Ricarda jsem poznal díky předešlým rozhovorům, kdy mě byl představen jako manažer Seventh Passion. Minulý týden byl na netu stream koncert Kveen-Queen Live Experience a kdo to tam nezpíval – Ricardo.

Ahoj Ricardo, nevěděl jsem, že zpíváš a dobře. Kdy a jak ses dostal k muzice?
Někdy kolem třináctého nebo čtrnáctého roku svého života jsem začal poslouchat Queen, pak Iron Maiden, pak AC/DC, pak Guns N' Roses, pak Pearl Jam a tak dále. A zároveň s tím se měnil i můj šatník (smích). Tenkrát by mě nikdy nenapadlo, že budu zpívat nebo dělat kapelám manažera a bookera.

Něco o začátcích tvé kariéry?
Kariéra bych to zrovna nenazýval. V patnácti jsem objevil rock‘n‘roll a už mě to nepustilo. Založili jsme s kamarády první kapelu a hráli míchanici všeho. Absolutně jsem neuměl zpívat a spíš jsem jen tak imbecilně chrčel a myslel si, jak to není kdovíjak drsný. Děs. Hráli jsme věci od Judas Priest a Deep Purple přes Free až po AC/DC. No a od té doby, i když se každá z nich nakonec rozpadla (znáte to), jsem snad nikdy nebyl déle než pár měsíců bez kapely. Tohle je (karanténa) asi nejdelší koncertní pauza za posledních osmnáct let.

Která kapela nebo píseň tě nejvíc oslovila?
Kapela jednoznačně Queen. Tam je všechno. A píseň nedokážu říct jednu. Ani jen deset. Možná ani jen sto. Poslouchám od jazzu přes elektroniku až po death metal. A všude mám své milované a zásadní.

Všechny kapely kde jsi hrál?
Uff, pokud nějakou zapomenu, nechť mi prominou. Tu směsku coverů v patnácti jsme nazývali Monoskop. Pak chvíli v heavy metalovém Ultimátu, pak blues rockový The Chobots, kde jsme se na konci života kapely přehoupli až do stoner rocku. Zároveň jsem hostoval u Bernard Blues Band. Pak funk popoví Ben Dover, se kterými jsme si střihli jedno celorepublikové turné a pár hezkých zářezů na pažbě jako support Wohnoutům a vystoupení na Rock for People. Pak jsem nastoupil do Red Hot Chili Peppers Californication Tribute a nadrtil se repertoár pětadvaceti songů za dva měsíce. S kytaristou z týhle party dodnes vystupujem v duu jako Crossroad Bros s bluesovým autorsky aranžovaným repertoárem. No a před dvěma lety jsme z legrace založili Kveen – Queen Live Experience. Žádný kostýmy a revival, ale jen parta kamarádů, která o tom mluvila celá léta a nakonec se dvakrát do roka sejdeme zahrát Varákům Queeny.

Byl jsem velice a mile překvapen hlavně tím, jaká z vašeho vystoupení čišela pohoda a radost. Jak a kdy ses seznámil s klukama z první kapely?
Má nejtrapnější historka. Chodil jsem na tajňačku do jedné hospody máčet háro v půllitru a oslovil mě tam jeden chlapík, že slyšel, že píšu texty. Texty jsem psal. Hrozný. Takový ty epický ptákoviny o dracích a temnotách. A že sháněj i zpěváka a jestli umim zpívat. A já lhář ulhanej přitakal, že umim. A tak jsem měl najednou na krku deadline, že se musim za dva týdny naučit zpívat. Kamarádovi jsem se svěřil s tím, jak mi karma obratem za tu lež nafackovala a požádal ho o pomoc. Měli s dalšími kapelami zkušebnu, tak jsem tam začal chodit trénovat zpěv. Bez jakékoliv znalosti intonace a jakýchkoliv vokálních technik. Kluci mi pomohli, začali se mnou zkoušet nějaké covery a ta původní zkouška se nakonec nekonala. Ale vznikla tahle kapela jako vedlejší produkt celé té absurdní situace (smích). S bubeníkem z té první kapely hraju dnes po letech ve zmíněných Kveenech. Tenkrát s námi hrál na basu dnes už slavný filmový a divadelní herec Michal Balcar, než začal techtlit s úplně jinými jevišti, na kytaru hrál jeden z nejlepších kytaristů, se kterými jsem kdy hrál, Michal Novotný a druhou hrál Standa Švarc z karlovarských Meat Mincer.

Určitě jsi složil nějaké písně nebo text?
Dalo by se říct, že jich pár desítek bylo, ale nic, co by lidé mohli znát. Nahrané jsou asi jen ty s The Chobots a Ben Dover. Ale když to dneska slyším, tak i na to, že jsme si to nahrávali a vydávali sami, je to dost obskuritka.

Něco o muzikantech se, kterýma jsi hrál?
Vývoj kariéry mého starého přítele a tehdejšího basisty Michala Balcara jsem už prozradil. Musím říct, že mám skoro celý život štěstí na úžasné a talentované hudebníky, kteří mne naučili vnímat hudbu z různých úhlů. Se Štěpánem Kordíkem krom KVeen a Crossroad Bros občas vystupujeme v Live Jukeboxu, coby atrakce od Skybrand production Petra Fořta (festival Brod 1995 a spousta dalších). Občas se k nám přidá Jan Lichtenberg ze Seventh Passion, se kterým jsi dělal rozhovor nedávno. V téhle trojici jsme projeli nejen několik větších festivalů v ČR, ale zúčastnili jsme se i obřích produkcí v Rumunsku. Jinak když už zmiňuji kolegy Kordíka a Lichtenberga, tak je nutné zmínit, že i díky společnému hraní v Live Jukeboxu se stal Štěpán dalším členem plzeňských Seventh Passion.

Máš toho docela dost. Co děláš, když zrovna nezpíváš?
Jak jsem naznačil, zpěv už není mé hlavní pole působnosti v uměleckém světě. Roku 2015 jsem v Karlových Varech založil komunitní multižánrový festival Top RoofTop, díky kterému jsem se poznal s The Wild Roots, kteří byli a stále jsou první kapelou, které jsem začal dělat management a booking. Poté jsem přibral i Seventh Passion, začal se věnovat moderování, psaní článků pro hudební portály Frontman.cz, Plzenskekapely.cz a Muzikantiakapely.cz, natáčení pořadů o hudebním podhoubí Karlovarska pro mvtv.cz a dalším aktivitám. Během roku 2020 jsem se přeučil na správce sociálních sítí a spravuji třeba Colour Meeting festival, showcase a konferenci Nouvelle Prague nebo na Ceny Anděl čerstvě nominovaný Cotatcha Orchestra. No, a abych se nenudil, tak s Top RoofTop festem aktuálně rozjíždíme talentovou soutěž Karlovarského kraje pro kapely a sólové umělce s vlastní tvorbou. Na našich stránkách se dozví, o co vše mohou soutěžit a jak se mohou přihlásit.

A další co by mohlo zajímat čtenáře . . . úspěchy, plány, nové CD…
Od té doby, co jsem začal psát články z hudebního prostředí, převaluji na patře myšlenku, že bych sepsal nějaký rozcestník, nějakou příručku pro začínající kapely, která by jim mohla pomoct v zorientování se v tom spletitém trhu klubů, festivalů a labelů. A taky mám už léta v šuplíku koncept sólového hudebního projektu se spoustou nápadů písní, ale stále jsem se neodhodlal najít volný čas a začít. Ale přiznám se, že mi chybí ta euforie ze zrodu songu a jeho postupný vývoj až k dospělé verzi. Proto občas kamarádům rád pomohu s dotažením textů, vokálních linek nebo aranží jejich tvorby. Ale producentem bych se, v úctě k tomuto řemeslu, rozhodně nenazýval (smích). Ale kdy na to všechno bude čas, to je ve hvězdách. A astrolog taky nejsem.

