Kapela Katr už několik let drží stabilní sestavu, což je v dnešní době skoro rarita. Jejich fanoušci se mohou těšit na nové album, na kterém kapela dlouho pracovala a které slibuje pořádnou porci tvrdé muziky. Jak se formovala nová deska, co můžeme čekat od jejího zvuku a co Katr chystá do budoucna? A vzhledem k tom, že to k Milosovi z chalupy jen přes kopec, jel jsem si popovídat o tom všem.

Miloši, v našem rozhovoru si se zmínil o novém materiálu na nové CD, v jakém stádiu se nachází?
Skladby jsou v rozpracovaném stavu. Některé již hotové a jiné se ještě dodělávají, ale už jim moc nechybí :)

Nové album je dlouho očekávané. Co vás nejvíc brzdilo v jeho dokončení?
Nejvíc asi čas, Zdeňkovo onemocnění s plícemi, a v neposlední řadě finanční stránka, protože, jak jistě víš natočit CD není nic laciného.

Stálá sestava je v dnešní době vzácnost. Čím si udržujete soudržnost kapely?
A víš Honzo, že ani nevím :) Jako všude máme kolikrát na věci rozdílné názory a občas se poštěkáme. Ale asi neděláme z komára velblouda, jak se říká a prostě na to zapomeneme a jedeme dál.

Změnil se váš přístup ke skládání hudby oproti předchozím nahrávkám? Kolikáté album v historii Katru to bude?
Myslím, že ne. Vždy skládáme tak, jak to cítíme a co bychom chtěli lidem prostřednictvím našich skladeb předat. Bude to páté album. Od vydání zatím posledního alba Zastav se v roce 2018 už je to nějaký pátek a je nejvyšší čas zaskáknout do studia a poslat ven další kousek :)

Když jsme u alb kapely, nezvažujete remastrovat první vaše album, třeba jako bonus. Dědictví, Teta smůla byly hity.
O tom už jsme mluvili dávno, ale zatím k tomu nedošlo. Zřejmě ještě nenastal ten správný čas. Ale jo to pořád ve hře. Jen zkrátka až to přijde, tak to přijde.

Máte už představu o produkci alba? Kdo se bude podílet na jeho zvuku?
Tak tohle je pořád otevřené, Zatím hlavně pracujeme na skladbách, aby bylo co produkovat a dalo se to poslouchat víc než jedenkrát :)

Jaký vliv měly poslední roky na vaše texty a hudební směřování?
Myslím, že spíše na texty, které jsou povětšinou z běžného života a aktuálního dění.

Plánujete při vydání alba speciální edici nebo bonusový materiál, popř. vinyl?
Zatím ne. Ale spíše co se týká finanční stránky než, že bychom nechtěli...

Co vás momentálně nejvíc inspiruje – hudebně i tematicky?
Textově, jak jsem již zmínil běžný život. A hudebně to, co jde z nás a, jak to cítíme.

Jaké máte plány na podporu alba? Koncertní šňůra, klipy, speciální akce?
Určitě bude křest alba. Zatím se neví, kde, a kdo nám ho pokřtí. Zatím se spíše soustředíme na to, natočit ho, a to co nejlépe, aby byli naši fans spokojeni, když už na něj čekali, tak dlouho.

Můžeme se těšit na nějaké hosty nebo překvapení na desce? Co nějaký ten cover, tehdy AC/DC jste hráli víc než přesvědčivě
Ani o jednom jsme zatím neuvažovali. Coverů myslím bylo za ty léta víc než dost. Možná někdy :)

Jak vidíte současnou českou rockovou a metalovou scénu?
Na scéně jsou mraky kapel. A myslím, že spouta dobrých kapel. Jen by to chtělo, aby tyto kapely měly větší šanci ukázat lidem co je v nich. Bohužel věčný kolotoč známých kapel po všech větších i menších festivalech pořád dokola pořadatele festivalů zahltí natolik, že již nemají potřebu hledat jiné neokoukané kapely. A je to myslím velká škoda. Protože mnohé z nich by si své posluchače našly a zasloužily. Jen se o nich lidé nemají, jak dozvědět pokud se nedostanou na festivalová pódia, kde by je lidé viděli a slyšeli.

