Co dělají  SPS a co chystají vyzvídal na kapele Panda a co se dozveděl?

Legendu SPS není třeba moc představovat, jaké jsou u vás změny nebo novinky?
Skleník – Po cca 8 letech jsme natočili novou desku “Adios, kamarádi pankáči“, kterou jsme vydali v září 2020. Jo a taky máme změnu na postu kytaristy, Petra Holečka vystřídal Petr Čepelák.
Zdeněk – Skleník už vlastně všechno řekl, snad ještě jediná změna, že sedíme už rok na prdeli a čekáme, co bude.

Váš poslední materiál s názvem "Adios, kamarádi pankáči" se prodává skvěle, očekávali jste takový úspěch a to především u LP?
Skleník – No, my jsme se hlavně těšili na živé koncerty a turné na podporu desky. Nazkoušeli jsme 6 nových songů, které jsme stihli zahrát v Brně na hradě Špilberk v říjnu 2020, pak přišla stopka z důvodu pandemie, která trvá dodnes. A k těm vinylům… Chtěli jsme udělat rovnou větší náklad, ale vzhledem k tomu, že jsme již věděli, že se turné k desce na podzim nepojede, nechali jsme vyrobit 320ks LP. Ty byly za dva měsíce pryč. Stejně tak první náklad 400ks CD je vyprodán, takže se přidělávali CD i LP. Ohlasy na desku nás překvapily, stejně tak podpora našich posluchačů, kteří nám pomohli zaplatit studio a vydání desky, že si album objednali. Zařizujeme si všechno sami, vydání desky, koncerty, nejsme pod žádnou agenturou ani nechceme.
Zdeněk – hodně asi udělal název nového alba, dost fanoušků si myslelo, že už končíme, ale je pravda, že co mi píšou lidi, tak jsou z desky nadšený a jsem rád, že když je poslední, tak se povedla.

Jak bys popsal pro zájemce, kteří třeba váhají s nákupem váš poslední titul a to jak hudebně, tak po stránce textů?
Skleník – Asi tak, že žádná další deska SPS zřejmě nebude… Chceme se vydat cestou singlů, které rovnou zařadíme do playlistu. Za deskou si pevně stojíme, je tvrdší, pestřejší a oproti předchozím deskám má dynamičtější zvuk.
Zdeněk – album je přesně takové, jak jsem si představoval. Je tvrdší, přímočaré a žádný zbytečný věci na víc. Trošku se stylově vrátil k začátkům SPS, a to se myslím povedlo. Někdo přinese nápad a pak to dodělá celá kapela, hodně nápadů na nové album měl Skleník.

Název "Adios kamarádi pankáči" by někdo mohl brát jako loučení a poslední CD/LP, není tomu tak?
Skleník – Zřejmě je. Dohodli jsme se v kapele, že budeme hrát do té doby, dokud nás to bude bavit a bude nám to dávat smysl. Nechceme to držet nějakou setrvačností, všechno jednou skončí. Jestli to bude za rok, za dva ... kdo ví? Taky hodně záleží na Zdeňkových hlasivkách, které jsou za ty roky dost opotřebovaný, takže i tohle nás může limitovat. A proč poslední deska? Hlavně kvůli času, chodíme přes týden do práce, každý žijeme v jiném městě a toho času není tolik. Poslední desce jsme věnovali půl roku zkoušení, scházeli se v týdnu po práci a obětovali tomu víkendy. Nejsme kapela, která by se hudbou plně živila, všichni máme další zájmy, někdo rodiny, děti atd. Uvidíme, neřekli jsme, že končíme, ale pouze to, že tohle je naše poslední deska.
Zdeněk – je to desátá deska SPS, a tak jsem řekl, že bude závěrečná. Člověk už nemá tolik nápadů a času. Já už si užívám vnučku a za měsíc čekám druhou, tak se těším. Jo, léta běží?

