Byť bude akustické, hostují na něm kromě harfistky Pavly Novotné a Matta Diesela/ Sabrage, i rockeři Martin Vajgl z Olympicu na bicí a z Turba Petr Bob Šťastný na basu.
Melissa tím sice lehce a decentně, ale přeci jen připomíná své bigbítové kořeny, i když se album jmenuje Folk.
Vyjít by mělo do začátku letních prázdnin.

Takto ho vidí zpěvačka Lucka Strnadová.
Než se dostaneme k albu. Pokud to není tajné, prodělala jsi Covid. Co to pro zpěvačku, sopranistku znamená a obnáší?
Ano, Covid jsem prodělala v únoru a dá se říct, že stále nejsem plně v kondici. Jako zpěvačku mě to samozřejmě dost omezilo a to hlavně při dýchání, momentálně mám pocit, že se více než technice zpěvu musím věnovat technice dechu, abych mohla fungovat co nejrychleji tak jako dřív. Taky mi ten hajzlík sebral tak padesát procent energie a fyzičky, která je ke zpěvu taky potřeba.

Na rozdíl od dřívějších nahrávek bude Folk druhé album ve stejné sestavě. Máš pocit, že se to nějakým způsobem projeví na výsledku?
Určitě. Když budu mluvit sama za sebe, tak už vím, jak písně lépe uchopit, jak se s tím hlasově vypořádat a taky jsme s kapelou víc sehraná parta a to mi dává i větší jistotu v tom co dělám, přeci jen jsem dříve zpívala pouze klasickou hudbu a občas nějaký muzikál.

Na Taverně jsi písničky "zdědila" prakticky hotové. Teď jsi měla k ruce už první dema. Měnila jsi Ty sama nějak přístup k jejich zpracování nebo podání?
Tavernu jsem opravdu podědila od předchozích zpěvaček i tak jsem ale donutila Petra a Lídu k úpravám tónin. Něco bych zkrátka nezazpívala tak, aby to k něčemu bylo, takže úplně beze změn to nebylo. Folk je už úplně o něčem jiném, myslím, že Petr dobře odhadl co si může dovolit napsat, chápe můj hlasový rozsah a tak se s tím celkově dá lépe pracovat. To taky znamená, že mě písně víc baví, lépe se mi zpívají a vlastně si je tak sama pro sebe tvořím. Například první co udělám, když mi Petr pošle nahrávku (a to je něco, co vlastně asi ani on neví), tak si čtu text a v hlavě si stavím vlastní příběh, který nemusí úplně korespondovat s významem písně, když mám tohle vše hotové, tak teprve přichází na řadu práce s hlasem a to už je taková klasika jako frázování, intonace. Pak to většinou zazpívám na čtené zkoušce a Petr mi k tomu řekne své připomínky. Je to náročný, ale moc hezký proces.

V souvislosti s předchozí otázkou: Na desce budou klasické akustické skladby s perkusemi, kytarou a houslemi, ale taky jedna s bicími a basou. Jak se ti nahrával zpěv do rytmiky, se kterou se normálně na pódiu nepotkáváš?
To je vlastně taky zajímavý moment. Já jsem nahrávku s bicími a basou dostala právě až po prodělání Covidu a šlo se nahrávat zrovna asi v nejhorším období, kdy mi bylo celkem zle a hlas byl úplně jinde, než měl být, takže paradoxně jsem se soustředila na to abych co nejlépe píseň nahrála a vůbec jsem nevnímala, že je něco jinak než normálně.

Představ trochu písničky z alba prosím.
Představit písničky z alba krátce asi nelze. Já pevně věřím, že každý, kdo si CD koupí si na něm najde něco svého.

Dokončit desku chcete s pomocí kampaně na Startovači. Co myslíš, vyjde to?
Jasně! Předem děkujeme moc za podporu.

