Havířovská kapela LTB v čele s Láďou Tomisem (ex Doga, ex Bastard) se po roce vrátila na místo činu, do nahrávacího studia - Studio Southock Recording v Jablunkově, kde opět pod vedením mistra zvuku Martina Roženka natočila další tři skladby, které budou zařazeny na novém CD. Tato formace zde natočila již své debutové CD - EP LTB, které vyšlo v roce 2024. Jelikož obě strany už věděly co je čeká a nemine, bylo zřejmé, že natáčení bude probíhat v pohodě a s očekávaným výsledkem, což se i stalo.

LTB postupně představí tyto nové nahrávky pro rok 2025, kdy jako první 21.3.2025 vypustili a představili  skladbu v podobě videoklipu na You Tube k novince „Čas“. Natáčení videoklipu proběhlo ve studiu Digaz v Karviné.

LTB

Láďa Tomis - zpěv

Robin Zajda - kytara

Ivo Zuzčák - kytara

Tomáš Vajda - basová kytara

Ivan Laněk – bicí

Oficiální webové stránky: www.ltb-rock.cz

Facebook: https://www.facebook.com/ladatomisband/

Album Brána! je plné zvratů a proměnlivých atmosfér. Byl tenhle dynamický vývoj plánovaný, nebo se skladby formovaly přirozeně během tvorby?
Plánované to není nikdy. Samozřejmě nechceme aby píseň byla jedna jako druhá a tak to tak i píšeme. Každý člen kapely může přinést návrh na skladbu a tak se i děje. Album Brána je různorodá i z toho důvodu, že každý je ovlivněn jinou muzikou a každý to cítí trochu jinak, což ve výsledku do sebe pěkně zapadá.

„Valkýry“ mají sílu, která až mrazí, a přitom jde o relativně přímočarou skladbu. Měli jste od začátku jasno, že bude tak silná, nebo vás překvapila až ve studiu?
Když jsme psali píseň Valkýry tak nás ani nenapadlo, že bude tak úspěšná a silná. Já osobně jsem si myslel, že nebude mít takovou životnost. Až po nahrání ve studiu a umístění na internet jsme zjistili, že jsme se trefili lidem do noty. To nás hodně povzbudilo do další práce.

Ve skladbě „Robin Úd“ cítíme náznaky melodického power metalu. Můžeme v budoucnu čekat ještě odvážnější výlety do metalových vod?
Určitě ano, jak říká náš basák, hrajeme od Bach po Vlacha, to znamená, že můžeme zabrousit kamkoliv a myslím, že to tak i bude. Nebráníme se ničemu ani písničkám s prvky rapu, bluesu nebo již zmíněného power metalu. Uvidíme kam nás naše představivost dovede.

Texty na albu jsou velmi sugestivní – například „Zpověď narkomana“ je syrová a upřímná. Čerpáte inspiraci z osobních zážitků, nebo jde spíše o fiktivní příběhy?
Popravdě, psaní textů vypadá tak, že si dám dobrý drink s naším druhým textařem, pustíme si hudbu, na kterou budeme skládat a bavíme se o tom, jak na nás působí a jaký námět by se nám k písni líbil. Už se nám  několikrát stalo, že jsme za večer napsali celý text. Jenže tím to nekončí. Za další dva týdny se sejdeme a znovu si k muzice pročteme text, když zjistíme, že se nám nějaké pasáže nelíbí (což se stává velice často) škrtneme je a píšeme znovu a znovu a znovu dokud nejsme zcela spokojeni. Jde většinou o fiktivní příběhy promíchané našimi zážitky.

Jaké reakce na album vás zatím nejvíc překvapily? Byl nějaký komentář od fanoušků, který vás úplně dostal?
Spíš jsme překvapili my naše fanoušky, především změnou stylu a obměnou dvou členů kapely na postu kytaristy a zpěváka. Co se týká komentářů byli z velké části pozitivní.