 Pro Rockpalace Kolečko Milan

Nikdy nezapomenu na větu, kterou pronesl Honza K. Běhunek ze Seven, když nám v roce 2009 křtil naší první desku. Řekl mi "Pavle, hrát instrumentálně v Čechách není vůbec jednoduché. Držím Ti palce". Byl v tom kus pravdy.
Rozhovor sourozenců Pavla a Petra Ševčíků o společné cestě pod vlajkou progresivně instrumentálních Diversity.

První otázku volím záměrně ve stylu "hra na pravdu", aby se nám lehce rozhořely vášně. Pavle, Petře, je výhoda mít bráchu v kapele, nebo jeden druhého trpíte ze soucitu? Samozřejmě lehká nadsázka, ale určitě rodinné pouto hraje nějakou roli a mě by první zajímali negativa až pak pozitiva (smích).
Pavel: S bráchou máme skvělý vztah a rozumíme si, takže to vidím určitě jako výhodu. Táhneme to spolu od začátku, což už je vlastně skoro 19 let. Dokonale jeden druhého známe jak lidsky, tak hudebně, takže třeba při skládání to ušetří dost času. Nemusíme si vše vysvětlovat atd., však to znáš.

Petr: Jak už řekl Pavel, já to také vidím jako výhodu. Tohle ale nemusí být pravidlo pro každého sourozence, protože s bráchou máme fakt silné pouto. Na to, že jsme spolu celé dětství sdíleli stejný pokojíček, sportovali, cvičili a nakonec začali hrát i v kapelách je zázrak, že jsme se ještě nepozabíjeli. Ale určitě to je dáno i tím, že si jsme ve spoustě věcech dost podobní a jeden druhého respektujeme ať už lidsky, nebo jako muzikanta.

Představte čtenářům vaši vizi a filosofii. Za mě heroický, snad až donquichotský záměr. To je znouzecnost, nejsou zpěváci, nebo hledáte možnosti, jak se lépe seberealizovat a razit rozmanitou cestu proti proudu (Cultural diversity)?
Pavel: Takhle jsem o tom upřímně nikdy nepřemýšlel. Já osobně instrumentální hudbu miluju a vždycky jsem k ní měl blízko. To je i důvod, proč hrajeme instrumentálně. Je to úplně jiný styl skládání, než když píšeš hudbu, do které se bude zpívat. V instrumentálu je to větší výzva. Spíš mě celkově mrzí, jak je na instrumentální hudbu u nás pohlíženo. Nikdy nezapomenu na větu, kterou pronesl Honza K. Běhunek ze Seven, když nám v roce 2009 křtil naší první desku. Řekl mi "Pavle, hrát instrumentálně v Čechách není vůbec jednoduché. Držím Ti palce". Byl v tom kus pravdy. Od té doby uplynulo 12 let a my jsme stále tady a stále bez zpěváka. To považuju na úspěch.

Petr: Hráli jsme samozřejmě i v kapelách se zpěváky, ale Diversity byla Palvovo další tvůrčí fáze, pokud to tak můžu nazvat. Sám jako muzikant musíš uznat, že se člověk hudebně vyvíjí a mění a to je i náš případ, nikdo (nebo tedy aspoň myslím) nechce hrát neustále šmrdlačky ve 180 bpm. Bohužel i v dnešní době se stále na instrumentální hudbu kouká jako na něco nekompletního a "méněcenného", alespoň v českých vodách. V tomhle hodně hraje roli troufnu si říct až "omezený" přístup spousty lidí k hudbě a i dneska pořád slyšíme tu otázku "a co zpěvy, ty neplánujete?". Je opravdu málo lidí, kteří dokážou vnímat ve skladě nástroje samostatně a nesoustředí vše jenom kolem zpěvu. My to máme rozhodně těžší v tom, že se neschováme za frontmana a všichni jsme na očích, o to bylo zpočátku vystupování o dost náročnější, protože je slyšet každá větší chyba.

Jako příležitostný textař, hledám název písničky uvnitř významu a slovních spojení. Jak vzniká název instrumentální skladby?
Pavel: Já se snažím skladbu a název vždy propojit. Vždycky je v tom něco hlubšího. Můžu uvést pár příkladů: "Euphoria" dostala tento název kvůli melodii, která začíná v 0:45, protože euforii cítím, když tuhle část hraju. "In The Sky" je zase pojmenovaná podle harmonie, která začíná v 0:10..když při ní zavřu oči, tak létám v oblacích. 828 je zase skladba, kterou jsem složil pro našeho syna, a právě číslo 828 bylo číslo jeho porodu. Poslední "Desert Flower" jsem zase pojmenoval podle knihy od Waris Dirie.

Skládáte hudbu (o textech již bylo řečeno vše, smích) společně, nebo se autorsky respektujete a tvůrce má vždy právo veta?
Pavel: Většinou je to tak, že přijdu s téměř hotovou skladbou a potom jí s klukama jenom doladíme. Například přidáme vyhrávku na basu, pozměníme nějaké rytmické patterny apod. Mám o skladbě vždycky jasnou představu, které se držím. V tohle to se mnou mají kluci složité (smích).

Petr: Protože je skládání v podstatě v 99% procentech Pavlovo doména, tak je vždy nějaký pevný základ, se kterým se dále pracuje a nabalují se na něj další věci, jako samply, layery, vyhrávky apod. V tomhle je výhoda právě toho, že víme co jeden od druhého čekat, tím že jsme sehraní. Já už kolikrát poznám, kde po mně bude chtít Pavel třeba vyhrávku, nebo naopak ať jenom držím linku, aby se to nemlátilo s dalšími věcmi a Pavlovo ideou skladby. Někdy i Pavlovi řeknu, co třeba nechce slyšet, když na riffu dělal x hodin, ale i to je potřeba. Díky tomu třeba upravil sólo v "In The Sky", který je teď pro mě jedno z nejlepších, který kdy Pavel složil.

Zaujali mě a musím uznat, že k vašemu progressive žánru, velmi dobře se doplňující nástroje o kterých, jako muzikantská konzerva nevím zhola nic. Petře tvá baskytara byla určitě vyřazena z vesmírného programu NASA, nebo výrobce ztratil úhelník, že na ní není nic rovně? A Pavle, svojí kytaru si zlomil při nástupu do vlaku, nebo nenápadný sentiment při vzpomínkách na dětský idol Jožo Ráže?
Pavel: Vím přesně, na co narážíš. Moje "bezhlavá" kytara, která se objevila v našem posledním klipu k Desert Flower je custom kytara od firmy Skervesen. Plno lidem se nelíbí, ale já jí miluju. Mám od nich ještě 7 strunnou kytaru. Před několika měsíci se mi dostalo velké pocty a Skervesen guitars mě vzali mezi své řady a stal jsem se jejich oficiálním firemním hráčem. Tyto kytary můžu jedině doporučit!