Jaký byl náklad posledního titulu LP i CD?
Skleník – LP 640 a CD 700. A samozřejmě se deska prodává i přes Supraphonline a jiné servery. Kdo chce, může si ji zdarma stáhnout. Nemáme s tím žádný problém.

Jak se díváte na takový překupníky nebo jak to říct … na ty, co koupí pár desek, počkaj, až budou vyprodané a pak je za šílený prachy prodávaj?
Skleník – Myslíš ten český vinyl boom?? Řeknu ti to jinak. Sbírám LP cca od roku 1995, většinu těch raritních jsem koupil po 20Kč, když se vinylů každý zbavoval. Občas chodím na burzy, dříve jsem vymetal antikvariáty, to byla fakt zábava tam na něco zajímavého narazit, ale když vidím ty ceny za LP v obchodech, na Aukru atd, nestačím se divit, kolik jsou u nás lidi ochotný za to dávat. Za posledních pár let jsem si koupil většinu desek v Paříži, Barceloně, v Amsterdamu, v Glasgow, v Londýně atd. Třeba na blešáku v Berlíně jsem sehnal Dead Kennedys za 3E a ve Skotsku The Clash za 5E. A tady? Je to fakt přemrštěný, občas si říkám, jestli ty desky fakt lidi doma poslouchají a nemají je doma jako sběratelské známky. U naší nové desky mě překvapilo, že jsme jí stále měli k prodeji za 380Kč a někdo jí ten týden vydražil na Aukru za 999Kč. Doba, když jsem šel s košem v Praze – Podolí, našel u popelnic LP skupiny Ferat a na Aukru a Sbazaru se prodávala od 4000Kč a vejš, tak ta je asi pryč. Hodně se s tím kšeftuje, občas si říkám, jestli je to fakt takové dílo, že někdo dá za desku půlku výplaty. Nevím, každého věc… Já osobně desky neprodávám, sbírám a s kamarády měním. Kapely rád podpořím (pokud to není za nesmyslné peníze, přeci jen vím, kolik stojí výroba LP v Loděnicích, když jsem je platil.
Zdeněk – Já všechny CD a LP posílal, jsem takový pošťák ve výslužbě tak vím, že bylo pár lidí, co si jich brali po pěti a pak jsem to od nich našel na Aukru.

Za jakou nejvyšší cenu jste viděli prodávat vaše tituly a jaké to byly nebo jsou?
Skleník - Asi “Jsme v Hajzlu“ za 5000Kč na červeném vinylu. I když si nikdo z původních členů nepamatuje, že by na červeném vinylu tehdy u Globusu vyšla. K tomu by musel říct Zdeněk více.
Zdeněk – občas se tam objeví naše album, které nikdy nevyšlo např. před dvěma roky President. Nejdražší bylo myslím album “Jsme v hajzlu“, ale o červeným nevím, že by Globus vyrobil ?

Fanoušci začali kupovat i kazety, plánujete i edici kazet?
Neplánujeme. Ale všiml jsem si, mám doma cca 100 origoš kazet, které jsem nevyhodil a schoval. Je to taková moje puberta z devadesátek. Ale náš bubeník Pípa začal sbírat kazety, takovou radost, že bychom vydali třeba “Adios, kamarádi pankáči“ na kazetě mu asi neuděláme. Budeme nosit walkmana? Mně se tenhle retro styl líbí, zrušme sociální sítě a zase lepme plakáty a rozdávejme letáky. Jo, mně by to bavilo, i když je to už zřejmě nereálný. Digitalizace? Na druhou stranu musím říct, že díky třeba YouTube jsem objevil takové hudební poklady, že třeba před tímhle rozhovorem jsem dokoukal všechny díly Rockmapy a Czech Rock Block. Paráda, devadesátky, metalový, punkový a rockový. Hurá!!!

