Dnes tu máme tři vymítače trsátek, ortodoxní pány basáky prsťáky, které ve své hudební různorodosti spojuje snad jen přímý kontakt se strunami, tak jak jim ruce narostly. Dokonce jeden z pánů prozradil a doslova to znělo trochu jinak, že hrát na basu trsátkem, je jako používat s holkou kondom.

Tomáš Vančura (Final Pain, Arawn), Miroslav Vorlíček (Martin Ketner Band, Lady I Trio, MGB&) a David Hradílek (Törr, Adagio Funebre, After Rain, Vidock, Innersphere, Return to Innocence, Virus).

Idea Troj-Boje vznikla z absence argumentačních potyček s kolegy muzikanty ať už "odborných" z koncertních šaten či "zbytečných", které si již nikdo nepamatuje, neb byly vedené do ranních hodin v putykách. Rád bych ještě upozornil, že se nejedná o řízenou sondu dealera hudebních nástrojů ani jiný sociologický průzkum, natož výběr kandidátů na oddělení MUDr. Karla Nešpora.

První baskytara?
Tom: Ahoj, díky, že jsi mě oslovil na rozhovor. Moje první baskytara byla Jolana Iris.
Míra: Jolana Disco, taková červená sekera, časem dostala pilkou změny tvarů a lakovaný design s polepem sobotní přílohy Rudého Práva, ale myslím, že tam byly zrovna kuchařské recepty a inzerce pro zahrádkáře (oddechové čtení po zkoušce). Léta byla basa součástí výzdoby ve V + V Rock Bar Most.
David: Mou první baskytarou byla Jolana z bazaru, kterou přinesl na Vánoce „Ježíšek“, třebaže jsem původně chtěl elektrickou kytaru.  Tato „chyba“ tedy zapříčinila, že jsem dnes baskytaristou.

První aparát?
Tom: První aparát jsem si koupil v Plzni u pana Fídka. Byl to tranzistorový 300watový zesilovač a nechal jsem si u něj postavit bednu 4x10.
Míra: Solton BK 100.
David: Dlouhé roky jsem neměl vlastní aparát, protože ve zkušebně a na koncertech byl vždy nějaký k dispozici. Později jsem si pořídil zesilovač a bednu Gallien-Krueger. Tyto věci jsem po nějaké době prodal, protože jsem potřeboval vyšší výkon. Následně jsem si nechal udělat bednu na zakázku od jednoho člověka přes Miloše Dodo Doležala a k ní koupil zesilovač SWR 700. Toto vybavení mám dodnes.

První písnička?
Tom: První skladba, kterou jsem se naučil, byla od Joea Satrianiho a jmenovala se Always With Me, Always With You.
Míra: To bude oříšek, já začínal instrumentálkama.
David: To si pamatuji přesně. Protože jsem tehdy, to mi bylo nějakých 16 let, neměl okolo sebe moc muzikantů a kapel, se kterými bych mohl hrát, začal jsem tedy skládat své vlastní skladby pro sólovou baskytaru, které jsem pak jako sólista hrál na nejrůznějších akcích (a nahrával ve studiu). Úplně první skladbu, kterou jsem kdy napsal, byla věc s názvem „David Hradílek – The Mist“. Na Youtube je možné si ji poslechnout.

První krabička?
Tom: Krabičky jsem nikdy nepoužíval a nepoužívám. Jsem zastánce co nejkratší cesty mezi kytarou a aparátem. Jediná výjimka je v mé vysílačce, která má gain, který používám pro mírné zkreslení zvuku.
Míra: Bosácký oktáver Boss OC-2, ještě teď slyším, jak v malých klubech za barem cinkaly skleničky, když jsem to sešlápl.
David: Pokud hraji s metalovou kapelou, nejsem moc příznivec krabiček. Mám rád přirozený zvuk baskytary. Dlouhé roky jsem žádnou nepoužíval, až s přesedláním na bezpražcové baskytary jsem začal používat chorus od BOSS a později kompresor od stejného výrobce. Občas, když hraji svou hororovou, experimentální hudbu, používám Digiverb a Overdrive od Digitechu, ale to opravdu jen výjimečně, když tvořím nějaké ambientní plochy jako podkres pro soundtrack ke svým hororovým knihám. A nesmí zapomenout ještě na jednu krabičku, bez které se neobejdu, na ladičku BOSS. Když to tedy shrnu, můj základ krabiček na metal je chorus, kompresor a ladička.

První fanynka?
Tom: Má přítelkyně.
Míra: Smutný příběh, neozvala se nebo byla tajná.
David:Tak to vážně nevím. Vždy jsem byl ošklivej a neúspěšně předstíral, že umím hrát, tak asi žádná.