Petr: Jo moje dvě krasavice Dingwall. Je fakt, že tahle značka bas v poslední době zažívá veliký boom, ale já se tomu vůbec nedivím, protože tyhle basy jak svým zpracováním, hratelností, tak zvukem uchvátily i mě. Když neberu úplně první basy, tak jsem celou dobu hrál na značku Ibanez, ale když jsem si prvně doma zapojil mojí pětistrunnou Dingwall NG2 (Adam Nolly Getgood signature - ex basa Periphery), tak jsem nechápal. Krásný, čistý, kulatý zvuk, bez šumů, který se dá využít i v klasické hudbě, ne jenom v metalu, jak si každý myslí. A jestli myslíš i "šikmé" vějířovité pražce, tzv. fanned fret, tak to pomáhá jak k příjemnějšímu hraní, tak i k lepšímu zvuku, když třeba podlaďuješ. Díky tomu máš delší menzuru na hlubších strunách a to pomáhá lepšímu zvuku, nevýhodou je, že těch 37' už chce delší prsty. A protože jsem z nich tak nadšený, nedávno jsem si dokoupil čtyřstrunnou Dingwall Combustuion se Swamp Ash finishem.

Výrazným kořením vašeho soundu, jsou chorály, orchestry, samply. Mám s tím určitou zkušenost a nejen mě asi zajímá, jak řešíte synchronizaci a obecně celou technickou stránku, včetně zřejmě nezbytných inearů.
Pavel: Jelikož hrajeme jako trio, tak plno věcí jako jsou chorály, samply a harmonie pouštíme přes backing tracky z projektu v PC. Počítač je propojený zase se zvukovou kartou, do které máme zapojené ineary. Všechno krásně slyšíš a každý si může udělat zvuk tak, jak potřebuje. Takhle hrajeme posledních 6 let a už bych nemohl jinak.

Petr: Projekt v počítači jede přesně podle nastaveného tempa a kliku, máme tam backing tracky, jak říká brácha a tak vždycky víme kdy začít. Je to super v tom, že každý slyší přesně to, co potřebuje ve vlastním mixu, zvukař má jediný úkol, poslat zvuk do lidí a i to někdy bývá bohužel nadlidský úkon pro některé.

Jak to máte s aparáty? Stěny obligátních Marshallů ani Ampegů jsem Vás stěhovat neviděl. Zabíjeli jste se navzájem decibely? Jak vzniká kytarový a basový sound Diversity?
Pavel: Na lampový zesilovače hrajeme pouze v případě, že v klubu není dostatečně silné PA, což je naštěstí málokdy. Jinak já jsem posledních 11 let hrál přes Axe FX Ultra. V nejbližších dnech ale s bráchou očekáváme žhavou novinku kytarový a basový procesor od Neural DSP Quad Cortex.

Petr: Na zkušebně mám Ampeg SVT3 PRO a 4x10 Ampeg bednu, ale přes klasické zesilovače už v podstatě nehrajeme, většinou jenom u nás v Rokáči, kde je to malé a v ohledu vybavení klubu lepší. Jinak už hraju jenom přes podlahový Line 6 POD HD 500, který jsem kdysi koupil od bráchy, když si pořídil Axe FX, plus ještě používám pedál od Darkglass Microtubes B7K na nakopnutí zvuku. Nemůžeme si to vynachválit, já mám jenom brašnu a pak máme jeden rack se zvukovkou a in eary, to se píchne do PA a je hotovo. Spousta lidí (hlavně oldschool) pořád diskutuje na téma zesík VS simulace, v ohledu dynamiky zvuku atd., ale to není pravda, když je dobré PA, tak to hrne jako blázen a ve většině případů to lidi ani nepoznají.

Ohlásili jste příchod nového bubeníka (Václav Jareš). Není asi jednoduché najít drumera, který by splňoval vaše požadavky na techniku a určitě i ty lidské. Vlastně co to říkám, prostě není obecně jednoduché sehnat dobrého bubeníka. Koho musí v rytmice "ctít", basu nebo kytaru (smích) ?
Petr: V tomhle máš naprostou pravdu, sehnat dobrého, a teď řeknu záměrně "člověka" do kapely je kumšt. Vše není na pohled jak se zdá a spousta muzikantů a kamarádů mi dá za pravdu, že ne jeden z nich udělal už spoustu ústupků ve jménu celé kapely i když s někým ze spoluhráčů není spokojený. My už máme tohle několikrát za sebou i z předchozích kapel, a tak se tomu už nechceme podřizovat a ubírat nohu z plynu, kvůli někomu jinému. Jsme chlapi od rodin, takže nám je náš čas víc než drahý. Kdo nás sleduje, tak ví, že se nám na pozici bubeníka už vyměnil vlastně čtvrtý člověk, což na jednu stranu může být mnou a Pavlem, protože máme očekávání a nároky, na druhou stranu to není jenom o tom, jak člověk hraje, ale i co do kapely přinese, jestli je přínos a nebo přítěž. Kdysi jsem slyšel rčení, které bych vytesal do kamene: "Kapela je tak silná, jako její nejslabší člen."
Co se týká dotazu v ohledu rytmiky, tak ta je v naší hudbě strašně důležitá, protože hrajeme jako trio a máme spoustu pasáží zasekávaček, rytmik, stopek atp., kde vše musí sedět jak prdel na hrnec jak se říká, celkově si ale myslím, že jsme s bráchou vypozorovali, že je v naší muzice a skladbách důležité, vnímat vše jako celek, který se kompletně doplňuje.

Máte za sebou alba The Last Sunrise 2009, Awake 2016, Tree Of Life 2019 a aktuálně pro mě neskutečnou klipovou pecku Desert Flower. Jak probíhalo natáčení hudby a videa? Nahráváte svépomocí, nebo se raději svěříte do ruky odborníků?
Pavel: Co se natáčení hudby týče, tak kytary a basu točíme vždycky doma. Pro mě je to rozhodně pohodlnější, než se stresovat ve studiu. Doba šla hodně dopředu, takže v tomhle vidím určitě výhodu. Co se videí týče, tak playthrough videa si točíme sami. Oficiální videoklipy necháváme odborníkům. O video k Desert Flower se postarala naše dvorní grafička Daniela Neumanová.

Petr: Poslední roky nahráváme kytary i basu doma, jak říká brácha. Vybavení na to máme, udělají se náběry čistých stop a ty pak posíláme na mix a master. Je to mnohem lepší na pohodu a psychiku, že není takový časový pres. Za ty roky co jsme nahrávali už několik desek si to umíme pohlídat, takže vše fakt přehráváme, aby byl náběr co nejlepší. S playthrough videama má zase nejvíc práce brácha, protože co se natočí, musí někdo nastříhat a to šéfuje on.

Jaký vzkaz v této nelehké době, vyšlete do světa hudebním kolegům a festivalovým závislákům?
Pavel: Držme si palce. Snad se zase všeho dočkáme!

Petr: Tohle období je katastrofa, jak pro kapely, tak kluby a kulturu celkově. Můj vzkaz zní, používejte zdravý rozum, koukejte méně na negativní zprávy a hledejte v životě to pozitivní. Podpořte kapely a kluby jakkoliv můžete (poslat pár korun, koupit si vstupenku na stream, pořídit merch, pustit si muziku na streamu atd.). Musíme si uvědomit, že než tohle skončí, tak se může také stát, že už nebude kde hrát a myslím si, že to položí i pár kapel.

Pro Rockpalace Tomáš Pošvanc.

Která rocková kapela má svůj vlastní "chmelový" nápoj? Za sebou tři profi klipy a dvě alba, stejně jako jiné i je postihla pandemie v podobě zákazu živého hraní, přesto neztrácejí naději na lepší časy. Panda díky internetu a telefonu v této těžké době zjišťoval, co je v táboře Hard Moku nového. Rozhovor na přání ponecháme v jeho "mluvnické" podobě. Rock On!!