Vy jste vznikli v roce 1988, to sa hrát moc nesmělo. Když něco bylo, byl to svátek. Teď se na pódia nedostanete vůbec. Co děláte v době nucené pauzy?
Skleník – Dělám to, co předtím, i když se hrálo. Chodím na výlety a na tůry. A klidně i po Praze. Třeba nedávno jsem nachodil za víkend přes 50 km ve městě. Chodím, vočumuju, vzpomínám, koukám, co se změnilo atd. Baví mě chodit. Vlastně všechny texty pro kapelu jsem napsal za chůze. Mne to inspiruje a vlastně takhle relaxuju. Hraní mi samozřejmě chybí, hlavně ta sranda v dodávce, drinky po koncertě s kámošema, kde potkáváme naše spřízněné kapely a lidi, kteří na nás jezdí mnoho let. To mi chybí. Jo a taky cestování mimo republiku.

Zdeněk – já tahal lednice a pračky v Datartu a teď už nějaký měsíc jen ležím a balím naše LP, trika a cd. Tím bych chtěl moc poděkovat fanouškům za podporu! Naštěstí mám hodně tolerantní přítelkyni, co se o mne stará jak o diamant, a teď čekám na teplo, až vytáhnu svého Royal Enfielda a vyrazím do luk a hájů.

Jak teď řešíte chlast, když jsou, žel, zavřený i nálevny?
Skleník – Doma nepiju a občas navštívím přátelé doma. Až se všechno otevře, tak to doženeme, né? Jo, a taky se mi nedávno poštěstilo, že jsem byl s Kečupem z The Fialky v rámci charitativní akce v okénku v klubu Rock Café. Tam jsme si to tak pěkně užili, že jsme se pak dohadovali, kdo odevzdal tržbu a kdo kasíroval, jelikož to bylo takové "pěkné okénko"?
Zdeněk – vždycky se najde příležitost se sejít a pár panáků si dát, ale chybí si sednout a pokecat. Budeme si vážit i maličkostí.

Jste kapela, která zkouší postaru, to znamená ve zkušebně, anebo si nápady každej nahrává doma a pak to dáváte dohromady?
Skleník – Klasika, na pankáče. Přineseme nápad do zkušebny a pak ho společně dáváme dohromady. Někdy je to porod, někdo je to za chvilku. A pak se dopisuje text, jelikož Zdeněk má jiné frázování než já, takže se to přepisuje.

Jste sice punková kapela ale někteří (nebo všici) poslouchají i metal. Má to vliv na muziku SPS? Když sa ptám thrash metalových kapel na punk, většinou řeknou, že je ovlivnil … no vlastně thrash metal je dobře zahranej punk, že?
Skleník - Bubeník Pípa hlavně metal, teda hlavně Motörhead!!! Kytarista Petr Čepelák black metal, thrash metal, death metal a samozřejmě i punk, ale poslouchá z nás nejtvrdší hudbu. Zdenda převážně punk jako The Exploited, DK, Sex Pistols, Perkele, Cock Sparrer a další party. I já mám oblíbené party, ze Slovenska Slobodnou Europu a Davovou Psychózu, z našich od Wanastowek přes Priessnitz až po Kurtizány z 25. Avenue, z Anglie party jako Sex Pistols, The Cure, The Smits, DM, The Damned, Buzzcocks, UK Subs, The Clash.... z Německa Die Toten Hosen, z U.S.A. The Ramones, Blondie....mám pokračovat? Asi stačí…. poslouchám toho mraky.

