Sixth Dimension brzy oslaví 20 let působení na thrash metalové scéně. Pozvání k rozhovoru přijal původně manažer, později basák a dnes i zpěvák Jan Hirsch.

Honzo, vykresli nám hned v úvodu svou stoupající éru v 6th dimenzi od manažera k baskytaře a mikrofonu?
Ahoj a díky, že jsi nás pozval. Já ten příběh zkrátím? Úplně prvně jsme se s klukama (Buchy, Špirda) potkali ve školce našich synů, kde pomáhali s ozvučením karnevalu. Slovo dalo slovo, pak nějaký pivo na zahrádce, navštívil jsem pár koncertů a pomohl klukům dostat se poprvé za hranice do Drážďan. Manažera, sice v jiném oboru dělám profesně, tak jsem prostě jen (a dělám to do teď) použil to, co umím a v čem se pořád vzdělávám pro práci i pro dobro kapely. No a pak přišly změny v obsazení a Buchy mi volal (bylo mi zrovna blbě a měl jsem horečku), že s nima stejně jezdím a jestli bych nevzal basu. A já vždycky chtěl hrát v pořádný kapele, a po base jsem pokukoval, tak jsem si jen ověřil, že to nejsou halucinace. A byl tu důvod konečně si ji pořídit. No a po pár dalších letech, kilometrech, tunách baget na benzínkách a pěkné řádce koncertů se naše cesty rozdělily se zpěvákem Masákem. Možná i po zkušenostech, jak složité bylo najít někoho před ním, dali kluci šanci u mikrofonu mě.

Představ nám současnou sestavu a nástrojové obsazení. Kdo zůstal z původní sestavy roku 2002? 
Tak z původní sestavy máme pořád "kapelmajstra a bicmena" Buchyho. K němu je služebně nejstarší můj malý „bůžek“ Špirda, kytarista "par excellence". Pak jsem tam chronologicky já - zpívám, hraju na basu a všechny ty věci, co jsme zmínili na začátku. No a nejnovější „akvizice“ do týmu je zkušený a precizní Tomáš „MetroTom“ Felix, pan kytarista „extra klasse“. Jeho příchod nám do žil vrazil další oktany inspirace. Díky super spolupráci našich obou kytaristů je nový materiál fakt maso a všichni se od sebe furt něco navzájem učíme a pořád se zlepšujeme i po těch letech. Za to jsem moc rád, že se vyvíjíme. Stagnace a spokojenost s málem mi nikdy moc neseděla.

20 let Thrash metalu je úctyhodná vytrvalost vzhledem k vymezenému spektru publika a určité nekomerčnosti žánru. Co považuješ za základní pilíř Sixth Dimension? 
No, momentálně a nově určitě souhru a parádní doplňování se našich kytaristů, což náš původní výraz ještě přibrousilo a posunulo. Dlouhodobě i s předchozíma hráčema,  máme svůj „ksicht“ a styl na pomezí dravého Oldschool Thrashe (prostě to narvat do lidí) a techniky, která nikdy nesklouzne k nudné exhibici, je to namíchané tak akorát. To je původní Špirdův rukopis, to je náš „trademark“. Do toho mu pak my ostatní kecáme a teď se o to ještě dělí s Tomem a navzájem se posouvají. Navíc nás to všechny baví. V podstatě máme společný cíl a snažíme se táhnout jako parta za jeden provaz pro dobro kapely, aby to co z nás „leze“ bylo to nejlepší. Přirozeně se občas někdo odštěpí, protože už nemůže nebo nechce, nebo přestane rozumět, nebo bavit. To se prostě může stát, a nejen v kapele. Nás drží nad hladinou to, že se vždycky najdou fanoušci na koncertě i mimo naše skalní příznivce (děkujeme a zdravíme), kterým se naše produkce líbí, dostáváme občas dobré ohlasy na nahrávky a reakce od jiných kapel. Naše hlavní síla je taky v živém vystupování na pódiu. Do toho vždycky jdeme úplně na plno, jako kdyby to mělo být naposled! Tahle energie se prostě vrací a vyplácí. A ještě jedna věc, jsme svoji.

