Troj-Boj kytaristů musel zákonitě přijít až po basácích, protože v přístupu s dodáním otázek byl rozdíl, jako mezi nenápadně pilnou včelkou dělnicí a laxně se poflakujícím  beautiful motýlem (smích). Zatím co (později oslovení) basáci odpověděli dřív, než jsem stačil říct "borůvkový koláč", jeden kytarista chtěl do party Slashe a Satrianiho, druhý požadoval pány Danielse a Beama, třetí seznámit s pěknou kamarádkou, prostě kytaristé si jedou po svém a to je dobře. Z oslovených kolegů a kamarádů, jsem vybral první tři rychlé šípy, Pavla Jiráka (Adrasteia, Dolores, Defekt, Great, Alfi All Stars band a Promile), Václava Pazderu (Magnet, Sortiment, Hardox) a Igora Andrejšína (Frmoll, Planý poplach, Kutloch).

Idea Troj-Boje vznikla z absence argumentačních potyček s kolegy muzikanty ať už "odborných" z koncertních šaten či "zbytečných", které si již nikdo nepamatuje, neb byly vedené do ranních hodin v putykách. Tři kytaroví matadoři, nebo tři drtiči basových strun zodpoví společné otázky, neopisujeme, argumentace není přípustná, protože už první díl by nikdy nedohlédl konce a nechme si ji přátelé do oněch šaten a putyk. Rád bych ještě upozornil, že se nejedná o řízenou sondu dealera hudebních nástrojů ani jiný sociologický průzkum, natož výběr kandidátů na oddělení MUDr. Karla Nešpora.

První kytara je:
Venca - Modrá Jolana Alfa, měla 5 přepínačů a stejné měl i náš tehdejší vysavač značky Tesla Standard.
Igor  - Ruská "španělka" nebo "španělská" Ruska za 3 kila.
Pavel - Gibsonka“ Cremona Luby, měla kilometrový dohmat. Vyřešil jsem to dvěma kolíčky na prádlo, které jsem narval do mezery mezi hmatníkem a tělem kytary. Elektrická kytara (erární v tanečním orchestru) Jolana Iris. V té době dost dobrá kytara. Tehdy mi ale připadala taková hodná holka pro slušné chlapce. Vlastní elektrická kytara Jolana Alfa, na kterou jsem si vydělal tím, že jsem před školou chodil na brigádu trhat jahody. Kupoval jsem ji od kámoše “Smrťáka“ asi za 300kč .

První aparát:
Venca - Asi 10W lampovej zesík Tesla a dělanou bednu s HiFi 4Watovejma reprákama.
Igor – Radioamatérský výrobek extrémní váhy, osazen tranzistory a trafem ze svářečky.
Pavel - Erární Vermona 100W a bedna Regent od východoněmeckých soudruhů. Ta mrška se dala přebudit a s trochou, no spíše s větší mírou fantazie to znělo skoro jako AC/DC .  Vlastní aparát byl ČSSR “lampáč“ Tesla Music 70. a k tomu jsem si udělal bednu s HI-FI reprákem Tesla ARN 8608. Takže s kytarovým zvukem to nemělo nic společného, ale kravál to dělalo. 

První písnička:
Venca - Pink Floyd, Shine On You Crazy Diamond.
Igor - Blues opuštěný postele.
Pavel - Seděla u vody, žrala jahody. Byla na tři akordy a měla milion zábavných slok .

První zkušenost se zkreslením:
Venca - To uměl už ten první zesilovač, byl tak rozhašenej, že kreslil jako hi-gain. To jsem netušil, že je to tak správně. Přesně to na čem pracuje většina kytaristů celý život. Tesla to ale takhle nemyslela, na ozvučení schůzí potřebovali čistý zvuk.
Igor – Iron Man.
Pavel - Jednou před zkouškou tanečňáku, někdo přivedl takovou socialisticky nevyhlížející máničku a ta si vzala tu hodnou Irisku, přehulila Vermonu a narvala tam pár riffů od áčka. V tu chvíli, jako když mě přepneš a já věděl, že bez heavymetalu nemohu žít. Ta mánička nebyl nikdo jiný, než legendární Litvínovský kytarista Jiří Jorge Sabbath Beca. Od té doby začala má nekonečná pouť hledání toho správného drsného kytarového zkreslení.