Co byste řekli o těchto kapelách, lidech? EXPLOITED, MOTÖRHEAD, GBH, N.V.Ú., PLEXIS, SLAYER, PROMILE, NEŽFALEŠ, MASTER´S HAMMER, SODOM, HNF, XIII.STOLETÍ, MISFITS, RAMONES…
Skleník – Exploited - punková klasika ze Skotska a jejich výborné album Beat The Bastard,
Motörhead – legenda legend, náš bubeník by bez trika Motorhead nevyjel na koncert
GBH - Anglie - našláplej punk, na rok 2022 s nimi plánujeme společný koncert v Birminghamu (těšíme se, snad to klapne)
N.V.Ú. - kámoši, stejně tak V.V.Ú.
PLEXIS – kámoši největší, absolutní punková CZ legenda a pro mě osobně zásadní kapela, která mě přivedla k punku. S Petrem Hoškem jsme dlouholetý kámoši a vídáme se pravidelně i mimo koncerty.
SLAYER – parádní thrash, poslouchal jsem před cca 25 lety
PROMILE – dlouho jsem je neslyšel, občas se potkáme někde se zpěvákem Bartem
NEŽFALEŠ – jedna z nejlepších domácích punkových kapel, zpěvák Radek má svůj rukopis. A je to můj velkej kámoš.
MASTER´S HAMMER – znám od nich jen desku Ritual, oblíbená parta našeho kytaristy Petra Čepeláka. Jo a Vracejte konve na místo je skvělej slogan.
SODOM – znám jen název. V death metalu se moc neorientuju, i když jsem ho kdysi poslouchal, v roce 1996 jsem byl na Cannibal Corpse?
HNF – pamatuje spíš Zdeněk, mě se líbilo pár songu.
XIII. STOLETÍ – líbí, hlavně song Vítr z Karpat
MISFITS – desky dobrý, naživo jsem je slyšel 2x, trochu mě zklamali, asi jsem čekal víc. Mají super logo!!!
RAMONES – mám od nich snad všechno, zásadní parta celé punkové scény. Hrajeme song Connie, který je inspirován knihou Dee Dee Ramone - Přežil jsem Ramones. A taky God Save The President....i když to je Bob Dylan v Ramones hábitu ?
A JOHNNY CASH? - Legenda!!! A příště se zeptej ženský…?
Zdeněk – Honza to rozebral dokonale, já miluji ticho (smích). Johnnyho jsem poslouchal s tátou jako malý kluk, takže nedávno

Když se otočíme do vaší historie, někteří současní členové v kapele ještě ani nebyli, takže je to spíš otázka na Zdenka – popiš od dema, přes singly, LP, CD váš vývoj jako po hudební, tak i po textový stránce … ke každýmu titulu pár vět …
Zdeněk – já už si ani všechno nepamatuji (smích)
První demo Odplata – z většiny skladeb vznikla deska Jsme v hajzlu, na kytaru hrál tenkrát Petr Kuba a já hrál na basu.
Demo Jsme v hajzlu– byly tam skladby, které nikdy nevyšly na žádném albu.
Kompilace Epidemie – skladby Ruská, Máma, Svoboda (dostáváme se do podvědomí hodně lidí).
Album Jsme v hajzlu – asi průlomová deska, prodalo se 30 000 nosičů.
Album Podivný dědictví – to mám hodně rád, točilo ve studiu Citron a na to že se psal rok 1993, stálo studio sto tisíc. Štědrý sponzor tenkrát zaplatil.
Album God save the president – to bylo poslední album před pauzou, hodně věcí tam tehdy složil Jirka Šebek.
Collection – je to výběr z předchozích tří desek, a navíc je tam fotbalová hymna pro FK Teplice.
Live 2003 – živák z Modrý Vopice. Tenkrát s námi hrál bubeník Dodo z Iné Kafe.
Album Před popravčí četou – první deska se Skleníkem. Na desku se spěchalo, tak jsme s Honzou písničky složili během měsíce.
Album Století chaosu – deska se točila ve studiu u Kulicha (Mydlovary). Perlička u této desky je, že jsem ji celou nazpíval bez předních zubů. Je slyšet, jak na desce šišlám.
Album Útěk z reality – desku s námi natočil nový kytarista Petr Holeček a na bicí hrál ve studiu Miloš Chlad. Kytaristou se změnil celkový projev kapely.
Singly 2012-2018 – je to výběr písniček, které jsme nenatočili.
Album Adios, kamarádi pankáči – naše závěrečné a poslední album, kde se vracíme k původní tváři SPS. Desku s námi natočil nový kytarista Petr Čepelák.

Co plánujete na letošní rok, pokud to situace dovolí?
Skleník – Fakt neplánujeme, čekáme a snad se dočkáme.
Zdeněk – plánuju, že si dneska dám játra, natáhnu se a nechám si zdát o svobodě.