Celorepublikově zas tak známí, nejste, základní info je o vás na netu, nicméně představ v kostce kapelu
Ahoj, za celou kapelu Hardmok tě zdraví Mike Voigts. Jsme hardrocková kapela z regionu Východních Čech (nebudeme se upínat na okresy ne?). Vznik se datuje do roku 2010. Já sám jsem svůj hlas do kapely vložil na konci roku 2012 poté, co jsme se náhodně potkali a já neměl do čeho píchnout a kluci hledali někoho, kdo by něco zahalekal. Do té doby se původní členové potloukali v různých regionálních uskupeních. Dala nás dohromady hlavně touha dělat svoji tvorbu a oprostit se od převzatých věcí. Tmelícím prvkem nás jako kapely byla hlavně autorská tvorba, za kterou si stojíme dodnes. Tzn. muzika i texty našich songů jsou plně autorská tvorba týmu kapely. A právě tohle mě po přestěhování sem do regionu a nemožnosti spolupracovat dále s mojí původní kapelou dovedlo ke klukům z Hardmoku. Původní složení kapely bylo: Vláďa Šmejda – kytara, Libor Vohralík – kytara, Zbyněk Udržal – baskytara, Míra Šeda – bicí a Mike Voigts – zpěv. V roce 2016 jsme vydali první album s názvem Našlápnuto se14 songy. V roce 2018 vyšlo naše druhé album Pošli to dál! s10 songy. Obě alba jsme vydali ve studiu Hacienda u Miloše Dodo Doležala. Aktuální složení kapely je: Vláďa Šmejda – kytara, Zbyněk Udržal – baskytara, Míra Šeda – bicí a Mike Voigts – zpěv. Inspirací pro naši tvorbu jsou hlavně hard rockové kapely s americkým soundem. Snažíme se vybudovat si osobitej sound a hlavně zvuk kytar, který dominuje v námi postavených červených bednách. Máme odehráno přes 150 živých koncertů v klubech, na festivalech a motosrazech od Prahy po Moravu, nesoustředíme se plně na region Pardubicka nebo Královéhradecka.

Určo jsou lidi, třeba i vaši budoucí fanoušci, co sa o existenci skupiny dozví poprvé v tomto rozhovoru. Představ jim jednotlivá CD, písně, texty…Vem to od předního obalu, přes zvuk až po obal zadní…
Tak to vezmem od začátku. Jako první album nám vyšlo Našlápnuto. K tomuhle albu se váže jedna taková historka. Když už jsme si přežili několik dní ve studiu s Milošem a konečně jsme měli master, tak jsem vzal PR managerku Francouzku na motorku a jelo se do lisovny CD disků. No aby to nebylo celý jednoduchý́, tak nám skončil roksor z mostu v Chlumci nad Cidlinou v bloku motoru a celý se nám to o několik hodin protáhlo. Díky mojí manželce se nám podařilo doručit master včas. Nicméně čím jiným pokřít první CD.
U nahrávání druhýho CD Pošli to dál! si nás vzal pod ruku Miloš Doležal junior. Songy včetně celého alba měly původně nést zcela jiný názvy. Po pár sklenicích a výměně názorů se vše přejmenovalo a dodnes v těch názvech máme bordel. Například na název alba byl čas cca 30 sekund. V textech songů se zásadně vyhýbáme lásce. Tečka tečka tečka – asi budeme muset nějakej song o lásce sepsat, když teď nad tím tak přemejšlím. Jinak na nás navždy všichni zapomenou… V našich textech je někdy až tak velká nadsázka, že ji někteří ani nenajdou. Proto u poslechu doporučuji i dvakrát repeté. Hodně se inspirujeme historií a jejího dopadu či paralely na současnost. Lidi co chtěj slyšet songy o pocitech, citech a o lásce nás moc v lásce mít asi nebudou, z toho už jsme asi vyrostli, ale to je jedno. Jednou jsme přijeli na fesťák a přišel promoter do backstage a my sme tam leželi v záchvatu smíchu nad nějakym oplzlym vtipem, nebo co a von povídá: “ Slyšel sem vaše céda, ale tohle sem nečekal. To je samý vážný téma a pak tohle”… no a takhle je to se všim. Miloš Dodo táta ve studiu povídá v půlce druhý desky “ no vidíš, konečně něco, co neni smutný”. Písnička se jmenuje Hloupá. Obě céda jsou tematicky těžší, ale prostě je tam nadsázka a kdo říká že ne, tak dostane deku.
Co se týče obalů obou CD, na to by asi měla spíš odpovědět Francouzka. Nicméně u alba Našlánuto, to vyšlo z fotky Vítka Švajcra s “Vláďovou mokasínou”. Od tý doby už nosí radši vokovaný boty.
U druhého alba nás už tahle ženština dotlačila do focení, asi věděla, co dělá, protože nás konečně začali lidi poznávat. Na předku jsme zepředu a na zadku ze zadu… Hloubka myšlenky se nezapře. Prostě rádi děláme věci pořádně, tak jak se dělat maj, žádný zkratky v životě, v muzice ve sportu ani nikde jinde neexistujou. Musíš krok po kroku všechno prošlapat. Dřív nebo pozdějc se to projeví a u bublin to splaskne, nebo něco na ten způsob. Pak to musíš dělat znova, a to je zpravidla pozdě. Takhle jsme se snažili přistupovat i k našim nahrávkám a cédům. Plně si za nima stojíme a už se v tom nechcem znova hrabat. Jaký to bylo takový to je a teď jedem dál se stejnym feelingem. Pak jsme vytipovali pár věcí, na který jsme natočili klipy, a o kterejch jsme si mysleli, že budou takový nejvíc in, no a člověče ono jak kde je třeba si to naposlouchat a vybrat si, každej to má jinak. Jinak to maj rádia, ty hrajou od zahraničních kapel vypalovačky a od tuzemskejch chtějí řekněme slabší kousky, hlavně ať to nenaruší programovou skladbu, a skalní fanoušci zase obráceně, zaplať bůh a to jsem bezvěrec.

Jak jste na tom s prodejem CD v dnešní době, kolik byl náklad a kolik se jich u prodalo?
Teď si klepnul hřebík na hlavu. Cédéčkům zdá se odzvonilo… Možná proto jsme jich vydali tolik, aby bylo, co házet po lidech na koncertě. První CD je v podstatě skoro vyprodané. Druhé je stále na skladě, kdyby někdo chtěl. Jinak jsme letos rozjeli distribuci MP3 přes Spotify, Apple Music, Amazon a další. Na Spotify je nás možnost i grátis poslechnout, no prostě jdeme s dobou. Musím říct, že daleko líp nás ze skladu opouštějí trička (ty jsou teda taky na skladě, ale je jich výrazně míň než CD).
Náklad obou CD byl stejný́, a to rovná tisícovka.

Pomohl vám při prodeji CD, a při celkové propagaci kapely úspěch v TV Rebel?
Zajímavá otázka… V dnešní době “pro začínající kapelu” je důležitý́, že je vidět nebo slyšet. Což se na TV Rebel splnilo do puntíku. Lidi si dali tu práci a hlasovali pro nás, za což jim patří velikej obdiv a dík. Na koncertech jsme občas slýchávali, že nás viděli v televizi na Rebelu…. My jsme rádi, za jakýkoliv zviditelní, ať už v televizi nebo například na Rádiu Hey nebo teď skrze tvůj rozhovor tady. Takže máš u mě flašku našeho piva Hardmok. Takže souhrnná odpověď na tvoji otázku je ASI JO. Díky, rád ochutnám…

Máte i svojí registrovanou značku… Svoji vodku neplánujete, v licenci Finlandia?
Jinak ochrannou známku na alkoholický nápoje máme, ale zatím jsme o tom neuvažovali. To máme pro každej případ, protože Hardmok jako název vodky je fakt cool. Hardmok je registrovaná značka, a to pro merch, pivo, alkoholické i nealkoholické nápoje. Tohle se řešilo právě kvůli pivu.