Kde najdeme info o kapele?
Na Facebooku, na Bandzone a nebo na našich webovkách www.katr-plzen.cz a pokud nás chtějí fanoušci podpořit, abychom 17/4 v plzeňské Šeříkárně mohli ukázat co umíme před kapelou Protheus, můžou nám dat like na fotku (najdou na našem FB profilu) a podpořit nás, každopádně jim všem děkujeme za letitou podporu.

Odchytit dnes hudebníky někdejšího metalového zjevení Tarantula, není jednoduché. Domluvil jsem se s Kevém na nějakém povídání a ten slíbil, že do toho aspoň přes e-mail nebo telefon, natáhne i některé další "kluky". Grizzlyho a Dodoška osobně. Tak tady to je.

Honza: Jak a kdy jste s Tarantulou začínali?
Kevé: Začali jsme se Stanem už na gymplu. Sami dva. Jako osamělí jezdci. Na vážnější začátek jsme museli rok, dva počkat, až doroste taky jeho brácha Pavel… No … oficiální vznik umožnili soudruzi z ČSLA po pár letech. Pustili Pavla a mě 28. 9. 1987 z vojny domů… a hned druhý den byla zkouška. Hned na první jsem cítil, že začíná něco nového. Z někdejšího "Tarantule" jsme nekompromisně škrtli "e", nahradili "a". Na každou zkoušku jsme se moc těšili, a ty byly skoro každý den…
Pavel: Začátek? Jak už bylo řečeno. Návratem z vojny, kde jsem načerpal spoustu skvělé muziky a byl jsem správně nabuzený. Den prvotního třesku nevím… ale jo: Futurum zrovna vydalo "Jedinečnou šanci". No a my jsme si řekli "jdem na to". Protože jsme se téměř všichni znali z dob dětských a v okrsku nebylo toliko nadšenců, tak zákonitě muselo dojít k tomu k čemu došlo… Pro mne osobně to byla úžasná doba a nechtěl jsem dělat nic jiného než muziku.
Dodoš: Souhra náhod způsobila, že jsem se do kapely dostal přes Grizzlyho, spoluhráče z tatrovácké dechovky (Grizzly klároš, já tuba), Grizzly už kdysi před tím hrával s Kevém a Pavlem na kytaru v nějaké sestavě. Vzali mě na basu. Po dvou letech, když jsme se "profesionalizovali", na podzim roku 1989, jsem zašel na osobní oddělení Tatra Kopřivnice, a vrátil jim pracovní hadry i s botkama. Pak hrdě ukázal svůj "Průkaz umělce" s ještě mokrým razítkem a jasně jim řekl: "Už nikdy nepřijdu"!!! A tak se stalo…
Victor: Stano mě pozval na koncert Tarantula. Dostali mě svou sehraností, energií i těmi songy. No a když mi pak po čase dali "lano", sekl jsem s prací začínajícího konstruktéra a šel dělat, co mě v životě nejvíc bavilo. Muziku!
Grizzly: Začínal jsem tak, že jsem se v zaprášených montérkách v CETRISu (fabrice), místo abych pracoval, učil kevého písničky a kevého kytarové party a riffy. Měli tam ze mě radost. Myslím v září 1991. Cetris je vůbec líheň mnoha rockerů, nechtěj, abych tady řekl, kterých všech...
Wendel: Já jsem na chvostu jako nevýznamný zvoník na konci historie kapely, kterou jsem obdivoval. Než jsem začal, měl jsem na kazetě z jedné strany Mobilis in mobili a z druhé strany Master of Puppets a tehdy jsem ty dvě kapely považoval za velice podobné jakoby z jednoho města. ... Jak je nesmyslné dostat se do Metallicy, tak bylo pro mne identicky nesmyslné uvažovat o něčem takovém, jakože budu hrát v Tarantula... Kolo hudebních dějin mi nakonec přisoudilo marsh metal.

