muzika, kde si muzikanti hrají to, co chtějí tak, aby z toho sami měli radost a třeba někam na městské slavnosti na náměstí to bude myslím hezky pasovat. Folk-rock, který neruší. OK.

Petr Kohoutek

Město Teplice má v občance, nebo rodném listě mnoho skvělých a známých muzikantů. Můžeme jmenovat skupiny Kabát, Motorband, Blue Rocket a pokud ke "skvělí, známí" přidáme ještě "odvážní", máme tu 112 % rock'n'roll v podání party Halhol. Milan Korda za mikrofonem, Milan a Lubor Ilešovi kytary, Daniel "Hafo" Hafstein bicí a Tomáš Jarolím basová kytara. Jejich husarský kousek svým zájmem a sledovaností přerostl z regionální akce v celorepublikový manifest. Jak jsme vás na Rockpalace informovali, Hlahol zahráli koncert na střeše rockového klubu Knak a podpořit je v reálu přišlo přes 500 diváků, nehledě na přísná vládní opatření. Rebelie, manifest, restart, světlo v tunelu, ale především silná dávka kvalitní muziky, konečně live a konečně s přáteli. Pozvání k rozhovoru přijal basák Tomáš Jarolím mimochodem zakládající člen již zmiňovaných Motorband.

Kdyby pan Colombo pátral po strůjci nápadu koncertu na střeše Knaku, kam by ho zavedl jeho detektivní nos?
No ke mě a k Petrovi Samkovi, který provozuje klub Knak. Nápad byl po roce zopakovat stream v Knaku a já začal dumat, jak tomu dát rozměr svobody a nádechu čistého vzduchu a rock'n'rollu a pravda i slušné rebelie.

Jak dlouho trvaly přípravy a zaskočily vás netradiční překážky, které jste dosud při standardních vystoupeních řešit nemuseli?
Tak bylo to v tom prostoru poprvé a muselo se vše udělat na míru. A to v kontextu bezpečí budovy, techniků a techniky, ale i nás. Hmotně i právně. Nejtěžší bylo zajistit počasí, neboť od určité chvíle pro zájem lidí padla mokrá varianta uvnitř klubu.

Asi speciální musela být zvukovka. Řešili jste možná co nejlepší zvuk i pro kolemjdoucí? Měli jste lampy pekelněji vytavené než na běžných pódiích?
Ne, standard u všech aparátů. Klasicky i tak hrajeme dost nahlas, neboť kytary nepoužívají krabičky a tak je třeba zesilovač vybudit. Jenže zvukovka byla jen půl skladby. Pár minut. Bylo potřeba neprovokovat okolí, aby policie dorazila co nejpozději. Máme, ale tak jasné a čitelné zvuky a promyšlené frekvence zvuku, že mnohdy rovnou hrajeme bez zvukovky i na festivalech. I cizí zvukař si to nastaví na první skladbě.

Co říkali vaše nástroje na chladné a větrné počasí, pojali jste jinak ladění pro eliminaci postupného zahřívání nástrojů na těle?
Ne klasika. Já mám dva basové Precision ze sedmdesátých let a ty drží kdekoliv. Kytary bylo nutné častěji dolaďovat to je pravda. A pro prsty teda nic moc.

Jaké jste zažívali pocity, vidět po dlouhé době fanoušky pod pódiem, když dopředu nebylo ani jisté kolik lidí vlastně dorazí?
No bylo tam asi pětset lidí. Být teplo a nepršet ještě pár minut před koncertem tak tam byli tisícovka "náhodně" kolemjdoucích (smích). Hrát v kontaktu na lidi je vždy zážitek, i když tohle byla opravdu výjimečně vysoká "stage".

Je něco co by si v souvislosti s koncertem na střeše rád zmínil?
Že to nejvíc byla atmosféra svobody pod pódiem a radost těch lidí. Světla nám tam dělal Láďa Neubauer, což je v branži legenda. Ten mi dal po koncertě největší odměnu. Řekl "Bylo to super a dneska jsem si při tom vašem svícení uvědomil, že už chci dělat jenom to, co mě baví!".

Vím, že Hlahol makají na novém materiálu a připravují CD. Ovlivnil lockdown vaší přípravu, třeba ve smyslu, že jste měli více času na pilování songů a aranží, nebo jste zastánci přímočarosti na první dobrou?
Na první dobrou dáváme nahrávání v Sonu. Jinak co skladba to jiný příběh i styl tvorby. Někdy porod za tři dny jako Dalajláma a jindy třeba i měsíc hledání toho správného nastavení pocitu ze skladby jako u Heffronu. Covid necovid zkoušíme třikrát v týdnu a taky tvoříme. Žádné násilí až bude dost skladeb na CD tak bude.