A mimo koncertů? Video?
Skleník – Streamy dělat nechceme, nebavilo by nás to. Počkáme na lidi. Ale natočili jsme 2 videa na Adios a Vršovickej voříšek.

Myslíte, že už nastal definitivní konec lidský svobody?
Skleník – Hele, to je fakt těžký to takhle brát. Jestli narážíš na pandemii, je to průser, umírají lidi a táhne se to už rok. Spíš mě sere, jakým stylem to tady pan Babiš a spol. vede. Zákazy, které nefungují, totální neinformovanost, nedůvěra.
Zdeněk – to co tady předvádí vláda je nářez. Kdyby mi tohle někdo řekl před rokem a půl, tak se mu vysměju, že se zbláznil.

Na závěr patří prostor vám, pokud se chcete ještě k něčemu vyjádřit.
Skleník – Asi jen to, mějte se rádi a držte se. Nehádejte se furt kvůli píčovinám a rozdílnejm názorům. Fakt je ten život krátkej a nemá cenu si ho dělat ještě těžší a žít jenom v neustálý nenávisti a negaci. Tohle období je fakt na hovno, ale všechno jednou skončí a doufám, že si z toho něco odneseme a některých věcí si začneme více vážit. A shrnu to úryvkem textu, který jsem napsal před pandemií v lednu 2020 (Globalizační)…“máme se dobře žijem v blahobytu, na každým rohu natočíš si pitnou vodu, znuděná generace bez pardonu, válku jsme nezažili zrušili nám vojnu…“
Zdeněk – je to šílená doba, šílený lidi, rozhádaná společnost… Ať se všichni drží, ať vše přežijeme a zase to rozjedeme jako dřív. Díky všem za podporu! Bez vás by to nešlo, divoši!

Pro Rockpalace Panda

Tak jsem si říkal, že po všech těch muzikantech, kteří inklinují k tvrdšímu pojetí, bych mohl vyzpovídat dámu, kterou znám téměř od začátků a jejíž hlas mne hladí po duši, kdykoliv jej zaslechnu.


Ahoj Vlaďko. Kdy a jak ses dostala k muzice???
Od velmi útlého věku jsem si prozpěvovala, pak chodila na lidušku na klavír, to mi ale příliš nebavilo /hlavně nauka/ a zpívala jsem ve sboru. Ve sboru docela fajn, ale stále jsem cítila, že chci zpívat sama jako zpěvačka s kapelou. Svůj sen jsem si splnila v sedmnácti letech. Jako náctiletá jsem hodně poslouchala folk, pouštěla si CD Dylana, Beatles,Rollling Stones hlavně milovanou Abbu, dále Grosby Still Nash and Young, Peter Paul and Mary. A tak bych mohla pokračovat dál.

S Beatles se vyučila celá generace muzikantů. Něco o začátcích tvé kariéry.
V sedmnácti jsem dělala konkurz do folkrockové kapely Ultramarín. Tenkrát odcházel z kapely zpěvák a houslista Zdeněk Jakubec a kluci hledali náhradu. No a poslechli si můj hlas a byla jejich. Ve dvaceti letech jsem šla do soutěže Mladá píseň Jihlava 1985 /obdoba dnešní Superstar/ a prošla všema možnýma předkolama, dostala se do finále do Jihlavy a tam z padesáti lidí vybrali 12 zpěváků a zpěvaček a já byla mezi nimi. Pak nám vydali vinil, účast v televizním přenosu a skončila jsem na druhém místě. Cenu mi tenkrát předávala zpěvačka Petra Janů, která se rovněž před lety účastnila Mladé písně v Jihlavě. Písničku pro mne tenkrát napsal Zdeněk Barták ml. S názvem Den zmoudření. Jaksi vycítil moje baladové cítění.