Honza: Kdo vymyslel a proč, název kapely Tarantula, jaký k tomu máte vztah?
Kevé: Ten pre-název s "e" vymyslel Tomáš Kulík, přední český symfonický violista, co s námi některými v jedné sestavě taky hrával.
Grizzly: Ne, to jsme přinesli s Pavlem na základě nějakého textu Abraxas.
Dodoš: ha, ha, ha. Tady vidíš, jak vznikají ve světě "zaručené pravdy". V tom hrčícím slovu s latinsko-moravským "la" jsme slyšeli hrnoucí se a tepající hudbu s dodatkem marsh metal.
Kevé: Pak po letech završenou albem Chemomarsh. Jen na obrazovém motivu k Železné jízdě bylo za hradní mříží "cosi" se svítícíma očima. Pavouci nás nezajímali. Výjimkou by mohl být Stano, milovník přírody a živých tvorů, zabýval se i chovem, jeden čas i rybiček, hadů a dinosaurů. Dnes rybníkář a chovatel zlatých kaprů. Nakonec, první akvarijní rostliny Cryptocoryne affinis jsem kdysi dostal, jak jinak než od něj. Se slovy "to se ti rozroste". Trvalo mi ale asi 50 let, než jsem přišel na to, jak to udělat. Jemu to rostlo samo…

Honza: Victore, speciálně na tebe mám dotaz, jak jsi přišel k tomu hlasu a těm "nebeským" výškám?
Victor: Vyšel jsem z classic-hard-rock (Purple, Zeppelin, Whitesnake, ZZ-top). Jednoho dne mi Stano pustil Kings Of Metal (Manowar), - hudební zjevení! Zpěvák (Eric Adams) mě dostal!!! Má v hlase přesně to, co se mi líbí. Drajv, nabroušené výšky, skvělá práce s hlasem. Manowar to je jízda, ale i nádherné balady s chorály. Od té doby jsem skalním fandou MANOWARu a možná to bylo a snad i někdy je slyšet. Ale na začátku jsem vlastně ani nevěděl, jak zpívat. Hodně jsem se natrápil, na "ORL" byl jako doma. Nebyl nikdo fundovaný, kdo by mi poradil. A jsem vděčný Stanovi, že mi nakonec při jednom nahrávání pomohl najít tu správnou barvu hlasu.

Honza: Takže byl tvůj učitel zpěvu. Měli jste vy další, taky nějakého učitele?
Kevé: Na začátku mě učil taky Stano. Sóla. Jako první "Stovky hotelů" (Katapult). Teď už mě učí, vlastně školí, jen Wendel. Dokáže vytknout mraky detailů, kterými vám dovede říct, co všechno děláte špatně. Za chvíli si připadáte, že neumíte ani zapojit kytaru do zesilovače…

Honza: Kdo šéfoval? Měli jste svoje role v kapele nějak rozdělené?
Kevé: Šéfoval Stano. Od prvního dne. Neměl jen umělecké ambice, ale i akčního ducha, byl i pragmatik. Mě s Pavlem v začátcích zajímala hlavně hudba a k tomu ještě kytarový zvuk. Dodoš měl na starosti na živých akcích holky a "metalisty". On je totiž neodolatelný. Je z nás nejvyšší, měl největší deku a na pódiu dělal největší bordel. Když jsme někdy výjimečně zašli do hospody, tak pingl hned stavěl půllitr piva před něj a po mě chtěl občanku…. A hudebně byl s Pavlem nejlepším motorem. A taky manuálně a konstrukčně nejšikovnější člověk na světě (tremola, páky, kytary, dřevo, kov, to všechno nám vyrobil nebo to prošlo jeho rukama). I tohle bylo pro kapelu tenkrát bytostně důležité. Victor? Nastoupil v době zrodu Mobilis in mobili a pochopili jsme, že právě on svým zpěvem může to album a kapelu vynést až nad oblaka ("uvolněná z řetězů, Victoria vzlétá, stoupá její majestát….").
Victor: Victoria? Jel jsem někdy v roce 1990 autobusem a cestou nastoupila velká parta lidí, někam za zábavou. A když si mě všimli, tak začali všichni zpívat refrén: Uvolněná z řetězů, Victoria vzlétá… byl to skvělej pocit…
Dodoš: No a svým příchodem mi trochu ulevil. Holky v ten moment vejraly hlavně na Victora a já jsem se mohl věnovat už jen hraní, slávě, penězům a své budoucí ženě.
Grizzly: Když jsem vystřídal Kevého, musel jsem aspoň z části nahradit skladatele i textaře. Jenže k tomu jsem potřeboval inspiraci. Hlavně sympatické holky. Jinak moje role byla taky v tvorbě dobré nálady v kapele. Někdy se kluci třeba pohádali jak koně. No tak jsem se vždy snažil "neutralizovat náboj".