Jaké myslíš, že jsou zásadní brzdy a překážky obecně ortodoxních kapel, které se jako vy nepodbízejí a jedou si své koleje?
Asi to neumím říct úplně obecně, ale konkrétně naše tedy Sixth Dimension překážka je co pociťuji já, když se nás snažím někam prosadit na hraní, že pro některá místa a třeba festivaly jsme moc tvrdí (nezapomenutelný zážitek je výraz ve tvářích lidí, kteří přišli na Škwor, kterým jsme předskakovali) a pro ty extrémnější Death/Grind akce, kterých je dost, jsme zase asi moc měkký. Samozřejmě tím, že si to děláme po svém a nechceme sklouznout k nějaké podbízivosti, to asi nikdy nebude na to, abychom se tím živili. A samozřejmě dost omezená fanouškovská základna. Další věc je relativní neznámost. Ta se ale podle mě týká spousty kapel v undergroundu, což trochu stěžuje pozici při vyjednávání s kluby mimo náš region, včetně rizik, že nikdo nepřijde. Zase to ale nabízí možnosti spolupráce se zajímavýma kapelama odjinud. Prostě potřebujeme, aby nás někdo viděl a mohl nás třeba dál doporučit. I proto jsme rádi za možnost, jako je i tenhle rozhovor, hele, fakt dík!

Smrt, Vztek, Sociální kredit, Trauma. Snažíte se posluchače texty donutit k přemýšlení nebo jimi ventilujete vnitřní napětí a zvrácenou náladu ve společnosti? 
Od každého trochu. Na některý věci a témata chceme ukázat, protože nás zajímají nebo osloví, nesou silný příběh, poselství, hrozbu, jako Sociální kredit třeba a myslíme si, že by se o nich mělo třeba víc vědět, mluvit a přemýšlet. My máme tu možnost aspoň trochu to šířit a ukázat. Některý věci nás prostě štvou, takovej trochu punkovej přístup. Prostě to vyřveme ven, třeba jako song Vztek. Většinou si posluchači řeknou  „Jo to mě taky točí“. Takže fakt asi oboje.  

Koncertujete často v zahraničí a o to víc mi je sympatická vaše věrnost českým textům. K tuzemským fans jasně vstřícný krok. Může to být v zahraničí i výhoda, že zníte jinak, možná až exoticky, mezi většinou v angličtině zpívajících kapel? 
Z mého pohledu a zkušenosti, kterou jsme se Sixth udělali a podle zpětné vazby od recenzentů venku i fans, tak jednoznačně! Anglicky zpívajících kapel je víc než moc a scéna dost splývá, že jsou všichni tak nějak stejný. Angličtina, jako jazyk pro zpěv není podle mě bezpodmínečně nutná k tomu, aby kapela prorazila. Čeština to prostě osvěží, jasně je asi venku trochu exotická, ale rozhodně jiná proti angličtině frázováním, přízvuky i požadavkem na smysluplnost textu. U nás to fanoušci venku oceňují a zase „ jsme svoji “ a podle mě si tam cení i toho, že se nesnažíme podbízet za každou cenu, spíš naopak. Samozřejmě písně za hranicemi uvádíme v němčině nebo angličtině a trochu objasňujeme během setu o čem co je, a tak. Navíc vycházíme fanouškům z ciziny tím, že k posledním třem nahrávkám vydáváme i překlad do němčiny a angličtiny, který máme na profilu a v bookletu máme odkaz, kde překlady najít. Naposledy jsme vydali i trojjazyčné "lyrics video" ke skladbě a Smrt z posleního Ep.