Baskytara na pustý ostrov?
Tom: Rozhodně Fender Jazz Bass.
Míra: Akustická mňoukačka od Furcha Bc 62 – SW FL.
David: Akustická. Hádám, že s elektřinou by to tam nebylo nic moc. Značka samozřejmě Spector.

Koncert s kapelou snů?
Tom: Určitě by takových kapel bylo více, ale stát na podiu s In Flames nebo Soilwork, to by byl splněný sen.
Míra: Každý koncert je pro mě snový.
David: Jsem více než dvacet let obrovským fanouškem kapel King Diamond a Mercyful Fate, takže aspoň s jednou z nich.

Baskytarový idol?
Tom: Ze zahraničních určitě Geddy Lee z Rush, protože je to správný hudební mimozemšťan. Z českých vod bych pak jmenoval Máru Haruštiaka.
Míra: Jakýkoliv dobrý zpěvák či jiný muzikant.
David: Steve DiGiorgio.

Vlhký baskytarový sen?
Tom: Určitě bych si někdy chtěl zahrát na Jazz Basse z 60. let.
Míra: Vytopená zkušebna, ajaj.
David: Svou vysněnou basu už mám, tak zkusím odpovědět trochu jinak, když jsme u toho snu a vlhkosti se „zakomponování“ baskytary. Hrát na svou bezpražcovou baskytaru Spector a přitom zezadu brát svou přítelkyni. Sice bych musel mít popruh hodně zkrácený a baskytaru bych tak měl pod krkem, jako kdybych hrál v The Beatles revival, ale na tu chvíli se to dát vydržet.

Vlhký aparátní sen (máš bedňáka)?
Tom: Jednou bych chtěl mít za sebou bednu EBS Neoline 810 - 8 x 10 s basovou hlavou EBS TD-660.
Míra: Nějakej roztancovanej čurin si chce na chvíli odložit „točený“ na můj aparát (psáno životem).
David: Asi Ampeg.

Ideální struny?
Tom: Nejraději používám struny EBS TN-CM5 o tloušťce 45, 65, 85, 105, 128, přičemž tu nejslabší vyhazuji.
Míra: V posledním letech poniklovaný DR NMR-45 s kulatým jádrem, skvěle čtou nástroj (vhodné i na bezpražec) a kobaltové hlazenky ERNIE BALL 2814 na bezpražec.
David: Zatím D'ADDARIO EXL220.

Trsátko osudu?
Tom: Trsátko jsem nikdy nepoužíval, hraji výhradně prsty.
Míra: Na trsátko jsem koncertně ještě nedorostl. Na domácí brnkání či občas na nahrávku pro rockové kolegy kovové 1 mm, kov na kov. 
David: Nepoužívám trsátka.

Lampy ano-ne?
Tom: Používám tranzistorový zesilovač, protože je jednodušší a spolehlivější na údržbu. Samozřejmě je to i otázka peněz, klidně bych si uměl představit i lampový zesilovač.
Míra: Finančně a hmotnostně aspoň lampu v preampu.
David: Je mi to celkem jedno, hlavně když ten daný aparát bude hrát dobře.

Pražce ano-ne?
Tom: Rozhodně pražce ano, protože hraji metal a abych pravdu řekl, bezpražcovou basu jsem zatím neměl možnost vyzkoušet.
Míra: Můj oblíbený fórek: Taková ostuda, syn nádražáka a hraje na bezpražec. Samozřejmě obojí je super, jsou to ale dva světy. A to jste ještě neviděli naštvanost spoluhráčů, když nastupujete do auta na koncert a táhnete dvě basy, to je pro kytaristy, kteří s sebou táhnou 3 kytary naprosto nepochopitelný.
David: Rozhodně bez pražců

Zkreslení ano-ne?
Tom: Zvuk na svou basu si nastavuji tak, abych měl gain přesně na hranici zkreslení.
Míra: Ne.
David: Ne. Ničí to přirozený a kvalitní zvuk nástroje. Teď se bavím konkrétně o svých basách Spector.

Bezpečná hladina alkoholu (nepoznají spoluhráči):
Tom: Spoluhráči poznají vždycky všechno, ale jedno či dvě piva si před koncertem dáme.
Míra: Hruškový džus s vodou.
David: Maximálně jedna dvojka vína. Před hraním jinak nikdy nepiju. Nepřipravuji se intenzivně na zkoušky nebo koncerty (desítky hodin týdně), abych šel na zkoušku nebo pódium opilý a pak hrál jak shit.

Nebezpečná hladina alkoholu (pozná i šatnářka)?
Tom: Víc jak tři piva raději neriskuji. 
Míra: Neředěný hruškový džus.
David: Jak jsem předtím zmínil, že nepiju před zkouškou nebo koncertem, tak po nich za to umím asi hodně vzít. Obzvláště po koncertech na turné. Nebezpečná hladina je pak dát sólo tak 3 litry vína.