Honza: No ty vaše role jsou zajímavé, pokračujte ještě…
Kevé: Víš, my jsme byli každý jiný. Příklad: Fotbal. Stano hrál dorosteneckou ligu, levé křídlo, byl stvořen ke střílení gólů. Pavel hrával zálohu, tvůrce hry. I já jsem ve školních sestavách hrával tvůrce. V naší hudbě podobně. Tři mušketýři. Byli jsme na tom filmu jako malí kolem roku 1970. Čtyři kluci ze školní třídy jsme pak vytvořili tu "čtverku" a mlátili se plastovými kordy na městských hradbách za školou. Teda, na mě zbyl jen Aramis…. "A co byl Stano?" Ptala se moje žena. A já jí říkám: "Vole, co jiného než D'Artagnan!!! (Ona má Staníka ráda…). Tak to byly taky ty naše role v kapele, jak ses ptal.

Honza: Ve své době jste měli dost specifický zvuk, koncerty i nahrávky, mnozí ve vás viděli moravskou Metaliku
Kevé: Ha, mohli jsme si říkat MetaMor… Jo, řešili jsme zvuk. Měli jsme vlastní upravené zesilovače, kytary, tremola, reproduktory z kina ARO 835, bicí Amati. Ale hlavně jsme měli své ruky a hlavy. Pavel měl a má nejlepší úder na řachták na světě a dovedl svou hrou vhodně doplnit tu smršť kytarových riffů. Nehrál pro sebe, ale pro tu písničku, kterou chápal a miloval. Nikdy nedělal cirkusáka. Stano má nejtlustší kytarový tón jaký znám, navíc s osobitým výrazným vibrátem. Vibrátem se mimochodem pyšníme oba, (vždyť jsme se vylíhli prakticky v jednom pokoji). Dodoš má specifický agresivní styl na basu. Nejen z jeho partu v Přemysl Otakar II. jsem dodnes unesen.
Dodoš: Sledoval jsem Pavla za bicíma, párkrát jsem do sebe vcucl jeho hru a pak už mi to šlo samo. Obrovskou roli hrálo to, že každý věděl o tom druhém všechno. Byli jsme jako jedno živé tělo. Dyť jsme zkoušeli každý den několik hodin.
Kevé: Celkový zvuk kapely ale řídil Stano. Ve studiu i na pódiích. Měl jasnou představu. My ostatní jsme mu do toho moc nekafrali. Příklad: Kdysi v pravěku jsme seděli u Balků doma a poslouchali Floydy, Dark Side Of The Moon, píseň Time. Tam po úvodním tikání hodin se ozve krásný basový tón. A my s Pavlem jsme nadšeně komentovali, že to je nádherná basa. Ale Stano nechápavě hleděl a říkal, jaká basa? Žádnou basu neslyším. Musel nám nakonec vysvětlit, že to není basa ale synťák. On byl v tomhle už tenkrát prostě napřed.
Grizzly: Zvuk nezvuk. celkový projev, hudební, zvukový stál i na tom, že jsme se perfektně znali. Měli spolu nazkoušeno. A prožito i v osobním životě. To by bylo nadlouho…. O mně je známo, že jsem spíše "hudební Jižan", hraju citem a s odvahou. A i když jsem tu a tam hrál na koncertě "ve svém vlastním světě", Pavel nebo Dodoš mě vždycky zachránili nahozenou dobou nebo akordem.

Honza: Které kytarové, ale nejen kytarové riffy z rockových dějin jsou nejlepší, nejoblíbenější, co vás nejvíc poznamenaly?
Dodoš: Oldova Půlnoční závodní dráha, Breaking the law (Džudasi)
Kevé: Smoke on the Water - o parník před ostatními. Pak Misery (Nazareth), všechny riffy ze Sabotage (B. Sabbath), ehm - Chancellor…, a Ringův riff na bicí z Ticket to ride.