Zřejmě vrcholem letošní sezóny měla být vaše účast na Symbolic Open Air 2021, který byl ovšem zrušen. Určitě bylo v plánu užít si festival i jako fans. Upřímně, na jaké kapely jste měli v backstage počíháno? Jedná se o přeložení termínu festivalu? 
Jo, kluci se snaží přeložit celý ročník včetně lineupu na 2022. Symbolic je úžasnej festival, atmosféra tam je neopakovatelná, hrozně přátelská a pohodová, takže my to vždy bereme tak, jako že jedem na festival, jako fanoušci a k tomu si bonusově zahrajeme mezi ostatníma kapelama. Jezdíme i na doprovodné akce Symbolicu  „Back to the …“, které bývají na konci srpna, pokud půjde aspoň to tak tam bysme mohli mít malou náplast. No uvidíme, jak to s festivaly a koncerty vůbec bude. Trochu smutný je, že se nám to vlastně odkládá už o druhý rok z  2020. Jinak vyjmenovávat kapely, na který jsme se těšili, by bylo o tom opsat skoro celý lineup. Já jsem vždy zvědavý na všechny, podívám se, poslechnu, udělám si názor a pak popovídáme u okýnka na pivo, nebo jak se potkáme a rozpečem nějaký spolupráce. Osobně jsem se určitě těšil na to, že třeba pokecáme s některýma z legend a kapel z venku, ale i s Dejvym, s Kafem a třeba i na setkání se severočeskou enklávou, klukama z Diverstiy, Fleshless, Dpk a tak. Nebo s mým dvojčetem, basákem z Poppy Seed Grindert (smích). Ale fakt bych nerad vyjmenovával a na někoho zapomněl. Letos snad místo Symbolic vyjde hraní alespoň na Metal Open Air v Modlíkově, co pořádají Zodiak, tam je také moc fajn a sto jí za to kluky podpořit.

Asi žádný jiný žánr neexperimentuje s laděním jako metal, napříč všemi větvemi. Není to často o hlasové poloze zpěváka, jako spíš o celkovém soundu kapely. Máte nějaká specifika, popř. co vás k nim vedlo? 
Ha ha ha. Naše specifikum je, že jsme jednu desku nahrávali kvůli změně ladění celou znova podruhé. Začínali jsme o dva tóny níž, ale přesunuli jsme se k současnému podladění o jeden. To stačí a pořád to „tlačí“, dva dolu už byly někdy trochu nečitelné a „mazaly se“. Vzhledem k tomu, že nejsme opera a náš zpěvák má rozsah necelých 16 tónů a ani neví odkud, hlasová poloha fakt nehraje roli. Jde spíš o celkový výraz a o to, aby celkový zvuk byl dostatečně hutný, ale zároveň čitelný a zdravě agresivní. Aby to prostě řezalo a sedělo.

Nikdy nevíš 2010, Přežít 2013, Trauma 2016 a Tabula Rasa 2020 jsou vaše dosavadní vydaná alba. Připravujete k vašemu kulatému výročí nějakou novinku? 
Novinka nebude asi úplně pojatá jako k výročí, ale makáme na nových věcech, jak jsem už před chvílí zmínil. Vylezeme s novou nahrávkou, u které se snažíme a děláme všechno proto, aby byla tak perfektní, jak jen dokážeme. Hlavně už teď víme, že rozsahem to bude zase spíš „normální“ album než loňské EP, které bohužel díky okolnostem trochu zapadlo, což je škoda. Uvidíme, jaká bude situace s koncerty, vedli jsme řeči o tom, že bychom spíš udělali nějakou výroční akci, ale je bohužel zbytečné to teď plánovat.

Představ nám váš koncertní gear včetně bubeníkovo arzenálu (zdravím Buchyho), který jsem v předchozích rozhovorech nespravedlivě opomíjel (smích).
Tak touhle otázkou jsi mi udělal kromobyčejnou radost. Vždycky to rád v rozhovorech čtu a zajímá mě to. Takže, naše vybavení, počínaje bubeníkem (dobře, že dostává prostor) je následující:
Buchy: bicí Sonor 3005 celojavor, šlapka Tama Speed Cobra Doublepedal. Hardware taky od Sonoru. Jeho velká pýcha jsou činely Paiste Rude, Hi Hat, crashe 14";16";17";19"; Ride 20" China (moje oblíbená). Sedačku má Mapex a hraje svýma signature 5A paličkama (Sixth Dimension Buchy), který mu necháváme k narozeninám dělat u Pellwoodu. Blány má Aquarian, krom esáku, kde má Remo.

