Tak prý si kapela v redakci vyžádala přímo můj názor. No, hezké. Minulou nahrávku jsem trochu setřel, protože na ní bylo příliš mnoho evidentních chyb a asi si to chlapi pamatují. Tentokrát musím říct, že se Torrax posunuli téměř ve všech ohledech k lepšímu.
Na téhle placce se Torrax stylizuje do pozice vypravěčů, kteří předávají každou písní nějaké zpracované téma. Od pirátů po Černobyl.
Začíná se Freddym a Noční můrou. Tohle téma sice už několik kapel zpracovalo, ale ok. Torrax je vlastně už o generaci mladší skupina a nejsem si jist, jestli třeba jejich současní posluchači znají například Dokken a jejich klip na tohle téma. Jak říkám, je to vlastně už další generace, takže v pohodě.
Celá nahrávka má tentokrát podstatně lepší zpracování, lepší zvuk, lepší texty a líp se s nimi i pracuje. Už se tolik nelítá s od zdi ke zdi, je v tom lepší řád, který myslím celé desce prospívá. Melodie, kvůli který jsem minule obvzlášť držkoval, jsou tentokrát propracovanější a většinou to právě jde ruku v ruce s textem. Už se až asi na jednu vyjímku řeč neznásilňuje tak, jako minule. Až na některá sóla, která jsou ještě trochu slabinou, se to mnohem lépe poslouchá.
Jednu věc si neodpustím. Myslím si, že by prospělo většinu meziher prostě zkrátit na polovinu. Pořád by v tom bylo všechno. Takhle mám pocit, že písničkám svou délkou spíš škodí a tříští je na několik skoro samostatných celků. Možná by některé motivy mohly zůstat stranou a daly by se zpracovat samostatně v jiné písni. Možná by to- přestože se často hraje dost rychle- pak mělo větší tah, protože v momentě, kdy kapela prakticky přestane hrát, aby začala jiný motiv, mi tam chybí nějaký propojovák, který by tomu dal smysl. Možná by tu mohlo platit to, že míň je víc.. Trochu mi to připomnělo začátky další kutnohorské kapely Brix. Ta tehdy začala s podobnou strukturou písniček. Tehdy byla v módě Metallica a její sedmiminutové skladby.
Jinak ale opakuji, že jde o velký krok dopředu a asi je to, ať člověk chce nebo ne, otázkou vývoje a dalších hudebních vlivů a vnímání muziky.
Torrax si ale na sebe upletli bič. Minule to byla nahrávka tuším v čerstvě a možná i hekticky změněné sestavě a teď už si to sedá. To zlepšení ale bude muset potvrdit i živě na pódiích. Hodně se zlepšil zpěv a hlavně ten bude potřeba mít pod kontrolou i na podiích a pečovat o hlas i mimo ně. Ty výšky je třeba zpívat čistě i živě a to není sranda.
Je tu několik chytlavých melodií a refrénů, které snad potvrzují ten zmíněný pokrok. Například skladby Příběhy nebo Poutník. Jsou tam i přetrvávající slabiny, ale třeba je to právě otázka vývoje a všech souvislostí kolem.
Tedy, pokud se nepletu a chlapi na sobě a tvorbě mákli, mohu jen popřát, aby jim síla vydržela a neustrnuli. V mnohém se to poslouchá líp než dřív.
Pro Rockpalace
Petr Kohoutek

O letošních Velikonocích nám rockerům není dopřáno bavit se na živých akcích, proto Vám přinášíme tuto speciální KLUBOOFKU. Nezapomeňte si tedy v neděli 4.4.2021 ve 20:00 naladit YOUTUBE kanál KLUBOOFKA!!!

Soutěžit budou tyto klipy:
Arakain – Nenávidím
Komunál & Protheus - Zapalte nás
Argema – Andělé
Limetall - Parní stroj
Metalinda - V jednote je sila, slovania
Debustrol - Kultovní revoluce

Co je nového u zúčastněných kapel se dozvíte ve Velikonočním rockovém maratonu, který se koná na rádiu HEY od 29.3. do 5.4.2021. Záznamy těchto rozhovorů najdete v budoucnu na YT kanále KLUBOOFKA.