Honza: Měli jste nějaké spřízněné blízké kapely nebo muzikanty?
Kevé: Ne, byli jsme samorosti. S přerovákama jsme tenkrát nekamarádili. Apače z Nového Keřova (Jičína) jsme měli za dechovku. S klukama z Presu z Holešova jsme měli slušné vztahy. Titanik byli sympaťáci. Citron si nás ve své slávě nepouštěl k Tělu. Metallica nás měla na háku. V roce 1996 jsme s Dodošem ve světoznámé obrazárně Zwinger (Drážďany) viděli postávat známou postavu. To Ritchie Blackmore tam obdivoval mistrovská díla v moderní sekci toho božího kulturního stánku, vzkříšeného z trosek a popela po bombardování na konci války. Ochotně s námi prohodil pár slov lámanou němčinou.

Honza: Co si myslíte o výroku Gene Simmonse, "Rock'n'roll je mrtev". Myslím o podstatě, ne o Simmonsových penězích
Pavel: RnR bude žit tak dlouho, dokud o něj bude zájem.... co se týče velikánů, typu Lennon, Hendrix, Mercury, Edie Van Halen a dalších, tak si myslím, že už je vyčerpáno a nikdo takový asi už nepřijde.... asi nemá moc smysl nad tím přemýšlet. Já mám radost z toho, že lidi pořád ještě mají chuť se bavit.... v tomhle matrixu je to zázrak.
Dodoš: Asi klidně můžou zase přijít velikáni. Záleží taky na lidech. Ty velikány vytvořili i ti lidé, svým vkusem a touhou po určité hudbě, po určité úrovni hudby.
Kevé: Prostě, "dokud se zpívá, …..". A jak říkal herec Jiří Sovák. "Do lidí se musí natlouct, co je pro ně dobrý…"

Honza: Chcete něco po letech říct k vašim albům nebo songům? Říct, co si na nich dodnes ceníte, co se nepovedlo a tak. Jsou čtyři, s demo Železná jízda vlastně pět.
Dodoš: Všecky ty desky a písničky jsem prožil a prožívám dodnes jako jeden celek. Prožívám je tak, že se dostanu do jiné dimenze. Zase hrajeme, hrajeme po tmě, tak jak jsme tenkrát mnohdy zkoušeli do noci ve zkušebně…. A nechtělo se nám ani jít dom.
Kevé: Železná jízda. Ještě místy aranžérská bezradnost, kostrbaté, místy nezpívatelné texty. To dávno uznávám. Chudák Libor, když to měl zpívat. Jeho zpěv nebyl tak technicky dokonalý, zato byl naprosto neslýchaný a nepřeslechnutelný, nepotřeboval ani mikrofon. Možná, že Přemysl Otakar II. byl největším hitem kapely, hned po pozdější Victoria z MIM. Na živých kšeftech lidi šíleli. Věřili, že král Železný a Zlatý je skutečně vede do boje. A že s ním vítězí. Psal se rok 1988.
Victor: Z písniček, co zpíval tehdy Libor Mrkva, se mi nejvíc líbil Kunhutin pláč. I proto jsme to nedávno znovu natočili. Líbil se mi i námět textů z českých dějin. A pak Mobilis in mobili a myšlenky Julese Verna.
Dodoš: A zvukař z ostravského rádia se nám smál, že hrajeme "Staré pověsti české"…..
Victor: Kevému poklonu, za ty neokoukané texty. A hlavně za skvělé melodie. Song bez dobré melodie, se mi nelíbí. Když slyším něco, co začne brutálním blijícím „uyeaaah“, vím co bude následovat. Jen řev, co postrádá nějakou melodii. Hned to vypínám. Kevé je pro mě prostě skladatel! I potom na Pekle jsme měli pěkné melodie - pro všechny.
Grizzly: Mně se z těch alb vybaví, jak Kevé v Olympii (hospodě), hned po natočení Mobilis in mobili, v rámci sázky sežral pět kompletních porcí smažených sýrů a neposral se z toho… No a z dalších alb, Matku mám docela rád. I Posledního indiána.

Honza: Co pro vás znamenaly ty roky s Tarantulou. Co pro vás znamenají dnes?
Victor: Splnění hudebních snů. Vlastní songy servírovat fanouškům, vytesat je do kamene ve studiích, zvěčnit ve videoklipech, za sebou dvě alba, mít tu čest zpívat před Scorpions, poznat zajímavé lidi (Citron a další). Stát se frontmanem super kapely. A poznat Vzestupy i Pády. Bylo to skvělé, občas těžké, ale tak to má být! Člověk nasbíral spoustu zkušeností!
Kevé: Znamenají ty roky (4) hodně, hodně. Ale určitě nejvíc ti lidi. Spoluhráči a kamarádi.