Konec světa a ty můžeš zachránit jednu baskytaru, krabičku a aparát pro další generaci?
Tom: Určitě kytaru Fender Jazz Bass, aparát od Trace Elliot a krabičku nevím, v těch se nevyznám.
Míra: Dal bych šanci vývojářům, takže bych zachránil jen akustickou kytaru a nejspíše s nylonkama.
David: Bezpražcovou baskytaru Spector, chorus BOSS a aparát SWR.

Krabička, která je zadarmo drahá?
Tom: Neumím ti odpovědět.
Míra: Malá lakovaná krabička na čaj, zvaná čaire, viz. Panoptikum Města pražského.
David: Netuším. Jak jsem zmínil předtím. V krabičkách moc nejedu, tudíž nemám zas takový přehled a porovnání.

Největší trapas na podiu?
Tom: Pominuli technické problémy, tak žádné trapasy neděláme.
Míra: Nemohu jmenovat, vlastně bych byl na seznamu taky.
David: Když jsem se na koncertě během jedné skladby zamotal do kabelů od odposlechů a hodil jsem s basou pěknou držku.

Úkol zněl jasně, rozmlátil na pódiu baskytaru. Která to bude?
Tom: Nejsem punkáč, tedy zastánce rozbíjení nástrojů, takže taková basa není.
Míra: Né ta moje.
David: Vyrobená z kartonu. K hudebním nástrojům chovám velkou úctu. Nerozmlátil bych žádnou.

Rada nad zlato začínajícímu basákovi?
Tom: Hrát pro radost, pracovat na tónu a jeho barvě a cvičit s metronomem.
Míra: Pauzy hrajou, kdybych to jen na začátku tušil, tolik bych do toho nebušil, jo a klidně to můžete říci i kytaristům.
David: I když je to někdy těžké, nikdy se nevzdat a pořád hrát a hrát a zároveň se třeba pokusit najít si svůj osobitý muzikantský styl.

Pro Rockpalace Tomáš Pošvanc.

Nedávno jste vypustili do světa nový singl projektu CONSTIPATION, vál je nazpíván v mateřském jazyce, jak to souvisí s Perversity? Mají sa fanoušci obávat stylové změny nebo konec Perversity?
Je to len projekt, ktorý ventiluje moje hudobné chúťky. Robí mi radost robiť muzičku bez hraníc a obmedzení. Perversity to absolútne neohrozuje. Len sme mali s Fetusom /gitara Perversity/ trocha času a vypustili projekt Constipation na scénu. Plánujeme tento projekt z času na čas oživovať a zohnať si aj nejakých hostí. Tu je všetko otvorené.

Pod jménem Perversity jste zveřejnili novou skladbu a video – The Worms Among Us! skladba sa jako bonus objeví na reedici debutního alba. Kdy vyjde a u koho?
Táto reedícia debutu už vyšla v auguste 2020 u nášho vydavateľa Metal Age Productions. Skladbu na ktorú sme spravili aj video, sme nanovo nahrávali ešte v decembri 2019. Je to vlastne song z nášho prvého demáča z roku 1997.  Celá reedícia má nový design a remastrovaný zvuk. Tento album už nebol dlhšie k dispozícii a zdalo sa nám fajn to takto vydať ku nášmu 25. výročiu.

Reedice bude mět aj jiný cover proč? Starej sa vám už nelíbil?
Jedná sa vlastne o pôvodný obal, ktorý mal na debute byť. Takto sme to na promo CDr posielali firmám. V booklete je zachovalý aj obal od Deathera, ktorý obálku In The Garment Of Lust potom ilustroval.

Na Slovensku byla spousta death metalových kapel, jak situace vypadá v současné době?
Kapiel je myslím dosť. Teší ma, že aj viaceré staré hordy ešte hrajú a vydávajú nové piesne. Scéna tu funguje v podstate ok. Samozrejme teraz nie sú koncerty a celé to trocha zamrzlo. Musíme len vyčkať a celé sa to znova rozbehne. Tiež si všímam, že viaceré bandy majú nové zmluvy so zahraničnými labelmi a to je cool. Spomeniem posledný Infer, Realm of Chaos či naposledy zverejnený nový počin od Killchain.