Hlasování je formou hodnocení a zhlédnutí jednotlivého klipu kapely, které chcete dát hlas.  Započítává se jak zhlédnutí, tak palec nahoru. Hlasovat můžete na kanálu YOUTUBE „KLUBOOFKA“

Hitparáda bude dostupná jak na kanálu YOUTUBE, tak v události FB ROCKOVÉ VELIKONOCE V KLUBOOFCE a webových stránkách Nároďáku Jaroměř.

Šestice fanoušků, kteří se zúčastní hlasování, má možnost vyhrát batoh z kolekce „NÁROĎÁK FEST“:             
Podmínky soutěže najdete zde

ODKAZY:
www.narodakjaromer.cz/kluboofka
heyradio.cz
Youtube
FB událost
Mail:Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Sixth Dimension brzy oslaví 20 let působení na thrash metalové scéně. Pozvání k rozhovoru přijal původně manažer, později basák a dnes i zpěvák Jan Hirsch.

Honzo, vykresli nám hned v úvodu svou stoupající éru v 6th dimenzi od manažera k baskytaře a mikrofonu?
Ahoj a díky, že jsi nás pozval. Já ten příběh zkrátím? Úplně prvně jsme se s klukama (Buchy, Špirda) potkali ve školce našich synů, kde pomáhali s ozvučením karnevalu. Slovo dalo slovo, pak nějaký pivo na zahrádce, navštívil jsem pár koncertů a pomohl klukům dostat se poprvé za hranice do Drážďan. Manažera, sice v jiném oboru dělám profesně, tak jsem prostě jen (a dělám to do teď) použil to, co umím a v čem se pořád vzdělávám pro práci i pro dobro kapely. No a pak přišly změny v obsazení a Buchy mi volal (bylo mi zrovna blbě a měl jsem horečku), že s nima stejně jezdím a jestli bych nevzal basu. A já vždycky chtěl hrát v pořádný kapele, a po base jsem pokukoval, tak jsem si jen ověřil, že to nejsou halucinace. A byl tu důvod konečně si ji pořídit. No a po pár dalších letech, kilometrech, tunách baget na benzínkách a pěkné řádce koncertů se naše cesty rozdělily se zpěvákem Masákem. Možná i po zkušenostech, jak složité bylo najít někoho před ním, dali kluci šanci u mikrofonu mě.

Představ nám současnou sestavu a nástrojové obsazení. Kdo zůstal z původní sestavy roku 2002? 
Tak z původní sestavy máme pořád "kapelmajstra a bicmena" Buchyho. K němu je služebně nejstarší můj malý „bůžek“ Špirda, kytarista "par excellence". Pak jsem tam chronologicky já - zpívám, hraju na basu a všechny ty věci, co jsme zmínili na začátku. No a nejnovější „akvizice“ do týmu je zkušený a precizní Tomáš „MetroTom“ Felix, pan kytarista „extra klasse“. Jeho příchod nám do žil vrazil další oktany inspirace. Díky super spolupráci našich obou kytaristů je nový materiál fakt maso a všichni se od sebe furt něco navzájem učíme a pořád se zlepšujeme i po těch letech. Za to jsem moc rád, že se vyvíjíme. Stagnace a spokojenost s málem mi nikdy moc neseděla.