Když už jsme u chlastu, při rozhovoru popíjíš, koukám Čachtické bílé… A kde máš škopek Hardmok?
No to víš, že by bylo lepší mít před sebou na stole Hardmok, ale teď zrovna nebyl v dosahu.

Když sa vrátíme zpět do roku 2014 už tehdá jste zaznamenali první úspěch
Je pravda, že pokud někde vidím obrovskej úspěch, tak pak je to právě na Hudební lize města Pardubic. Byla to nová zkušenost a pro kapelu obrovskej přínos. Lidi byli super, chodili, pařili, fandili, takovej malej stesk dneska. Porota nás jednomyslně poslala do finále a s pomocí hlasů lidí to bylo naše. Moc mě mrzí, že zrovna tahle soutěž už dál nepokračuje. Každopádně nutno dodat, že nikdo z porotců nedostal ani panáka. Paradoxně z dnešního pohledu jsme tenkrát ještě nic moc asi nehráli no, ale to je jiná kapitola. Hlavně jsme tam poznali spoustu kamarádů z jinejch kapel, se kterejma jsme pak udělali spoustu dalších koncertíků. Byla tam super atmosféra. Jó Doly Klub….

Už su z Pce (zkratka pro Pardubice) pár let pryč, klub už neexistuje?
Doly existuje, teda doufám, že to majitel po tomhle všem nevzdá. Je to taková naše srdcovka. Už, aby se mohlo hrát a mohli jsme tam zase zavítat.

Máte tři profi videoklipy, nutno říci, že zdařilé, to financujete sami jako kapela, nebo sponzoři, jejíž loga jsou v titulkách. A na kolik vás vyjde takový videoklip?
To bys chtěl vědět co???? Začal jsem od konce. Klipy si financujeme sami a sponzorský peníze vždycky padly zcela na studio. Pak jsme ještě zacvakali ze svýho lisování CD. Jako první se točil videoklip k songu Propast (z prvního CD Našlápnuto). Francouzka si jednou zahrála ve videoklipu a tam se setkala s klukama z Produkce Beran. A musím říct, že na to, že v tý době to proti nám byli mlaďáci a začínali, tak dokázali pojmout režii i kameru dokonale. Videoklip je v podstatě o drogový problematice. Aranž prostoru jsme si udělali svépomocí vedle zkušebny. Nahnali kamarády coby herce a celej den mrzli. Výsledek stál za to. A tady je nutno vyzdvihnout herce v ústřední roli – ten je totiž nekuřák, drogy fakt nebere a nebral, přesto vystřih feťáka na jedničku. Zahrál to dokonce tak dobře, že si ho nakonec Francouzka, jako jeho herecká partnerka v klipu vzala za manžela. Hustý co???? Jeho jméno Vám záměrně neprozradim. Je v závěrečnejch titulkách v děkovačce. Ostatně obrázek si udělejte sami, tady je odkaz:

Druhej videoklip je taky k songu z první desky, a to Holky motodivoký. Opět jsme oslovili kluky z Produkce Beran. Tady už bylo vzhledem k zaměření klipu horší sehnat prostory. Nakonec se vrakoviště ukázalo jako geniální prostor, navíc s hangárem plným starejch jawiček. Prostě pecka! Pak teda dalo o trochu větší problém sehnat bábovky. Nicméně výběr se poved, za mě je teda fakt, na co koukat. Nesmím zapomenout na kamarády motorkáře, který́ přijeli ukázat stroje. Tohle natáčení se protáhlo na dva dny, jedno prase a několik sudů. Přijely i holky z Prahee.

U třetího nám dalo nejvíc zabrat výběr songu. Tady už jsme sáhli do druhý desky. Nakonec po bouřlivé diskuzi jsme šli do Rájem zní. Tady je větší část scénáře práce Francouzky, která jezdíc každej den busem do práce poslouchala ten song, tak dlouho až přišla s nápadem šachový partie a holek vyjadřujících protikladný emoce. Prostor jsme opět vyzdobili svépomocí. Tenhle klip je raritou i proto, že si v něm zahrál i nás manager Petr Blexa Bolehovský alias agent Bureš našeptávač. Poznáte ho zaručeně. Jinak je klip opět z Produkce Beran a nutno říct, že s klukama je vždycky super spolupráce zrajou takzvaně jako víno!

Pak tu máme ještě takovaj bonus, kterej byl ovšem tak nějak v naší režii a kameře. Je to videoklip k songu Hardmok, kterej je jak jinak než o našem pivu a odehrává se jak jinak než v naší domovské Hospůdce No. 59 v Bohumilči.
Hardmok-Hardmok - YouTube

Na závěr týhle otázky bych moc rád poděkoval našim sponzorům, kteří sice přímo nepřispěli na videoklipy, ale bez jejich podpory by vlastně ani nevyšla muzika na plackách. A proto právě oni jsou v závěru všech našich oficiálních klipů.

A nějaký nový video plánujete, když sa teď nesmí hrát?
Plánovalo by se hezky, ale bez hraní na video jen tak nebude.

CD jezdíte nahrávat do jednoho z nejlepších studií u nás, počítáte, že tam nahrajete i další materiál, nebo zkusíte jiné studio?
Tak tohle je jednoznačná odpověď. Jedem dál s Dodem, i s Dodem juniorem, teda pokud nás ještě vezmou. Když se jede do kopce, tak se nepřepřahá! Prostě, když máš někde profesionální, a přitom přátelskej přístup, tak neměníš. Kluci nám pomáhají nejen při tvorbě samotných alb, ale i v náhledu na muziku během tvorby.

Teď si moc live nezahrajete, připravujete nové CD, se kterým vyjedete mezi fans až to situace dovolí, nebo jen tak lelkujete?
Tuhle otázku pojmu trochu jinak. Může rockovej kytarista zahodit kytaru do kouta? Může zpěvák jen tak přestat zpívat? Může bubeník prodat bicí, jen pro to, že zrovna nemůže bubnovat? NEMŮŽE! Omezení je veliký, ale i hraní bez diváků je pořád hraní, který́ nás baví. Není to jen o zkouškách, ale i o tom, že se kapela občas sejde a probere co dál. My pořád (i když jedním okem) vidíme pomyslný světlo na konci tunelu. A pak je tu možnost vydat další album. A tohle všechno nás takzvaně nakopává. Je pravda, že se moc nepřetrhneme, ale zase máme čas songy řádně “rozpitvat a doladit”! Takže opět souhrnná odpověď je, že lelkováním se to rozhodně nedá nazvat.

Plánujete vydání vašich titulů i na nosičích LP a MC?
Ne… Tohle je otázka na kapelu, která má tisíce fanoušků. My budem zatím makat na tom, aby bylo to, co hrajem dobrý a pak se uvidí, zatím je o sběratele jaksi nouze – mám ten pocit. Navíc se cpe lidem v současnosti do hlav takovej univerzální třetipohlavní střední proud. Kvalitní muzika, a teď nemluvím o té naší, ale třeba i o jiných stylech, spíše ubývá. Ostatní posluchači podléhají všudypřítomný́ masáži. Je třeba říci, že si nestěžujem a jsme rádi za ty posluchače, kteří tomu nepodlehli.

Poskytli byste mi materiály, abych vydal vaše tituly na kazetách, pro sběratele, kteří sbírají pořád tento nosič?
Ano, poskytneme.