Honza: Šance na společný koncert nebo nahrávku Tarantula?
Kevé: Moje jedna osmina Tarantuly ti odpoví: Nepřichází v úvahu.

Honza: Tedy - bohové zůstali již navěky spát?
Kevé: Ne. Všichni jsme nějak aktivní, hudebně někdo víc, někdo míň. Nikdo z nás nekrade a neparazituje, snažíme se žít slušně. Všichni pracujeme. Stano se účastní vědecké a publikační činnosti v oblasti tradičního chovu kaprů, Pavel si splnil sen, koupil si montérky, může si zašpinit ruce kdy chce a v klidu si natřít třeba plot vlastního domu, Dodoš je vyhledávaným odborníkem kytarové hudební elektroniky (DORD), Viktor podobně jako Pavel, navíc se zamiloval do etnografie Javorníků a taky se skamarádil s přerovákama, Grizzly plánuje osedlat pořádné dělo, Dušínka má svoji kapelu snů a dělá muziku s obzorem 360°, Wendel v nekonečné stoupající spirále zvelebuje svůj dům po dědovi a již roky má ruce jako zedník. ……..Bohové nikdy nespí.

Honza: Co vám tedy ještě zvedne adrenalin? Co s muzikou do budoucna?
Dodoš: Něco studiového máme v záloze s Kevém, ten teď ale nemá čas. Působím i v živé sestavě s klukama, kde taky děláme pořádný bigbít, ale momentálně nám odpadl bubeník….
Grizzly: Tak to máte problém. Bubeníci nejsou. Kytaristama bys přehradil Bečvu…
Kevé: Jak říkal Dodoš. Ale věřím, že po čase otevřu šuplík, vypustím Gina z láhve a něco zase doděláme. A když nedodělám, tak jak už říkal Grizzly, snad se z toho nepo….
Grizzly: Zvedne adrenalin? Mně? …nejvíc zrychlení na motorce z 50 na 170 km/h za 4 vteřiny! No, ale je to už nějaký rok, co měli policajti moji fotku vyvěšenou na všech služebnách v širokém okolí…

Tarantula: 1987 - 1996:
Standa Balko (Železná jízda, Mobilis in mobili, Peklo pro všechny, Never say Never hudebně stále silně aktivní), Michal Langer (Železná jízda, Mobilis in mobili, hudebně občas aktivní studiově), Pavel Balko ( všechna alba, hudebně stále silně aktivní), Libor Mrkva (období Železná Jízda), Dušan Zeman (Železná jízda, Mobilis in mobili, Peklo pro všechny, hudebně aktivní), Victor Kula (Mobilis in mobili, Peklo pro všechny, hudebně aktivní), Michal Furár (Peklo pro všechny, Never say Never, Chemomarsh, hudebně aktivní), Dušan Sommer (Never say Never, Chemomarsh, hudebně aktivní), Václav Dreiseitl (Chemomarsh, hudebně silně aktivní).

Součástí hudební scény nejsou jen muzikanti, pořadatelé, zvukaři, technici, publicisté, securiťáci a další lidé, kteří jsou v bezprostředním styku s hudebním či koncertním děním, ale především fanoušci. Mnozí z nich si dokáží najít nejrůznější aktivity, jak se stát také nedílnou součástí celého toho kolotoče. A já vám dnes přináším rozhovor s jedním z největších šílenců, jaké jsem na tomto poli poznal.

František Marek provozuje server plzenskahudba.cz, kde každou středu zveřejňuje seznam veškerých hudebních akcí, které se chystají v západočeském kraji v následujícím týdnu. A jde o seznam skutečně vyčerpávající, nezřídka jsem zaznamenal, že do nich stihl promítnout i změny na poslední chvíli či zaznamenat akci, na kterou viselo dohromady tak 5 plakátů a nikde na internetu o ní nebylo ani vidu ani slechu. A na to, jak to všechno dělá a co ho k tomu vede, se ho nyní budu ptát.

Ahoj Franto, na úvod bych se tě chtěl zeptat, jak dlouho už plzenskahudba.cz funguje a co tě vedlo k založení tohoto webu.
Web byl založen v roce 2005 a jeho současná podoba pak spatřila světlo světa o pět let později. K založení webu nás vedl jednoduše fakt, že takový web tu v té době nebyl.