Špirda hraje na Jackson Pro serie RR24 a novou Jackson Pro Corey Beaulieu signature (Trivium), který žene přes Wah pedál Dunlop Dimebag Signature Crybaby do zesíku  Peave 6505  a bedny Mesa Engineering Stilleto traditional  412 a dlaší mršidla v pedal boardu (na fotce) struny má buď Dadario 10-52., nebo Ernie ball cobalt a trsátka Jazz 3 o šířce 1 mm.

Tom hraje na Schecter C-1 FR S Apo­ca­lypse Red Reign, obtažený strunama DR DDT popř. Ernie Ball, na který trsá D grip jazz 1,35, to žene do hlavy Mesa Boogie Triple Rectifier a do bedny 4 x 12 stejné značky. Kromě přepínače kanálu k hlavě používá jen Pandorabox do efektové smyčky na druhém kanálu na sóla.

Oba kluci, stejně jako já (konečně), používáme na živé hraní vysílačky G30 od Line 6.

No a já mám na to své krákání mikrofon Superlux PROH7F MKII. Hraju na basu Sterling by MusicMan Ray 34, na který jsem po letech přešel z D’Adddario Pro Steels na struny Elixir Nano coated. Jako staré prasátko používám trsátko George Dennis 1,05 a hraju s nimi v podstatě celý život, i když jsem zkoušel mnoho jiných. George Dennis mi vyhovují kvůli gripu, ani ta nová verze od jejich vynálezce Dgrip prostě není taková.  Mám zesilovač Gallien Krueger MB500 a bedny Hartke Hy Drive 4x10 + 1x15.

Díky Honzo za rozhovor a na závěr nějaké pozitivní poselství, směrem ke kolegům a fanouškům?
Já děkuju, že jsme si mohli popovídat. Opravdu moc si té možnosti vážím. Chtěl bych tady za nás za všechny ještě říct, že děkujeme všem muzikantům, který kdy v Sixth Dimension hráli, ať už to dopadlo jakkoli. A nám všem, muzikantům i fanouškům přeju, ať vydržíme a brzo se dočkáme toho, že se zase bude moct naživo hrát a budeme se všichni zase potkávat. Naději mám v tom, že dočasná nucená koncertní abstinence a vidina toho, jak nakonec snadné bylo nám tuhle zábavu vzít a odepřít, zvedne z gaučů a od YouTube více fanoušků a lidi začnou a budou na živou muziku zase víc chodit. To přeju nejen nám, ale všem kapelám. A těm fanouškům samozřejmě to, že energie z živého koncertu je nezaměnitelná, když jste na místě a že scéna nabízí ve všech žánrech hromady skvělých muzikantů a kapel, kteří třeba nejsou známí, nebo slavní, ale je škoda je neobjevit. Držte se a nenechte se semlít! Jo a poslouchejte dobrou muziku a těšte se i na tu naší další desku (smích). Díky!

Pro Rockpalace Tomáš Pošvanc.

