Messalina byla nejen zvrhlou třetí manželkou římského císaře Claudia, ale je to i název hard rockové kapely z Karviné našeho redaktora Rudy. Co je s kapelou a zda vůbec žije, popř. obnoví činnost po Rudovu návratu z „nucené dovolené“ jsem musel zjistit přímo od zdroje a pak na rozhovor s Rudou se vždy těším na jeho inteligentní "kousavou" ironii a vy se těšte na peprnou „karvinštinu“ jako cip, bo odpovídal jak mu zobak narost chalan jeden.

Rudo, jen na rychlé pozastavení, jak to vypadá s Messalinou?
Pokud máš na mysli císařovnu, tak ta je už nějaký pátek mrtvá :) Ty se ale jistě ptáš na mojí kapelu a ta na chvíli spala – relaxovala a nabírala síly než se vratím z basy. Už jsme měli pár zkoušek a dokonce jsme jeden druhého poznali a taky jsme zjistili, že děláme fajnu muziku, abych to řekl tak nějak ostravsky. Bubeník donesl slivovicu, že abychom si vzpomněli na noty, ale to je cipovina bo mi noty nikdy neuměli, ale i tak jsme si přece jen vzpomněli bo jak něco miluješ,není co řešit a tak to tam skáče samo. Ale prsty jsem měl jak po dvanácti pivech a jednom jointu– také malátné. Včil už super – hraju zase jako Říha.

Co parta vydržela čekat???
Vydržela bo kde by zase našla takého cipa jak jsem ja, co všechno zrobí. Ne, robim si srandu. Fakt jsou všici super a mohlo by to znamenat, že Messalina je naše srdcovka. My sice nepěstujeme v kapele demokracii bo to je na nic a demokracie se nedá naordinovat každému a kapela chtěla za každu cenu diktatůru a to mi vyhovuje a ostatním asi taky.. Taky už máme skoro všici fusaté děcka a jsme ve věku, tak jsem se bál, že s tím někdo praští, aby si mohl kupit psa a chodit krmit labutě...to se nestalo. Omluvam se svým dcerám za ty fusy….všechny fusy nemají.

Měl jsi strach, zda bude mít chuť pokračovat Karin, byla nebo je tuším na mateřské??
No, to je pravda, už bimbal ten biologický orloj a ona cítila, že by chtěla jedno miminko a tu se potvrzuje to pořekadlo : „Dávej majzla co si přeješ bo se ti to tež může splnit“ ...a tak se jí narodili dvojčata – kluci jako buci. Víš, ja s ní musím jak z malovaným vajcem bo ona je fakt fajná zpěvačka a přece jen – dvě děti, to je záhul, ale ma fajneho chlapa - blekmetálistu a rodinu a tak to vypadá, že do toho jde bo ji snad pomůžou. Však si tež musí kajsik odfrknout a od toho jsme tady my – Messalina. No a my jsme rádi.

Takže zatím to vypadá na samé dobré zprávy, takže co teď? Oprašujete starý materiál. Nebo tvoříte nový? Poslední deska Jeden z tisíce vyšla v roce 2017.
Ty, synku, musím tě opravit – Jeden z tisíce byl singl, který jaksik avizoval novou desku, ale pak mne zavřeli a bylo to v dupě. Máš pravdu, že se učíme staré věci hlavně z poslední fošny a ta se jmenovala „Mizerov“, ať máme co nabidnout, až zkončí ten jebnutý covid. Je to sranda se znova učit, třeba Karin mi napsala – cituji doslova: „Tož kurde zkušebně si tu tak kvilim, po třech letech hlasivky nemají páru kera bije ty vole, co jako chcu že. Znim jak Heidi děvčátko z hor po čtyřicítce a dvoutýdenní kalbě, jodling jak peeees. A prosím vás, která kráva nazpívala Trojskeho koňa, bo to je nějak vysoko ?“….takže legrace, jak vidíš. Trojského koně nazpívala pochopitelně Karin, pro případ že by se tu našel nějaký retard a nepochopil pointu. Ale robíme aji nové věci bo to musíš.