První krabička:
Venca – Ibanez PT-9.
Igor – Zelená.
Pavel - Můj nejoblíbenější Distortion DS1 od Bosse

První fanynka:
Venca – Jana, se kterou jsem se nebyl schopen oženit, tak mě opustila a emigrovala do západního Německa.
Igor – Holky z Rádia Most.
Pavel - První fanynka, byla asi moje maminka (trochu se to rýmuje). Ta mě musela hodně fandit, když jsem do nekonečna drtil Jasnou zprávu a nezabila mě. Pak jsem měl ještě věrného fanouška. Byl to nahluchlý dědeček mého souseda, který bydlel v patře pod námi. Zřejmě jsem mu svou hlasitou hrou dával naději, že když mě slyší až k nim dolu, tak že se mu vrací sluch. Vždy, když jsem ho potkal, tak říkal: „Pavlíku ty tak krásně hraješ a já Tě tak hezky slyším“. Tak moment! Teď si to po sobě čtu a napadlo mě, jestli to nebyl z jeho strany druh sarkasmu či ironie. Raději to nebudu rozebírat.

Kytara na pustý ostrov:
Venca - Gibson LP Supreme.
Igor – Ukulele.
Pavel -  Akustika s tím hezkým nápisem okolo otvoru Jack Daniels. Doufám, že je k tomu plná “bedna“ toho Jacka jako příslušenství.

Koncert s kapelou snů:
Venca - Doufám, že mě teprve čeká, ale vybranou kapelu zatím nemám.
Igor - Pařba s původní sestavou Laura a její tygři z Neprakta klubu. 
Pavel - Ve všech grupách co jsem hrál, nebo hraji. Adrasteia, Dolores, Defekt, Great, Promile, Alfi All Stars band, jsem si ten koncert s kapelou snů prožil. 

Kytarový idol:
Venca - Luk od Toto, umí snad vše, do čeho se kdy pustil.
Igor – Michal Pavlíček.
Pavel - Na tuto otázku mohu odpovědět jen jediné. „Byli dva“. Beru dobu, kdy jsem byl schopný přijít ze školy, zahodit tašku a několik hodin drtit kytaru do úplného vyčerpání. V té době jsem zbožňoval kytaristy od Iron Maiden .

Vlhký kytarový sen:
Venca - Mám splněno všech 12 kytarových snů. 
Igor - Ladit kytaru Lence Dusilové.
Pavel - Obálka s letenkou do USA s poukázkou na 10 kytar do největších hudebnin v městě andělů Guitar center.

Vlhký aparátní sen:
Venca - American half stack. To jsou dvě 100W hlavy a 4 čtyřdvanáctkový boxy.
Igor - Nosit combo Lence Dusilové.
Pavel - Tak ten jsem kdysi prodal. Bylo to lampové kombo Crate Stealth G50 a bedna 4x12 Trace Elliot. V té době jsem hrál v Greatu heavy metal. Měl tak krásné zkreslení, že když jsem zjistil, že mi ho pedalboard ve smyčce mrví, tak jsem ho odpojil a hrála jen kytara, poťák, kabel, kombo a 4x12 Trace Elliot. Případně obálka s letenkou do USA s poukázkou na 10 aparátů do největších hudebnin v městě andělů Guitar center.

Ideální struny:
Venca - D'Addario EXL 110-10-46.
Igor – Desítky.
Pavel -  D’Addario EXL110.    

Trsátko osudu:
Venca - Čtvercového  tvaru dle vlastního návrhu, nikomu jsem jejich výrobu nezadal, takže Dunlop 73-88.
Igor – šedivé.
Pavel - Dunlop 0,88, D-GriP 0,88.

Lampy ano/ne:
Venca - Rozhodně ano.
Igor – Ano.
Pavel - Lampy ano i ne. V současnosti používám podle potřeby lampovou hlavu Hughes and Kettner TubeMeister 18 s boxem Hayden 1x12 V30, nebo Bose L1 Compact. Baví mě to střídat.