Jste zastánci syrového zvuku, bez modulací, přímočarého rock'n'rollu a výrazně úderné a přesné rytmiky. Vychází to z vaší přirozenosti, nebo jste našli díru na trhu?
Tady není žádná díra na trhu tady je Hlahol (smích). Hele každý z nás je dost starý na to, aby nám bylo jasné, že to co stojí za to je pravdivost a upřímnost a nejhorší je na něco si hrát nebo moc kalkulovat. Hrajeme, co nás baví, a víme, že tenhle svět je už dost v hajzlu, takže rozdávat radost a nadhled v humoru má větší hodnotu než ta nejefektnější póza a prvoplánovost. Bez chemie a náhražek je naše cesta.

Možná otázka na kytaristy, ale určitě máš také přehled. V minulosti byly zesilovače pana Rožďálovského kombinací kvality a přijatelné ceny pro muzikanty, kteří nedosáhli na zahraniční značky. Je sympatické, když vidím u Hlaholu vedle Marshall také Rozdal. Obstojí české zesilovače a mají kluci s výrobcem nějaké vazby, třeba ve smyslu, že jim postaví zesilovač na míru?
No řeknu to takhle. U nás je fajnšmekr na zvuk Milan Illeš a ten hraje na Rožďala! Má to stejnou hodnotu jako Marshall co se týká zvuku, ale nemusíš pro to prodat motorku, abys na to měl. Nesmíš to, ale zasrat padesáti krabičkama, to pak nehraje nic. Jenomže to zase musíš umět hrát a ne se schovávat za efekty. Basa je u nás to samé. Precision a Ampeg a zvukař to jen zesiluje anebo zeslabuje a to fakt. Rožďala známe, ale na míru nám nic nestaví a ani slevu nedá potvora jeden (smích).

Neodpustím si jako basák amatér soukromou otázku. Jaké jen to hrát s Hafem, pro mě stále nejlepším bubeníkem u nás? (při vší úctě k ostatním).
Já bych se k muzice nevrátil po třiceti letech, pokud bych nehrál s Hafem. Ale fakt je, že jsme na sebe výjimečně napojeni a to, že on hraje se mnou, mu zase dovoluje hrát "naplno". V tom byla mimochodem i síla původního Motorbandu, krom hlasu Kamila. To vidím až dneska. Ale bacha, Hafo ti neodpustí ani tón mimo a nebo vedle, je horší jak Precision z roku 1960.

Mirek Donutil říkal, že nejvíc letí ženský na muzikanty. Jak umí naložit Hlahol s touto devizou? (smích)
Hele, tak to ti nedokážu odpovědět já sem totiž ženatej (smích). A kluci se baví jen o dlabanci (smích).

Tome, děkuji za rozhovor, a pokud máš na srdci vzkaz pro fanoušky, kolegy muzikanty, techniky, pořadatele tak sem s ním.
Mám vzkaz pro lidi. Existuje lidská důstojnost, hrdost a odvaha, které nás nutí brát se za osobní i kolektivní svobodu. Bránit se nespravedlnosti, třebaže zabalené do humanity. Nemůžeme se spokojit s málem v tomto ohledu. Už proto ne, že naši předci za to platili životem. Proto jsme napsali Hefron na počest českých legionářů a o jejich boji za svobodu. Právě v době, kdy nám tu naši svobodu berou. Je nutné svobodu bránit a starat se o ní, ale ještě nutnější je dnes být slušný a prostý agrese. Já říkám být pevný ve svém vnitřním postoji. No A taky se z toho nepodělat a zachovat si Radost a smysl pro humor. Třeba u písniček Hlaholu takže přijďte na náš koncert.

Pro Rockpalace Tomáš Pošvanc.

