Tak jsem si říkal, že po všech těch muzikantech, kteří inklinují k tvrdšímu pojetí, bych mohl vyzpovídat dámu, kterou znám téměř od začátků a jejíž hlas mne hladí po duši, kdykoliv jej zaslechnu.


Ahoj Vlaďko. Kdy a jak ses dostala k muzice???
Od velmi útlého věku jsem si prozpěvovala, pak chodila na lidušku na klavír, to mi ale příliš nebavilo /hlavně nauka/ a zpívala jsem ve sboru. Ve sboru docela fajn, ale stále jsem cítila, že chci zpívat sama jako zpěvačka s kapelou. Svůj sen jsem si splnila v sedmnácti letech. Jako náctiletá jsem hodně poslouchala folk, pouštěla si CD Dylana, Beatles,Rollling Stones hlavně milovanou Abbu, dále Grosby Still Nash and Young, Peter Paul and Mary. A tak bych mohla pokračovat dál.

S Beatles se vyučila celá generace muzikantů. Něco o začátcích tvé kariéry.
V sedmnácti jsem dělala konkurz do folkrockové kapely Ultramarín. Tenkrát odcházel z kapely zpěvák a houslista Zdeněk Jakubec a kluci hledali náhradu. No a poslechli si můj hlas a byla jejich. Ve dvaceti letech jsem šla do soutěže Mladá píseň Jihlava 1985 /obdoba dnešní Superstar/ a prošla všema možnýma předkolama, dostala se do finále do Jihlavy a tam z padesáti lidí vybrali 12 zpěváků a zpěvaček a já byla mezi nimi. Pak nám vydali vinil, účast v televizním přenosu a skončila jsem na druhém místě. Cenu mi tenkrát předávala zpěvačka Petra Janů, která se rovněž před lety účastnila Mladé písně v Jihlavě. Písničku pro mne tenkrát napsal Zdeněk Barták ml. S názvem Den zmoudření. Jaksi vycítil moje baladové cítění.

Ultramarin

Petře Janů jsem jednou předával pomlázku, byl to koncert na velikonoce, každej jí nes kytku a já byl originál. Která kapela, zpěvačka nebo píseň Tě oslovila?
Hlavně americké folkové trio Peter Paul and Mary a song Johna Denvera Leaving on a Jet Plane, tu jsem také zpívala s Ultramarínem. Simon a Gargunkel, song songů Bridge over trouble water,Niel Young /jeho nezapomenutelný koncert BBC tuším z r. 1972, Chicago, Abba, Jonni Mitchel , Uriah Heep, zpěvačka Barbra Streissand , Ray Charles, božská Ella a Frank, Nina Simon a tak bych mohla pokračovat dál. Měla a mám širší hudební rejstřík folk, pop, rock, folkrock, blues, jazz

Pocházím z jazzové rodiny a Barbra, Ray, či Ella byli „moji přátelé“ na gramofonových deskách. A v kterých skupinách, kde jsi zpívala?
Tak folkrockový Ultramarín, kapela Digi /tam byla jen chvilku/ a poté jsem poznala hudebního skladatele a klavíristu Eduarda Spáčila a sním jsem začala koncertovat s pořadem Nebe do fialova. Eda mě pak seznámil s úžasnými hudebníky Vítkem Fialou, Mirkem Linkou, Radimem Linhartem, Jiřím Růžickou, Sváťou Košvancem, atd a už začaly koncerty laděné do jazzu v divadle Jonáš, festival Jazz Struny divadlo na ulici, divadlo Čas atd.


Jak ses seznámila s klukama z první kapely?
Tak s Ultramarínem jsem se seznámila na konkurzu, který jsem dělala do kapely. Bylo to krááááásné období, krásné původní písničky.

Ultramarin byla pohoda, víš, že zase hrajou? A víš, že mě volal Zděnek Jakubec abych šel hrát? No nakonec jsem jim dohodil někoho lepšího. Písně, které jsi složila, nebo text?
Tak texty jsem složila pouze dva Anděl /to mi nakop film Město Andělů/ byla jsem z toho filmu hotová, přišla domů a napsala vlastně stručný děj filmu a text byl hotový, je na mém prvním CD Ani nedutám z roku 1999. No a text Bláznivá Berta, ale ten jsem zpívala jen asi dvakrát s kapelou Digy. Jinak to opravdu nechávám povolanějším, nemám na to buňky.