Je to prakticky znovu začínat, předpokládám, že funguješ i jako manager?
Jo, asi jo. Je to také vznešené slovo – manager, ale to se musí asi umět a já to dělám spíše z nouze bo to nikdo nechce robit. Plán je nezblbnout, protože k tomu není žádný důvod, takže není nutné se objevit na každé akci, kde po čtyřista ujetých kilometrech dostaneš guláš a pozdravíš se na sále se všemi osmi návštěvníky koncertu. Chceme, aby to dávalo smysl a hlavně, aby nás to bavilo bo jinak je to na levačku. Pak se enem ožereš s pořadatelem nebo s kapelou, která dostala stejně blbý nápad tam hrát taky. Pak jebneš na net fotky, aby nebylo vidět prázdný sál, zubíš se do objektivu a z prstů na rukou zrobíš „ kornuto“ gesto, které se – nevím proč – stalo gestem metalisty, který je šťastný. Cílem mého „manažerství“ je radost ze hraní nikoliv honit slávu. Pokud nám to ovšem doba vůbec dovolí.

Zužitkuješ uplynulé dva roky nějak v muzice, dostal jsi nové nápady na muziku či texty?
Dva a půl roku plus jeden měsíc. Ty, ani ne, nejsem Kájínek a není nutné začít mentorovat nebo si stěžovat prostřednictvím muziky, ani pořádat semináře na téma „ Jak přežít v intelektuálním a sociálním suterénu“.Ale lhal bych, kdybych zapřel, že se snažím napsat knihu o zážitcích v base, ale více se v tom pitvat nehodlám a hudebně už vůbec ne. Už nyní mám pocit, jako by to byla jen nějaká posraná noční můra, která je vzdálená. Stalo se to vůbec??? /smích/ Život jde dál a nebýt covidu a chaotické vlády dementních lidí, bylo by vše v cajku a rychle bych zapomněl….leč , jsem v dalším vězení, jen trochu jiném, ale to my všichni...teda kromě prominentů, co chodí na fotbal..Celkově je mi z politiky na zvracení, takže díky za muziku.

Jak jako vůbec pracuješ, když skládáš, potřebuješ press, nebo klid? Máš v oblibě psaní do šuplíku, zaznamenávání nápadů. Které se vytáhnou, když se klepe na dveře studia?
Udělám muziku, nasadím sluchátka, vezmu tužku, přehrávám a čekám na múzičky, malé slečínky se křídly jako má vážka….Napíší první frázi a když ta ruka nezačne spontánně psát do půl hodiny, tak to zabalím a jdu se ožrat. Textové nápady neskladuji, věřím na spontánnost a sílu okamžiku, snad i hudební inspirace a momentální náladu. S hudbou je to jinak, nápady nahrávám, nosím v hlavě, ale často je to také otázka okamžiku. To ale asi každý zná. Někdy je skladba hotová za moment a někdy nosím refrén v hlavě i tři roky a nehnu s tím tak, abych byl spokojen. Slečínky múzičky jsou někdy pěkné potvory – jsou ženského rodu, dá se to čekat. Samozřejmě do toho má co mluvit kapela ve svém finále.

Máš jasno, jak bude vypadat a znít nové album, navážete na Jeden z tisíce, nebo plánuješ úkrok jinam?
Láká mne udělat solovou desku, kde bych ty „úkroky“ rád realizoval. Je to takový můj sen, udělat placku bez pravidel, co se týče stylu a spíše vytvořit barevnou a stylově pestrou nahrávku několika skladeb, pozvat si hosty. Messalina ale půjde asi stále cestou melodického hard rocku, ale rád bych dal větší prostor Karin a chci se pokusit z ní vydolovat to nejlepší, co v ní je, protože si myslím, že její potenciál nebyl nikdy využitý v celé šíři. Chci s ní skladby více konzultovat, aby se cítila komfortně ve svém zpěvu a tím jí umožnit vydat maximum. Tomu jsme ochotni dokonce obětovat i jakousi stylovou stálost. Podmínkou je, aby těm skladbám věřila a ztotožnila se s nimi. Ale jsme opět na startovní čáře, na druhé straně je času dost, řekl bych.

