Greymon přináší svižné Brány propastí

Poslední dobou, jako by se mezi recenzemi roztrhl pytel s kapelami, které mají jako jeden z ústředních nástrojů klávesy. To je i případ bandy Greymon z Kaznějova. Na konci roku 2014 skupina vydala třetí nahrávku Brány propastí. Po Nymfománii z roku 2003 a Ďáblově nevěstě z roku 2010 mám v přehrávači další nahrávku této bandy, která svoji tvorbu označuje jako hard rock metal. Tato škatulka podle mě dobře vystihuje snahy muzikantů. Zatímco na první nahrávce je nepříliš zajímavý hard rock s mužským zpěvem, od roku 2005 třímá hlavní mikrofon Lucie Čmolíková a nahrávkám to rozhodně prospělo. Kapela navíc opustila historické a mysteriózní náměty textů a vsadila na svižnou muziku s typickým rukopisem. Nahrávce to myslím prospělo.

Greymon v současné době hraje v sestavě Lucie Čmolíková – zpěv, Tomáš Pícl – kytara, zpěv, Vít Kraus – klávesy, Ladislav Soutner – basa, zpěv, Karel Winkelhöfer – bicí. Mým uším vyloženě lahodí hned první skladba Vzhůru vzlétnout, ta je právě postavená na silném úvodním klávesovém motivu. Z celé desky je znát, že spolu aktuální sestava Greymon hraje již delší dobu. Tento aspekt totiž vyloženě škodil první desce, která byla taková, jak to jenom říct kulantně, divná. Ani sama kapela ji dnes již svým posluchačům příliš nedoporučuje. Nechybí ani velice slušné balady jako je např. Tiše odplouvá sen nebo Duše spřízněná. Hlas Lucky zní opravdu naléhavě. Aktuální album končí anglicky zpívanou písní Winning Gate, která je místy pěknou sypačkou s kytarovými riffy mohutně podporovanými kanonádou bicích a emotivními klávesami. Poslední dvě skladby jsou v bookletu označeny jako bonus. Popravdě řečeno, nevím, čím si to zasloužily. Zbytku alba se rozhodně nevymykají. Pokud jde o nějaké převzaté verze, tak jsem je nepoznal.

Greymon na recenzované desce valí svůj heavy metal, který umně mísí s prvky hard rocku a možná i kapkou speed metalu. Pro mě je to velké překvapení. Velice příjemná muzika v podání zručných muzikantů! Palec nahoru! Abych kapele taky něco vytknul, tak se musím zmínit o příšerně kýčovitém obalu. Ten se fakt nepovedl. Tutéž výtku mám ale i k předchozím diskům kapely.

Jan Holý

CD KE STAŽENÍ ZDE

Paradoxy odhodlaně tvrdí: Je to na tobě

V loňském roce vydala kapela Paradoxy z Chyšek aktuální desku s názvem „Je to na tobě".

Nedávno jsem recenzoval její starší tvorbu. Aktuální disk přichází s modernější podobou rocku. Přitom se sestava kapely nezměnila. Paradoxy hrají ve složení Petr Kortánek – kytara, zpěv, Martin Jindrák – zpěv, Tereza Kortánková – klávesy, zpěv, Jaromír Kabát – kytara, zpěv, Ondřej Piroutek – bicí, Petr Kabát – basa, zpěv a jako host Markéta Houdková – housle. Zdá se mi, že nahrávka má lepší zvuk ze studia AB records. Klávesové party již nezní tak archaicky.
Kapela přitom hodně staví své songy na černobílých klapkách. I když zvuk „hamondek", tak typický pro starší tvorbu, zazní na novince taky. Mnohem lépe zní i bicí. Taky hra bubeníka Ondry Piroutka je mnohem nápaditější než v minulosti. Líbí se mi balada Tisíckrát se snadno zapamatovatelným textem. Pěkné kytarové sólo zazní v písni Vím svý. Příjemně naléhavý je vokál Terezy Kortánkové ve sborech Proč se jen bráníš. Roztomilou legráckou je písnička Čuníci. Tady nejde o žádné „příbuzné" Nohavicových „prasátek", ale o takovou srandičkou. Titulní Je to na tobě začíná houslovým sólem, které přejde v klávesový part v kombinaci s akustickou kytarou. Ano, jde o pěknej ploužák.
Kapele nechybí ani vtipný nadhled, který prezentuje v textu skladby Kabáty nehrajem. To je odpověď na častý dotaz nejen na jihočeských tancovačkách. A Paradoxy opravdu Kabáty nehrají! Následuje další překvapení v podobě anglicky zpívané písně Queen of the dark, která se vymyká i hudebně a asi nejvíce z celého disku se přibližuje heavy metalu. Jedná se o pěkný kvapík. Jen mě trošku tahá za uši přepečlivá výslovnost. Úplně nejvíc se mi líbí Tvý lži, která začíná až speedmetalový sólem. Úplně mi to připomnělo německé „tykve". Ale nejde o kopírku. Z refrénu mi normálně běhá mráz po zádech. Tohle je fakt paráda pro moje uši. Zato outro zde nazvané Quattro je vaginovina na entou.