První dojem co mě asi u tohoto alba čeká? Luna, noc, éterický dámský zpěv, potůček, vše na pomezí relaxační hudby.
Jo, prdlajs!!! Tady se jede na úplně jiný druh energie.
Pokud se vám líbí Linkin Park, OOMPH!, CueStack nebo třeba Paradise Lost v období alb One second a Symbol of Life, pak je toto kapela a album, které se vám bude stopro líbit taky.
Mix úderného bigbítu a samplovaných zvuků s velmi dobrými českými texty. V jistém smyslu by se to dalo chápat téměř i jako koncepční album, protože hudebně nevybočuje ze zvolené cesty a texty tvoří jakýsi ucelený okruh témat o strastech městského života a vztazích v něm. Musím říct, že byť je tenhle styl v mé sbírce zastoupen spíš symbolicky, pokud je to odvedeno na albu takto precizně, nemám s tím nejmenší problém. Ten mám s živou prezentací, kdy se samply místo DJ pouští z playbacku. Ale to není jen případ Luny. To mi vadí z principu u jakékoliv živé kapely. Když se ale budu soustředit na album, tak tady téměř není do čeho kafrat. Naznačil jsem, že to celé drží parádně při sobě, má to energii tam, kde to má udeřit a tam kde má být víc citu, je i muzika decentnější.. To samé platí pro zpěv a zacházení s ním. Od klidnějších poloh přes energičtější až po téměř rapové pasáže, vše precizně srozumitelné a hlavně to není „prostě blbý“. I za zpracování musím Lunu pochválit. Ty nahrávky mají vše podstatné a přitom nejsou přeplácané. Myslím, že ve studiu našli všichni s Wendy Dreiseitlem v roli producenta hranici, kdy je to akorát.
Klip můžete vidět na titulní skladbu Snář, ale já bych se přimlouval ještě za dva: 2K18 a Mejdej. Tyhle dvě písničky se mi líbí trochu víc než ostatní.
Jinak mi nezbývá než palec nahoru pro tuto nahrávku.
Ať se daří.
Pro Rockpalace
Petr Kohoutek

Je to již pět měsíců, co se hudební klub NÁROĎÁK JAROMĚŘ přestěhoval do internetového prostředí pod hlavičkou projektu KLUBOOFKA. Tento projekt začal nejdříve hitparádou, a to jak českou, tak i zahraniční. V době částečného rozvolnění se nám podařilo natočit s několika kapelami rozhovory a záznamy živých koncertů.

30.1.2021 proběhl první koncert kapel DYSANGELIUM, OKULT a SCELETONS.

V sobotu 3.4.2021 se můžete těšit na:

TORRAX – start 20:00

Kutnohorští power metalisté TORRAX mají od 20. března svoji druhou desku nazvanou „PŘÍBĚHY“. 28.března byl zveřejněn jejich pořad KLUBOOFKA INTERVIEW, ve kterém se o nové desce můžete něco dozvědět. V live záznamu uvidíte 5 skladeb z tohoto alba.
POZVÁNKA: ZDE

DANGAR SIX – start 21:00

V pořadí druhé studiové album jabloneckých DANGAR SIX s názvem „TEMNÁ DOBA“ spatřilo světlo světa 26.ledna 2021. K tomuto počinku byl pořízen pořad KLUBOOFKA INTERVIEW, který bude mít premiéru 11.4.2021 na YOUTUBE kanálu KLUBOOFKY. V live záznamu uvidíte 5 skladeb z alba „TEMNÁ DOBA“.
POZVÁNKA: ZDE

ROCK STRING – start 22:00

Mladí rockeři z Ivančic u Brna hrají melodické skladby, ale umí do toho i pořádně říznout. 25.4.2021 se můžete těšit na jejich pořad KLUBOOFKA INTERVIEW, který bude zveřejněn na YOUTUBE kanálu KLUBOOFKY. V live záznamu uvidíte 5 skladeb, které jsou především z jejich posledního alba „ANDĚLÉ MEZI NÁMI“.
POZVÁNKA: ZDE

Koncert proběhne ve Facebookové skupině KLUBOOFKA FAMILY. Do skupiny mají přístup vlastníci NE-VSTUPENKY, jejímž zakoupením pomáháte přežít hudebnímu klubu NÁROĎÁK JAROMĚŘ!!!

Kontakt: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

DĚKUJEME VŠEM, KTEŘÍ NÁROĎÁK JAROMĚŘ PODPORUJÍ!!!

Jak si tak poslouchám svůj oblíbený Motorband, nemohl jsem si nevšimnout dalšího skvělého kytaristy, Vojty Brázdy a samozřejmě ho i vyzpovídat.