20 let Thrash metalu je úctyhodná vytrvalost vzhledem k vymezenému spektru publika a určité nekomerčnosti žánru. Co považuješ za základní pilíř Sixth Dimension? 
No, momentálně a nově určitě souhru a parádní doplňování se našich kytaristů, což náš původní výraz ještě přibrousilo a posunulo. Dlouhodobě i s předchozíma hráčema,  máme svůj „ksicht“ a styl na pomezí dravého Oldschool Thrashe (prostě to narvat do lidí) a techniky, která nikdy nesklouzne k nudné exhibici, je to namíchané tak akorát. To je původní Špirdův rukopis, to je náš „trademark“. Do toho mu pak my ostatní kecáme a teď se o to ještě dělí s Tomem a navzájem se posouvají. Navíc nás to všechny baví. V podstatě máme společný cíl a snažíme se táhnout jako parta za jeden provaz pro dobro kapely, aby to co z nás „leze“ bylo to nejlepší. Přirozeně se občas někdo odštěpí, protože už nemůže nebo nechce, nebo přestane rozumět, nebo bavit. To se prostě může stát, a nejen v kapele. Nás drží nad hladinou to, že se vždycky najdou fanoušci na koncertě i mimo naše skalní příznivce (děkujeme a zdravíme), kterým se naše produkce líbí, dostáváme občas dobré ohlasy na nahrávky a reakce od jiných kapel. Naše hlavní síla je taky v živém vystupování na pódiu. Do toho vždycky jdeme úplně na plno, jako kdyby to mělo být naposled! Tahle energie se prostě vrací a vyplácí. A ještě jedna věc, jsme svoji.

Jaké myslíš, že jsou zásadní brzdy a překážky obecně ortodoxních kapel, které se jako vy nepodbízejí a jedou si své koleje?
Asi to neumím říct úplně obecně, ale konkrétně naše tedy Sixth Dimension překážka je co pociťuji já, když se nás snažím někam prosadit na hraní, že pro některá místa a třeba festivaly jsme moc tvrdí (nezapomenutelný zážitek je výraz ve tvářích lidí, kteří přišli na Škwor, kterým jsme předskakovali) a pro ty extrémnější Death/Grind akce, kterých je dost, jsme zase asi moc měkký. Samozřejmě tím, že si to děláme po svém a nechceme sklouznout k nějaké podbízivosti, to asi nikdy nebude na to, abychom se tím živili. A samozřejmě dost omezená fanouškovská základna. Další věc je relativní neznámost. Ta se ale podle mě týká spousty kapel v undergroundu, což trochu stěžuje pozici při vyjednávání s kluby mimo náš region, včetně rizik, že nikdo nepřijde. Zase to ale nabízí možnosti spolupráce se zajímavýma kapelama odjinud. Prostě potřebujeme, aby nás někdo viděl a mohl nás třeba dál doporučit. I proto jsme rádi za možnost, jako je i tenhle rozhovor, hele, fakt dík!

Smrt, Vztek, Sociální kredit, Trauma. Snažíte se posluchače texty donutit k přemýšlení nebo jimi ventilujete vnitřní napětí a zvrácenou náladu ve společnosti? 
Od každého trochu. Na některý věci a témata chceme ukázat, protože nás zajímají nebo osloví, nesou silný příběh, poselství, hrozbu, jako Sociální kredit třeba a myslíme si, že by se o nich mělo třeba víc vědět, mluvit a přemýšlet. My máme tu možnost aspoň trochu to šířit a ukázat. Některý věci nás prostě štvou, takovej trochu punkovej přístup. Prostě to vyřveme ven, třeba jako song Vztek. Většinou si posluchači řeknou  „Jo to mě taky točí“. Takže fakt asi oboje.  

Koncertujete často v zahraničí a o to víc mi je sympatická vaše věrnost českým textům. K tuzemským fans jasně vstřícný krok. Může to být v zahraničí i výhoda, že zníte jinak, možná až exoticky, mezi většinou v angličtině zpívajících kapel? 
Z mého pohledu a zkušenosti, kterou jsme se Sixth udělali a podle zpětné vazby od recenzentů venku i fans, tak jednoznačně! Anglicky zpívajících kapel je víc než moc a scéna dost splývá, že jsou všichni tak nějak stejný. Angličtina, jako jazyk pro zpěv není podle mě bezpodmínečně nutná k tomu, aby kapela prorazila. Čeština to prostě osvěží, jasně je asi venku trochu exotická, ale rozhodně jiná proti angličtině frázováním, přízvuky i požadavkem na smysluplnost textu. U nás to fanoušci venku oceňují a zase „ jsme svoji “ a podle mě si tam cení i toho, že se nesnažíme podbízet za každou cenu, spíš naopak. Samozřejmě písně za hranicemi uvádíme v němčině nebo angličtině a trochu objasňujeme během setu o čem co je, a tak. Navíc vycházíme fanouškům z ciziny tím, že k posledním třem nahrávkám vydáváme i překlad do němčiny a angličtiny, který máme na profilu a v bookletu máme odkaz, kde překlady najít. Naposledy jsme vydali i trojjazyčné "lyrics video" ke skladbě a Smrt z posleního Ep.