Evidentně jsi velkým fanouškem regionální scény. Dá se říci, že když vidíš název kapely, tak zhruba víš, co hraje a vybavíš si skoro u každé nějakou píseň v jejím provedení?
U některých kapel tomu tak je, ale nemohu říct, že by se jednalo o většinu. Spíše se jedná o kapely, které na scéně působí již několik let.

Jakým způsobem získáváš informace o koncertech? Předpokládám, že projíždíš internetové stránky a profily na sociálních sítích. Ale často máš v rozpisu i nejrůznější jednorázové akce, které žádnou elektronickou propagaci ani nemají. A rovněž dokážeš zaznamenat i změnu termínu koncertu, která nastala jen pár dnů předtím, než aktuální rozpis zveřejňuješ. Jak tedy vypadá tvoje rutina, než ten seznam každou středu (dříve to myslím bylo ve čtvrtek) zveřejníš?
Informace získáváme z několika zdrojů. Převážnou většinu tvoří internet, zbytek plakáty. Několik kapel mi koncerty posílá samo.

Kolik na tom tedy strávíš času, než máš další rozpis na týden hotový?
To bohužel nejde takto říct, ale jsou to hodiny. Více času v letních měsících a méně v zimním období, kdy nejsou akce pod širým nebem.

Dokážu si představit s jakým nadšením se člověk do takové aktivity pustí, také jsem býval podobným regionálním rockovým aktivistou. Co však nechápu, je ta výdrž. Neměl jsi nikdy chuť se na to jednoho dne vykašlat?
Zatím jsem tento stav úplně neměl. Stále mě to baví, jinak bych to dělat nemohl.

Tvé rozpisy přebírají či přebírala i další média. Rádia, regionální noviny i některé servery. Dostává se ti za tuhle mravenčí práci vůbec nějaké finanční odměny?
Před založením webu jsme rozpis vytvářeli pro noviny, tedy tam samozřejmě byla tato práce finančně ohodnocena. Aktuální odměnou jsou volné vstupy na koncerty či festivaly a popularita našeho webu.

Dosud jsme se bavili o tom, jak to děláš, proč to děláš a tak dále. Ale díky této dlouholeté činnosti ses stal takovou chodící encyklopedií a statistikou, i když o tom možná ani nevíš, a byla by škoda se tě nezeptat na nejrůznější zajímavost. Takže kolik je zhruba v západních Čechách kapel, které za těch 20 let měly aspoň jeden koncert?
V tom množství toto bohužel nedokážu ani odhadnout. Vznikají nové kapely, ale zároveň také některé zanikají.

Vedeš si i ty nějaké zvláštní statistiky? Vzpomínám si, že jsme kdysi hráli právě s takovou kapelou, která hrála jen jednou, a tys mi psal, abych ti k ní řekl nějaké podrobnosti.
Zvláštní statistiky kromě celkového přehledu všech akcí si nevedu.

Jaký žánr na Plzeňsku nejvíc frčí? A dochází tady postupem času k nějakým změnám? Já mám třeba dojem, že narůstá počet kapel i koncertů v oblasti country.
Ve městech je vzhledem k existenci klubové scény nabídka žánrově pestrá, na venkově stále převažuje rock. Řekl bych, že na venkově je v posledních letech zvýšená poptávka po kapelách, které nehrají svou vlastní tvorbu, ale převzaté skladby jiných kapel. Na oblast country nejsem odborník, ale řekl bych, že tam je ta četnost akcí takřka stejná.

Všiml sis i nějakých dalších trendů? Nástupu nějakého žánru, vyvrcholení jeho popularity a následného ústupu ze slávy?
Určitý trend pozoruji v tom, že zavedené kapely hrají (až na výjimky) na stále stejných místech a nová místa téměř nezkouší. Důvodem bude pravděpodobně nejistota návštěvnosti na novém místě. Nástup žánru vidím určitě v rapu, který oslovuje především mladší generaci.

Je nějaký žánr, kterého bylo v kraji hodně a postupně téměř vymizel?
Takový žánr úplně nevidím. Každý žánr má své příznivce, tedy úplně nevymizel.