Teď, když je Brána! venku, cítíte větší tlak nebo spíš svobodu při psaní nového materiálu?
Po vydání desky vždy přichází krásné dny na odpočinek a vyčištění hlavy. Je to taková euforie, že se nám něco podařilo dokončit a že pár dní nemusíme nic dělat a můžeme relaxovat. Jenže to netrvá dlouho a za pár dní už zase sedíme ve zkušebně, plánujeme a píšeme. Ale abych odpověděl na vaši otázku – cítíme větší svobodu.

Máte už v hlavě jasnou představu o tom, kam se chcete zvukově posunout na další desce, nebo si necháváte volný prostor pro experimenty?
Necháváme to čistě náhodě a pocitu, který zrovna máme. Záleží vždy na tom jak jsme naladěni a jaká nálada zrovna panuje. Experimentům se nebráníme, spíš jsme s nimi trochu opatrní, nechceme experimentovat za každou cenu.

Při tvorbě alba – co vás nejvíc rozdělovalo v názorech? Byla nějaká skladba nebo část, na které jste se nemohli shodnout?
Bylo toho hodně na čem jsme se nemohli dohodnout, ale to k tomu patří a jsem za to rád. Kdybychom se na všem dohodli nevyužili bychom celý náš potenciál. Třeba ve skladbě V zákazu zastavení jsme se nemohli dohodnout skoro na ničem, každý jsme to cítili asi trochu jinak, řešilo se spousta věcí a já už ani nevěřil, že ji vydáme. A dneska patří k mým oblíbeným.

Kdybyste si mohli na příští desku pozvat jednoho hostujícího muzikanta, kdo by to byl a proč?
Tak tohle opravdu nevím. Každý má jiný vzor a asi by se o to strhla velmi vášnivá debata. Myslím si, že by to „vyhrál“ nějaký rocker.

Plánujete do budoucna nějaké netradiční formy vydávání hudby? Třeba konceptuální album, akustickou desku nebo něco úplně mimo standardní rámec?
Zatím nic takového neplánujeme, ale to neznamená, že něco takového nebude. V blízké budoucnosti máme v plánu zatím jít tradiční cestou i když na téma „akusticky“ jsme se už bavili.

Jste kapela, která umí pořádně hrábnout do strun. Jaké tři věci jsou podle vás naprosto klíčové pro energickou živou show?
K tomu mám jen čtyři slova. Hlavně si to užít. Fanoušci i ostatní posluchači dokáží vycítit s jakým pocitem hrajete a když budu znuděný já, budou znudění i oni. Vím, že je to klišé, ale hrát se musí opravdu naplno.

Bude se chystaná nová hudba tematicky nějak navazovat na Bránu! nebo se chystáte úplně jiným směrem?
Tohle jsme řešili snad tisíckrát. Nakonec jsme se shodli v tom, že to necháme volně plynout. Tématicky navazovat je hodně svazující a my máme rádi volnou ruku a neradi bychom přišli o další možnosti. Uvidíme jak to půjde.

Na závěr – představte si, že byste měli popsat váš budoucí zvuk jedním jediným slovem. Jaké by to bylo?
Katartický

Závěrem co vzkážete našim čtenářům a kde najdou informace o kapele?
Vašim čtenářům a všem fanouškům bychom chtěli moc poděkovat, že chodí na živou muziku a nesedí doma. Touto formou chceme požádat rockovou rodinu o podporu autorské hudby. Jsme moc vděční, že spousta lidí dnes dokáže ocenit originální tvorbu. Jste všichni super moc, sledujte naše sociální sítě.

Díky za rozhovor.

Sleduj Allmaru: Facebook:    / allmaraofficial  
Instagram:    / allmara_official  
YouTube: //www.youtube.com/@allmaraofficial7456">‪@allmaraofficial7456
Web: https://allmara.cz/
Poslouchej Allmaru: Spotify: https://open.spotify.com/artist/2AnrU...
Apple Music:    / allmara  
Amazon Music: https://www.amazon.com/music/player/a...
Deezer: https://www.deezer.com/cs/artist/7749...