Celkově se mi Paradoxy líbí víc v rychlejších a ostřejších pasážích. Určitě nebudu sám. Teď „Je to na tobě"!

Jan Holý

CD KE STAŽENÍ ZDE

Paradoxy oprašují některé 20 let staré pecky

Při pohledu na 2CD Mezi póly kapely Paradoxy mně hned napadla rádobyvtipná paralela. „To sou ale Paradoxy, pane Vaněk", parafrázuji slavnou větu ožralého sládka trutnovského pivovaru, kterou adresoval alter egu Václava Havla, tedy Ferdinandu Vaňkovi, v divadelní hře Audience. Ne, tohle jsou jiné Paradoxy. Není to ani Paradox. Není hard rocková kapela z Plzně. Jsou to Paradoxy z obce Chyšky, tahle kapela se před dvaceti lety jmenovala Paradox a část jeho repertoáru dodnes hraje.
Na profilu kapely se píše, že „z původního Paradoxu zůstal kytarista a autor většiny skladeb Petr Kortánek. „Novými" tvářemi v kapele jsou Martin Jindrák - zpěv, (Tři Bečky), Petr Kabát – basa, (Pohoda – rock, Kentaur, Pučmeláci – band), Tereza Kortánková – klávesy, Ondra Piroutek – bicí (Marimba), Jaromír Kabát – kytara (Allegro, Kentaur, Fantom) a Megí Houdková – housle. Všichni muzikanti jsou ostřílení mazáci, kteří mají po muzikantské stránce ledacos za sebou a jsou tedy zárukou toho, že posluchač uslyší kvalitní a bezprostřední živou muziku". Konec citace. Tak uvidíme.
Recenzovaná nahrávka obsahuje dva disky, první má víc jak 50 minut druhý kolem 40 minut. Dříve by se to vešlo s odřenýma ušima na jednu audiokazetu, dnes z toho jsou dvě céda. Zaujal mě song Morava, která by báječně seděla k seriálu Vinaři. Celá nahrávka se nese v tancovačkovém duchu. Stejnou muziku si dovedu představit i na nějakém plese. Hlavně bicí mi totiž takovou plesovou kapelu hodně evokují. Bum, bum, čvacht! Z průměru prvního disku vystupuje poctivá rocková balada Neříkej, která graduje pěknou kytarovou jízdou. Zaujala mě i textem.

Druhý disk je věnován starým písním původní kapely Paradox. Začíná dvojicí písní o životě. Jmenují se Nejkrásnější dar a Noty života. Texty jsou poplatné době vzniku před 20 lety. V úvodním motivu písně Dívka cítím inspiraci AC/DC nikoliv však pouhou kopii. Rozverná muzika mě baví v songu Mrazík.
Hádejte, o čem je vtipný text?

Paradoxy nehrají hard rock, převážně se prezentují rockovou muzikou s příměsí rockenrollu, která neuráží. Škoda, že podobná muzika nehraje z mainstreamových rádií. Můj šálek kávy to ale není.

Jan Holý

CD KE STAŽENÍ ZDE

VIGO produkuje rock první kategorie

Tak jako pohádkový Vigo z Arabely, čili čaroděj první kategorie, tak i jihlavská parta stejného jména představuje neméně kvalitní porci hard rocku v podobě aktuálního alba Pekelnej mejdan. V diskografii kapely jde o třetí počin. Jedná se o klasický hard rock se silnou vrstvou kláves. Členové Viga už sice nejsou žádní zajíčci, právě proto předkládají svým fanouškům vyzrálou muziku. Kytarové riffy místy evokují hard rock z přelomu 70. a 80. let. Hudba je většinou dílem kytaristy Ládi Křivánka. Své klapky k dílu přiložil i klávesák Petr Pohanka. Jedním songem přispěl i basista Petr Ház. Texty jsou trošku klišé. Názvy jako Templáři, Hejbni kostrou, Noční můra nebo Upíří láska vypovídají, o čem jsou. Samostatnou kapitolou jsou dvě hymny na konci desky. První je věnovaná FC Vysočina a druhá hokejistům jihlavské Dukly. Nemám nic proti zdravému patriotismu, na této desce se Jihlava objevuje ještě v písni Jihlavský pivovar. No nic, holt fandím úplně jiným barvám. I když pivko prodávané pod značkou Ježek si občas dám. Na druhou stranu uznávám, že kapela má talent sepsat silnou píseň s pěkným kytarovým motivem podpořeným šikovnými klávesami. Refrény jsou snadno zapamatovatelné. Dovedu si představit rockovou tancovačku s Vigem a hroziče pod pódiem, stejně jako zamilované páry ploužící po parketu. Balada Přísahej je k podobným činnostem jako stvořená. Asi největším hitem je píseň Upíří láska se silným motivem kláves ve stylu třeba legendárních Švédů Europe. Rychlé tempo skladby se vymyká hard rocku. Zde kapela zabrousila až do vod heavy metalu. V ploužáku Světla přístavu, kterému dominuje sólová kytara, mi trochu vadí všudypřítomné klávesy. Závěr desky patří již zmíněným hymnám jihlavského fotbalu a hokeje. S dovolením tuto speciální disciplínu hodnotit nebudu.

Jan Holý

CD KE STAŽENÍ ZDE