Zřejmě vrcholem letošní sezóny měla být vaše účast na Symbolic Open Air 2021, který byl ovšem zrušen. Určitě bylo v plánu užít si festival i jako fans. Upřímně, na jaké kapely jste měli v backstage počíháno? Jedná se o přeložení termínu festivalu? 
Jo, kluci se snaží přeložit celý ročník včetně lineupu na 2022. Symbolic je úžasnej festival, atmosféra tam je neopakovatelná, hrozně přátelská a pohodová, takže my to vždy bereme tak, jako že jedem na festival, jako fanoušci a k tomu si bonusově zahrajeme mezi ostatníma kapelama. Jezdíme i na doprovodné akce Symbolicu  „Back to the …“, které bývají na konci srpna, pokud půjde aspoň to tak tam bysme mohli mít malou náplast. No uvidíme, jak to s festivaly a koncerty vůbec bude. Trochu smutný je, že se nám to vlastně odkládá už o druhý rok z  2020. Jinak vyjmenovávat kapely, na který jsme se těšili, by bylo o tom opsat skoro celý lineup. Já jsem vždy zvědavý na všechny, podívám se, poslechnu, udělám si názor a pak popovídáme u okýnka na pivo, nebo jak se potkáme a rozpečem nějaký spolupráce. Osobně jsem se určitě těšil na to, že třeba pokecáme s některýma z legend a kapel z venku, ale i s Dejvym, s Kafem a třeba i na setkání se severočeskou enklávou, klukama z Diverstiy, Fleshless, Dpk a tak. Nebo s mým dvojčetem, basákem z Poppy Seed Grindert (smích). Ale fakt bych nerad vyjmenovával a na někoho zapomněl. Letos snad místo Symbolic vyjde hraní alespoň na Metal Open Air v Modlíkově, co pořádají Zodiak, tam je také moc fajn a sto jí za to kluky podpořit.

Asi žádný jiný žánr neexperimentuje s laděním jako metal, napříč všemi větvemi. Není to často o hlasové poloze zpěváka, jako spíš o celkovém soundu kapely. Máte nějaká specifika, popř. co vás k nim vedlo? 
Ha ha ha. Naše specifikum je, že jsme jednu desku nahrávali kvůli změně ladění celou znova podruhé. Začínali jsme o dva tóny níž, ale přesunuli jsme se k současnému podladění o jeden. To stačí a pořád to „tlačí“, dva dolu už byly někdy trochu nečitelné a „mazaly se“. Vzhledem k tomu, že nejsme opera a náš zpěvák má rozsah necelých 16 tónů a ani neví odkud, hlasová poloha fakt nehraje roli. Jde spíš o celkový výraz a o to, aby celkový zvuk byl dostatečně hutný, ale zároveň čitelný a zdravě agresivní. Aby to prostě řezalo a sedělo.

Nikdy nevíš 2010, Přežít 2013, Trauma 2016 a Tabula Rasa 2020 jsou vaše dosavadní vydaná alba. Připravujete k vašemu kulatému výročí nějakou novinku? 
Novinka nebude asi úplně pojatá jako k výročí, ale makáme na nových věcech, jak jsem už před chvílí zmínil. Vylezeme s novou nahrávkou, u které se snažíme a děláme všechno proto, aby byla tak perfektní, jak jen dokážeme. Hlavně už teď víme, že rozsahem to bude zase spíš „normální“ album než loňské EP, které bohužel díky okolnostem trochu zapadlo, což je škoda. Uvidíme, jaká bude situace s koncerty, vedli jsme řeči o tom, že bychom spíš udělali nějakou výroční akci, ale je bohužel zbytečné to teď plánovat.