Motorband právě dojel úspěšné turné po boku Komunálu a my jsme je vyzpovídali v momentě, kdy adrenalin z koncertních pódií ještě nevyprchal! Jaké šílenosti zažili na cestách? Má kapela nějaký tajný rituál před vystoupením? A která skladba je podle nich naprostou esencí Motorbandu?
Připravte se na otázky, na které neexistují nudné odpovědi. Pohodlně se usaďte a nalaďte se na pořádnou dávku rockové energie!

Turné s Komunálem je za vámi – jaká byla nejšílenější nebo nejpamátnější momentka z celé šňůry?
L.M. Těch šílených momentů, i těch památných bylo hodně. Každý z nás to prožíval určitě jinak, ale pro mne byl šílený přechod na in eary (odposlechy do uší) ani ne tak kvůli poslechu a změně, ale kvůli tomu, že mi to první 3 koncerty blblo, vynechávalo. Naprosto šílený, ale lidi to prej na mě nepoznali. Měl jsem několikrát chuť praštit kytarou o zem, a utéct z pódia! Ale když jsem viděl plný sál a po 1. koncertě mě všichni ujišťovali, že to v sále slyšet nebylo, prostě jsem to musel zkousávat. Pak se Martinovi, našemu technikovi, problém podařilo vyřešit a odstranit, od 4. koncertu už to bylo OK. No a památný momenty? Vypíchnu jediný a to pokoru, úctu kluků z Komunálu. Zpěvák Luboš Suchánek přišel po každým koncertě za námi do šatny, a vysekl nám upřímnou pochvalu.

Každá kapela má své rituály před koncertem. Má Motorband nějaký tajný předkoncertní rituál, bez kterého byste na pódium nevstoupili?
L.M. Jo, sranda. Děláme si prdel. Lítají hlášky jak před hokejovým zápasem…. Od začátku naplno! A postupně budeme přidávat! Bez faulu!… dneska uhrajeme alespoň bod!….play off je naše…. Hahaha.

Když se ohlédnete zpět – jaký byl váš první koncert s Motorbandem a jak se liší od těch současných?
L.M. Tak určitě se lišily technickým vybavením. V 80 letech, kdy jsme začínali, to fakt byly bedny z dráťáků, co jsme si sami doma letovali.

Mnoho hudebníků tvrdí, že nejlepší nápady vznikají v nejméně očekávaných momentech. Kde a kdy obvykle přicházíte na ty nejlepší hudební nápady?
L.M. To fakt nevím. Já nejvíc skládám po ránu, kdy vezmu kytaru, a začnu hrát. Někdy složím i dva nápady za dopoledne.

Jaká nejšílenější věc se vám kdy stala při autogramiádě nebo setkání s fanoušky?
L.M. Nedá se říct, že se při setkávání s fanoušky staly, nebo dějí nějaké šílenosti. Jsou to vždy příjemný okamžiky. Je moc pěkný, když člověk vidí, jak má někdo radost, že si s námi může podat ruku, vyfotit se. Mám z toho radost. V H. Brodě zpěvák Petr Kutheil obdaroval 12-13 letou holčičku naší kšiltofkou, a ta se radostí rozplakala. A to je pro nás nejvíc.

Kdyby mohl Motorband sestavit svůj „dream line-up“ na festival, kdo by s vámi na jednom pódiu nesměl chybět?
L.M. 5 členů MB a 5 různých line-upů. Za mě by to byl Van Halen, AC/DC, Judas Priest, Journey, Rammstein, Kabát, a dalších asi 84 kapel.

Česká rocková a metalová scéna se mění – vnímáte nějaké nové kapely, které vás zaujaly? Nebo jste spíš věrní staré škole?
L.M. Vnímáme. V ČR se za poslední dekádu objevily opravdu skvělé kapely, které to dělají hodně dobře.

Máte za sebou úspěšné turné – jak vypadá ideální den muzikanta po návratu domů? Totální relax, nebo okamžitě zase do práce?
L.M. Už nejsem nejmladší, tak po každým koncertě musím rehabilitovat. Cvičím denně 2x. Krom toho jsem členem managementu MB, takže organizuju a zajišťuju spousty věcí kolem PR aktivit.