Ultramarin

Petře Janů jsem jednou předával pomlázku, byl to koncert na velikonoce, každej jí nes kytku a já byl originál. Která kapela, zpěvačka nebo píseň Tě oslovila?
Hlavně americké folkové trio Peter Paul and Mary a song Johna Denvera Leaving on a Jet Plane, tu jsem také zpívala s Ultramarínem. Simon a Gargunkel, song songů Bridge over trouble water,Niel Young /jeho nezapomenutelný koncert BBC tuším z r. 1972, Chicago, Abba, Jonni Mitchel , Uriah Heep, zpěvačka Barbra Streissand , Ray Charles, božská Ella a Frank, Nina Simon a tak bych mohla pokračovat dál. Měla a mám širší hudební rejstřík folk, pop, rock, folkrock, blues, jazz

Pocházím z jazzové rodiny a Barbra, Ray, či Ella byli „moji přátelé“ na gramofonových deskách. A v kterých skupinách, kde jsi zpívala?
Tak folkrockový Ultramarín, kapela Digi /tam byla jen chvilku/ a poté jsem poznala hudebního skladatele a klavíristu Eduarda Spáčila a sním jsem začala koncertovat s pořadem Nebe do fialova. Eda mě pak seznámil s úžasnými hudebníky Vítkem Fialou, Mirkem Linkou, Radimem Linhartem, Jiřím Růžickou, Sváťou Košvancem, atd a už začaly koncerty laděné do jazzu v divadle Jonáš, festival Jazz Struny divadlo na ulici, divadlo Čas atd.


Jak ses seznámila s klukama z první kapely?
Tak s Ultramarínem jsem se seznámila na konkurzu, který jsem dělala do kapely. Bylo to krááááásné období, krásné původní písničky.

Ultramarin byla pohoda, víš, že zase hrajou? A víš, že mě volal Zděnek Jakubec abych šel hrát? No nakonec jsem jim dohodil někoho lepšího. Písně, které jsi složila, nebo text?
Tak texty jsem složila pouze dva Anděl /to mi nakop film Město Andělů/ byla jsem z toho filmu hotová, přišla domů a napsala vlastně stručný děj filmu a text byl hotový, je na mém prvním CD Ani nedutám z roku 1999. No a text Bláznivá Berta, ale ten jsem zpívala jen asi dvakrát s kapelou Digy. Jinak to opravdu nechávám povolanějším, nemám na to buňky.

Něco o muzikantech, se kterými jsi hrála?
To již jsem trochu načala v otázce, se kterýma kapelama jsem zpívala. Ultramarín v čele s Jirkou Toužimským, kolem mě čtyři muzikanti a cítila jsem se s klukama moc dobře, báječná energie, hezké písničky i atmosféra. Pak jsem potkala Edu Spáčila, při nějakém pořadu pro Český rozhlas Plzeň a vystupovali jsme spolu v divadélku Dialog /teď Jonáš/ s pořadem Nebe do fialova. Dále velmi plodná spolupráce s kontrabasistou Vítkem Fialou, byl a vlastně je to můj hudební a lidský guru, natočila jsem s ním pět cédéček a jeho rady, připomínky, jsou k nezaplacení. Vítek mi pak seznámil s jazzovou legendou Vlastičkou Průchovou, kterou jsem asi 3 krát měla jako hosta. Setkání s ní bylo nádherný, krásná, vzácná to žena. Stačilo vedle ní jen sedět, poslouchat, naslouchat. A teď nejvíce spolupracuji s vynikajícím klavíristou a saxofonistou Václavem Greifem, to je souhra, souznění hudební, naslouchá a ví, co je to doprovázet zpěvačku, slouží jí a neexhibuje, nádherná spolupráce. Prostě ví. Jsem moc ráda, že jsme se s Vaškem potkali.


Hraješ na nějaké hudební nástroje???
Brnkala jsem na klavír, ale abych se sama doprovodila to ani náhodou, to přenechám Vašíkovi Greifovi.