Bezpečná hladina alkoholu (nepoznají spoluhráči):
Venca - Dělám to co miluju, tak aby to nekazila mě ani mým spoluhráčům.
Igor – 3 panáky.
Pavel – 5 piv.

Nebezpečná hladina alkoholu (pozná i šatnářka):
Venca - Když ti kolegové za tvými zády začnou ztlumovat a ty o tom ani nevíš.
Igor – 4 panáky a více.
Pavel - Nebezpečná hladina alkoholu je od šestého piva a více. Pak hrozí nebezpečí přepnutí do modu Jimi Hendrix. Je to ale jen můj pocit virtuosity. Ti střízlivější musí zcela jistě trpět.

Konec světa a ty můžeš zachránit jednu kytaru, krabičku a aparát, pro další generace:
Venca - Fender stratocaster, Ibanez Ts-808, Marshall Plexi.
Igor -  Gibson Les Paul, Tube screamer, Laney.
Pavel -  Fender Stratocaster HSS, Tube Screamer TS808 , Marshall JCM 900+1960A Greenback.

Úkol zněl jasně, rozmlátil na pódiu kytaru. Která to bude?:
Venca - Rozhodně všechny existující Jolany Galaxis. 
Igor - Kytaru ne, ale všechny elektrický bubny na světě bych s chutí rozkopal.
Pavel - Rozmlátit kytaru bych asi nedokázal žádnou.

Krabička, která je zadarmo drahá:
Venca – Takhle oblíbenou ještě nemám.
Igor – iPhone.
Pavel - Leslie efekt od Tesly Vráble.

Největší trapas na pódiu:
Venca - Když jsem při zkoušce zvuku PA, začal na svého čerstvě zakoupeného stratocastera do plného hlavního sálu kulturního domu v Mostě o Dni horníků, hrát Smoke On The Water na plný pecky. Nevšiml jsem si však, že za mnou stojí čestnou stráž naštvanej milicionář v uniformě a se samopalem na prsou.
Igor -  Koncert v rámci volební kampaně jistého hnutí, to jsem se hodně styděl.
Pavel - Hráli jsme s Promilema na Open Air Stage a k podiu se přiblížily dvě fanynky pro autogram. Nejsem krkaveček pitomeček, tak jsem šel na kraj podia holkám dát podpis. Bohužel to stavěl nějaký fušer a opomenul zajistit podlážku. Ta se zhoupla a během vteřiny jsem zaplul pod podium. Jediná myšlenka v tu nedůstojnou chvíli byla, aby se nic nestalo kytaře. Držel jsem ji nad hlavou a nepustil.

Rada nad zlato začínajícímu kytaristovi :
Venca - Nesnaž se zahrát v prvních čtyřech taktech vše co ses naučil za celej život.
Igor - Nekousej si nehty, spousta holek ti bude zírat na prsty.
Pavel - Dělej to srdcem.

Pro Rockpalace Tomáš Pošvanc. 