Ahoj Vojto, kdy a jak jsi se dostal k muzice?
Už od nízkého věku, kdy jsem ještě ani nechodil do školky, jsem na muziku reagoval velmi intenzivně a s přibývajícím věkem se to stupňovalo. Rodiče mi dávali muziku na kazetách, později na CD. Tenkrát to ještě byly písničky třeba od Dády Patrasové nebo Jaroslava Uhlíře a Zdeňka Svěráka. Tyto dva pány mimochodem obdivuji dodnes. Mamka se mnou hodně zpívala, učila mě písničky na různá vystoupení do školky. Postupně se mi začala líbit další hudba, až to během prvního stupně základky došlo k rockové a metalové hudbě.

Tak že Pasu, pasu písničky, nu což, já zase začínal na Chlupatém kaktusu. Ale teď mě prozraď něco o začátcích tvé rockové kariéry?
Táta kdysi dávno pracoval jako lakýrník kytar, a když ve fabrice končil, tak si jednu přivezl domů. Umí pár akordů a melodií, ale nikdy se hraní nevěnoval. Tak jsem mu kytaru ve svých 11 letech „zabavil“ a podle sluchu jsem se na ní začal učit. Když už jsem uměl o rok později zahrát i nějaké písničky, tak mi babička koupila první elektrickou kytaru i s malým 10W kombíčkem. Hrozně jsem po elektrické kytaře toužil. No a to mě totálně nadchlo a měl jsem kytaru pořád v ruce. Pak už to šlo rok od roku lépe. Ve 14 letech jsem pak na dva roky chodil i do ZUŠ ke kytaristovi Patriku Soškovi z kapely Pororoca, který mi dal nějakou průpravu a hlavně mě naučil hrát s živou kapelou a před publikem. Školní kapela bylo moc pěkné období. Na střední škole pak přišla první samostatná kapela HugeRat, no a už to jelo.

Která kapela nebo píseň tě nejvíc oslovila?
Za to, že jsem na kytaru začal hrát, je zodpovědná kapela Kabát. Ta mě v mých 10 letech naprosto pohltila a na kytaru jsem začínal výhradně na jejich skladbách. Postupně jsem z české scény přidal například Arakain, ti mě také velmi ovlivnili. No a ze zahraničí jsem začal nejvíc hltat Metallicu. Té se držím dodnes. Jinak dál miluju kapely Judas Priest, HammerFall, Accept, U.D.O., Five Finger Death Punch, Slipknot, Ozzy Osbourne a další.

Než ses propracoval do první ligy, tak kde všude jsi hrál?
Zásadní pro mě byla první kapela HugeRat, se kterou jsme začali teprve všechno objevovat a učit se. Kapela fungovala 4 roky. Souběžně s HugeRat pak přišla možnost jít hrát do sokolovské kapely Liberate na pozici basáka. To mě lákalo, takže jsem tam rok hrál na basu. Potom odešel jeden z kytaristů, takže jsem převzal post kytaristy a přišel nový basák. Celkem jsem v Liberate působil 8 let a jsem za to vděčný. Náročná muzika, kterou tam skládal klávesák Petr Nový a zpěvák Tomáš Dvořák, mi umožnila zdokonalovat svou hru na kytaru. V mezidobí jsem zkoušel ještě různé další kapely. Někde jako záskok na basu, pak jsme i s kamarádem a zpěvákem Karlem Ivanem (ex Tuborg) zkusili rozjet novou kapelu Candor, ta ale brzy přestala fungovat, a to částečně mou vinou. Nabral jsem si toho tenkrát hodně a nestíhal jsem to, což bylo z mé strany nezodpovědné, ale poučné do budoucna. No a pro radost si občas ještě zahraju se svým bráchou v zábavové kapele CrazyHouse, a taky ve folkové kapele NaDen jako basák. To jsou ale vyloženě volnočasové aktivity, když můžu.

Jak a kdy ses seznámil s klukama z první kapely?
V ZUŠ jsem se ve 14 letech poznal s bubeníkem Tomášem Friedrichem, který mě o dva roky později pozval na zkoušku jeho nové kapely a že si s nimi můžu třeba zahrát, když zbyde čas. Čas zbyl, zahráli jsme si a za pár dnů mi zavolal basák Tomáš Niebauer, že by mě brali do kapely, jelikož postavili kapelu jen s jednou kytarou. To jsem nadšeně přijal a šel s nimi hrát dost tvrdý hard-core.

