Michala mě doporučil Luboš Samek ze Seventh Passion a po poslechnutí nahrávek kapely Stroy, která mě velmi překvapila, jsem ho požádal o rozhovor.

Ahoj Michale. Kdy a jak ses dostal k muzice?
'Tatínkovi se líbila maminka.

Začínáme zvesela, něco o začátcích tvé kariéry?
Kariéra je slovo, kterému vlastně nerozumím, protože nevidím rozdíl ve svém nadšení z muziky v období dětství a v současnosti. Právě to nadšení a trans jsou důvodem, proč dělám, co dělám. Skoro bych to rozšířil na tvorbu jako takovou, kdy mi jednotlivé odvětví umění splývají v jedno. Abych se hudbou nemusel živit (dělat v ní kompromisy), tak jsem se rozhodl točit kapelám videoklipy a produkovat desky. Dává mi to svobodu dělat opravdu tu muziku, kterou chci. Takže pokud mám nějakou kariéru, začátek nemá. Studoval jsem konzervatoř na klavír, abych měl víc času hrát grunge na kytaru, pak jsem si na chvilku přibral i skladbu, protože mě zajímala kompozice větších celků a hlavně se rád rýpu v hudbě polyfonicky - harmonie a melodie jsou pro mě vyvřením kontrapunktu a to i u grunge, tudíž nepřemýšlím o hudbě jako o akordech se zpěvem, ale jako o třeba pěti melodických linkách, které jsou v určitých intervalových vztazích a tím tvoří harmonii. Jistě na ten přístup má hudební teorie má označení, ale nedával jsem pozor. Jinak jsem zpíval ve dvou muzikálech, kterých si vážím, a to v Jesus Christ Superstar (Ježíše a Jidáše) a Bídnících. Tíhnul jsem vždycky k prokomponovanější muzice a třeba v Jesusovi se pro mě potkal rock s klasikou a jazzem tak, že jsem věděl, že tudy jednou půjdu. Silně mě to ovlivnilo.

Která kapela nebo píseň tě nejvíc oslovila?
Rodiče byli operní pěvci, ale oba poslouchali i jinou muziku. Začátek byli Beatles, Queen a Buty. Pak mě oslovil jazz a moderní klasika. A pak konečně přišel Grunge. Nejdřív samozřejmě Nirvana a pak ti ostatní. Vrchol přišel s Alice In Chains, kteří jsou dodnes mojí nejoblíbenější kapelou. Nejoblíbenější deskou je pro mě pak Euphoria Morning od Chrise Cornella. V současnosti, kdy mám za sebou tři desky se Stroy, vyzkoušel jsem si naplno grunge, po tom, co jsem na konzervatoři vystudoval klavír a měl jazzové moderní trio, i po Jesusovi, jsem se rozhodl, že nazrál čas, kdy si doma upeču první solovku, která bude znít jako tohle všechno dohromady. Zjišťuju, že to chtělo jen odvahu. To je samo o sobě i téma desky. Děláme jí ve dvou ještě s Panem Lynxem.

Všechny kapely kde jsi hrál?
Vlastně jen Stroy. Měl jsem pár jiných pokusů, ale tahle byla vlastně jediná.

Jak a kdy ses seznámil s klukama z první kapely?
Stroy jako kapela vlastně vznikl s Milošem Meierem. Kapela prodělala v dalších mutacích pár personálních změn, ale tohle bylo vlastně jádro, ze kterého to vzešlo. Stálo to na tom, že se hádá grunge s metalem. To asi největší období bylo ještě s Kubou Antlem, který hrál mimo jiné na basu v Nightwork, ale hlavně jsem s ním měl kdysi to jazzové trio, o kterém jsem mluvil výše. Takže metloš, beachboy v žabkách a grunger měli kapelu.

Písně, které jsi složil nebo text?
Texty jsem skládal pro Stroy všechny. Asi jsem hrál Diablo 2 tak dlouho, až jsem se naučil anglicky. Muzika byla tak nějak společný produkt, ale harmonicky a melodicky to šlo taky spíš ode mě.