Děkuji za rozhovor. FOTO: Miloš Truhlář
Album můžete podpořit zde: pomocí STARTOVAČE

Je totálně vytížený, přesto srší elánem, má své zaměstnání, doma veliké hospodářství, přibral si k tomu další "vedlejšák", je hnací motor kapely Gallileo, trio Pazdera/ Greguš/ Kuška umí napsat líbivé skladby, jak dokázali na novém albu. Gallileo sleduju už mnoho let a můžu říci, že nás Pepém (civilním jménem Pepa Pazdera), jak mu říkají kamarádi dnes už pojí přátelství. Výročí na hudební scéně, zajímavá deska s mnoha hosty, to jsou duvody, proč zajíždím k Pepému na kus řeči. Dlouho pro jeho nabity program jsme náš rozhovor oddalovi, až se to povedlo, takže, pojďme na to!

16 let je Gallileo na scéně? Zavzpomínej na začátky, kdy tě napadlo mít kapelu?
Už od dětství jsem si přál mít vlastní kapelu. Jako malý kluk jsem poslouchal Petra Nováka, kterého měl rád i můj otec, i já dodnes zbožňuju jeho písně. Při jeho skladbách jsem jako hrál na bicí v podobě hrnců, kýblů a jako paličky jsem měl máminy měchačky.

Představoval sis, že budeš někdy slavit 16 let na scéně?
Na to jsem nikdy nepomýšlel, prostě čas běží a je jen na člověku, jak dlouho hraní člověka baví - případně ho to živí. Zatím mě to baví hodně a ani mi nevadí, že některé skladby hraji již zmíněných 16 let.

Měl jsi jasno o stylu, který chceš hrát nebo se to vyvrbilo časem?
Určitě jsem měl jasno a vždy mě bavil pop rock. Mám rád písně s příběhem a smysluplné.

Kolik ti prošlo kapelou muzikantů?
Hodně. Jak já s oblibou říkám: všichni v naší kapele děláme muziku dobrovolně a také v kapele dobrovolně setrváváme. Někdo dýl a někdo míň.

Udržet pohromadě kapelu 16 let je řehole, měl jsi chuť s muzikou seknout?
Udržet kapelu nikdy nebyl velký problém. Mám kolem sebe spoustu dobrých lidí, kteří vždy pomohli. S muzikou jsem nikdy seknout nechtěl, baví mě hrát a nabíjí mě to. Nicméně celkem nedávno jsem měl za sebe domluvený záskok na koncertní hraní a to vyloženě z časových důvodů. Jelikož vlastním malokapacitní jatky, kde pracuji hlavně o víkendu. Bylo období, kdy jsem opravdu vyloženě padal na hubu.

Definuj mi styl, kterým se Gallileo prezentuje?
Jak už jsem zmiňoval pop rock a také to ze srandy nazývám lunetární hudba. Vzhledem k našim textům, které převážně obsahují slova: ztratil, našel, mám tě rád a chci s tebou spát – úsměv. Vzhledem k tomu, že většinu textů skládám já a pořád v nich hledám dobro, lásku a porozumění. Ve spoustě textů jsou příběhy a životní události jak mé, tak i blízkých kolem mě. Akorát je to v těch textech schované a osoby nejmenované.

Vy jste k výročí vydali výbornou desku, na kterou se ti povedlo sehnat ex zpěváky, kde jsi vzal ten nápad a jak se k tomu postavili?
To nebyl můj nápad, ale fanoušků, protože když jsme někde hráli, tak za mnou přišla spousta fanoušků, které měli své oblíbence. Někteří přišli s názorem nám se líbil Honzík jiní zase nám se líbil Michal atd. atd. Tak mě napadlo udělat fanouškům radost a vydat album, aby si každý fanoušek svého oblíbence poslechl. Většina oslovených tuto nabídku přijala s nadšením.

Jak to probíhalo s výběrem skladeb a jak vůbec dlouho vznikal materiál?
V podstatě skladby jsme rozdělili dle dohody, jak které komu nejlépe padly. Materiál jsme měli připravený už delší dobu, např. Pláč ti nesluší, už mělo být na CD Svatý grál, také i Zrcadlo času bylo rozdělené. Nicméně i z posledního alba Tak se tě ptám, nám ještě některé skladby zbyly, např: Kolo štěstí, které snad dáme na další album.