Začínající muzikanti nejste, jakými jste prošli kapelami, funguje ještě nějaká z nich?
Je pravda, že začínající muzikant nikdo z nás rozhodně před vstupem do Hardmoku nebyl.
Vladimír Šmejda – kapely Profil, Markant, Motouz, Atrey, Sorry, Dehet, Motouz, Renonc. Pokud vím, tak Atrey funguje dodnes.
Zbyněk Udržal – Framal, Kantrysok, Profil.
Míra Šeda – Markanti, Dehet, Human Scum. Kapela Human Scum stále existuje a jsou to i naši kamarádi a už jsme si i potkali na pódiu.
Mike Voigts – kapela Charlotte. O kapelách kluků toho zase tolik nevim a když, tak jen z vyprávění, ale Charlotte byl dlouhodobej počin. S klukama jsme spolu vlastně vyrůstali, a to doslova hudebně i školně. No to je ale minulost a dost nostalgická. Od roku 1995, kdy se začalo tvořit… až po roky největší slávy, kdy se hrálo v Lucerna Music Baru s Laurou a jejíma tygrama v roce tušim 2005. A dál až sporadicky do roku 2015. Byla tam sboristka, dechová sekce a podobně. Taky jsme hráli asi třikrát tady na Pardubicku. Styl byl jazzrock.

Máte i vlastní pivo. K tomu jste přišli jak? A pijete ho, nebo ho máte, že ho máte a tajně popíjíte Plzeňský splašky bez chmelu?
Jo, a to vlastně souvisí s tou naší “originalitou”. Originální tvorba si žádala originální mok, když už tak Hardmok. To jsme takhle jednou v Hradci dojeli na pivo. Asi není důležitý́ kam a proč. Prostě půl kapely jede na pivo. A tam nám sládek povídá, co že ste to za kapelu? A my no Hardmok! A on super název pro pivo. No řekněte. Tohohle už se chytne fakt snad každej. A bylo pivo. Teď ho jen vychytat a ono to chtělo hořkost, chmel zabral. A tady je potřeba zmínit našeho kamaráda Zdeňka Kalouse z pivovaru Letohradský jelen. To pivo je naše, je extra hořký, je nepasterizovaný a nefiltrovaný, zkrátka podle naší chuti. Kdyby náhodou chtěl někdo ochutnat, tak ho hned navedu do Bohumilče k Rachotovi do Hospůdky No. 59, tam je stále na čepu, teda když zrovna není nějakej ten zákaz. Je to prostě originál, kterej jsme s klukama za asistence Zdeňka sami sestavili.

Jaká je vaše managerka? Je přísná, nebo hodná? Neboj, číst to nebude, tiskne mi nějaké věci, tak neměj strach a povídej.
To je pěkný, že se ptáš na manažera/ku. To se často nestává. No jak na to. Víš, u nás je všechno tak trochu naruby. Pravda je, že práci manažera tak trochu suplujou tři lidi. Původně v začátcích se o všechno staral náš kamarád Petr Blexa Bolehovský. Ten má v současnosti na starosti komunikaci s promotéry, organizátory fesťáků a takovou tu řekněme černou práci, co není moc vidět a slyšet, ale je nesmírně důležitá. Moc mu za to děkujeme. Jelikož jsme amatéři, tak samozřejmě není placená
Stejně je na tom Francouzka, na kterou se asi ptáš, s tím rozdílem, že ta je vidět všude. To je i proto, že má takovej naturel a je jí všude plno a toho se prostě sám od sebe nezbavíš. To máš v genech. Má na starosti takový ty věci okolo PR, tvoří obaly desek, loga, písma, focení, přípravu klipů, prodej merche na koncertech a jak sama říká, nosí pivo. To je důležitý. Samozřejmě pokud má čas a jede s náma na akci. A to se snaží, co to jde. Blbý je, když s něčím nesouhlasí, nebo my nesouhlasíme s jejím návrhem, tak to pak na ní moc neberem zřetel. To jí obecně trochu štve. Když souhlasí tak jsme rádi a ona taky. Nechci tím říct, že se naučila souhlasit, to fakt ne…. Ale má nás asi ráda, tak to nějak kouše. Ne vážně zastává v tomhle směru dost
podstatnou roli. No a o zbytek se staráme tak nějak všichni. Možná trochu víc Vláďa a já, ale to je nepodstatný. A hlavně je to jen když Petr, nebo Francouzka chybí.

Chceš něco ještě říci na závěr?
Asi chci! Doba je složitá. Není kam na muziku, ale máme alternativy (i když třeba ne takový jako je živák) nicméně poslouchejte NEJEN nás na Spotify, ale i další autorský český kapely, sledujte You Tube a další kanály. A hlavně jakmile to půjde vyražte za muzikou na živo a podpořte zejména ty menší a
začínající, protože pokud ROCK nepojede dál, jsme ztracený. Pokud chcete podkres OK, ale pokud chcete poslouchat muziku je tu pro Vás mnoho nepoznanýho a je škoda to jen tak nechat bejt. Mainstream je jen jedna z možností a vůbec si nejsem jistej, že ta správná. Přeci jen je strašně ovlivnitelná, protože jsou tam tlaky a znáte to. Něco za něco. Menšinový proudy byly a jsou vždycky přímočařejší, nekonvenčnější, pravdivější apod. Nejsme pod tím tlakem. Objevujte nový kapely a novou muziku. Je nás tu hodně, máme co říct a snažíme se…. Jo a moc dík za rozhovor, jen tak dál a houšť. Musim říct, že mě to bavilo. Díky!!!

Já taky díky a těším sa na ten váš škopek až pošleš, pošlu ti pak po Bártovi za to maso, když chlasčete musíte taky jíst…

Rockpalace - Panda

Co dělají  SPS a co chystají vyzvídal na kapele Panda a co se dozveděl?

Legendu SPS není třeba moc představovat, jaké jsou u vás změny nebo novinky?
Skleník – Po cca 8 letech jsme natočili novou desku “Adios, kamarádi pankáči“, kterou jsme vydali v září 2020. Jo a taky máme změnu na postu kytaristy, Petra Holečka vystřídal Petr Čepelák.
Zdeněk – Skleník už vlastně všechno řekl, snad ještě jediná změna, že sedíme už rok na prdeli a čekáme, co bude.

Váš poslední materiál s názvem "Adios, kamarádi pankáči" se prodává skvěle, očekávali jste takový úspěch a to především u LP?
Skleník – No, my jsme se hlavně těšili na živé koncerty a turné na podporu desky. Nazkoušeli jsme 6 nových songů, které jsme stihli zahrát v Brně na hradě Špilberk v říjnu 2020, pak přišla stopka z důvodu pandemie, která trvá dodnes. A k těm vinylům… Chtěli jsme udělat rovnou větší náklad, ale vzhledem k tomu, že jsme již věděli, že se turné k desce na podzim nepojede, nechali jsme vyrobit 320ks LP. Ty byly za dva měsíce pryč. Stejně tak první náklad 400ks CD je vyprodán, takže se přidělávali CD i LP. Ohlasy na desku nás překvapily, stejně tak podpora našich posluchačů, kteří nám pomohli zaplatit studio a vydání desky, že si album objednali. Zařizujeme si všechno sami, vydání desky, koncerty, nejsme pod žádnou agenturou ani nechceme.
Zdeněk – hodně asi udělal název nového alba, dost fanoušků si myslelo, že už končíme, ale je pravda, že co mi píšou lidi, tak jsou z desky nadšený a jsem rád, že když je poslední, tak se povedla.

Jak bys popsal pro zájemce, kteří třeba váhají s nákupem váš poslední titul a to jak hudebně, tak po stránce textů?
Skleník – Asi tak, že žádná další deska SPS zřejmě nebude… Chceme se vydat cestou singlů, které rovnou zařadíme do playlistu. Za deskou si pevně stojíme, je tvrdší, pestřejší a oproti předchozím deskám má dynamičtější zvuk.
Zdeněk – album je přesně takové, jak jsem si představoval. Je tvrdší, přímočaré a žádný zbytečný věci na víc. Trošku se stylově vrátil k začátkům SPS, a to se myslím povedlo. Někdo přinese nápad a pak to dodělá celá kapela, hodně nápadů na nové album měl Skleník.