Něco o muzikantech, se kterýma jsi hrál?
Podstatnou většinu jsem již zmínil. V tuhle chvíli jsem šťastný za to, že jsem se dostal do Motorbandu k muzikantům, které bych přál každému. Ale nikomu je nedám! Hraní s Máčou, Kájou Adamem a Standou Pliskou, to je nepopsatelný zážitek a odměna za to, že jsem tu kytaru bral od začátku vážně. Neumím přímo popsat energii, která do mě leze při hraní a trávení společného času s nimi, ale je to naprosto skvělé. No a Láďa Korbel je přesný prototyp zpěváka, kterého bych si vysnil do kapely. A ejhle, já s ním hraju. To teď není pochlebování, ale prostý fakt. Jeho kvality, pěvecké i lidské, jsou další odměnou. Jsem za všechny tyto kolegy a kamarády vděčný a moc si jich vážím!

Ve všem s Tebou naprosto souhlasím. Ale jak ses dostal do Motorbandu?
Má bývalá žena Mája mi jednoho rána při práci poslala informace o konkurzu do Motorbandu. Za tento zásadní čin jí patří velký dík. Bylo to v období, kdy jsem nehrál, jelikož uplynuly 3 měsíce od odchodu z Liberate a já jsem tou dobou akorát spřádal plány na založení nové kapely. Konkurz do Motorbandu mě ale zaujal. Ucítil jsem šanci na velký krok dopředu. Takže jsem se přihlásil a vzal si týden dovolené na přípravu. Začal jsem se učit skladby, jako bych byl už přijatý. Nepřipouštěl jsem si žádnou jinou možnost, než že to jednoznačně vyjde. No a vyšlo to. Vyplatilo se na tom zamakat a věřit. Ten týden před konkurzem jsem se soustředil jen na přípravu, skoro jsem nevstal od počítače a nepustil kytaru z ruky. Děkuju kapele za toto rozhodnutí. Jsem v Motorbandu skoro rok a půl a můžu tě říct, že nic lepšího mě nemohlo potkat.

Přeju ti to a samozřejmě „náčelník“ ví, koho si k sobě vzal. Jakou si měl aparaturu a kytaru v začátcích a dnes?
Ta zmíněná sestava od babičky, to byla kytara Stagg Stratocaster a malé 10W kombo, také od Staggu. Postupně mi rodiče pořídili ještě další kytary, Jackson a Washburn. Také mi pořídili kombo Crate 120W, které mám doma dodnes na cvičení, má parádní zvuky. Ke konci střední jsem si už konečně pořídil skvělý lampový zesilovač ENGL Powerball 2 a reprobox 4x12 od Peavey. Tento aparát mám doposud a jsem spokojený. Pořídil jsem si taky své dvě hlavní kytary, kterými jsou Epiphone Explorer a Gibson Flying V. S těmi mě můžete vidět současně na scéně.
A jaké máš plány, tedy pokud lze v této době něco naplánovat.
Plány jsou v tuhle chvíli zaměřeny na vydání nového alba k 35. výročí od založení Motorbandu, které jsme nahráli ve studiu The Barn u skvělého muzikanta, zvukového inženýra a producenta Dana Frimla a jeho skvělé ženy Alice, která se o nás starala jako o vlastní po celou dobu pobytu ve studiu. Oběma patří obrovský dík! Jak to bude letos s koncerty, to nikdo neví. Pevně věřím a doufám, že si zahrajeme a že budeme moct fanouškům představit novou desku i na živo. Držme si navzájem palce, snad se co nejdříve uvidíme na akcích. Jo a nové album bude nářez!!!

Tak ahoj, Vojta.

Vojto, já Ti děkuji za rozhovor a také věřím, že se někdy potkáme osobně na koncertě Motorbandu a hlavně, vydržte!!!

Pro Rockpalace se ptal Milan Kolečko