Něco o muzikantech, se kterými jsi hrála?
To již jsem trochu načala v otázce, se kterýma kapelama jsem zpívala. Ultramarín v čele s Jirkou Toužimským, kolem mě čtyři muzikanti a cítila jsem se s klukama moc dobře, báječná energie, hezké písničky i atmosféra. Pak jsem potkala Edu Spáčila, při nějakém pořadu pro Český rozhlas Plzeň a vystupovali jsme spolu v divadélku Dialog /teď Jonáš/ s pořadem Nebe do fialova. Dále velmi plodná spolupráce s kontrabasistou Vítkem Fialou, byl a vlastně je to můj hudební a lidský guru, natočila jsem s ním pět cédéček a jeho rady, připomínky, jsou k nezaplacení. Vítek mi pak seznámil s jazzovou legendou Vlastičkou Průchovou, kterou jsem asi 3 krát měla jako hosta. Setkání s ní bylo nádherný, krásná, vzácná to žena. Stačilo vedle ní jen sedět, poslouchat, naslouchat. A teď nejvíce spolupracuji s vynikajícím klavíristou a saxofonistou Václavem Greifem, to je souhra, souznění hudební, naslouchá a ví, co je to doprovázet zpěvačku, slouží jí a neexhibuje, nádherná spolupráce. Prostě ví. Jsem moc ráda, že jsme se s Vaškem potkali.


Hraješ na nějaké hudební nástroje???
Brnkala jsem na klavír, ale abych se sama doprovodila to ani náhodou, to přenechám Vašíkovi Greifovi.

Úspěchy plány, nove CD???
Covidová doba nám hudebníkům nepřeje, ale nedávno jsem byla hostem Cimbálovky Milana Broučka – streamovaný koncert a byla jsem překvapena, jaký to mělo ohlas a tak jsem si v Pivotečce v Plzni domluvila streamovaný koncert na 30. dubna 2021, vypukne to v 19.00 hodin na youtube, tak se všichni jukněte. Kdo bude chtít, může i do E klobouku vložit peníze třeba jako za vstupenku na koncert. V době covidu se mi v hlavě rodí mé v pořadí šesté cédéčko, opět původní songy, hudba i texty, spolupracuji s textaři Zbyškem Raškou a Michalem Bystrovem a některé songy mi zhudební klavíristé Václav Greif, Ondřej Kabrna, skvělej hudebník Dalibor Bárta, kontrabasák Vítek Fiala a možná i skladatelka Tereza Staňková. Takže CD se rodí a kdy se zrodí, to dám včas vědět….

Vlaďko, já Ti děkuji za rozhovor a určitě se já i naši čtenáři 30. dubna, před pálením čarodějnic koukneme na streamovaný koncert.