Pokud byste měli vybrat jednu skladbu Motorbandu, která vás nejlépe definuje, která by to byla a proč?
L.M. To nedokážu posoudit. Jako 99% autor mám rád všechny songy. Podle počtu poslechů na Spotify, a shlédnutí na YTB, lidi nejvíc baví songy Poslední soud, Tvý oči lžou, Ďábel mě svádí, Pár důvodů.

Jaké je největší klišé, které si lidé myslí o životě v rockové kapele, a jaká je realita?
Že uspět je snadný. Nebo že uspět, je otázkou štěstí, známostí atp. NE! Je to tvrdá mravenčí práce a hledání cest, jak věci zlepšit.

Libore díky za rozhovor a dáme si jeden z vašich úspěšných songů

Hudba je vášeň. Je to rituál. A pokud jste někdy vlastnili vinylovou desku, dobře víte, že její poslech je úplně jiný než stisknutí „play“ na digitálním přehrávači nebo vložení CD do mechaniky. Vinyl není jen o zvuku – je to o emocích, doteku, tradici a celém procesu, který z obyčejného poslechu dělá jedinečný zážitek.

Analogový zvuk – teplo, hloubka, duše
Hlavní argument, proč tolik lidí přísahá na vinyly, je jejich zvuk. Analogový záznam nabízí přirozenou dynamiku, hloubku a teplo, které CD nebo digitální formáty často nedokážou plně zachytit. Když se jehla gramofonu zaboří do drážek, slyšíte nejen hudbu, ale i jemné nedokonalosti – praskání, šum a živost nahrávky. Každý přehrávač má svůj vlastní charakter, každý gramofon má svou duši. To vše dává hudbě organický rozměr, který je u sterilního digitálu často ztracen.

Rituál, který má své kouzlo
Poslech vinylu nezačíná kliknutím na obrazovce. Ne, je to celý proces, který vyžaduje čas a pozornost:

Výběr desky – Už samotné prohrabávání se sbírkou vinylů je požitek. Vybíráte podle nálady, vzpomínek nebo prostě jen obalu, který vás dnes přitahuje.
Vytažení desky z obalu – To šustění papírové či plastové vnitřní kapsy, když opatrně vytahujete černý kotouč, je samo o sobě magické.
Položení na talíř – Vinyl s jemným dosednutím spočine na gramofonu, a vy víte, že za pár sekund uslyšíte něco výjimečného.
Přesné umístění jehly – Chvíle napětí, kdy položíte jehlu na okraj desky a ozve se tiché praskání… a pak to začne. Hudba, která se rozvine v celé své kráse.
Otáčení alba – Po první straně je nutné desku otočit, což vás donutí hudbu vnímat jinak než u nekonečného digitálního playlistu. Máte čas vstřebat první půlku alba, než si pustíte pokračování.
Velký obal – když hudba dostane vizuální rozměr
Další věc, která dělá vinylové desky výjimečnými, je jejich obal. Zatímco CD nabízí jen malou plochu a digitální soubory mnohdy ani žádný vizuál nemají, vinyl je umělecké dílo samo o sobě. Velký obal umožňuje detailní grafiku, výpravné ilustrace, fotografie a často i rozkládací gatefold provedení s texty, příběhy nebo exkluzivními fotkami kapely. Některé obaly jsou tak ikonické, že si je lidé věší na zeď jako obrazy.

Vinyl je o přítomném okamžiku
Poslech desky znamená, že se skutečně soustředíte na hudbu. Není to jen kulisa k jiným činnostem – je to moment, kdy se zastavíte, sednete si, zavřete oči a necháte se unášet. To je něco, co digitální éra hudby často ztrácí.

Vinyl přináší zpět něco, co v dnešním světě rychlého konzumování obsahu chybí – zpomalení, propojení s hudbou, respekt k umělcům a jejich dílu. Ať už jste fanoušek klasického rocku, metalu, jazzu nebo elektroniky, vinyl dává hudbě nový rozměr a hlubší prožitek.

Takže pokud jste ještě nezkusili pustit si své oblíbené album na gramofonu, udělejte to. Možná zjistíte, že to je způsob, jak hudbu nejen slyšet, ale skutečně prožít.