Dokázal by sis vybavit i nějaké další změny, které se na scéně za těch 20 let udály? Mě napadá nástup revivalových kapel, rozdvojování kapel, více akcí pořádaných v kempech u vody, více akcí, kde vystupuje několik kapel dohromady. Napadá tě ještě něco?
Počet revivalových kapel v poslední letech určitě narostl. Vnímám i nárůst akcí pod širým nebem.

Které kapely jsou za ta léta koncertně nejaktivnější? Neboli, které názvy ťukáš do klávesnice nejčastěji?
Nejčastěji koncertují „zábavové“ kapely, tedy nejčastěji ťukám názvy jako Extra Band revival, Odyssea classic nebo Agnes rock.

Jakou muziku a jaké kapely máš nejraději ty? Já bych soudil, že patříš k těm všeobjímajícím fanouškům, co mají rádi v podstatě všechny muzikanty, ale určitě i u tebe bude nějaké jádro, od kterého se vše odvíjí.
I když je náš web zaměřen na regionální hudební scénu, mým základem jsou především zahraniční kapely a je jich poměrně hodně ? Žánrově úplně nejsem vyhraněn. Hodně mě však ovlivnily a stále ovlivňují kapely jako Papa Roach, Rammstein, Blink-182, Sum 41, My Chemical Romance, Good Charlotte, Billy Talent, Red Hot Chili Peppers, Limp Bizkit nebo P.O.D.. Z tuzemských kapel bych zmínil Imodium, Dark Gamballe, Komunál či již bohužel neexistující Clou. Dříve jsem poslouchal i některé metalové kapely, ale v dnešní době si tento žánr pustím již pouze zřídka.

Já bych ti chtěl na závěr našeho rozhovoru jménem všech muzikantů, ale i fanoušků moc poděkovat za všechno, co jsi pro nás za ta léta udělal a stále děláš, a mohu jen doufat, že tě to jen tak nepřestane bavit.
Děkuji za rozhovor a všem kapelám i pořadatelům přeji co nejvíce koncertů s vysokou návštěvností.

Pro Rockpalace.cz Tomáš Pícl

Přestože večer patřil třem kapelám a na pódiu se kromě Hejtman objevila i legendární mladoboleslavská thrashmetalová ikona Debustrol a deathmetaloví mistři Dysangelium z Jaroměře, nebyla účast nějak hojná. 
Já jsem z časových důvodů přijel právě jen na Hejtman, protože jsem byl zvědavý, jak Ygraen Orlok s kterým se znám již od od jeho někdejší kapely Orlok, který jsme hrávali na vlnách radia Šumavy v nedělním Rockpaláci (Rockpalác s Orlok), předvede moje oblíbené album živě. A zklamaný jsem nebyl.
Peklo se v pátek večer otevřelo v Horažďovicích a jeho strážcem nebyl nikdo jiný než Hejtman! Kapela mi potvrdila svou pověst nekompromisní metalové mašiny a naservírovala publiku energický koncert, který nikomu nedal vydechnout. Atmosféra v sále byla od prvních tónů elektrizující a Hejtman si publikum získal hned prvním riffem.

Zvuk byl parádní – kytary ostré jako břitva, bubny hnaly tempo neúprosně vpřed a vokál zněl jako metalový hrom. Hejtman mi potvrdil, že naživo je jejich hudba ještě syrovější a údernější než z desky. Bylo znát, že kapela je sehraná a hraje s chutí, což se okamžitě přeneslo i do sálu.
Setlist se opíral především o skladby z posledního alba Vítejte v pekle a zazněly jako již zmíněná titulovka, Alkoholik, Bastard, Jiný druh, vynikající klipová Píseň černých vran, Roma Victor (věnovaná římské XIII. legii) až po závěrečnou In memorian, která byla podpořena pyrotechnikou
Páteční koncert byl důkazem, že Hejtman je v nejlepší formě. Byla to noc plná energie, poctivého metalu a skvělé muzikantské práce. Horažďovice zažily pořádnou metalovou smršť a kdo tam nebyl, má rozhodně čeho litovat! Já si určitě nenechám ujít koncerty v mém okolí, ať už to bude Vlčtejn nebo plzeňský klub Pod lampou. Jak řekl Gene Simmons, s dobrým koncertem, je to jako s dobrým horrorem, je třeba ho vidět nejméně 2xa vám to doporučuju také.