Co název nějaký termín? Měl jsi dost času přemýšlet, půjde o klasické CD, to znamená fyzický nosič, nebo použijete Itunes, Spotify a další oficiální úložiště?
Nevím. Ty jmenované platformy mne nějak míjí, asi jsem stará škola. Nicméně, jiná a lepší cesta asi není, budeme muset reagovat a nebo taky ne, jde o o hovno. Svět se rychle mění a někdy člověk prostě nestíhá, ale netrápí mne to. Klasické cedlo se mi zdá v dnešní době přežité, asi je lepší dělat singly s klipem a tak více zůstávat v kontaktu s fanouškem a častěji mu něco nabízet, ale kdo ví, zda nejde o potřebu uspokojit vlastně sebe..Taky tady jde u nutnost se nějak živit a to člověka trochu svazuje, což v našem případě není otázkou dne a to nám naštěstí dává svobodu v rozhodování. Navíc, je potřeba si přiznat, že nás lidé znali hlavně regionálně na karvinsku, ale to je v pořádku. Člověk by měl chápat své možnost, ale také to, co od muziky očekává. Ještě před covidem jsem říkával, že splnění snu – být muzikant profesionál, nutně nemusí znamenat štěstí. Každá mince má dvě strany. Nyní to platí dvakrát tolik.

Co pro tebe jako muzikanta je důležitější, mít v ruce nosič, nebo se spokojíš s jeho virtuální a tedy levnější podobou?
Důležité je mít nějakou základnu lidí, které naše muzika zajímá a jsou ochotni na ní přijít a neposírat se ze vstupného ve výši 100 Kč. Vše ostatní je sekundární. Mimochodem, mezi slovy Virtuální – Levné, není přímá úměra, vždy záleží na investici a co od toho očekáváš, jak to chceš dělat. Chceš li někam nasrat balík peněz, pak by to mělo mít smysluplnou zpětnou vazbu. Ale jak říkám – nám už jde pouze o radost ze hry a z muziky jako takové, výdělek není až tak existenčně nutný, ale nepohrdneme. Stačí tzv. „VLEJ, VYLEJ“, když na to příjde.

Dnes je velice moderní a i efektivní zveřejňování singlů přes Youtube, než výjde deska, lidem se aspoň skladby dostanou pod kůži a nekupují ušáka v pytli, bude to i vaše cesta?
Správně jsi zvolil slovo „efektivní“ a myslím si, že ani nemusí nutně následovat deska jako celek. Má to také výhodu, že nemusíš dodržovat žádné téma. S každým singlem se můžeš vydat do jakýchkoliv vod hudebního oceánu a zvolit si klidně pokaždé jiné téma. Ale každý věří jiné strategii a není to tak nutně špatně. Doba se vyvíjí, digitalizuje, živé sociální kontakty jdou do kytek a třeba jednou budeme jen sledovat virtuální koncert z křesla ve svém bytě. Muzika dělaná člověkem snad zůstane i když už dnes existují matematické rovnice na tvorbu hitu / smích /

Rudo díky za čas, nezeptám se tě na tvůj oblíbený klip, protože já si tam „střihnu“ Messalinu – pilotní klip zatím k poslednímu vašemu počinu a budu se těšit na nové CD nebo jen třeba singl.
Není skutečně za co. Já děkuji za všimnutí a rozhovor společně s celou kapelou Messalinu.

Když jsem přemýšlel o dalším rozhovoru, který by mohl zaujmout čtenáře Rockpalace, napadlo mě, že by to mohl být rozhovor s ženou. Díky shodě náhod a okolností se mi naskytla možnost, udělat rozhovor se skvělou kytaristkou, zpěvačkou a skladatelkou Terezou Rays.