Úspěchy plány, nove CD???
Covidová doba nám hudebníkům nepřeje, ale nedávno jsem byla hostem Cimbálovky Milana Broučka – streamovaný koncert a byla jsem překvapena, jaký to mělo ohlas a tak jsem si v Pivotečce v Plzni domluvila streamovaný koncert na 30. dubna 2021, vypukne to v 19.00 hodin na youtube, tak se všichni jukněte. Kdo bude chtít, může i do E klobouku vložit peníze třeba jako za vstupenku na koncert. V době covidu se mi v hlavě rodí mé v pořadí šesté cédéčko, opět původní songy, hudba i texty, spolupracuji s textaři Zbyškem Raškou a Michalem Bystrovem a některé songy mi zhudební klavíristé Václav Greif, Ondřej Kabrna, skvělej hudebník Dalibor Bárta, kontrabasák Vítek Fiala a možná i skladatelka Tereza Staňková. Takže CD se rodí a kdy se zrodí, to dám včas vědět….

Vlaďko, já Ti děkuji za rozhovor a určitě se já i naši čtenáři 30. dubna, před pálením čarodějnic koukneme na streamovaný koncert.

Pro Rockpalace se ptal Kolečko Milan

„Hoši, jestli se vám to nelíbí, tak můžete jet domů. Kapel tady máme dost,“ oznámil arogantně členům Krabathoru, když je roku 1994 na festivalu v Bořeticích odsunul z večerního na pozdně noční čas, za což se dočkal snůšky tolika milých slov: „Ty hajzle, já jsem si vždycky Citronu vážil, ale teď dostaneš do držky!“ „Ty svině, počkej, až tě chytím!“ „Ty hajzle, počkej, až vylezeš ven! Rovnou tě podříznu!“
1. listopadu 1953 narozený a později vystudovaný doktor přírodních věd Radim Pařízek byl často neoblíbenou, nesympatickou až nenáviděnou postavou, stejně jako vysmívaným „bum čvacht“ bubeníkem, přesto nutno připustit, že jeho přínos pro domácí rockovou a metalovou scénu byl především v 80. letech naprosto zásadní.
Roku 1979 usedl za bicí soupravu tehdy tuctově rockové kapely Citrón a po vydání exportního alba a personálních změnách se stal dokonce jejím kapelníkem. Už jako Citron ji, a to jako jednu z prvních zdejších skupin, nasměroval do tehdy čerstvě vzedmutých vod heavy metalu.
Rok 1986 přinesl vůbec první tuzemské metalové album „Plni energie“, na svou dobu překvapivě nahrávané částečně v západním Německu, kde soubor vydával i anglické verze svých desek a občas koncertoval, stejně jako později v Polsku či Sovětském svazu.
Následovalo téměř koncepčně pojaté, majestátní předehrou uvozené a dodnes vysoce ceněné album „Radegast“, rozvíjející mýtus tohoto pohanského boha. Kapela tehdy dosáhla natolik mimořádné popularity, že po zisku stříbrného a bronzového se dočkala dokonce i Zlatého slavíka za rok 1988. Výrazně úspěšná byla také spolupracující zpěvačka Tanja Kauerová, kterou citronový šéf později pojal za svou ženu.
„My se tady snažíme o socialistický metal a takoví nám to kazí,“ prohlásil tehdy na adresu známé alternativní kapely, zřejmě zrovna v době, kdy byl pod krycím jménem Pařez veden coby spolupracovník StB. Přizpůsobivost režimu naznačil rovněž po jeho změně, kdy zahájil komerční provoz už dříve vzniklého vlastního studia Citron a nějaký čas provozoval také vydavatelství Direkt Records, kde kromě vlastních desek vydal třeba kompilaci Death Metal Session, Törr, Petardu či licenční zahraniční tituly. Protagonista „socialistického metalu“ se náhle stal tvrdým kapitalistou a hudebním byznysmenem, což vydatně potvrzoval i v dalších letech.