Něco o muzikantech se kterýma jsi hrál?
Teď si vlastně vzpomínám, že jsem měl kdysi pokus o kapelu s Vojtou Burešem z Doctor Victor, když nám bylo kolem sedmnácti. Jmenovala se Topyré Žesipes a náš největší hit byla píseň "Clint Eastwood je taky člověk", na kterou jsem složil text tak, že jsem rozstříhal na slova rozhovor z časáku s Tarantinem o Kill Bill 2. Znělo to jako něco mezi ACDC, Pražským Výběrem a Soundgarden. Jinak jsem třeba odjel pár koncertů s Pražským Výběrem jako host, včetně O2 Areny a Fóra Karlín a pracujeme občas na něčem s Michaelem Kocábem. Kdysi jsme nějaký projekt zkoušeli i s Rendou Ryparem, jeden z nejlepších kytaristů tady, kde jsem se potkal s Milošem Meierem. A posledních pár let míváme akustické koncerty v duu s Honzou Lichtenbergem, kde hrajeme covery, nějaké věci od Stroy, něco od jeho kapely 7th Passion, atd. Honza sice není jedním z nejlepších kytaristů v Čechách, ale zase je ten nejlepší.

Aparatura a kytara v začátcích?
V rámci gearu jsem prase, co neumí motat kabely. Mám Marshalla Plexinu Handwired 1987 a 15 let jedno Tele, model Blackout, takže to má snímače jako Strat, ale stejně používám jen kobylový minihumbucker. Dynamiku se snažím dělat rukou a maximálně zvuk občas nakoupnu Bognerem Ectasy, potažmo chorusem a delayem od BOSS, což ze mě dělá někoho, koho se na tyhle věci ptát nechceš. V gearu se vyznám jako ve vaření. Umím toasty.

A další co by mohlo zajímat čtenáře . . . úspěchy, plány, nové CD…
Jak jsem již nastínil, na něčem dělám. Ještě nepůjdu úplně ven s tím, o co jde, ale bude to víceméně projekt o dvou individuích, což jsem já a Pan Lynx - o tom se časem dozvíte víc, když bude chtít. Vlastně jsem si dodal odvahy smíchat grunge s klavírem a po letech jsem se taky rozhodl dělat texty v češtině, což mě baví, protože je to nebezpečnější.

Michale, děkuji za příjemný rozhovor, rád si počkám a ať se Ti daří.
Pro Rockpalace se ptal  Milan Kolečko

Luboše Samka jsem poznal díky skupině Seventh Passion a článku o kytaristovi Lichťovi. Napadlo mě, že bych mohl položit otázky i dalšímu členovi této skvělé formace.

Ahoj Luboši. Kdy a jak ses dostal k muzice?
K muzice mě přivedla moje starší ségra Martina. Začala domů tahat věci jako Nirvanu, Deftones nebo Silver Chair. Mně to přišlo atraktivní, protože jsem v sedmi letech chtěl dělat všechno jako moje starší ségra, a tak jsem to poslouchal, až jsem zjistil, že mě to fakt baví a že muzika je asi věc, kterou budu muset víc prozkoumat. Pak už přišly první paličky a dlouhý čekání na první Amatky, který jsem si zkracoval bubnováním na gauč :).

Něco o začátcích tvé kariéry?
Nějakých 5-6 let jsem cvičil doma, okoukával techniky různých bubeníků a učil se oblíbený songy. V 16 jsem pak nastoupil na post bubeníka do pagan doom/death metalový kapely Beltaine. Byl jsem z toho dost vyklepanej, protože to byla zajetá kapela hrající už asi 10 let, ale naštěstí to sedlo a byla to pro mě výborná zkušenost. Člověku to strašně usnadní cestu, protože má kolem sebe zkušený muzikanty, který ho vedou.

Která kapela nebo píseň tě tenkrát nejvíc oslovila?
Je toho samozřejmě víc, ale když to shrnu, zbudou dvě, který mě ovlivnily nejvíc – Opeth, který mě strašně inspirovali svým přístupem ke skládání, kde dokázali zkombinovat deathmetalový prvky s artrockem a to vše s bluesovým feelem. Člověk poslouchá 13 minutovej song, kde se děje furt něco novýho, ale zároveň to dává perfektní smysl a neztratí se v tom. No a druhá kapela jsou progressive metalový Textures. Tam mě naprosto uchvátily pro ně typicky polyrytmický riffy, kdy celá kapela jede unisono, který kombinuje s atmosférickejma melodickejma prvkama, proloženýma až jazzovejma groovama. Jejich bubeník Stef Broks je pro mě dodnes největší inspirací.