Ahoj Terezo, kdy a jak ses dostala k muzice?
Ahoj, na tuhle otázku se mě ptá skoro každej, hahaha, ani nevím, co vždy říkám, ale shodnu se sama se sebou, že to všechno začalo Hendrixem. Myslím, že on byl mou hudební motivací začít hrát na kytaru a dokonce skládat svý písničky. Asi to znáte všichni, najednou přišla hudba, která vás tak zvaně chytne za srdce a za duši a najednou víte, co chcete v životě dělat.

Prozraď mě něco o začátcích Tvé kariéry?
No, vzpomínám, že s kamarádkou Danuší, který jsem přezdívala „KURT“ a já byla „LENNY“, když mi bylo takovejch čtrnáct let, tak sem začala skládat písničky. Ona hrála na elektrickou kytaru a já zpívala. Dávaly jsme dohromady texty a hudbu za půl minuty, ona dala dohromady pár akordů, a pak jsme ty výtvory nahrávaly na starý rádio na kazeťák. Nahrály jsme i několik kazet a mě to začalo natolik bavit, že to dělám dodnes. Dokonce jsme měly i s tou parádou vystoupení pro tábor, tenkrát kolem sta dětí tam bylo. Na kytaru jsem pak začala hrát, od rána do večera a za rok jsem zakládala první svou kapelu. Danuše mi říkala, tyjoooo, to budeš hrát koncerty pro lid! A já na to: NIKDY! TO NIKDY DĚLAT NEBUDU! Je to úsměvné po těch letech :))))

Tak to tedy je, ale mě by zajímalo, která kapela nebo píseň tě tenkrát nejvíc oslovila?
Nejvíc mě oslovil Hendrix, Kravitz, James Brown, Jackson…

Jimi Hendrix, dobrá volba a je to vidět. Většina zpívajících kytaristek se jen doprovází, ovšem Ty do toho jdeš. Ve kterých kapelách jsi hrála?
No, ze začátku asi jako ostatní jsem měla cover kapelu, kde jsme hráli songy od Kabátů, Katapult, ale i Krausbery, Chinasky, atd. Ta vznikla ve Velkém Přítočně u Kladna, hráli jsme pro pár lidí na Silvestra, městský zábavy, atd. Pak jsem zakládala ve svých šestnácti letech kapelu The Strain, ta byla moje autorská, nějak v tom období jsem v Praze založila The Fairy Tales and Dirty Nails of Jimi Hendrix, hráli jsme tam s Peterem Pavlíkem z JOJO BAND a odehráli jsme tak dvacet koncertů, fungovalo to asi dva roky. To byla kapela songů Jimi Hendrixe, mých songů, a songů Petera. Také jsem hrála v dívčí kapele, s repertoárem rocku - funk rocku a popu, která ale už neexistuje, taky takový covery, něco jako The Apples, kam jsem tenkrát také dostala nabídku, ale odmítla jsem jí, abych měla čas na svou autorskou tvorbu. Souběžně jsem v Praze s klukama z „ježkárny“ založila i jazzrockový band, hráli jsme Candy Dulfer, Browna, Sly And The Family Stone, a další, ale ta už se taky rozpadla, odstěhovala jsem se tenkrát, si pamatuju. Roku 2017 vznikla v Praze moje kapela RUBIANO, které fungovalo do 2012 v Plzni, což byla má autorská tvorba a následně po mém návratu z USA vznikla Electric Lady, což je to, co lidi znají dnes.