Název "Adios kamarádi pankáči" by někdo mohl brát jako loučení a poslední CD/LP, není tomu tak?
Skleník – Zřejmě je. Dohodli jsme se v kapele, že budeme hrát do té doby, dokud nás to bude bavit a bude nám to dávat smysl. Nechceme to držet nějakou setrvačností, všechno jednou skončí. Jestli to bude za rok, za dva ... kdo ví? Taky hodně záleží na Zdeňkových hlasivkách, které jsou za ty roky dost opotřebovaný, takže i tohle nás může limitovat. A proč poslední deska? Hlavně kvůli času, chodíme přes týden do práce, každý žijeme v jiném městě a toho času není tolik. Poslední desce jsme věnovali půl roku zkoušení, scházeli se v týdnu po práci a obětovali tomu víkendy. Nejsme kapela, která by se hudbou plně živila, všichni máme další zájmy, někdo rodiny, děti atd. Uvidíme, neřekli jsme, že končíme, ale pouze to, že tohle je naše poslední deska.
Zdeněk – je to desátá deska SPS, a tak jsem řekl, že bude závěrečná. Člověk už nemá tolik nápadů a času. Já už si užívám vnučku a za měsíc čekám druhou, tak se těším. Jo, léta běží?

Jaký byl náklad posledního titulu LP i CD?
Skleník – LP 640 a CD 700. A samozřejmě se deska prodává i přes Supraphonline a jiné servery. Kdo chce, může si ji zdarma stáhnout. Nemáme s tím žádný problém.

Jak se díváte na takový překupníky nebo jak to říct … na ty, co koupí pár desek, počkaj, až budou vyprodané a pak je za šílený prachy prodávaj?
Skleník – Myslíš ten český vinyl boom?? Řeknu ti to jinak. Sbírám LP cca od roku 1995, většinu těch raritních jsem koupil po 20Kč, když se vinylů každý zbavoval. Občas chodím na burzy, dříve jsem vymetal antikvariáty, to byla fakt zábava tam na něco zajímavého narazit, ale když vidím ty ceny za LP v obchodech, na Aukru atd, nestačím se divit, kolik jsou u nás lidi ochotný za to dávat. Za posledních pár let jsem si koupil většinu desek v Paříži, Barceloně, v Amsterdamu, v Glasgow, v Londýně atd. Třeba na blešáku v Berlíně jsem sehnal Dead Kennedys za 3E a ve Skotsku The Clash za 5E. A tady? Je to fakt přemrštěný, občas si říkám, jestli ty desky fakt lidi doma poslouchají a nemají je doma jako sběratelské známky. U naší nové desky mě překvapilo, že jsme jí stále měli k prodeji za 380Kč a někdo jí ten týden vydražil na Aukru za 999Kč. Doba, když jsem šel s košem v Praze – Podolí, našel u popelnic LP skupiny Ferat a na Aukru a Sbazaru se prodávala od 4000Kč a vejš, tak ta je asi pryč. Hodně se s tím kšeftuje, občas si říkám, jestli je to fakt takové dílo, že někdo dá za desku půlku výplaty. Nevím, každého věc… Já osobně desky neprodávám, sbírám a s kamarády měním. Kapely rád podpořím (pokud to není za nesmyslné peníze, přeci jen vím, kolik stojí výroba LP v Loděnicích, když jsem je platil.
Zdeněk – Já všechny CD a LP posílal, jsem takový pošťák ve výslužbě tak vím, že bylo pár lidí, co si jich brali po pěti a pak jsem to od nich našel na Aukru.

Za jakou nejvyšší cenu jste viděli prodávat vaše tituly a jaké to byly nebo jsou?
Skleník - Asi “Jsme v Hajzlu“ za 5000Kč na červeném vinylu. I když si nikdo z původních členů nepamatuje, že by na červeném vinylu tehdy u Globusu vyšla. K tomu by musel říct Zdeněk více.
Zdeněk – občas se tam objeví naše album, které nikdy nevyšlo např. před dvěma roky President. Nejdražší bylo myslím album “Jsme v hajzlu“, ale o červeným nevím, že by Globus vyrobil ?

Fanoušci začali kupovat i kazety, plánujete i edici kazet?
Neplánujeme. Ale všiml jsem si, mám doma cca 100 origoš kazet, které jsem nevyhodil a schoval. Je to taková moje puberta z devadesátek. Ale náš bubeník Pípa začal sbírat kazety, takovou radost, že bychom vydali třeba “Adios, kamarádi pankáči“ na kazetě mu asi neuděláme. Budeme nosit walkmana? Mně se tenhle retro styl líbí, zrušme sociální sítě a zase lepme plakáty a rozdávejme letáky. Jo, mně by to bavilo, i když je to už zřejmě nereálný. Digitalizace? Na druhou stranu musím říct, že díky třeba YouTube jsem objevil takové hudební poklady, že třeba před tímhle rozhovorem jsem dokoukal všechny díly Rockmapy a Czech Rock Block. Paráda, devadesátky, metalový, punkový a rockový. Hurá!!!

Vy jste vznikli v roce 1988, to sa hrát moc nesmělo. Když něco bylo, byl to svátek. Teď se na pódia nedostanete vůbec. Co děláte v době nucené pauzy?
Skleník – Dělám to, co předtím, i když se hrálo. Chodím na výlety a na tůry. A klidně i po Praze. Třeba nedávno jsem nachodil za víkend přes 50 km ve městě. Chodím, vočumuju, vzpomínám, koukám, co se změnilo atd. Baví mě chodit. Vlastně všechny texty pro kapelu jsem napsal za chůze. Mne to inspiruje a vlastně takhle relaxuju. Hraní mi samozřejmě chybí, hlavně ta sranda v dodávce, drinky po koncertě s kámošema, kde potkáváme naše spřízněné kapely a lidi, kteří na nás jezdí mnoho let. To mi chybí. Jo a taky cestování mimo republiku.

Zdeněk – já tahal lednice a pračky v Datartu a teď už nějaký měsíc jen ležím a balím naše LP, trika a cd. Tím bych chtěl moc poděkovat fanouškům za podporu! Naštěstí mám hodně tolerantní přítelkyni, co se o mne stará jak o diamant, a teď čekám na teplo, až vytáhnu svého Royal Enfielda a vyrazím do luk a hájů.

Jak teď řešíte chlast, když jsou, žel, zavřený i nálevny?
Skleník – Doma nepiju a občas navštívím přátelé doma. Až se všechno otevře, tak to doženeme, né? Jo, a taky se mi nedávno poštěstilo, že jsem byl s Kečupem z The Fialky v rámci charitativní akce v okénku v klubu Rock Café. Tam jsme si to tak pěkně užili, že jsme se pak dohadovali, kdo odevzdal tržbu a kdo kasíroval, jelikož to bylo takové "pěkné okénko"?
Zdeněk – vždycky se najde příležitost se sejít a pár panáků si dát, ale chybí si sednout a pokecat. Budeme si vážit i maličkostí.

Jste kapela, která zkouší postaru, to znamená ve zkušebně, anebo si nápady každej nahrává doma a pak to dáváte dohromady?
Skleník – Klasika, na pankáče. Přineseme nápad do zkušebny a pak ho společně dáváme dohromady. Někdy je to porod, někdo je to za chvilku. A pak se dopisuje text, jelikož Zdeněk má jiné frázování než já, takže se to přepisuje.

