Polymetal do Bílých andělů vtěsnal jedenáct největších hitů

Legendární kapela Polymetal z Přelouče patřila mezi průkopníky metalu nejen ve východních Čechách. Letos oslavila 30 let od svého „narození". Kapela v průběhu desetiletí přežila několikrát svou vlastní smrt. V její historii totiž najdeme několik dlouhých přestávek. Aktuální sestava hraje společně zhruba od podzimu 2009. Podle dostupných údajů je posledním zakládajícím členem v kapele současný zpěvák Luboš Patras, který původně třímal v rukou kytaru.
Přede mnou je ale starší výběr Bílí andělé, který vyšel v roce 2003. Od začátku až do konce více než 60minutového disku střídá jeden hit druhý. Kapela vybrala ty největší pecky, byť mě napadají ještě další songy, které by si účast na výběrovce zasloužily. Vedle Patrase na desce zpívá Martin Švec a hlavně Alan Pešta, který svého času asi jako první v republice přinesl do thrash metalu „živé" housle.
Deska začíná songem Pohřeb v bílém, kterému vévodí typický hlas Alana Pešty. Následují Bílí andělé s výrazným refrénem. Pak se projdeme kolem 6000 křížů. Tuhle pecku hrává dodnes občas i stále populárnější Komunál. Objevila se na jeho rané desce Best of Krchov.
Balada Nevidomá potvrzuje fakt, že Polymetal uměl vedle pěkných thrashových jízd složit i ploužák se silnou melodií i textem. Jinak svůj styl již před 20 lety označil jako Thrash ´n´roll. A přesně takovou jízdou je „pětka" Stříhán do hola, která pojednává o vojenské buzeraci, s kterou souviselo mj. ostříhání nováčků téměř dohola. Pamětníci jistě vědí, o čem je řeč.
Ples upírů zase takový hit není, klišovitý text o česneku a růženci mě moc nebaví. To následující Lásky básníků byly odjakživa úžasnou baladou s hitovými ambicemi. Po baladě přichází Jezdci z pekel, thrashmetalová jízda s vypjatým Peštovým vokálem. Parádní záležitost! Výborná sypačka je Alkoroll. Text refrénu je sice lehce vulgární, ale prostě má koule a vystihuje podstatu věci. Pomalu jdeme do finále. Balada o růži aneb Byla nevinná. Metalisti prostě umí napsat srdceryvné pomalé skladby, jako je tomu v tomto případě. Závěrečný song se nese Ve znamení kříže. Kytarová jízda tímto končí, ale Polymetal jede dál.
Bílí andělé je povedeným výběrem kapely, která má na svém hřbetu tři křížky. Co mi ale chybí, jsou pro Polymetal tak typické Peštovy housle. Na tomto CD totiž opravdu fidli fidli nezní, přestože kapele dodaly punc jedinečnosti.
Jan Holý

CD KE STAŽENÍ ZDE

Sapon hrál v blbé době, dnes stojí na novém začátku
Legendární plzeňská metalová skupina Sapon hlásí návrat na rocková pódia. Jako předkrm přichystala pro fanoušky vydání zremasterovaných nahrávek z let 1986 až 1988. Zpěvák Vladimír Vápno Vápeník k tomu říká: „Jsem rád, že byť s velkým časovým odstupem, se podařilo sestavit album našich starých v nejslavnějších sestavách. Mnohé nahrávky jsem považoval za ztracené, ale díky moderní digitální technologii, se podařily úspěšně zremastrovat. Mám pocit, že i po letech má naše hudba stále co říci." Ano, má. Staromilci si přijdou na své. Parádní záležitost pro každý heavymetalový sběratelský archiv.
Překvapuje mě, s jakou lehkostí kapela tehdy hrála. Většina písní byla nahrána již v letech 86-87. Mezi nimi jsou i dvě singlovky Dračí doupě a Šance pro tebe. Jako sedmipalcový singl vyšly oba songy v roce 1989. Druhá jmenovaná skladba se objevila i na legendárním prvním dílu sampleru Rockmapa ve stejném roce, který pro Supraphon připravoval Petr Janda z Olympicu.
Sapon letos slaví 30 let. Jeho kořeny sahají až do roku 1984. Jeho kariéru ale provázely vleklé pauzy. Ze zakládající sestavy už v kapele nikdo působí bubeník Josef Zedník. Vladimír Vápeník totiž k Saponu přišel až po půl roce jeho účinkování. Takže ho lze vlastně považovat za předposledního mohykána. Skupinou prošla řada známých muzikantů. Například basista Vláďa Sochací, výtečný kytarista a Miroslav Jabko Hanuš. V Saponu působil i klávesák Míra Orcígr a zpěvák Radek Zíka. Co jméno, to pojem nejen na mapě západočeského rocku. Na přelomu tisíciletí kapela vydala dvě cédéčka. Zde se objevily i písně legendárního písničkáře Karla Kryla.
Recenzované písně vznikly opravdu v „blbé době". Bolševik bigbítu nepřál. Nelíbily se mu svým způsobem depresivní texty a údajný celkový pesimismu. Přitom Sapon na lidi působil vyloženě pohodově. Při poslechu úvodních tónů jsem okamžitě ožil. Kapela působila na tehdejší scéně jako zjevení. Je moc dobře, že tato deska vyšla, byť s víc jak pětadvacetiletým zpožděním. Z alba vystupují jako největší hity zmíněné singly. Hitové ambice měl i Tulák po hvězdách a velmi se mi líbí instrumentální balada Navždy tě ztrácím.
Těším se na připravované nové písně, které snad vyjdou co nevidět. Nový začátek by mohl být hodně zajímavý. Kapela má na co navázat.
Jan Holý