Musím říci, že jste se posunuli až neuvěřitelně albem dál. Vzpomínám na to přešlapování na prvním albu – Válka hvězd, tady už to opravdu zní, kde jste desku nahrávali?
Válka hvězd byla spíše informativní a prvotní materiál pro pořadatele a pro nás odrazový můstek. Poslední 2 alba vznikala v našem soukromém studiu SM Records, pod vedením našeho dlouholetého kamaráda Zdeňka Vaníka, se kterým již spolupracuji od roku 2001. Ve studiu SM Records bylo CD nahráno, smícháno pod dohledem Zdeňka Vaníka. O mastering se postaral Ing. Antonín Rauer.

Podle mého názoru a tím, co vím, za úspěchem Gallileo je především tandem a týmová práce Pazdera/Greguš. V čem spočívá vaše spolupráce?
Ano, máš pravdu. Nicméně nesmím opomenout našeho bývalého zpěváka a mého skvělého kamaráda: Michala Kušku. S těmito lidmi, jako je Michal a Pavel je skvělá spolupráce, neboť máme hodně podobné hudební cítění. Vždy, když napíšu nějaký text, tak ho nazpívám a pošlu Pavlovi a on mi pak posílá nahrané rify na akustickou kytaru, dokud se neshodneme na nějakém závěru. Hodně se mi líbí také texty Michala Kušky, např: Andělský oči. Já sám jsem napsal skladbu: Anděl, pro svou dceru.

Jak jako kapela zvládáte coronové období?
Odpověď: Promiň, k tomu se nechci vyjadřovat.

Kde seženou lidé informace o kapele?
www.gallileorock.cz a Facebook.

Jedna osobní otázka – jak relaxuješ? Já vím, že jsi zaměstnán na plný úvazek s časovou náročností, ale máš ještě veliké hospodářství, kde vlastně neznáš soboty, neděle, svátky. Jsi v kapele, kterou táhneš 16 let a máš i vlastní studio. Jak to jeden člověk zvládá?
Relaxuji právě tím, že skládám písně a cvičím na bicí. Kapelu nemůžu říct, že táhnu sám. Je nás tam pět a sám bych hrát nemohl – úsměv. Spíše je to o tom, jak dalece je člověk ochotný se kapele obětovat. Nedávno jsem zavzpomínal na rok 2005, kdy moje žena stála v chodbě a v náručí držela tehdy tříměsíční dceru a vyřkla větu: Jestli pojedeš hrát, tak už se nevracej. A já odjel hrát do Měčína, vrátil se a vše bylo v pořádku - úsměv. Nebo také často slýchám názory na nedostatek času. Já říkám, že si každý udělá čas na to, co chce. Je to o tom, si čas uspořádat a dát tomu řád. Co se týče studia, jak jsem říkal, to má pod palcem Zdeněk Vaník, to mě nikterak nezatěžuje. A na otázku, jak to člověk zvládá: No, zatím to zvládám a myslím, až bude chtít tělo vypnout – vypne samo.

Co si rád pustíš, co máš jako nejoblíbenější kapelu a kde posloucháš muziku?
Nemám vyloženě nejoblíbenější kapelu. Hodně poslouchám: Keks, Reflexy, Parkán a Argemu. Nejvíc v autě.

Pepe, těším se, až zase bude na světě líp a posedíme nad kávou u tebe v altánu delší dobu. Teď se s tebou rozloučím poslední otázkou: Chystáte k nové desce videoklip, a co bys vzkázal fanouškům?
Ano, chystáme videoklip k písni: Tak se tě ptám, který nám bude produkovat Michal Kuška. Jinak bych chtěl všem fanouškům poděkovat za přízeň a jejich sledovanost a věrnost naší kapely, o čemž svědčí i počet odeslaných CD našeho posledního alba. Za celou kapelu děkuji a přeji hodně zdraví a pohody - Pepe.