Lidi, co death metal moc neposlouchají, nebo okrajově, znají od vás Dementor, něco takovýho jako když sa u nás řekne Krabathor, taky jde o známé jméno. Vy jste u vás v jaké pozici?
Myslím, že sme zaradený do tej istej ligy kde patrí například spomínaný Dementor. Sme na scéne 25 rokov a poznáme tu asi každého. Osobne vidím náš „hendikap“ v tom, že sme často menili v minulosti zostavu. To bol problém hlavne pri koncertoch. Teraz verím, že keď sa povie Perversity, tak ľudia vidia partiu kamarátov. Vidia bandu čo sa stretáva v skúšobni a robí metalovú kultúru. Chodíme po koncertech a sme priateľskí. Toto je to, na čom chcem našu kapelu naďalej staviať.

Jakého jste dosáhli největšího úspěchu?
25 rokov na scéne bez výpadku a stále verní death metalu.

Několikrát jste změnili vydavatele. Popiš, jaká byla s jednotlivými firmami spolupráca a jaká z nich byla nejlepší?
Áno máš pravdu. Najväčší šok bol náš debut a spolupráca s francuzskym PQR, ktorý nám poslali aj pár šekov za predané nosiče. Urobili pekné promo ale bola škoda, že veľmi rýchlo ukončili činnost. Dôvodom bol v roku 2004 silný nástup internetu a MP3. Druhý album u domácích Forensick Music s veľkou zahraničnou distribúciou. Tiež sme mali v tomto období pekné suporty na koncertech, čo nám label vybavil. Tretí album sme sa dohodli s vašim českým už kultovým Grodhaisn Productions. Tu bola trocha slabšia propagácia ale inak všetky dohody obojstranne splnené. Potešilo ma ešte v roku 2019 oslovenie ukrajinskou firmou Ecleptic Productions. Tento album z roku 2008 „Beyond The reach Of Heaven“ sme opätovne v náklade 500 ks vydali. Bez remastru a s rovnakým bookletom podotýkam. Potom prišli krásne časy s vašim Lavadome Productions. Tu sme vydali jedno mini CD a ďalší regulárny album. Propagácia top, dohody všetky cool. Lavadome je poctivá UG firma s výborným človekom Honzom na jej čele. Jeho prácu naďalej sledujem a sme stále v kontaktu. Prišiel ale rok 2017, mali sme nahratý album Idolatry a dostali lepšiu ponuku od domácích kultových METAL AGE PRODUCTIONS na jeho vydanie. Náklad bol 1000 ks, spravili nám profi tričká a  hlavne na svet sa dostalo aj čierne klasické LP. Platňa v náklade 500ks je zberateľský skvost, má jeden bonus a zvukovo som doteraz nadšený. Zvuk pre LP je remastrovaný a frekvenčne doladený pre tento nosič. Zatiaľ je Idolatry určite nejlepší počin v našej dosavadnej tvorbe. Chlapíci v MAP sú metaloví dinosauri. Svoju robotu majú naplánovanú a jasne určenú. Ich spojenectvo s gigantom EMP a časopisom ROCK HARD tiež otvára ďalšie možnosti. Mohli by byť ale možno trocha viac akční na sociálnych sietiach a propagácii po internete.

Vaše CD vyšly u firem z Čech nebo Slovenska, dostali jste nabídku i z jiných zemí? Třeba již zmiňovaný Dementor vydal CD u Osmose z Francie, vám sa to povedlo taky ale u dnes již neexistující firmy Perennial Quest Records. Zkoušeli jste sa taky oslovit jiné firmy ze západu?
Niečo som rozposlal aj do „západu“ ale vsadili sme hlavne na istotu. Ako som v predchádzajúcej odpovedi uviedol, boli to myslím logické zmeny.

A když už jsme u toho Dementoru, vzpomeňme ještě například Sanatorium, Typhoid, Brute… jak je to na vaší scéně, pomáháte si, spolupracujete, popřípadě spolupracovali jste v minulosti?
Jasné. Organizoval som koncerty a pozýval aj tieto spomínané bandy. Tiež sme aj my dostali od nich na oplátku nejaký koncert a podobne. Dedukujem, že tvoja najobľúbenejšia banda od nás sú asi Dementor, hahaha.

No Dementor taky, ale hlavně sem byl v kontaktu ze Sanatorium… Zpátky k Perversity. Popiš jednotlivé nahrávky za celou existenci kapely
Fúú to je toho dosť. Tu je základný prehľad:

1997-The Embarrassed /demo MC

1999-Personal /demo MC

2003-In the Garment of Lust /CD Perennial Quest Records

2004-Words Like Poison /CD Forensick Music

2006-Demos & Rarities collection /CDr

2008-Beyond the Reach Of Heaven /CD Grodhaisn

2011-Ablaze /CD Lavadome Productions

2014-Infamy Divine /MCD Lavadome productions

2017-IDOLATRY /CD Metal Age Productions

2019-IDOLATRY /LP Metal Age Productions

Popísal by som 3 etapy našej tvorby. Tá prvá je pravek. Boli sme školáci bez peňazí ale s obrovským nadšením. To sú naše demokazety a roky 1995 – 2000. Do druhej etapy by som zaradil prvé dva albumy a roky 2001-2006. Veľmi silná zostava a neskutočné spomienky. Naše hudobné smerovanie bolo viac ovplyvnené kapelami ako Dying Fetus, Cryptopsy či Suffocation. Tiež textovo sme boli viac sociálni, vojnoví a realistickí. Spomeniem ešte naše výberové CDr, kde sú obidva remastrované demá, pár živákov a bonusy zo skúšobne. Posledná „UNHOLY“ etapa prišla našim tretím albumom 2008, kde už sa ukázal aj nový vokalista Juraj „Kazateľ“ Handzuš. Textovo sme vo vodách temného death metalu a aj hudobne sme viac do atmosféry zloby. Poviem to otvorene. Naše ovplyvnenie je zamerané bandami ako Immolation či Morbid Angel. Samozrejme snažíme sa mať vlastnú tvár. Hovorím len o pomenovaní tretej etapy Perversity.

Jak sa díváš na vývoj kapely, přeci jen jste na scéně už dost dlouho. Ještě pár beček piva, několik stovek litrů kořalky a slavíte 30 let….
Vo vývoji kapely vidím aj svoj život a jednotlivé albumy sú vždy pre mňa niečim špeciálnym. Nepozerám sa ešte na ďalšie narodeniny či oslavy. Veľmi mi záleži na tom, aby sme naďalej fungovali. Keď sa obzriem na tie roky späť tak vidím aj moju toleranciu a snaženie riešiť rôzne situácie. Niekedy v záujme fungovania kapely som musel tolerovať aj rôzne „excesy“ členov. Niekedy aj trpieť ich vrtochy. Všetko ale malo svoj zmysel a odchody členov boli pre mňa vždy len novou motiváciou.

O čem pojednávají vaše texty?
Unholy obdobie je v rukách nášho Kazateľa. Jedná sa o silné temné texty s odrazom pekelného ohňa. Je to pohľad do zničenej duše dnešného ľudstva. Juraj píše aj s vedomosťami rôznej mytológie  či študovaním kníh tohoto zamerania.

Vaše obaly jsou též zajímavé, kdo je dělá a popiš co je na nich, zda sa vážou k textům atd…
Obaly od už spomínanej tretej etapy nám robili Jurajovi bratia. Obidvaja sú grafici a majú na to skutočne dobrý štýl. Na Idolatry je ku každej skladbe samostatná grafika, ktorá je príbuzná textu. Obal je pre nás vždy veľmi  dôležitý a dáváme si na tom záležať. Do budúcna chcem niečo priamo namaľované a možno aj farebnejšie.

Hrát sa nedá, je to v piči nejen u nás, ale všude. Co děláte jako kapela v současné době?
No poviem pravdu, že s bubeníkom sme sa už nevideli asi 3 mesiace. On si chodí sám cvičiť a my ako dvaja gitaristi sa schádzame a pilujeme nové linky. Pracujeme teda na novom albume. Už sa neviem dočkať společných skúšok a poriadného hluku.

A civilní zaměstnání, koníčky mimo kapelu?
Mám aj vlastnú firmu a zaoberám sa  realitnou činnosťou. Toto ma baví už asi 10 rokov. Som rád, že robím sám na seba a mám flexibilný čas. A koníčky? Hudba a zbieranie CD a LP. V sobotu to bol tenis. Tiež mi to chýba. A samozrejme prvoradá je starostlivosť o rodinku.

Jaký je váš postoj k církvi? U vás je dost věřících, měli jste s tím někdy problém?
Nemali. Spomínam si na jeden zrušený koncert akurát. A práve s Dementorom človeče. Bola to agitácia len jedného člověka, ktorý sa pripravoval na volby. Pár festivalov tu malo problém ale všetko sa pokojne vyriešilo. Cirkev je niekedy smiešna a neaktuálna. Vidím politikov, ktorý by radi nastolili novú „inkvizíciu“ a všetko radi riadili. Tu vidím nebezpečenstvo pre našu krajinu. Aj naša hlavná vládna strana má viacero znakov sekty. Na jednej strane si z nich robím srandu ale niekedy mi ide z ich správania až do plaču. Vo svete je cirkev stále silná a neoslabila ich ani už známa pedofílna vlna. Tomu sa čudujem.