Celkem máš za sebou pár kapel. A jak a kdy ses seznámila s klukama z první kapely?
Já bych to vzala asi tak podle nejdůležitějších lidí, co mě ovlivnili, protože moje první kapela byla cover band a tam jsem se tzv. přichomejtla. První člověk, co mě hudebně hodně ovlivnil, byl basák Peter Pavlík z JOJO band, seznámili jsme se tak, že jsem napsala inzerát a on se na něj ozval. Zabookovala jsem zkušebnu v Praze a on tenkrát přišel, bylo to super, nevěděla jsem kdo to je, ale další zkoušku jsem z něj byla úplně per plex, hrál skvěle! Další člověk, co mě hodně ovlivnil, a hrála jsem s ním dlouho je Marek Cába, taky basák.
V podstatě jsem se tenkrát z Prahy vrtla do Plzně a on přišel hrát do mý kapely Rubiano. Vlastně začínal na basu, dohodil mi ho jeho brácha, kterej říkal, že Marek je nejlepší, a to taky byl. Mladej kluk, co převálcoval na basu za rok všechny dobrý hráče v Plzni, podle mýho skromnýho názoru :-) S Markem jsme pak spolupracovali až do roku 2020.

Písně, které jsi složila nebo text?
Všechno :)))))

Něco o muzikantech se kterýma jsi hrála?
Wow, kdybych řekla, ke každýmu něco, tak ti nevyzbydou řádky, bylo těch lidí fakt hodně! Dokonce před třemi lety jsme měli čtyři bubeníky jako záskok a v původní sestavě Rubiano bylo asi tak osm lidí během dvou let a za celou éru Electric Lady třeba tak devět lidí, teď mám v kapele nový kluky a jsou skvělí, všichni vlastně byli skvělí… A byli unikátní, člověk se díky tomu stal psychologem, někteří se jevili jako kamarádi a naopak to byla škodná…znáte to. Taky jsem hrála s Lukášem Tričlerem, výborným plzeňským bubeníkem, zažili jsme hodně koncertů, a hráli jsme pro hodně lidí. Bylo to fajn, a jsem vděčná za zkušenosti, kterých jsem nabyla.

Vím, že jsi firemní hráčka Fendru, což obdivuji a tiše závidím, ale aparatura a kytara v začátcích?
Stará rozpadlá španělka ze skříně, pak nějaká šílená kytara z bazaru za tisícovku a kombo z domácí výroby. Přišlo mi to jak reprák z garáže. Než jsem přesvědčila po roce tátu, aby mi koupil nástroj. V tý době jsem chodila i na brigádu, abych si mohla koupit něco lepšího. Táta mi pak koupil k narozeninám kombo Marshall…si pamatuji…to bylo něco :-)

Kdo neměl Marshalla, jako by nebyl. Co dalšího bys mohla povědět, co by mohlo zajímat čtenáře...úspěchy, plány, nové CD…
Tak to je určitě Tour TRILOGY s Pepou Vojtkem a ČESKÝM NÁRODNÍM SYMFONICKÝM ORCHESTREM. Plánujeme dvacet pět koncertů po tuzemsku a Slovensku. Za týden !!! vychází poslední díl naší velké Trilogy - na které jsem dva roky dřela s anglickým producentem Nigel Lowisem a výsledek vypadá jak z hollywoodského filmu. Jde o písně REBELIA - POLITICA - INFLUENZA. Fanoušky bude zajímat, že celý projekt je předzvěstí budoucnosti, která se vyplnila dřív, než jsem dílo dokončila. Spoustu zajímavých věcí vyjde teď koncem února, jako je BLUE RAY, dokumenty z točení, atd…,
Takže všechny zvu na náš web: www.electriclady.cz protože tam se dozví vše.

Terezo, děkuji za příjemný rozhovor a přeju nejen Tobě, ale i všem čtenářům a fanouškům, abychom Tě mohli brzy slyšet naživo. A doporučuji všem kouknout na odkazy, kde je o Tereze spousta informací, fotek a videí. YouTube a Instagram.

Pro Rockpalace vyzvídal Kolečko Milan

Arawn! Kontroverzní klip, přestřelka s Facebookem. Melodický deathThrash ovlivněný severskou mytologií, kontrastuje s tématy naší historie Lidice, Jáchymov, 9 křížů. Oddělení zeleniny mosteckého Albertu je ideální prostředí na rozhovor spojený s vážením mandarinek a kytarista Zakk pozvání k mé radosti přijal.