Méně zdařilá citronová alba z té doby však přinesla nejen značný propad popularity, kdy za pouhé 3 roky od slavičího triumfu soubor vypadl z první padesátky, ale i další výrazné, ale tehdy ještě nijak zvlášť medializované proměny sestavy. Už jen poznání, že na prvních pěti albech se vystřídalo pět různých zpěváků, a to při šesti angažovaných, také o něčem svědčí. Převážně klasická sestava se částečně stabilizovala v dalších letech, kdy tři nejzásadnější zpěváci se různě střídali, ale téměř veškeré konání těžilo hlavně ze slavné tvorby 80. let.
Poslední personální otřes z roku 2015 pak vešel do tuzemských rockových dějin coby nejostudnější fraška, jakou si lze představit. Odchod všech dlouholetých spoluhráčů pokračoval angažováním loutek, oboustranným hnojometem šokovaných fanoušků a vrcholil mocně propagovaným albem směšného názvu „Rebelie Rebelů“ či neméně bombastickými turné. Zvláštním bodem celé trapné šaškárny byly Pařezovy zásahy, aby bývalí kolegové nemohli koncertně hrát jeho autorské skladby.
„Dá poslední polibek, třicet stříbrných za to si napočítá. Nám vodu kázal, sám víno pil, přitom tak pevný měl hlas. Bohatým dával a chudým bral, pravdu ti ukáže čas.“ (text Limetalu z roku 2016)
Radio Čas, Radio Čas Rock, Radio Hey!, Pohoda, Relax, Retro či Rebel. Tak zní výčet jeho mediálních projektů, jež však většinou žijí převážně z minulosti, kvantita zde vysoko převyšuje kvalitu, nemluvě o byznysmenské schopnosti finančně vysávat amatérské kapely a předkládat jim nijak neskrývané komerční nabídky, které více než jim měly pomoci hlavně jemu samotnému: „Šoubyznys. Děsí vás to slovo? Máte k tomu odpor? Přesto všichni chceme být u toho, toužíme zažít slávu, mít moc a peníze. Je to odpudivé, přesto je to tak. Jediná cesta, jak toho dosáhnout, je být vidět, být slyšet. TV Rebel společně se svým mediálním domem je vám k dispozici. Nabízíme celou řadu možností, jak toho dosáhnout a sáhnout si tak na popularitu. Nabízíme řešení.“
Naprosto otřesný koncertní projekt posledních let, skrytý za zavádějícím názvem Bohemian Metal Rhapsody, jehož někdy solidní aktéři si zde sáhli na umělecké dno, je vhodné blíže nekomentovat, případně si vystačit s titulem jednoho z článků „Moravská agrometalová tragédie“.
Byl tak trochu Babišem českého rocku, protože je skoro až zarážející, kolik rysů jej pojilo s českým premiérem – téměř stejný rok narození, odmítaná estébácká minulost, režimová přizpůsobivost, značná neoblíbenost, ostré lokty v podnikání, mediální byznys, kariérní úspěšnost.
Boží mlýny domlely 2. března 2021, kdy ve věku 67 let následoval dříve odešlé citronové kolegy Kubalu, Kvitu či Hranického.
„S těžkým srdcem a slzami v očích jsme dnes přijali zprávu, že Radim Pařízek zemřel. Podlehl komplikacím, které byly spjaty s jeho nedávnou operací. Upřímnou soustrast rodině a všem jeho blízkým. Radime, za celý Citron ti děkujeme! Navždy budeš s námi,“ napsali poslední spoluhráči.
„Může se stát, že se v životě objeví neshody a cesty se rozejdou, tak jak to bylo i v našem případě, ale jsou naopak okamžiky, kdy je potřeba na vše špatné zapomenout a zavzpomínat jen na to dobré. Čest jeho památce a upřímnou soustrast všem pozůstalým,“ doplnili členové Limetallu.
Jenže ať už byl jakýkoli, přesto nelze pominout jeho velké zásluhy pro rockovou scénu. Historicky první dvě domácí metalová alba budou navěky spjata hlavně s jeho jménem.

Sdíleno se souhlasem autora z profilu Bažina
foto stejný zdroj