CD KE STAŽENÍ ZDE

Tixtide valí dál ten svůj heavy metal
Tixtide je kapela z Královéhradecka s přesahem až k Mladé Boleslavi a Máchovu jezeru. Ten přesah by mohl být ještě delší. Skupina totiž vystupuje taky jako Maiden Czech. A odkaz Železné panny je slyšet i z eponymního cédečka. Tixtide přísahají na heavy metal a dělají to dobře.
Viděl jsem tuhle partu několikrát živě ještě s jiným zpěvákem. Na rovinu říkám, že mě to nebavilo. Pak se trošku změnila sestava a hlavně přišla zpěvačka.
Kapele totiž určitě prospěl příchod Kateřiny Smutné. Ta zpívá opravdu obstojně. Umí taky pořádně zařvat a naprosto výborně zvládá covery Iron Maiden. S ženským zpěvem jsou fakt originál!
Z disku Tixtide vyčnívá trojka Kráska a zvíře. Ta je hitem i při živých koncertech. Tam jsou Ironi cítit. Neřekl, bych že je kapela kopíruje, jen používá podobné harmonie a postupy. Ženský zpěv posouvá muziku zase někam jinam. Mně se to líbí. Další hitovkou je Čarodějův učeň. Skladba šlape od začátku až do konce a to k heavy metalu prostě patří. Je to pěkná houpavá jízda. Když nepočítám závěrečný živý bonus v podobě Síly snů, tak disk zavírají Černé růže pro kněžnu. To je nejrychlejší kompozice a dobře vím, že boduje i živě.
Vyloženě se těším na další setkání s Tixtide, ať už půjde o novou nahrávku, nebo o další živé vystoupení. Kluci a holka sice nehrají super moderní muziku, ale poctivý heavy metal s kořeny v hluboké minulosti.
Jan Holý

CD KE STAŽENÍ ZDE

Argema přichází se čtvrtou porcí Pomaláčů
Fanoušky milovaná a kritiky nenáviděná moravská Argema. Víc bych snad ani psát nemusel. Jenže já patřím ke kritikům rockových, kteří jsou otevření i k muzice podstatně měkčí, něco jako hraje Argema. Kapela hraje ten svůj pop rock už více než 30 let. Ano, Argema má kořeny již v roce 1982. Posledním zakládajícím členem je už dlouhá léta pouze bubeník Pepa Pavka. Staromilci a milovníci tvrdší polohy kapely milují jejich předrevoluční komponovaný program Velká Morava. To byla parádní heavy metalová jízda v kulisách Velkomoravské říše.
Později kapela „změkla" a začala hrát víc „pro holky". Jenže i tahle muzika si najde pánské publikum. Je jasné, že chlapi jdou za svými děvčaty. Že by to byl ze strany kapely kalkul? Tuto otázku nechám otevřenou. Každý si může doplnit odpověď dle libosti.
Argema se mi v každém případě líbí víc v rockovější podobě. Proto k Pomaláčům přistupuji s lehkým despektem. Jenže tahle parta kolem Pepy Pavky má zvláštní talent pro postavení opravdového hitu. Umí napsat baladu, která má srdceryvný text a vygradované kytarové sólo. Písně podle tohoto modelu lze najít i na čtvrtých Cajdácích, pardon na Moravě se jim říká Pomaláče. Nic ve zlém.
Dovedu si představit, jak jihnou srdce chlapců a dívek pod pódiem, když Argema hraje své balady. Dodnes si rádi s manželkou zaploužíme na oblíbené rockové balady.
Přiznám se, že jsem přestal sledovat, kdo v Argemě zpívá. Zpěváci se totiž v řadách této party mění častěji než kde jinde. Jedno ale mají společné. Silný pop rockový hlas byl pro Argemu vždy poznávacím znamením. Nejinak je tomu v případě současného pěvce Jaromíra Hnilicy.
V každém případě čtvrté Pomaláče v přehrávači volně plují a musím říct, že se to poslouchá v pohodě. Obával jsem se zbytečně. Jasně, že nejde o „žádnej metal", ale i tak jde o slušné písničky, které paradoxně v českých rádiích slyšet moc nejsou.
Na recenzované desce jsou tři písně, které vyšly již dříve. Jasně poznávám pouze dvě z nich. Šedou tvář lásky hrávala kapela Vivian, jmenovala se tak i jedna deska této party. A skladba Poprvé se objevila již na oficiálním porevolučním debutu Argemy, který nesl stejné jméno. Mezi deskou Poprvé a Pomaláči 4 uplynulo 21 let a první Pomaláče vyšly přesně před 20 lety. Třetí předělanou písní je, jak mi prozradil Pepa Pavka, úvodní Nevinná. Tu ale opravdu nedokážu přiřadit k žádné předchozí verzi.
Je jasné, pokud budou na Argemu chodit lidi, tak kapela pojede dál. A to je myslím dobře.
Jan Holý