Ahoj Zakku a na začátek zahřívací otázka, odpověď znáš jistě zpaměti, jako básničku na základní škole. Představ nám Arawn. Založení, nástrojové obsazení a hudební škatulku, specifikuj podrobněji než obligátní metal.
Ahoj předem bych ti rád poděkoval za možnost rozhovoru s mou osobou a snad tě něčím zaujmu a ne jen tebe, ale i ostatní čtenáře.Tak hned tedy na úvod jsme ARAWN ze seweročeské kotliny :) Datum založení ti přesně neřeknu, na to by ti uměl odpovědět Viking(bicí), ale někdy na jaře roku 2017. Nástrovojé obsazení je : Petr ,Viking, Jebavý - Bicí, Jirka ,Suky, Suk - zpěv, Milan ,Zakk, Brna - Kytary/Scream, Tomáš , Hroch, Vančura - Basa . Co se týče škatulkování našeho hudebního snažení, tak koktetujeme nyní na pomezí Melodického Death/Thrash metalu. První deska sice byla, dá se říci, čistokrevný Thrash s občasnýma core prvkama, ale nyní na novém materiálu jsme se odprostili od Core a zacílili více na agresi a výpravnosti songů. Tak nám z toho vyšel Melodic Death/Thrash a vlastně nejen nám, ale evidentně i recenzentům. Všichni v kapele máme trošku jiný hudební favority, ale vždy se sejdeme na jednom bodě, což je již zmíněný styl. Ze všech těch našich kombinací nám prostě sedí nejvíce již zmíněný styl. Celkově škatulky jsou ale věc názoru, a tak kdyby bylo na mě, tak hrajeme Melodic Metal :)

Máte na triku dvě CD, Zrození 2018 a poměrně čerstvý Odkazy doby 2020, který sklízí velmi dobré hodnocení i v zahraničí.Jak probíhají natáčení, podle čeho vybíráte studio a chodíte 100% připraveni, nebo skladby ladíte až při natáčení? Co by bylo jinak bez podpory vašich fanoušků na Startovači?
Tak na tohle ti odpovím následovně:
Každá kapela potřebuje své fans a my jsme rádi za ty naše, protože to, co předvedli formou Startovače, bylo úžasné. Neříkám, že by Odkazy doby nevznikly bez podpory fans, ale bylo by vydání a vše okolo alba daleko chudší než to, co jsme si díky podpoře mohli dovolit. Bohatý merch vydaný jak klasické jewell case CD, tak DIGI pack CD a v neposlední řadě i vinyl, za který jsme nesmírně rádi. A tímto jim ještě jednou moc děkujeme a nesmírně si té podpory vážíme. Co se týče výběru studia, tak je pro nás naprostou jedničkou studio SONIDOS v Brně. Zdeněk je neskutečnej člověk, hodně nám pomáhá s produkcí materiálu a samozřejmě nejen s tím. Je to úžasný člověk s citem pro věc. Je nám tam strašně dobře a hlavně mu chutná naše kafe :)
Byla to pro nás jasná volba už tenkrát, když jsem tam jel natáčet demo se svojí tehdejší kapelou FINAL PAIN. Přesvědčil mě o tom, že SONIDOS je prostě asi jedno z top studii u nás. No a když jsi zmínil tu připravenost či tvorbu až na místě činu, tak naopak nepřipravenost u nás nemá své místo. Každý z nás na svých partech maká až do poslední chvíle před odjezdem do studia. Základní kostra je vždy hotová z 99% v průběhu celého dění, zpěvy se ladí na 100% a bicí si Petr brousí až k dokonalosti úplně sám a v tichosti mimo nás. Celý proces tvoření je pro nás svátek a tak si dáváme záležet na co nejlepším výsledku.
Snad je to znát. Ve studiu se vždy ladí jen drobnosti ve zpěvech a podkresech pod sólama. Jinak jedeme na 99,9% připraveni, aby to pro nás nebyla jen tvrdá dřina(což neříkám, že není) ale i zábava.