Jste sice punková kapela ale někteří (nebo všici) poslouchají i metal. Má to vliv na muziku SPS? Když sa ptám thrash metalových kapel na punk, většinou řeknou, že je ovlivnil … no vlastně thrash metal je dobře zahranej punk, že?
Skleník - Bubeník Pípa hlavně metal, teda hlavně Motörhead!!! Kytarista Petr Čepelák black metal, thrash metal, death metal a samozřejmě i punk, ale poslouchá z nás nejtvrdší hudbu. Zdenda převážně punk jako The Exploited, DK, Sex Pistols, Perkele, Cock Sparrer a další party. I já mám oblíbené party, ze Slovenska Slobodnou Europu a Davovou Psychózu, z našich od Wanastowek přes Priessnitz až po Kurtizány z 25. Avenue, z Anglie party jako Sex Pistols, The Cure, The Smits, DM, The Damned, Buzzcocks, UK Subs, The Clash.... z Německa Die Toten Hosen, z U.S.A. The Ramones, Blondie....mám pokračovat? Asi stačí…. poslouchám toho mraky.

Co byste řekli o těchto kapelách, lidech? EXPLOITED, MOTÖRHEAD, GBH, N.V.Ú., PLEXIS, SLAYER, PROMILE, NEŽFALEŠ, MASTER´S HAMMER, SODOM, HNF, XIII.STOLETÍ, MISFITS, RAMONES…
Skleník – Exploited - punková klasika ze Skotska a jejich výborné album Beat The Bastard,
Motörhead – legenda legend, náš bubeník by bez trika Motorhead nevyjel na koncert
GBH - Anglie - našláplej punk, na rok 2022 s nimi plánujeme společný koncert v Birminghamu (těšíme se, snad to klapne)
N.V.Ú. - kámoši, stejně tak V.V.Ú.
PLEXIS – kámoši největší, absolutní punková CZ legenda a pro mě osobně zásadní kapela, která mě přivedla k punku. S Petrem Hoškem jsme dlouholetý kámoši a vídáme se pravidelně i mimo koncerty.
SLAYER – parádní thrash, poslouchal jsem před cca 25 lety
PROMILE – dlouho jsem je neslyšel, občas se potkáme někde se zpěvákem Bartem
NEŽFALEŠ – jedna z nejlepších domácích punkových kapel, zpěvák Radek má svůj rukopis. A je to můj velkej kámoš.
MASTER´S HAMMER – znám od nich jen desku Ritual, oblíbená parta našeho kytaristy Petra Čepeláka. Jo a Vracejte konve na místo je skvělej slogan.
SODOM – znám jen název. V death metalu se moc neorientuju, i když jsem ho kdysi poslouchal, v roce 1996 jsem byl na Cannibal Corpse?
HNF – pamatuje spíš Zdeněk, mě se líbilo pár songu.
XIII. STOLETÍ – líbí, hlavně song Vítr z Karpat
MISFITS – desky dobrý, naživo jsem je slyšel 2x, trochu mě zklamali, asi jsem čekal víc. Mají super logo!!!
RAMONES – mám od nich snad všechno, zásadní parta celé punkové scény. Hrajeme song Connie, který je inspirován knihou Dee Dee Ramone - Přežil jsem Ramones. A taky God Save The President....i když to je Bob Dylan v Ramones hábitu ?
A JOHNNY CASH? - Legenda!!! A příště se zeptej ženský…?
Zdeněk – Honza to rozebral dokonale, já miluji ticho (smích). Johnnyho jsem poslouchal s tátou jako malý kluk, takže nedávno

Když se otočíme do vaší historie, někteří současní členové v kapele ještě ani nebyli, takže je to spíš otázka na Zdenka – popiš od dema, přes singly, LP, CD váš vývoj jako po hudební, tak i po textový stránce … ke každýmu titulu pár vět …
Zdeněk – já už si ani všechno nepamatuji (smích)
První demo Odplata – z většiny skladeb vznikla deska Jsme v hajzlu, na kytaru hrál tenkrát Petr Kuba a já hrál na basu.
Demo Jsme v hajzlu– byly tam skladby, které nikdy nevyšly na žádném albu.
Kompilace Epidemie – skladby Ruská, Máma, Svoboda (dostáváme se do podvědomí hodně lidí).
Album Jsme v hajzlu – asi průlomová deska, prodalo se 30 000 nosičů.
Album Podivný dědictví – to mám hodně rád, točilo ve studiu Citron a na to že se psal rok 1993, stálo studio sto tisíc. Štědrý sponzor tenkrát zaplatil.
Album God save the president – to bylo poslední album před pauzou, hodně věcí tam tehdy složil Jirka Šebek.
Collection – je to výběr z předchozích tří desek, a navíc je tam fotbalová hymna pro FK Teplice.
Live 2003 – živák z Modrý Vopice. Tenkrát s námi hrál bubeník Dodo z Iné Kafe.
Album Před popravčí četou – první deska se Skleníkem. Na desku se spěchalo, tak jsme s Honzou písničky složili během měsíce.
Album Století chaosu – deska se točila ve studiu u Kulicha (Mydlovary). Perlička u této desky je, že jsem ji celou nazpíval bez předních zubů. Je slyšet, jak na desce šišlám.
Album Útěk z reality – desku s námi natočil nový kytarista Petr Holeček a na bicí hrál ve studiu Miloš Chlad. Kytaristou se změnil celkový projev kapely.
Singly 2012-2018 – je to výběr písniček, které jsme nenatočili.
Album Adios, kamarádi pankáči – naše závěrečné a poslední album, kde se vracíme k původní tváři SPS. Desku s námi natočil nový kytarista Petr Čepelák.

Co plánujete na letošní rok, pokud to situace dovolí?
Skleník – Fakt neplánujeme, čekáme a snad se dočkáme.
Zdeněk – plánuju, že si dneska dám játra, natáhnu se a nechám si zdát o svobodě.

A mimo koncertů? Video?
Skleník – Streamy dělat nechceme, nebavilo by nás to. Počkáme na lidi. Ale natočili jsme 2 videa na Adios a Vršovickej voříšek.

Myslíte, že už nastal definitivní konec lidský svobody?
Skleník – Hele, to je fakt těžký to takhle brát. Jestli narážíš na pandemii, je to průser, umírají lidi a táhne se to už rok. Spíš mě sere, jakým stylem to tady pan Babiš a spol. vede. Zákazy, které nefungují, totální neinformovanost, nedůvěra.
Zdeněk – to co tady předvádí vláda je nářez. Kdyby mi tohle někdo řekl před rokem a půl, tak se mu vysměju, že se zbláznil.

Na závěr patří prostor vám, pokud se chcete ještě k něčemu vyjádřit.
Skleník – Asi jen to, mějte se rádi a držte se. Nehádejte se furt kvůli píčovinám a rozdílnejm názorům. Fakt je ten život krátkej a nemá cenu si ho dělat ještě těžší a žít jenom v neustálý nenávisti a negaci. Tohle období je fakt na hovno, ale všechno jednou skončí a doufám, že si z toho něco odneseme a některých věcí si začneme více vážit. A shrnu to úryvkem textu, který jsem napsal před pandemií v lednu 2020 (Globalizační)…“máme se dobře žijem v blahobytu, na každým rohu natočíš si pitnou vodu, znuděná generace bez pardonu, válku jsme nezažili zrušili nám vojnu…“
Zdeněk – je to šílená doba, šílený lidi, rozhádaná společnost… Ať se všichni drží, ať vše přežijeme a zase to rozjedeme jako dřív. Díky všem za podporu! Bez vás by to nešlo, divoši!

Pro Rockpalace Panda