Jak už je z názvu znalcům historie patrné, hořická powermetalová kapela Titus se věnuje historickým tématům. Titus byl sice římský císař, ale Východočeši opěvují hlavně českou historii. O to je jejich tvorba pro mě zajímavější. Na jaře letošního roku připravila tato parta ostřílených muzikantů debutní CD První boj.
Kapela hraje velmi svižnou, melodickou muziku na pomezí heavy a speed metalu. Nechybí mohutné sbory. Refrény se zdají být snadno zapamatovatelné, ale přitom převážně nejde o nějaké plytké rýmovánky. Najdou se ale i výjimky. O tom dále. Trošku mi tvorba Tita připomíná stylově spřízněnou Alžbětu. Není to jen tím, že bicí v Titus otlouká někdejší bicmen Alžběty Radim Zvoníček. Sestavu dále tvoří Luděk Verner – basa, sbory, Tomáš Halák – kytara, sbory a Zdeněk Mitáš – kytara, zpěv.
Na rovinu je ale třeba přiznat, že debut party jménem Titus má své porodní bolesti. Silná místa střídá se slabšími. Vyloženě se mi nelíbí odrhovačka Doktor s opravdu pitomým textem, který navíc naprosto nezapadá do historického kontextu. Hudebně to není špatný song, ale ten text mě prostě tahá za uši.
To následující rychlojízda Místek 1939 v textu zpracovává událost, kterou historie zná pod titulem Bitva o Czajankova kasárna. Místečtí vojáci se v březnu 1939 postavili otevřeně německému nepříteli. Byl to jediný významnější souboj ozbrojených československých vojáků s německou armádou při anexi Čech a Moravy a Slezska v březnu 1939.
Nechybí ani patetická balada Láska a zmar, která se jako balada tváří jen v jejím začátku, pak se to všechno zlomí a finále už je pěkná kytarová rubanice. Líbí se mi taky songy Přemysl Otakar II. nebo trošku pomalejší V dubovém háji. K nádherné baladě Ztracená kapela pořídila i profesionálně zpracovaný videoklip, který měl v půlce května premiéru na jůtůbku. Poslechněte si drsný příběh s nepěkným koncem. Bohužel, i to se stává. A ten refrén vám v uších bude znít asi ještě hodně dlouho stejně jako mně.
Musím říct, že mezi mými dojmy převládají klady nad zápory. Porodní bolesti střídá čistá radost z hraní. Rád si kapelu poslechnu i naživo.
Pro Rockpalace Honza Holý

Vážení přátelé, je tady den rozhodnutí a my jdeme do toho! Pečlivě jsme zvážili aktuální epidemickou situaci a z ní vyplývající podmínky pro pořádání kulturních akcí, a dospěli k názoru, že obojí se jeví již natolik příznivě, aby naše „lokální“ varianta měla šanci proběhnout. Tudíž, již žádné odklady, letošní ročník naší/vaší domácí metalové veselice tedy hodláme uspořádat, a to v obvyklém termínu 17. až 19.6. na obvyklém místě činu v Kempu Brodský!

Jak jsme každopádně avizovali již minule, tento odložený 12. ročník bude mít svá specifika. Produkce se tentokráte bude odehrávat pouze na jednom pódiu, kde se během tří festivalových dnů vystřídá celkem 36 kapel z československé scény. Omezení se nevyhnou ani doprovodnému programu, ze kterého vám letos nemůžeme z očividných důvodů nabídnout dětský tábor či kolektivní soutěže.
Abychom vám nicméně takovýto downgrade alespoň nějakým způsobem vykompenzovali, a zároveň vám poděkovali za vaši neustálou podporu, přichystali jsme pro vás následující dva bonusy, ze kterých si budete moci na místě vybrat: Buď si přímo na Broďáku budete moci již nyní zakoupit vstupenky na MGCDF 2022 a to se slevou 300 Kč, nebo si zvolit poukázku na 8 piv zdarma v našem venkovním festivalovém výčepu (na čepu bude Primátor 11). O vybraný bonus si řekněte hned při vstupu na festival, později to bohužel nebude z organizačních důvodů možné.
Zároveň kdo ať už z jakéhokoliv důvodu nebude moci na letošní ročník dorazit a má platnou vstupenku, tato zůstává v platnosti na rok 2022. Samozřejmě pokud byste chtěli z jakéhokoliv důvodu vstupné vrátit, můžete i nadále tak učinit tam, kde jste svoji vstupenku zakoupili.
A když už jsme u vstupenek, stále běží předprodej závěrečné emise lístků v Tortharry shopu (http://www.shop1.tortharry.com/.../metalgate-czech-death.../), a to do vyprodání kapacity. Pokud tedy ještě nemáte lístek, doporučujeme si ho zakoupit právě v předprodeji, jelikož aktuálně nemůžeme garantovat, že vstupenky budou k prodeji i na místě.
Dále je třeba zmínit, že navzdory aktuálnímu rozvolňování se určitě nevyhneme nejrůznějším hygienickým a protiepidemickým opatřením, které se na naši/vaši domácí metalovou veselici budou vztahovat. Proto bychom vás rádi požádali o pochopení a součinnost na místě, aby vše mohlo proběhnout, pokud možno, bez komplikací.
Navzdory všem takovýmto úskalím pevně věříme, že si to všichni i tak užijeme, a že MGCDF se opět rozjede tak, aby se příští rok vrátil v plné parádě!
Těšíme se na vás a zůstaňte na příjmu pro další informace!