Tuším, že jste album Odkazy doby kvůli omezením nestihli ani pokřtít.Jakou máte strategii směrem k fanouškům v době, kdy nemůžete živě a hrát? Souhlasíš s názorem, že pouto kapela- fans je křehké, vrtkavé a železo se musí kout dokud je žhavé?
Tak pravdu máš v tom, že album jsme opravdu nestihli ani pokřtít a přitom v plánu byly křty tři. Samozřejmě, až pánbůh a covid dovolí :), fanoušci o žádný z křestů nepřijdou. Strategie v téhle divnodobě vlastně u nás není žádná, protože nikdo neví, co bude. Live streamům se vyhýbáme jako čert kříži. Jen z důvodu neosobního přístupu k jednotlivým fans. Je to jako stát před zrcadlem a dělat, že je vše v pohodě. A to tady není, ani zdaleka. Live stream je sice asi dobrá věc, ale nejsme toho žádní zastánci. Zpětná vazba fanoušků je pro nás víc než důležitá. Na druhou půlku otázky ti odpovím asi tak, že metaloví fans jsou ti nejvěrnější a tudíž kout železo dokud je žhavé v tomto případě není až taková pravda. Zvlášť, když je studená pec :) Pokud kapela má fanoušky, byť z celé republiky a nebo i z různých koutů světa, stejně se všem nezavděčíš. Nemůžeš být na dvou místech najednou a nebo dokonce hrát trojáky apod. Každý z našich fans vyžaduje svoji péči :) chápeš?

Co bude se zrušenými koncerty, tour a že jich nebylo ve vašem případě málo? Máš spočítané o kolik akci jste zatím přišli?
Na kus téhle otázky jsem ti odpověděl už v otázce předešlé. Křty budou ale...
Přibližné číslo zrušených akci je cca 70 a myslím si že tak 90% z nich již nebude. Některé festy se nám ozvaly s tím, že letos akci udělají a doufají, že vše bude jako dřív a že s námi počítají. Doufám, že zrušené československé tour nahradíme co nejdříve, protože podpora slovenských fans je úžasná a hlad po naší muzice tam je. Samozřejmě budeme dělat vše, abychom mohli odehrát co nejvíce akcí tenhle rok.

Vedle mytologických témat např Ragnarok, Pohan...za mě sympaticky kontrastujete s Lidicemi, Jáchymovem, 9 křížů. Kde hledat pomyslnou pojící nit mezi vašimi texty?
Tak na tuhle otázku ti sám nedokážu úplně odpovědět, protože texty nepíšu, ale na tématech se shodneme jako celek vždy. Jirka, který napsal téměř celou druhou desku má jiný styl psaní, než Petr, který napsal skoro téměř první album. Já myslím, že to jde i poznat, kdo co otextoval.
Teď hlavně to poznají ti, kteří nás už nějaký pátek znají. Každopádně si dovolím použít vyjádření našich obou textařů. Cituji : Dbáme na to, aby texty pro ARAWN měly hlavu a patu a pokud lidé vnímají kontrast mezi mytologickým a reálným příběhem kladně, pak je to samozřejmě v pořádku a splňují účel sděleni tak, jak byly napsány.
Při psaní reálných textů čerpáme z naší bohaté a především temné historie, která je plná zlomových a víc než důležitých událostí. Je důležité tyto momenty připomínat, hlavně mladší generaci, která svůj zájem směřuje bohužel jiným směrem, než k historii...
U textů s mytologickou tematikou můžeme, jako u vlastních příběhů, použít vlastní fantazii...
Jde o to, že vezmeme téma, o kterém chceme psát a které nás zajímá, a podle šablony dáme průchod vlastní fantazii a vdechneme příběhu život podle vlastní představy.