Všechny kapely kde si hrál?
První kapelu Beltaine už jsem zmiňoval. Dále to byla kapela Stollice – taková fúze všech stylů, co si kdo umí představit (nějak jsme se nedokázali dohodnout), pak doom metalový Ghost In The Shell, kde jsem si zahrál se svou ségrou Martinou (kytara), dále doom/death metalová kapela Llyr, kde jsem se chopil kytary, a teď aktuálně blues/folk duo (kde jsme čtyři) Jakub Kořínek a Katka Misíková, Her Nature (Ex The BlueSouls) a hlavní kapela Seventh Passion.

Jak a kdy ses seznámil s klukama z první kapely?
Nijak zajímavě – odpověděl jsem na inzerát, že hledají bubeníka :).

Písně, které jsi složil nebo text?
Dlouhodobě mám rozdělanej svůj projekt, kde se angažuju songwritersky, ale zatím není nic venku. Nedával jsem tomu prioritu; spíš když mě něco napadlo, tak jsem si to nahrál a nějak pomalu na tom dělal. Až teď v poslední době (taky kvůli koroně), jsem se k tomu dostal víc a nějak se to pomalu rýsuje, tak snad si udržím tempo a někdy spatří světlo světa CD :).

Něco o muzikantech se kterýma si hrál?
Je hrozně super, že se člověk pohybuje mezi různýma hudebníkama z různých žánrů, ať už je to v kapele, při jamu nebo třeba u piva. A každej z nich mi něco přinesl, ať už to byla hráčská technika, nebo mi otevřel dveře do nějakýho hudebního stylu, kam bych možná nevkročil. Ale když budu konkrétní, člověk, kterej mi nejen hudebně nejvíc dal, je výbornej kytarista a kamarád Lichťa, se který hrajeme v kapele Seventh Passion a s Kubou Kořínkem a Katkou Misíkovou. Máme mezi sebou určitou symbiózu; když hrajem, probíhá tam taková komunikace a vím, že se na něj můžu kdykoliv spolehnout, je takový moje odoperovaný siamský dvojče. Promítá se to i do naší tvorby a málokdy se stane, že se v něčem neshodnem. Má taky obrovskej cit pro skládání a dokáže dát písni vždy nějakou emoci, která přesně vystihuje, co má, ať už se bavíme o harmonii nebo o textu. No a taky je to výbornej malíř a ilustrátor, což je další skvělá věc, protože vizuální část kapely, ať už se budeme bavit o bookletu, triku nebo plakátu, výborně koresponduje s konkrétní náladou a všechno to dává smysl.

Aparatura v začátcích a postupně?
Když nepočítám ten gauč, tak někdy v 10 letech jsem měl první Amatky. Pamatuju si, že jsem chtěl zkusit dvojpedál, ale neměl jsem na něj, tak jsem si ho vyrobil tak, že jsem dal dva pedály vedle sebe na prkno a měl jsem při hraní nohy u sebe a rytmičák vlevo. A pak že mají samouci špatný návyky . Potom někdy v 16 Tama Rockstar a později Mapex Saturn, se kterýma držím do teď. Činely míchám Anatolian a Istanbul. Co se týče recordingu, tak jsem si strašně oblíbil produkty od Presonus, až to skoro vypadá, že jsem jejich marketák :).

Vím, že hraješ i na jiné nástroje. Co mě o tom prozradíš?
Hraju ještě na kytaru a poslední dobou mě dost oslovila basa. Hrozně mě ale baví prozkoumávat všechno možný, co vydává nějakej zvuk :)

Připravuješ prý CD s přítelkyní, můžeš to nějak přiblížit?
S přítelkyní Evou Volfovou (kytara) a Ančou Pojarovou (basa) máme kapelu Her Nature (ex The BlueSouls). Jedná se autorskou tvorbu v progressive/rockovém duchu. Já se mimo hraní zajímám i o recording, takže jsem si vzal na paškál nahrání prvního EP 1000 and 1, které by, pokud vše půjde hladce, mělo vyjít v létě.