Tak jako Praha měla svůj Arakain, tak Plzeň měla a má svůj Excalibur coby představitele, kteří pozvedli heavy metalový prapor západočeské metropoli. Excalibur konečně za svou dlouhou hudební, skoro třicetiletou existenci, vydává svoje první regulérní album, které mapuje éru 1986 až 2019. (kdysi kapela vydala demo Archive 86/89). Na desce najdeme rockové hudební matadory okolo baskytaristy Wildy Buzinkaye, dále křikloun Stanley Marhoun (se kterým jsem parádně o albu prokrafal snad hodinu), Kolben Kulhánek, Mišo Štrauch, oba mistři kytar, Kuba Jakubec jako druhý křikloun a Petr Šlapák bicí.
Co jméno to v Plzni pojem a nejen v Plzni, takže hudebně předvedli muzikanti v klatovském studiu ExAvik to, co se od nich očekávalo a co umí na jedničku. Výborný zvuk, aranže, vše šlape jak má a CD je radost poslouchat.
Album nabízí 10 hodně svižných hard & heavy skladeb, založených na dvou kytarách a rychlých bicích a nad nimi vyčnívá zpěv, vše krásně čitelné. Nechybí letité hitovky Excalibur Sbal si svých pět kastrolů (pro leté fans chybí ovšem Gallipoli) a snad nejstarší skladbu Netopýrů ráj. Najdeme tu 3 pomalejší balady – Hliněnej most a titulní Život je čekání – obě výborné. A do třetice pomalá, pro mne nejslabší skladba na albu – Motýli na špendlíku. Snad i proto, že znám tuhle verzi z chystaného alba Petroleum, spojení Plaček/ Dubnová/ Šakal je nedostižitelné. Je třeba dodat, že jak Buzinkay, tak Šakal Švarc se spolu kdysi potkali v kapele Daniels.
Sečteno potrženo, album přineslo to, co jsme od Excalibur čekali, výborná muzika s výbornými muzikanty, deska je hodně dobrá i po textové stránce a jsem rád, že album vyšlo, přece jen Excalibur má mnohý z nás silně „zarytý pod kůží“, protože koncerty a show měla kapela, která si dala do vínku jméno po bájném meči vždy excelentní a za sebe můžu říci, že skladby, které mapují existenci Excalibur neztratily nic ze svého kouzla a díky jim se člověk aspoň „duchem“ přenese do starých rockových časů, kdy pódiu vévodil hořící meč…Excalibur.

Vaše historie je popsaná na vašich stránkách, takže jen zmíním, že kapela vznikla v roce 2000, a začal bych tím, že jste navázali spoluprácu s firmou MetalGate. Jedná se pouze o distribuci vašeho CD nebo jste už jednali o vydání nového CD?
Spolupráce s MetalGate započala na podzim loňského roku, kdy nás kontaktoval Aleš Ondráček, zda bychom neměli zájem, o distribuci našeho CD The Promethean Principle. Samo, že zájem z naší strany byl. Takže MetalGate distribuují naše CD, za což jim patří velký dík.

Jinak ano, vznikli jsme začátkem roku 2000 a naše bio je poměrně podrobně popsáno na stránkách In the Abyss.

Na svém kontě máte demo, SP a EP. Jak to vypadá s novým materiálem?
Začal bych tím, že bych uvedl naší diskografii na pravou míru: v roce 2000 jsme vydali eponymní demo kazetu, v roce 2013 demo cd The Tears of the Earth, následně v 2017 single The Worm´s Hole, pouze v digitální formě, no a cd The Promethean Principle z roku 2019, je naše první, oficiální full-lenght album. Na novém materiálu pracujeme. Máme složenou víc jak půlku alba a když všechno půjde dle našich představ, rádi bychom na podzim nastoupili do studia. Ale znáš to… Muzikant míní….

Na netu moc informací, co sa týče recenzí, rozhovorů není, o vás není ze strany webzinů zájem?
Zde bych viděl problém v našem, nebo spíše v mém laxním přístupu v oslovování webzinů. Tedy mám připraveno několik balíčků s adresami několika webzinů, ale zatím jsem se nedostal k tomu, je odeslat. Jinak nám vyšel profil, recenze CD a plakát v časopise Pařát, za což bychom opět rádi poděkovali Herdronovi. Další recenze na CD se objevila na Prorocker, no a myslím, že se nechá dohledat i několik reportů z našich koncíků. Ještě se mi vybavuje, že je o nás zmínka v Knize kovu od Venci Votruby.

Jaké byli ohlasy na jednotlivé tituly?
Myslím, že ohlasy na naše tituly byly většinou pozitivní. No, vesměs se jednalo o ohlasy z řad našich přátel a kamarádů. Tak jak jinak, že? Recenze na CDThe Promethean…. v Pařátu, myslím vyzněla taky pozitivně.

Na obalech vašich nosičů, objevují motivy z kosmu, kdy koukne fanoušek na obal, co si má představit?
Space melodic death/black metal. Po pohledu na naše obaly, ale i ostatní vizuál, by Ti mělo být jasný, že se zajímáme o vesmír, sci-fi, ale třeba i o historii, nebo mytologii.  Zakládáme si na tom, aby hudba a texty korespondovaly s grafikou na všech úrovních. Snad se nám to daří.