Kontroverzní klip Vás katapultoval do náruče bulváru. Padlo kolem spousta rozhořčených, ale i pochvalných slov. Jak probíhalo natáčení u památníku a poprosím i o zpětnou retrospektivu, udělali byste dnes něco jinak? (k dnešku téměř 10.000 shlédnutí)'
V první řadě je nutno podotknout, že za klipem k songu Lidice si stojíme i s odstupem času. Jestli bychom udělali něco jinak...klip vznikal dnes už skoro před dvěma lety a samozřejmě, že tak jak postupuje čas, tak i my jdeme určitým přirozeným vývojem. Na druhou stranu je nutné si uvědomit, že po řadě zákazu, ústupků a kompromisů vzniklo vlastně něco z úplného minima. Konečná podoba se liší minimálně z poloviny, než byl původní záměr. Ale právě i z důvodu všech těch negativ, které nás ještě před samotným natáčením potkaly,jsme s výsledkem i nyní s odstupem času spokojeni. To jakým způsobem jsme se stali loutkami v bulvární komedii, svědčí bohužel o stavu, v jakém se naše společnost nachází. Každopádně jsme moc rádi, že naši fanoušci, a nejen oni, pochopili, co jsme tím vlastně zamýšleli a že jde o úctu k historii a obětem nesmyslných válek. Naštěstí kladné ohlasy dominují nad těmi zápornými, přestože i těch byla celá řada. Myslím si,že na téma Lidic bylo řečeno už dost.

Sociální sítě jsou velký fenomén, přesto můžou někdy zavařit. Vyprávěj nám Váš velký problém s Facebookem?
No tak tohle je konkrétně takové zapeklité. Jednoho krásného dne mě nějací ruští hackeři napadli osobní účet, který je ale také účtem prvotních stránek Arawnband. Prostě a jasně - můj účet byl najednou pro mě z ničeho nic zablokován a byl zbaven majitelství stránek Arawn. Žádné příspěvky, žádná reklama prostě nic. Jen editoři stránek, což jsou ostatní členové kapely. Po asi šesti hodinovém boji jsem je dokázal ze svého účtu odstranit a pak začal boj s majiteli FB. Ale marný, protože do dnešního dne nemám žádnou zpětnou vazbu. Jako bych neexistoval. Proto jsem byl nucen udělat stránky nové - Arawnofficialcz. Jedna věc je ale jasná, že se to netýkalo jen nás, ale i našich spřízněných kapel, jako např. DIVERSITY , HORIBLE CREATURES atd.

Pod svá křídla si vás vybrala Slovak Metal Army. Co pro Arawn znamená být členem rodiny s kapelami např. Anime Torment ,Forest Jump, Solar System, Innesphere?
'Tuhle otázku bych asi směřoval na Jura ze Slovak Metal Army, ale za mě můžu říct, že tahle společnost mě víc než těší. Pod SMA najdeš výborné kapely, z nichž některé už neexistují a některé, jak by řekl Juro, mají takzvaný syndrom Mámvpičizmus. Ale poslední kapely do rodiny SMA jsou super i z toho důvodu, že se můžeme navzájem podporovat. Podpora mezi kapelami je víc než důležitá. Byly doby, kdy tomu tak nebylo. Dnes je ta podpora víc než zapotřebí.

Díky za příjemný rozhovor a na rozloučenou, najdeš myšlenku pro ostatní muzikanty, zvukaře, techniky a samozřejmě fanoušky, jak vydržet bez veřejné kultury?
Já moc děkuji za příjemnoou chvilku a opět zneužiju hlášku Jura HMSN
H- Heavy
M - Metal
S - si
N- Nevybírá
Každopádně musíme všichni zatnout pěsti, ještě nějakou chvíli vydržet a věřit, že se vše vrátí do starých kolejí co nejdřív. Narvané sály, kluby a pódia nás všechny zase čekají!!!!

 Pro Rockpalace Tomáš Pošvanc