Představ nám váš koncertní gear včetně bubeníkovo arzenálu (zdravím Buchyho), který jsem v předchozích rozhovorech nespravedlivě opomíjel (smích).
Tak touhle otázkou jsi mi udělal kromobyčejnou radost. Vždycky to rád v rozhovorech čtu a zajímá mě to. Takže, naše vybavení, počínaje bubeníkem (dobře, že dostává prostor) je následující:
Buchy: bicí Sonor 3005 celojavor, šlapka Tama Speed Cobra Doublepedal. Hardware taky od Sonoru. Jeho velká pýcha jsou činely Paiste Rude, Hi Hat, crashe 14";16";17";19"; Ride 20" China (moje oblíbená). Sedačku má Mapex a hraje svýma signature 5A paličkama (Sixth Dimension Buchy), který mu necháváme k narozeninám dělat u Pellwoodu. Blány má Aquarian, krom esáku, kde má Remo.

Špirda hraje na Jackson Pro serie RR24 a novou Jackson Pro Corey Beaulieu signature (Trivium), který žene přes Wah pedál Dunlop Dimebag Signature Crybaby do zesíku  Peave 6505  a bedny Mesa Engineering Stilleto traditional  412 a dlaší mršidla v pedal boardu (na fotce) struny má buď Dadario 10-52., nebo Ernie ball cobalt a trsátka Jazz 3 o šířce 1 mm.

Tom hraje na Schecter C-1 FR S Apo­ca­lypse Red Reign, obtažený strunama DR DDT popř. Ernie Ball, na který trsá D grip jazz 1,35, to žene do hlavy Mesa Boogie Triple Rectifier a do bedny 4 x 12 stejné značky. Kromě přepínače kanálu k hlavě používá jen Pandorabox do efektové smyčky na druhém kanálu na sóla.

Oba kluci, stejně jako já (konečně), používáme na živé hraní vysílačky G30 od Line 6.

No a já mám na to své krákání mikrofon Superlux PROH7F MKII. Hraju na basu Sterling by MusicMan Ray 34, na který jsem po letech přešel z D’Adddario Pro Steels na struny Elixir Nano coated. Jako staré prasátko používám trsátko George Dennis 1,05 a hraju s nimi v podstatě celý život, i když jsem zkoušel mnoho jiných. George Dennis mi vyhovují kvůli gripu, ani ta nová verze od jejich vynálezce Dgrip prostě není taková.  Mám zesilovač Gallien Krueger MB500 a bedny Hartke Hy Drive 4x10 + 1x15.

Díky Honzo za rozhovor a na závěr nějaké pozitivní poselství, směrem ke kolegům a fanouškům?
Já děkuju, že jsme si mohli popovídat. Opravdu moc si té možnosti vážím. Chtěl bych tady za nás za všechny ještě říct, že děkujeme všem muzikantům, který kdy v Sixth Dimension hráli, ať už to dopadlo jakkoli. A nám všem, muzikantům i fanouškům přeju, ať vydržíme a brzo se dočkáme toho, že se zase bude moct naživo hrát a budeme se všichni zase potkávat. Naději mám v tom, že dočasná nucená koncertní abstinence a vidina toho, jak nakonec snadné bylo nám tuhle zábavu vzít a odepřít, zvedne z gaučů a od YouTube více fanoušků a lidi začnou a budou na živou muziku zase víc chodit. To přeju nejen nám, ale všem kapelám. A těm fanouškům samozřejmě to, že energie z živého koncertu je nezaměnitelná, když jste na místě a že scéna nabízí ve všech žánrech hromady skvělých muzikantů a kapel, kteří třeba nejsou známí, nebo slavní, ale je škoda je neobjevit. Držte se a nenechte se semlít! Jo a poslouchejte dobrou muziku a těšte se i na tu naší další desku (smích). Díky!

Pro Rockpalace Tomáš Pošvanc.