Vesmír sa objevuje i ve vašich textech, o čem dalším ještě texty pojednávají?
V podstatě se jedná o jeden velký koncept o smrti, zmaru a zániku, který se odehrává na pozadí právě toho vesmíru, historie nebo mytologie. Občas vycházíme z reálných příběhů, přičemž je dokreslujeme vlastní imaginací. Jako koření neškodí troška filozofie na téma času, věčnosti, nevyhnutelného konce.

Označujete tvorbu jako doom death metal. Pod tím si většina lidí může představit ženská zpěv, chlap řev, klávesy, pomalá muzika… U vás je patrný i vliv black metalu, což v infu o kapele nepopíráte. Tož povídej, jak to teda je?
No, ta škatulka doom metal je trošku zavádějící a ani nevím, kdo s ní přišel. Myslím, že spíš inklinujeme ke kombinaci melodickýho deathu a blacku, se silným skandinávským odérem.

Hlavně na novou produkci se škatulka melodic death/black hodí podstatně více. I když je pravda, že ženský zpěv používáme také. Stejně tak klávesy a samply, které dotváří tu vesmírnou atmosféru. K ženskému zpěvu bych ještě dodal, že v minulosti jsme měli v kapele několik zpěvaček. V současnosti externě spolupracujeme s naší kamarádkou Alenou z Nocturnal Pestilence, jejíž zpěv i řev perfektně pasuje do naší hudby.

Udělali jste cover Fire In theSky od HYPOCRISY, jak vás tahle kapela moc ovlivňuje ve vaší tvorbě?
Hypocrisy máme všichni hodně rádi. Nejvíce nás ovlivnili v našich počátcích. V současnosti má na nás asi největší vliv hudba In Mourning,Be´lakor, Insomnium, Wolfheart, Dark Tranquillity, Winterfylleth, My Dying Bride, Fleshgod Apocalypse, And Oceans…., ale samo, snažíme se tento styl uchopit po svém. Jinak, v minulosti jsme coverů měli víc (např. Septic Flesh, Old Man´s Child…). Největšího úspěchu u fans, se těší cover The Persuit of Vikings, který ještě občas hrajeme na živo. Primárně se ale zaměřujeme na vlastní tvorbu.

Teď sa live nehraje, co děláte? Připravujete v době nucené koncertní nečinnosti pro fans třeba video, nové CD?
Ano, to jsi trefil. O přípravě nového CD jsem už mluvil, no, a videoklip k písni The Promethean Principle je natočen, schválen a čeká v postprodukci na pár kosmetických úprav. Video jsme pojali trošku odlišně, jinak než je zvykem na scéně a natočili jsme, s Honzou Krejčím takový krátký filmeček. Žel, řadou nešťastných okolnosti došlo k posunuti termínu premiéry asi o rok. V nejbližší době bychom ho však měli vypustit. Jinak zkoušíme, připravujeme merch atd…

Máte v bookletech CD české překlady textů, pro lidi, co angličtinu neovládají, nebo sa spíš soustředíte na muziku? (A kdyby někdo chtěl ty překlady?)
K CD The Promethean Principle jsou překlady textů přiloženy. Textům přikládáme stejnou váhu, jako hudbě. Když by někdo měl zájem i o starší texty v češtině, není problém zaslat. Ještě bych dodal, že o překlad do angličtiny se stará náš kamarád Lukáš Luhan, který si za odměnu (haha) zahrál v našem klipu.