Plno kapel vydává materiál pro sběratele na MC a LP. Plánujete vydání taky, nebo popřípadě kdyby měl někdo zájem o vydání na MC, LP, popřípadě i reedici CD jaké by byli vaše podmínky?
Dobrý nápad by sme určite podporili. Už sme to tak urobili a na MC sú aj albumy In The Garment Of Lust a Idolatry. V reedicii vyšli tiež už dva albumy čo som tu spomínal. LP by som už ale nechal len na pripravovaný nový album. Nech to má gradáciu.

Jak bys popsal vaši tvorbu pro nové fans kteří vás neznají? Dnešní doba je dobrá, že dáš odkazy na net a je to. Ale zkus to popsat bez odkazů na net…
DETAH METAL ETERNAL! Proste hudba priamo z našeho vnútra a presvedčenia.

Stylově zůstáváte věrni staré škole death metalu, což mňa a určitě i většinu vašich fans těší. Bude to tak nadále?
Viac ako iste pane! Pri nových skladbách vidím ale určitý posun. Možno viac severskej melodiky. Tiež máme jednu skladbu ktorú voláme pracovne, že Black Sabbath song. Bude to stále temný death metal.

Jakým směrem sa bude ubírat váš nový materiál? Kdy vyjde, o čem bude pojednávat textově, co bude na obalu a v jakém stádiu příprava je a u koho vyjde?
Prezradím názov. Ten bude „Spiritual Negation“. Viac už bolo povedané v predchadzajúcich odpovediach. Každopádne musíme laťku posunúť od albumu Idolatry ešte hore. Mojim cieľom je minimálne mastering v zahraničním renomovanom štúdiu. Je tu ale ešte veľa práce. Nemáme sa vzhľadom na túto dobu kde ponáhľať. Bude to metal!

Slováci majú kladnej vztah k alkoholu, obzvláště ke kořalce. Když jsme si dneska tak povídali, kolik si zvládnul vypít?
Hahaha. Vôbec nič nakoľko píšem tento rozhovor počas pracovných dní vo svojej kancelárii, hehe. Rád si dám do nálady na skúške a po koncerte. Uprednostňujem pivo a váš Plzeň. Po ňom ma hlava neboli, hehe.

V Plzeňskom není chmel…. Budvar je lepší a z chmele…Na závěr díky za pokec a slovo (určitě ne poslední, další rozhovor doufám ještě uděláme) patří tobě…
Musím povedať, že to bol zaujímavý pokec. Ďakujem za podporu a prajem ti nech sa ti podarí realizovať tvoje plány. Opätovne začať s časopisom a rozhovormi je fajn práca a dobrý smer. Držím palce a snáď sa uvidíme niekde na poriadnom metalovom festivale. Ave metal maniacs!

Pro Rockpalace Panda

Když jsem naposledy kontaktoval Terezu (Electric Lady) ohledně jejího projektu Trilogy 2020, dostal jsem tip na skvělého muzikanta a zpěváka a skladatele Honzu Křížka. Položil jsem mu pár klasických otázek a zde je výsledek.

Kdy a jak ses dostal k muzice?
Muziku máme v rodinném DNA. Můj praděda, Jaroslav Křížek, vystudoval pražskou konzervatoř v oboru bicí a varhany a skladbu u Josefa Suka. Můj táta, taky Jarda Křížek, hrál na piano, bicí a trombon a občas vzpomíná na historku, která mu vytanula na mysli při mém absolventském koncertu na pražském hradě v roce 1992. Když mě tam sledoval v orchestru a viděl, jak dělám vzadu u bubenické sekce celou dobu kraviny a blbosti s bubenickými paličkami, vzpomněl si právě na dědu Jardu, který při svém absolventském koncertě v Praze protrhl blánu u tympánu. Následně na to byl učitelem hudby v Kolíně a ředitelem kúru v kostele v Kouřimi. Do dnes si ho tam dobře pamatují a jsou po něm dokonce dochovány i notové zápisy. Můj táta hrál bigbít, ale dávno před tím už sjížděl Jaroslava Ježka a jazzové standarty a vždycky miloval velké orchestry. U nás doma od malička něco hrálo. The Beatles, Frank Zappa, nebo Bachovy Braniborské koncerty. Ale i popina, metal, hodně jazzu a nejvíc blues. To je taková tátova stálice posledních let a já mu čím dál víc rozumím a přicházím tomuhle žánru na chuť. Ale pořád mě baví, když to prdí a řve a nenechá tě to v klidu. Tak asi odsud pramení moje příslušnost k hudební obci, jesti to můžu nazvat takhle okázale. Prostě jsem od malička muzikant a věděl jsem, že jím budu vždycky. Žádnej kosmonaut, žádnej popelář ani nic podobnýho mě nikdy v životě nenapadlo.