Pro Rockpalace se ptal Kolečko Milan

„Hoši, jestli se vám to nelíbí, tak můžete jet domů. Kapel tady máme dost,“ oznámil arogantně členům Krabathoru, když je roku 1994 na festivalu v Bořeticích odsunul z večerního na pozdně noční čas, za což se dočkal snůšky tolika milých slov: „Ty hajzle, já jsem si vždycky Citronu vážil, ale teď dostaneš do držky!“ „Ty svině, počkej, až tě chytím!“ „Ty hajzle, počkej, až vylezeš ven! Rovnou tě podříznu!“
1. listopadu 1953 narozený a později vystudovaný doktor přírodních věd Radim Pařízek byl často neoblíbenou, nesympatickou až nenáviděnou postavou, stejně jako vysmívaným „bum čvacht“ bubeníkem, přesto nutno připustit, že jeho přínos pro domácí rockovou a metalovou scénu byl především v 80. letech naprosto zásadní.
Roku 1979 usedl za bicí soupravu tehdy tuctově rockové kapely Citrón a po vydání exportního alba a personálních změnách se stal dokonce jejím kapelníkem. Už jako Citron ji, a to jako jednu z prvních zdejších skupin, nasměroval do tehdy čerstvě vzedmutých vod heavy metalu.
Rok 1986 přinesl vůbec první tuzemské metalové album „Plni energie“, na svou dobu překvapivě nahrávané částečně v západním Německu, kde soubor vydával i anglické verze svých desek a občas koncertoval, stejně jako později v Polsku či Sovětském svazu.
Následovalo téměř koncepčně pojaté, majestátní předehrou uvozené a dodnes vysoce ceněné album „Radegast“, rozvíjející mýtus tohoto pohanského boha. Kapela tehdy dosáhla natolik mimořádné popularity, že po zisku stříbrného a bronzového se dočkala dokonce i Zlatého slavíka za rok 1988. Výrazně úspěšná byla také spolupracující zpěvačka Tanja Kauerová, kterou citronový šéf později pojal za svou ženu.
„My se tady snažíme o socialistický metal a takoví nám to kazí,“ prohlásil tehdy na adresu známé alternativní kapely, zřejmě zrovna v době, kdy byl pod krycím jménem Pařez veden coby spolupracovník StB. Přizpůsobivost režimu naznačil rovněž po jeho změně, kdy zahájil komerční provoz už dříve vzniklého vlastního studia Citron a nějaký čas provozoval také vydavatelství Direkt Records, kde kromě vlastních desek vydal třeba kompilaci Death Metal Session, Törr, Petardu či licenční zahraniční tituly. Protagonista „socialistického metalu“ se náhle stal tvrdým kapitalistou a hudebním byznysmenem, což vydatně potvrzoval i v dalších letech.
Méně zdařilá citronová alba z té doby však přinesla nejen značný propad popularity, kdy za pouhé 3 roky od slavičího triumfu soubor vypadl z první padesátky, ale i další výrazné, ale tehdy ještě nijak zvlášť medializované proměny sestavy. Už jen poznání, že na prvních pěti albech se vystřídalo pět různých zpěváků, a to při šesti angažovaných, také o něčem svědčí. Převážně klasická sestava se částečně stabilizovala v dalších letech, kdy tři nejzásadnější zpěváci se různě střídali, ale téměř veškeré konání těžilo hlavně ze slavné tvorby 80. let.
Poslední personální otřes z roku 2015 pak vešel do tuzemských rockových dějin coby nejostudnější fraška, jakou si lze představit. Odchod všech dlouholetých spoluhráčů pokračoval angažováním loutek, oboustranným hnojometem šokovaných fanoušků a vrcholil mocně propagovaným albem směšného názvu „Rebelie Rebelů“ či neméně bombastickými turné. Zvláštním bodem celé trapné šaškárny byly Pařezovy zásahy, aby bývalí kolegové nemohli koncertně hrát jeho autorské skladby.
„Dá poslední polibek, třicet stříbrných za to si napočítá. Nám vodu kázal, sám víno pil, přitom tak pevný měl hlas. Bohatým dával a chudým bral, pravdu ti ukáže čas.“ (text Limetalu z roku 2016)
Radio Čas, Radio Čas Rock, Radio Hey!, Pohoda, Relax, Retro či Rebel. Tak zní výčet jeho mediálních projektů, jež však většinou žijí převážně z minulosti, kvantita zde vysoko převyšuje kvalitu, nemluvě o byznysmenské schopnosti finančně vysávat amatérské kapely a předkládat jim nijak neskrývané komerční nabídky, které více než jim měly pomoci hlavně jemu samotnému: „Šoubyznys. Děsí vás to slovo? Máte k tomu odpor? Přesto všichni chceme být u toho, toužíme zažít slávu, mít moc a peníze. Je to odpudivé, přesto je to tak. Jediná cesta, jak toho dosáhnout, je být vidět, být slyšet. TV Rebel společně se svým mediálním domem je vám k dispozici. Nabízíme celou řadu možností, jak toho dosáhnout a sáhnout si tak na popularitu. Nabízíme řešení.“
Naprosto otřesný koncertní projekt posledních let, skrytý za zavádějícím názvem Bohemian Metal Rhapsody, jehož někdy solidní aktéři si zde sáhli na umělecké dno, je vhodné blíže nekomentovat, případně si vystačit s titulem jednoho z článků „Moravská agrometalová tragédie“.
Byl tak trochu Babišem českého rocku, protože je skoro až zarážející, kolik rysů jej pojilo s českým premiérem – téměř stejný rok narození, odmítaná estébácká minulost, režimová přizpůsobivost, značná neoblíbenost, ostré lokty v podnikání, mediální byznys, kariérní úspěšnost.
Boží mlýny domlely 2. března 2021, kdy ve věku 67 let následoval dříve odešlé citronové kolegy Kubalu, Kvitu či Hranického.
„S těžkým srdcem a slzami v očích jsme dnes přijali zprávu, že Radim Pařízek zemřel. Podlehl komplikacím, které byly spjaty s jeho nedávnou operací. Upřímnou soustrast rodině a všem jeho blízkým. Radime, za celý Citron ti děkujeme! Navždy budeš s námi,“ napsali poslední spoluhráči.
„Může se stát, že se v životě objeví neshody a cesty se rozejdou, tak jak to bylo i v našem případě, ale jsou naopak okamžiky, kdy je potřeba na vše špatné zapomenout a zavzpomínat jen na to dobré. Čest jeho památce a upřímnou soustrast všem pozůstalým,“ doplnili členové Limetallu.
Jenže ať už byl jakýkoli, přesto nelze pominout jeho velké zásluhy pro rockovou scénu. Historicky první dvě domácí metalová alba budou navěky spjata hlavně s jeho jménem.

Sdíleno se souhlasem autora z profilu Bažina
foto stejný zdroj