Když už jsme zase u bookletů, kdo vám je maluje, kdo vymýšlí….
Booklety a grafiku vymýšlíme my sami. Zrealizovat naše nápady nám již řadu let pomáhá grafik Tomáš Krátký, kterému vděčíme za obal The Tears… a spoustu kapelních fotek. Obal k The Promethean… namaloval malíř Dušan Fencl

Zkoušíte po staru ve zkušebně anebo používáte nové technologie, posíláte si vzorky a pak to dáváte spolu dohromady?
Vzhledem k tomu, že jsme staromilci, zkoušíme starým, osvědčeným způsobem…tedy, scházíme se pravidelně ve zkušebně a vymýšlíme songy společně. Zároveň si myslím, že je to nejlepší způsob zkoušení. Vzájemná interakce je potřeba, navíc to všichni bereme jako relax a únik od všedních strastí. Za sebe můžu říct, že se na každou zkoušku, nebo koncert vždy velmi těším. Na druhou stranu ale musím přiznat, že mezi live zkouškami využíváme i moderní technologie a posíláme si jednotlivé motivy, nebo nápady tak, abychom se připravili a na zk pak už jen ladili. Myslím, že nejsme jediná kapela, která to takto praktikuje.

Jaké jsou vaše ambice a cíle? Živit muzikou je u nás nemožné, v cizině sa uživí i menší kapela, pokud má úspěch. Nemyslím, tím, že každej muzikant má v cizině vilu, medvěda a bazén, ale přeci jen nějaký příjem tam na rozdíl od našich skupin je…
Smlouva u Nuclear Blastu, Word tour, Wacken, beer, girls……ne, teď vážně. Naše ambice jsou velmi skromné. Chceme dál hrát, zkoušet, točit CD, dělat merch…. A pokud se někomu naše produkce zalíbí, budeme jen rádi. Ostatně, vily i víly máme doma všichni, bazény taky… Nafukovací. Pouze toho medvěda nemám, ale mám tři kočky. Tak co více si přát?

Jaké je vaše civilní zaměstnání, a jak dotujete kapelu?
Tak v kapele máme mistra operátora laseru, zahradníka, ajťáka a tiskaře na ofsetových strojích. Kapelu dotujeme z vlastních kapes.

Vznikli jste z projektu NECROCHRIST, zachoval sa nějaký záznam v podobě dema, CD?
Z projektu Necrochrist se nedochovalo nic oficiálního. Pouze pár písní na kazetách, zaznamenaných na dobových zkouškách. Myslím však, že z té doby není nic, co by se dalo zveřejnit. Na druhou stranu, několik motivů na demo kazetě ITA určitě pochází z Necro-dob.

Jak vzniknul váš název, kdo s tím přišel? Když sa optáš strejdy Googla, vyjede In the Abyss od Slayer…
Název In the Abyss jsem vymyslel já a ano, Seasons in the abyss bylo velkou inspirací, stejně jako hra nedostižného Kubánce….

Doufám, že to není náš poslední rozhovor ve vaší historii, takže dnešní výslech mi stačí, díky moc za tvůj čas, doufám, že vám to i malinko pomůže a závěr bych nechal tobě
Taky doufám, že to není naše poslední interview a rád bych Ti poděkoval za zájem o naší kapelu. To, co děláš Ty a Tobě podobní jedinci, si zasluhuje respekt jak nás kapel, tak i nás fanoušků. Na závěr bych rád poděkoval všem kamarádům a fans, kteří nám na naší nelehké cestě pomáhají a podporují nás. Moc si toho vážíme. Stejně tak dík našim rodinám, přítelkyním, manželkám….

Support underground music……

Pro Rockpalace Panda

Kapela MetalCraft přerušila nucenou hybernaci v době covidové, která nepřeje živé muzice, a natočila dvacetiminutový záznam koncertu s příznačným názvem LIVE IN LOCKDOWN.

Video, s premiérou 23. března ve 20:00 prostřednictvím You Tube, obsahuje pět písní z debutového alba Cannonball. Video bylo natočeno, díky vstřícnému přístupu pana starosty, v sokolovně Klučov na Kolínsku. Obraz má na svědomí Tomáš Valášek a společnost SEVFILM, o zvuk se postarali Milan Chlup, Standa Potměšil a Studio ME2D Sadská. V případě zájmu kapela zvažuje i vydání limitované série na DVD.
Video najdete ZDE

Martin Linhart (MetalCraft)
TISKOVÁ ZPRÁVA - 22.3.2021