Něco o začátcích tvé kariéry?
Nejdřív jsem studoval hru na klavír a bicí nástroje v LŠU v Kostelci nad Orlicí. Pak jsem vystudoval bicí a klávesové nástroje na Vojenské hudební škole v Roudnici nad Labem. Následovala dvouletá praxe u letecké hudby v Hradci Králové. Ale to už jsem hrál zábavy s kapelou a můj hudební život se začal orientovat a soustředit jenom na kapelu, na podium, na zkušebnu a na to všechno kolem. Na skejtování, na kámoše v dodávce cestou na koncerty, na lidi v klubu po koncertě. Někde tady v tomhle naprosto bezstarostným období a devadesátkovým podhoubí vznikla v roce 1992 kapela Walk Choc Ice.

Která kapela nebo píseň tě nejvíc oslovila?
The Beatles a pecka Please, Please Me a Raining Blood od Slayer.

Všechny kapely kde jsi hrál?
Walk Choc Ice, Kollerband, Blue Effect a moje kapela.

Jak a kdy ses seznámil s klukama z první kapely?
Všechno zařídil můj starší brácha Martin. První klíče od zkušebny, první kluky do kapely. Mne tam vzali, protože chtěli mladýho, krásnýho a skvělýho zpěváka. Ne kecám, brácha mě tam vzal mezi ty starší kámoše a řekl, že s nima budu zpívat a bylo to! Díky za všechno, brácho!

Písně, které jsi složil nebo text?
Podílel jsem se na většině pecek Walk Choc Ice včetně Rejdit, Napříč, Sou stejný a dalších. Napsal jsem něco pro Davida Kollera a Kollerband, občas jsem někomu nějakou věc spíš vnutil. Ale popravdě, mně osobně to nikdy nic moc nedalo. Spíš naopak. Já ty lidi vlastně neznám, neumím se do nich vžít a nejsem stroječek na písničku ani kasička na penízky. Jsem Honza Křížek a v současné době se plně  soustředím na svoje vlastní skladby a na druhé album, které právě teď s kapelou a producentem připravujeme. Máme 22 demáčů a všichni jsme společně hlasovali, že chceme pracovat na šesnácti z nich, což mi přijde docela slušná shoda. Tentokrát půjde těžce o návrat ke kořenům, k hudbě, kterou reprezentovali Walk Choc Ice. K pozitivní agresi natlačený do crossoverových pecek. Další kategorie skládání je filmová a reklamní hudba, která mě živí. Složil jsem třeba hudbu k filmům režiséra Adolfa Ziky Zlatý muž z Ria a Robert Vano - Příběh Člověka. Teď jsem zrovna odevzdal pár svých hudebních podkresů do jeho nového filmu a skvělém tanečníkovi jménem Kristián Mensa. Občas uslyšíte v telce nějaký moje reklamy a reklamní jingle, takový to cinknutí před a po reklamně, za který pak koupím domů nákup a díky čemuž nemusím chodit do práce, která by mě stejně nebavila a nenaplňovala tak, jako skládání a hraní s kapelou.

Něco o muzikantech, se kterýma jsi hrál?
Pár jich bylo. Třeba Ivan Král, Radim Hladík, všichni muzikanti, co prošli Walk Choc Ice, taky Kollerband byla skvělá kapela a etapa mého hudebního života. Zmínil bych určitě spolupráci s kapelami Krucipüsk, Support Lesbiens, Wanastovi Vjecy, Kurtizány z 25 Avenue a Miroslavem Žbirkou, nebo Annou K., které jsem nabubnoval dvě alba a řada dalších, neméně důležitých a skvělých muzikantů a lidí, se kterými jsem měl to štěstí se zatím potkat.

Aparatura a kytara v začátcích a dnes?
Tenkrát to byla Tesla Vráble, dneska je to Mesa Boogie. Tenkrát to byla Jolana, dneska je to cokoliv si vzpomeneš, za hubičku a ještě k tomu v hodně kvalitním provedení. Když víš kam sáhnout, seženeš naprosto cokoliv tě napadne. To považuju za skvělou výhodu. Sám jsem teď investoval svůj čas a peníze a nakoupil si do studia základní sbírku takových kytar a baskytar. Stratocaster, Telecaster, Precision, JazzBass Fretless, Les Paul, SG, CASINO, EB-3 a takhle bych mohl pokračovat dál a dál. Všechno základní modelové řady, žádný drahý nesmysly a hraje to asi tak, že nepoznáš, jestli držíš v ruce zbytečně předražený starý dřevo, nebo dobře udělaný současný nástroj ve stejný kvalitě. Můžu to posoudit, měl jsem a hrál jsem na tyhle drahý krámy. Je to super, ale! Rozhodně na kytaře nemusí být napsáno Made in USA a rok výroby 1970, aby to byl dobrý nástroj, který hraje. Spíš naopak. Dnes je všechno naštěstí už naprosto jinde, než když jsme začínali my. A to je jenom dobře! Za ušetřený peníze potom můžete vzít ženu na dobrou večeři v nových šatech.