Co děláš ještě krom muziky?
Mám firmu, která se zabývá vývojem webů. Vlastně docela sranda je, že můj společník Honza Tölg je zároveň kytarista z mojí první kapely Beltaine, kterej tam nastupoval se mnou jakožto druhý mladý ucho. No a pak po asi 10 letech jsme se potkali v Praze na Žižkovský noci, vypili jsme asi 8 piv a založili firmu :-). Kdyby někoho zajímalo víc o tom, co děláme, může mrknout na www.involve.cz.

Plány do budoucna?
Krom EP Her Nature, děláme na CD s mojí kapelou Seventh Passion, které bychom rádi vydali tenhle rok. Máme spoustu novýho matroše, kterej teď momentálně dáváme do kupy a nahráváme pracovní verze. Tohle je určitě teď hudební priorita. No a pak chci pokračovat a zdokonalovat se v tom, co dělám, ať už se budeme bavit o muzice nebo práci, protože mě to naplňuje a posouvá.

Luboši, já Ti děkuji za odpovědi a co závěrem. . .ať se daří.

Pro Rockpalace se ptal Kolečko Milan

Copak to tu máme?
Dlouho jsem neslyšel klasický „klávesový“ hard-rock ze staré školy. Takhle nějak hrál naposled snad Parson v Malíně v jednadevadesátém. Teď je ale rok jednadvacet a tahle muzika jede pořád.
Nechci dnes úplně pitvat jednu skladbu za druhou. Nemyslím, že to by bylo právě tady to správné.
Soustředím se spíš na celkovou atmosféru nahrávky a muziky této kladenské skupiny. Mimochodem mají na triku i hymnu tamních hokejistů.
Album plyne celkem příjemně, neřeší se tu zrovna světový mír, a není to ani koncepční deska. Myslím, že poslech mohu doporučit především vyznavačům Párplů, Uriášů a podobně zaměřených kapel. Prostě klasika bez velkých gest a póz. Nakonec věkový průměr skupiny už trochu klidu a nadhledu snad i zaručuje. Pokud se nepletu, až na jednu vyjímku je vše kolektivním dílem celé party. Pokud bych měl do něčeho rejpat, tak by to byly asi dva momenty v textech. U jednoho si ale nejsem jist, jestli jsem sám text pochopil správně, tak budu radši zticha. Potom zvuk kláves ve skladbě To jsem já. Pokud měl evokovat zvuk violoncella, chtělo si to s ním víc pohrát alespoň při zpracování nahrávky. Takto působí poněkud „levně“. Přežít se to ale dá. Jinak má tato píseň trochu jinou, temnější atmosféru, což ale vůbec nevadí. Koukal jsem kde kapela vystupuje, tedy v případě, že to je nebo bude možné, a velmi dobře si umím představit ten festiválek na hřišti, pivko v kelímku, (nejlépe ve starém poctivém voskovém), lidi na lavičkách, klobásky a takovýto klasický hard-rock, který si jede po vlastních kolejích a s nikým o nic nezávodí. Ne monstrakci, ale dvě tři kapely takového ražení hezky v klidu a den bude jako malovaný. Celkově vzato tedy proč ne? Na jejich bandzone profilu najdete i video k aktuální desce a písničce Poslouchej.

Pro Rockpalace Petr Kohoutek

Bandzone

U.S.aPES - Trio muzikantů z kapel zakázanÝovoce, Segment, nebo Koblížci vydávají nový singl Duše v podobě lyric videa.
Jak kapela uvádí, singl nemá jasně daný hudební žánr a rozhodně ho není jednoduché zaškatulkovat do určitého stylu.
Během necelých 3 minut tak můžete slyšet jak klidnější, až popové pasáže, tak i tvrdší metalové riffy.
Kapela tak proti prvnímu vydanému CD z roku 2018, které bylo spíše punk rockové, tvorbou odbočila do neprozkoumaných vod a v tomto stylu připravuje novou desku, ze které nám bude postupně zveřejňovat další singly.

Web. stránky: ZDE
Facebook: ZDE
Instagram: ZDE