A další co by mohlo zajímat čtenáře . . . úspěchy, plány, nové CD, atd…
Za svůj dosavadní největší úspěch považuju to, že jsem stále na živu, při mojí moldavský nátuře je to docela obdivuhodný výkon. Dále si nade vše vážím toho, že mám svou krásnou rodinu, úžasnou ženu a dva malé nádherné syny. To všechno další je jen zábava a práce a práce a zábava. Moje plány s kapelou na tenhle rok jsou jasný. Nahrajeme tu nejlepší desku na světě, nebo aspoň v tom našem krásným světě to bude ta nejlepší deska a všechno ostatní mi je už víceméně ukradený. Kapela je radost, taky prodělečná činnost a volno časová aktivita. Já to beru s klukama přesto dost zodpovědně a víme, že jestli chceme hrát dobrý koncerty, musíme nejdřív naskládat a nahrát skvělou desku. No a přesně to hodláme letos udělat. Trvalo mi tři roky, než jsem našel ty správný lidi. Jsem naprosto nekompromisní v jistých ohledech, a kdo se mnou nedrží tempo, nebo má jinou představu o tom, jak dělat profesionální práci v mojí firmě, musí z kola ven. Věřím, že jsem už našel dobrý a kvalitní lidi a kamarády, co jsou spolu s mou rodinou schopný a především ochotný kousnout moje nálady, všechny moje stavy a propady a následný stavění se na nohy, všechny ty šílený útrapy, který prostě občas přijdou lidem do cesty a je potřeba je řešit a jít pak s láskou a porozuměním dál. Kapela je jako rodina a já svou rodinu miluju nade vše na světě!

Honzo, já Ti děkuji za odpovědi a přeju, ať se brzy vše vrátí do normálu a někdy, někde na koncertě…

Skladby na youtube ZDE

Pro Rockpalace – Milan Kolečko

„Duben, ještě tam budem“ to platí letos dvojnásob. Tak pokud jste za kamny nebo ne, nezapomeňte se podívat na dubnový pořad Kluboofka. Po Velikonoční výslužce přichází další porce žhavé muziky z našich luhů a hájů.

Soutěžit budou tyto klipy:
Divoká karta Nároďáku Jaroměř
Rock String - Smlouva s ďáblem - KLIP ZDE
Vanaheim – Za obzor- KLIP ZDE
Forrest Jump - Hou hou, maličká- KLIP ZDE

Divoká karta rádia HEY
Wishmasters - Wasteland- KLIP ZDE
Doomas – Portal SK- KLIP ZDE
Roxor – Ke hvězdám- KLIP ZDE

Vítěz březnového kola
Krabat&Vilém Čok - Strýček Véna Peprný- KLIP ZDE

Hlasování je formou hodnocení a zhlédnutí jednotlivého klipu kapely, které chcete dát hlas.  Započítává se jak zhlédnutí, tak palec nahoru. Hlasovat můžete na kanálu YOUTUBE „KLUBOOFKA“

Hitparáda bude dostupná jak na kanálu YOUTUBE, tak v události FB ROCKOVÉ VELIKONOCE V KLUBOOFCE a webových stránkách Nároďáku Jaroměř.

Šestice fanoušků, kteří se zúčastní hlasování, má možnost vyhrát batoh z kolekce „NÁROĎÁK FEST“:             
Podmínky soutěže najdete zde

KLUBOOFKA DĚKUJE PARTNERŮM

Rockeřiska, v naší české kotlině, a nejen v ní, patří pěnivý mok k nedílné součásti naší zábavy. Proto jsme rádi, že součástí našeho projektu KLUBOOFKA je i náš partner Pivovar Chotěboř. Patří mu velké poděkování za podporu česko – slovenské hudební scény!!!

Někteří z Vás již mohli ochutnat pivo PREMIUM, jakožto výherci našich společných soutěží. Ceny nevyhrávají jen fanoušci, ale i kapely. Veškeré informace o soutěžích najdete na FB a webových stránkách hudebního klubu NÁROĎÁK JAROMĚŘ.

Pivovar Chotěboř je prvním nově postaveným průmyslovým pivovarem v novodobé pivovarské historii. Vyrostl na kraji města a v roce 2009 zahájil výrobu. Bylo to po 33 letech od posledního pivovaru uvedeného do provozu v minulém století v tehdejším Československu.
www.pivovarchotebor.cz

ODKAZY:
www.narodakjaromer.cz/kluboofka
heyradio.cz
Youtube
FB událost
Mail:Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.